Bylinky? Hlavně nebrat páté přes deváté!

19. října 2016

„Je to pro mě návrat ke kořenům a ke znovuobjevování světa rostlin – našich velkých učitelů a pomocníků, kteří jsou všude okolo nás. Jedna věc je všímat si, kde bylina roste, jak se projevuje. A když ji užíváte, tak jakým způsobem funguje v našem organismu.“ O bylinkách jsem si vyprávěla s Petrou Biankou Horváthovou, lékárnicí a bylinkářkou s duší alchymistky.

Bylinky mě asi jako každou ženu přitahují. Čím přitáhly tebe?

Jsem povoláním lékárnice, ale ta potřeba najití léku se ke mně váže od malička. Sbírala jsem byliny a trávila jsem v přírodě spoustu času. Milovala jsem to. Určitě na to měla vliv i moje maminka, která byla hodně nemocná od mých dětských let. Měla jsem touhu, najít lék na nemoc mé maminky. Takže jsem si už jako malá míchala mastičky, dělala lektvary (usmívá se).

Na střední školu jsem se přihlásila na farmaceutickou asistentku. Nebylo moct jinam jít, když se zajímáš o bylinnou medicínu. Ve škole jsem hledala stále něco jiného, než mi nabízela. A s takovým očekáváním jsem dostudovala i vysokou školu. Zajímaly mě byliny a péče o zdraví a škola mě vyškolila v chemii a farmacii (smích).
Šla jsem tedy svou vlastní cestou.  Studium mi dalo oprávnění provozovat lékárnu. Jakým způsobem ji však budu provozovat a co bude její náplní, to už je má vlastní esence, kterou chci do světa přivést. (Bianka provozuje lékárnu Benu na Národní třídě v Praze – pozn. red.)

Kdo tě při studiu bylinek ovlivnil?

Mám hodně ráda Wolfa-Dietera Storla, což je německý bylinkář. Vychází mj. z Rudolfa Steinera, ale inspirací je mu mnoho starých bylinářských mistrů, jako Maria Treben. Základ viděli v našich původních bylinách a keltských kulturách, vnímali přírodní a lunární cykly, vlivy různých planet… nádhera! To je ta cesta, kterou bych chtěla jít.

Pro projekt Slunečních lázní (budou v Rytířské ulici v Praze – pozn. red.) připravujeme ájurvédskou lékárnu, která by měla být spojením rostlinné medicíny západu i východu. Proto studuju víc i způsob, jaký se na bylinky dívá ájurvéda. Zjišťuju, že to není daleko od toho, jak k tomu přistupovaly naše prababičky bylinkářky. Krásně se to může potkat a propojit.
Ájurvéda je úžasná nauka o životě. Je to univerzální princip. Kde je život, tam se tento princip může uplatnit: Jak se život žije? Jakým způsobem se můžeme o sebe starat tak, aby nám naše těla sloužila co nejdéle v harmonii? Jak se tělo chová v podmínkách, které nás obklopují? Podle toho můžeme zvolit podpůrné nebo očistné byliny a procedury, které nám pomůžou navrátit zpět ztracený balanc.
Miluju ájurvédu a její principy, ale zároveň je ráda zasadím do českého kontextu v našem českém těle. Ájurvéda musí vyrůstat z nás a my jsme se narodili tady.

Knihy o ájurvédě najdete na eshop.maitrea.cz

Popiš mi ještě víc připravovaný projekt lékárny ve Slunečních lázních. Na co se můžeme těšit?

Přípravný tým v rámci Slunečních lázní buduje Ájurloku, ájurvédské centrum, kde se bude nabízet diagnostika, masáže, očistné metody. Pro potřeby Ájurlóky se budou v lékárně například zpracovávat byliny do finálního produktu pro daného pacienta. Nemůžeš mít namíchané směsi bylin univerzální pro všechny. Tak se ájurvéda nepožívá. Neexistuje jeden recept vhodný pro všechny.

Myslíš třeba jako univerzální směsi na druhou čakru apod.?

