3 knihy, které na dovolené nesmí chybět

7. června 2017

Taky máte dovolenou spojenou s pohodou, relaxem a čtením knížek? Vybrali jsme pro vás tři osvědčené tipy. První dva jsou o práci s tělem, třetí je o snovém světě – kdy jindy si dovolit snít než na dovolené. Krásné letní dny a příjemné čtení!


Tip 1 - David Berceli: Revoluční metoda uvolňování traumatu

K čemu je dobrá a efektivní metoda Trauma Release Exercises? Rozhovor s Janou Horsákovou, certifikovanou lektorkou metody TRE®.

Berceliho kniha o metodě TRE.

Jak TRE® vlastně vzniklo? Kdo ji objevil?

Metodu objevil David Berceli. Teď se snaží metodu nabízet vojákům, hasičům, prostě všem, kteří jsou profesně zatížení a dostávají se do stresových situací. Po světě začíná být cvičení velmi populární. Berceli působil také v Libanonu, když tam probíhala válka. Sám na sobě vnímal posttraumatické reakce.  Když byl schovaný v krytu a padaly bomby, všiml si, že se všichni lidi instinktivně stáhnou. Všiml si také, že se děti během útoku začaly třást, ale potom byly víc v klidu než dospělí.

Postupně vyvinul sérii jednoduchých cviků, které zvládne zacvičit opravdu skoro každý. Pokud ne, máme i alternativy. Cviky tělo zahřejí a připraví svalovou a nervovou soustavu k třepání, kterým se uvolňuje shromážděné napětí z těla ven. Technika byla postavená tak, aby si ji lidi mohli sami cvičit doma, v podstatě jako samoléčení. Je spousta lidí, kteří nemají na to platit si psychoterapie. Co je však potřeba se naučit, je seberegulace, nepřepálit to. Je potřeba umět být se sebou v těle, umět si všímat, kdy už je tělo přehlcené, a umět respektovat své limity.

Princip vytřepávání mi připomíná další metody, ale TRE® mi přijde takové bezpečné, v prostoru svého klidu.

Ano. Sama nemám ráda případy, kdy se člověk dostává do transu. TRE® je bezpečí. Tělo si dělá, co potřebuje. A když to začne být ohrožující, tak to uzavřu. Není tam manipulace, jen přirozené plynutí. Jen umožníme tělu chytit přirozený třepot.

Když se člověk naučí regulovat proces cvičení TRE®, stane se mu neuvěřitelnou podporou.

Všichni z nás máme zdroje k tomu se vyléčit. Tělo samo nejlépe ví, co potřebuje. Napadá mě přirovnání s meditací, kde se taky jen plně odevzdám a pouze jemně reguluju proces. Někdo může mít očekávání, že jednou přijde a vše se změní. Takto to zas nefunguje. Po druhém cvičení techniku můžete vnímat mnohem silněji, vše je o vnímání vašeho těla.

A provádí se technika jen vleže?

My jsme se ji na kurzu učili jen vleže, protože na zemi se člověk nejlépe uvolní. Ale dá se to aplikovat i vsedě – kolikrát, když jsem unavená s dětmi venku, tak si aspoň vytřepu nohy. (smích) Vždycky mi to pomůže nabrat sílu. David Berceli pracuje i s lidmi na vozíku, takže vyvíjí techniky i pro lidi, kteří nemohou ležet na zemi.

Cvičím si každý den před spaním. A když to nestihnu, tak usínám mnohem déle.

A s jakými příběhy chodí klienti?

Knihy k dostání na eshop.maitrea.cz

Výhoda TRE® je, že lidi vůbec své příběhy nemusejí otvírat. /…/  Pokud to tělo naznačí, že má tendenci trauma otevřít, skončíme to. Není třeba. Na druhou stranu nám technika dodává sílu zvládat tyto momenty. Vše je o tom umět to dobře vyvažovat. Mně se na ní líbí, že mi dodává pocit klidu, že jsem tam, kde patřím, mám svoje místo na světě, podporuje se moje vnitřní bezpečí.

Taky mi přijde, že dost jiných technik mě „rozstřelí“. Když mám tendenci hodně přemýšlet, tak je fajn, že si jen lehnu, „oklepu se“ a jdu dál. (smích)

O tom to je. Život je v přítomnosti a TRE® stahuje do přítomnosti. Jsme ovlivňováni mnoha strachy, které se táhnou z minulosti, a nedokážeme naši realitu vidět bez nich. A zamotáváme se do kruhů. Metoda TRE® umožňuje vidět tu naši situaci čistěji. Je to proces.

Když se to vezme instinktivně, celý náš život je o tom cítit se v bezpečí a nebýt ohrožený. Je potřeba si to vyladit – ono je důležité cítit ohrožení, když skutečně ohrožení jsme. Ale když jsme v klidu, mělo by tomu odpovídat i tělo. Tohle jsem na sobě vypozorovala, že se mi to daří a že se teď dokážu i hodně rychle vzchopit.

Možná, že někoho zarazí v názvu slovo trauma. Ale všichni zažíváme stres nějakým způsobem. A když je ho moc, je potřeba ho uvolnit. U TRE®si člověk lehne, zatřepe se a nastane úleva. Tím, jak se zatřepete, dostanete se k sobě, máte šanci uchopit tu podstatu problému; může se to stáhnout z  povrchností k bazální podstatě. 

Celý rozhovor si přečtěte ZDE.
Kniha Revoluční metoda uvolňování traumatu v prodeji ZDE.

 

Tip 2 – Charles Ridley: Ticho a klid

Charlesi, jak bys popsal to, co děláš?

Dělám druh práce, který vychází z meditativního stavu. Je to stav, ve kterém nemyslím, nýbrž se v něm nechávám vést svou vnitřní moudrostí neboli intuicí. S klientem se setkávám a komunikuju pomocí doteku v přítomném okamžiku. Díky doteku se s ním spojuji ve vnitřním světě, ne v tom, který vidíme kolem nás. Neexistuje na to příručka, ve které by se psalo, kde a jak dlouho se budu člověka dotýkat při každém sezení. Nemám vytyčený žádný pevný cíl, co se během naší společné hodiny odehraje. Pracuju na rozšíření vědomí, spíš než že léčím bolesti hlavy nebo zad. Ten princip je stejný jako u zrodu bytosti, kdy se během devíti měsíců stane ze dvou buněk padesát trilionů. Pomáhám lidem vrátit se k sobě sama dřív, než se života zmocnilo ego. Všechny příznaky nemocí, které nás trápí, jsou jen odrazem utrpení a vnitřních zranění. Snažím se dotykem pomoct lidem, aby znovuobjevili svou přirozenou sílu.

Snažím se dotykem pomoct lidem, aby znovuobjevili svou přirozenou sílu.

/…/  Má praxe zahrnuje spolupráci dvou rovnocenných entit stvořených ze stejné podstaty. A přítomnost obou vyvolá samotné vedení dotyku v meditaci. Pravdou zůstává, že i tady může i nemusí terapie zafungovat, pořád je to risk, ale je to upřímná cesta. Nikomu neslibuju, že ho stoprocentně zbavím nemocí, tak jako ostatní terapeuti.

Léčivý klid skrze dotyky...

U kraniosakrální terapie je tedy potřeba hlavně intuice?

Ano. Dám vám příklad. Návštěva psychologa vám může pomoct, ale nemusí být upřímná. Pacient o sobě nemusí odhalit celou pravdu, něco může skrývat, vymýšlet si. U mé terapie tohle nejde, protože je založená na dotyku, skrze který já cítím, co se v těle druhého člověka děje a kde si žádá pozornost. Dotek vychází z podvědomí a díky němu se na povrch vyplavují různá dramata a dávné rány, které v sobě člověk hluboko zadusil a možná na ně i zapomněl. Tělo si je ale pamatuje a pomocí dotyku je můžeme nechat odejít. Řada klientů se po terapii diví, co vše v sobě nesli. Terapie je učí, aby k sobě byli víc shovívaví a soucitní. Tím se dostávám i k bezpodmínečně lásce, o které píšu ve své knize Ticho a klid. Nechci tím říct, že jsou jiné kraniosakrální přístupy zcela špatné, spíš je jen po svém vylepšuju.

Dotek vychází z podvědomí a díky němu se na povrch vyplavují různá dramata a dávné rány, které v sobě člověk hluboko zadusil a možná na ně i zapomněl.

Znamená to, že je léčivým nástrojem samotný dotyk?

Dotyk je brána. Léčivým nástrojem je přítomný okamžik a propojení mezi tebou a tvou vnitřní moudrostí. Tu máme všichni už odjakživa, jen jsme na ni zapomněli. Mým posláním je, aby se lidé rozpomněli na tuto vlastnost, přičemž i já dovoluji své intuici, aby mě vedla. Občas se mě klient po terapii zeptá, proč jsem se ho dotýkal tam či tam, a já na to nedokážu racionálně odpovědět. Je to jako zacvičit si sérii cviků v józe, které sis předem nenaplánovala, ale tělo tě do pozic přizvalo samo a vedlo tě každým pohybem.

Celý rozhovor si přečtěte ZDE.
Kniha Ticho a klid k dostání ZDE.

 

Tip 3 – Robert Moss: Věštby na každý den

Když začnete aktivně snít, pochopíte, kolik síly máte najednou k dispozici, jakmile se vám podaří osvobodit se z tlaku představy, kterou máme o čase. Tedy když přijmete, že jediný čas, který je, je teď,“ říká Robert Moss. A právě tehdy začíná dobrodružná cesta za poznáním. Ale jenom o dobrodružství nejde; přečtěte si, co Vás čeká, vydáte-li se po stopách Aktivního snění.