Dá se to tak říct. (smích) Bude to probíhat tak, že ájurvédský lékař určí, že potřebuje určitou kombinaci bylin a my v lékárně ji připravíme – jako nosič léku může být med, ghí, nebo víno… Byla bych ráda, kdyby lékárna byla hravá. V plánu je propojení s interaktivní bylinou kavárnou, kde si lidi budou moct namíchat svůj elixír, více se seznámit s bylinkami, osahat, přivonět si k nim.

A bude tam i přesah do kosmetiky? Mýdla, olejíčky?

Spíš se budeme orientovat na léčebnou kosmetiku. K ájurvédě patří oleje a to i v rámci prevence. Například typ Váta je v západní kultuře hodně suchý, chladný a drsný a tato vlastnost se projevuje i hlouběji v organismu. Kůže je suchá, vlasy se lámou a klouby vržou. Tomu se dá předcházet v chladném a suchém počasí například mazáním těla sezamovým olejem se zázvorem. Zvláční nejen kůži, ale proniká hlouběji, zahřeje a vyživí, což uklidní přecitlivělost Váty.

Ájurvéda je o tom, umět předcházet nemoci. A když už onemocníme, mít prostředky, jak se zpátky navrátit do harmonie.

Vlastně si díky jejím principům uvědomíme, co jsme za typ a na co si dát pozor?

Ano. Je to o hlubokém respektu k tomu, kdo jsem a jaké mám limity. Vždy si cestu ke svému tělu musíme najít sami.

A co sis díky bylinkám uvědomila ty? Co ti daly do života?

Já miluju chodit přírodou a dívat se okolo sebe očima bylin. Meditovat s nimi. Sednout si s nimi a nechat na sebe působit jejich esenci. Už jenom tím, jak vypadá, jak roste, jak proniká do světa, naplňuje formu – co tím vyjadřuje? Podobným pohledem se zabývá teorie signatur: jak bylina vypadá, tak působí i v našem organismu. Kolikrát používám byliny víc podle toho, co mi o sobě sami „řeknou“, než co ze studia vím, na co působí. Když si s ní sednu, řekne mi něco víc. Vracím se od poznatků k intuici.

Když třeba potřebujeme do života přinést dravost, bojovnost, oporu, může nám k tomu pomoct kopřiva. To je vliv na jemněhmotné úrovni. Na hmotné úrovni se to projeví třeba jako nutnost doplnit vápník (vyživit kosti – oporu těla) – doplní opět kopřiva. (usmívá se) Můžeme to brát z různých úhlů pohledů, protože bylinka obsahuje celé tohle spektrum. A je škoda, když se pohled na přínos byliny omezí jen na výseč účinných látek.
Baví mě propojování zkušeností z  bylinkářské praxe s tím, co nám bylina předává v rámci celé své energetiky.

Jak o sebe pečovat díky ájurvédě?

Připomíná mi to princip Bachových esencí.

Ano. Bachovky pracují hlavně s energetikou bylin. Každý potřebujeme trochu něco jiného.
Mám ráda oba dva přístupy. Mám ráda homeopatii, Bachovky i jiné esence, protože fungují do hloubky. Čím větší ředění, tím to jde do větší hloubky, do naší duše.
Ve hmotné bylině je i ta hrubohmotná energie, která dokáže předat informace fyzickému tělu. Hezky to na sebe navazuje a zároveň je jedno v druhém obsaženo. Neřekla bych, že jedno je účinnější než to druhé. Jedno je víc zaměřené na ducha, a to druhé řeší ducha přes tělo.

Bianko, jaký je rozdíl mezi užíváním čerstvých a sušených bylin?

Každá má trochu jiný efekt. Větší obsah účinných látek je v sušině, protože už neobsahuje vodu, která množství účinných látek ředí. Pokud chceš řešit spíš účinné látky a doplňovat vápník, tak použij sušinu. Pokud chceš pracovat s energetikou byliny, tak použiješ čerstvou bylinu, která vyrostla zjara, sbíráš ji podle lunárních a planetárních cyklů. Podle alchymistické tradice má bylina největší sílu než rozkvete. Jakmile nasadí květ a plody, tak naplní svůj účel a její energetika klesá.

Takže největší energetiku bylina obsahuje na jaře?

Pro nadzemní části tomu tak je. A to díky souvztažnosti s měsíčním cyklem. Od kořenů se veškerá energetika byliny napřahuje za měsícem, který je na jaře na horizontu nejvýše. Ten tah je obrovský. Nadzemní části bylin mají nejvyšší energii cca do konce června.  Když se měsíc zpátky noří k horizontu, tak je to podobné jako odliv a energie byliny se stahuje zpět do země – do kořenů.

Nerada sbírám kořeny na jaře, kdy se bylina probouzí do života. Její síla je koncentrovaná, nastartovaná, že bude žít, a přijde mi nesprávné ji o prožitek života připravit. U sběru kořenů si musíme uvědomit, že těm bylinám bereme život. Sbírám je proto s hlubokou úctou a zřídka.

Byliny mi dávají nádherný vhled do světa.

Napadá mě přirovnání kořene s „dělohou“ byliny.

Jako dělohu rostliny můžeme vnímat i pestík, kde se odehrává vývoj plodu. Ale kořen je svým zakořeněním v zemi děloze velmi blízko. Rostlina je zakořeněná v zemi a z ní vyrůstá k nebi. Jsou to přímí vyslanci Matky Země – naší dělohy. Zároveň jsou byliny, jako třeba jmelí, které tohle popírají. O jmelí se říká, že je semenem bohů – nepochází z naší Matky Země, ale Bůh jej rozesel na zem a ono samo se země nikdy nedotklo. Při jeho sběru se nesměl používat kov, ale využívaly se zlaté srpy. Jmelí se nesmí nikdy dotknout země, protože se tím údajně znehodnocuje jeho síla. Byla to dříve za našich předků velmi uznávaná silná medicína. Dnes se ze jmelí extrahují látky (lektiny – vinblastin, vinkristin), které jsou používány jako léky proti rakovině – cytostatika.

Z jaké části jmelí se lektiny extrahují?

Účinné látky jsou obsaženy v celé rostlině. Farmaceutický průmysl je dnes už syntetizuje. Původně více než 80% dnešních léčiv má svůj prapůvod v bylinách. Raději používám bylinu jako celek než jako extrakt.

To je jako kurkuma – teď je hodně populární extrakt kurkumin. Ale kurkuma obsahuje snad na 2 000 látek a každá z nich je v harmonickém sousledu s tou další. To dává její přirozená vlastnost. A my uděláme to, že si z těch všech látek vybereme jen kurkumin. Nejen, že úplně pomineme ten zbytek úžasných látek, ale extrakt pak postrádá ono harmonické uspořádání, které se v bylině přirozeně nachází a právě ono nám v samém důsledku pomáhá najít náš balanc.

To je, jako kdybych si vzala vitamín rozpustný v tucích – bez tuku. 

Ano, tak bych to řekla. Kurkumin je látka, která má velmi silný účinek, ale je to látka, která je vytržená z kontextu celé byliny. To je také charakteristika dnešní doby.

DVD V. Poltikoviče o tom, jak se přistupuje k ayahuasce v amazonském pralese.

Je to stejné, jako se to dnes děje například s ayahuascou. Vytrhla se z kontextu používání v Jižní Americe a implementuje se do naší kultury. Neříkám, že je to špatně, je to obrovská moudrost, která nám může být zprostředkována. Je nutné jí věnovat náležitý respekt a úctu. Není to bylina, která by se měla používat pro vytržení z duchovní nudy. S tím bych byla velice opatrná.
Každá ta bylina má určitý druh vlastní inteligence. U menších bylin je jednotná duše – například jedna duše řebříčku. Takže když na louce neposbíráš všechny, tak duše řebříčku tam dál nedotčená zůstává. Řebříček sběrem nevymýtíš. Ale strom? Má svého ducha, svou vlastní energii. Pokud strom pořežeš, tak strom umírá.

Co bychom ještě měli vědět o ayahuasce?