Je rozdíl mezi lucidním sněním a tím, co ve svém konceptu Aktivního snění nazýváte šamanské snění?

Není, akorát že pojem lucidní snění je v současné době mnohem rozšířenější. Oba přístupy pracují s technikami, kterými se snaží přimět mysl během snění, aby si uvědomila sama sebe, že sní. Nabízejí mysli nástroje k tomu, aby si mohla vědomě vybrat, co budete ve snu dělat, co se tam bude dít. Já bych ale řekl, že jednodušší a také možná efektivnější způsob, jak snít vědomě, je naučit se být vědomí i mimo spánek.

Jednodušší a také možná efektivnější způsob, jak snít vědomě, je naučit se být vědomí i mimo spánek.

Ideálně tedy začít těsně přes usnutím, ve stavu, kterému můžeme říkat jakési „příšeří spánku“, protože už nejsme úplně bdělí, ale ještě úplně nespíme. V tomto stavu „příšeří“ našeho vědomí totiž můžeme velmi lehce pozorovat obrazy, které vznikají.

Řekl jste, že na aktivní snění lze také pohlížet jako na způsob vědomého života. Co si pod tím představit?

Robert Moss je mistrný vypravěč snů a synchronicity.

V tomto přístupu je zapotřebí se znovu spojit se svým vnitřním dítětem a dětskou hravostí, spontaneitou a imaginací, díky kterým se znovu rozvzpomeneme na svůj životní sen. Na to, co jsme chtěli dělat, až vyrosteme, na náš životní „projekt“. Se svým vnitřním dítětem se můžeme vydat na dobrodružnou cestu objevování a následování naší energie, která nás vede k tomu, co je nám vlastní, co je skutečně naše. Doslova nás volá k tomu, abychom si vzpomenuli na náš „velký příběh“, vyprávěli ho a také ho žili způsobem, aby ho ostatní slyšeli a naslouchali mu.

Jak poznáme, že sníme právě v tomto významu?

Začneme si všímat, že se v našem životě děje daleko víc takzvaných náhod. A rozhodnutí nechat se těmito synchronicitami vést pak vyústí v to, že budeme každou událost, která se objeví v našem každodenním životě, chápat jako určité vodítko vyššího a hlubšího řádu. Nebo ještě jinak: Aktivní snění ve významu žít vědomě se týká naší schopnosti pochopit, že energie, kterou máme k dispozici, a náš přístup, který jsme si vybrali, že budeme mít, má doslova magnetický efekt na svět kolem nás, na okolnosti a souhru událostí a setkání.

/…/
Jak to funguje prakticky?

Řekněme, že ve vašem životě existuje situace, pro kterou byste si přáli mít někoho, kdo by vás jí provedl. Napište si to jako své přání na kus papíru: Rád bych získal vedení v otázce.... a dosaďte svou konkrétní situaci. Vyjadřujte se jednoduše. Potom si stanovte určitý konkrétní časový horizont – deset minut, půl hodiny, doba, než dorazíte do cíle, jsem-li například v dopravním prostředku. A pak pozorujte, co se během této stanovené doby děje. Hrajte si s tím, že všechno neobvyklé nebo do očí bijící, co vám po vymezenou dobu vstoupí do života, je odpovědí světa na vaši otázku.

/…/

Aktivní snění může být nejenom aktivní přístup ke svému životu, například prací se svými sny, ale také specifickým způsobem léčení...

Ano a tím léčením je scelování naší duše, tedy nalézání jejích ztracených částí a navracení do zpátky do našeho těla. Pokud se naučíme používat sny jako bránu, skrz kterou můžeme cestovat, ve smyslu lucidního snění, do prostoru za tímto světem, můžeme se snadno dostat tam, kam zmizely ztracené části naší duše. Může to být například dům naší babičky, kam jsme jezdili na prázdniny, nebo byt, ve kterém jsme žili se svou první láskou.

Pokud se naučíme používat sny jako bránu (...), můžeme se snadno dostat tam, kam zmizely ztracené části naší duše.

Někdy jsou ale tyto ztracené části naší duše tak poničené, že je zpátky ani nechceme; mohou vypadat tmavě nebo jako by byly spálené. A někdy je pro ně naše volba, kterou jsme v životě udělali, tak radikální a nepřijatelná, že je nelze jenom tak přinutit, aby s námi tuto naši současnou situaci sdílely. A jsou to právě sny, kdo nám může „říct“, jaké části naší duše se poztrácely a zda nastal správný čas přivést je zpátky. Například opakující se sny z našeho raného dětství mohou naznačovat, že právě tam někde zůstává nějaká část naší duše.

Celý rozhovor si přečtěte ZDE.
Kniha Roberta Mosse v češtině k zakoupení ZDE.

 

Autor článku: Barbora Pečová, Lenka Nechvátalová, Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku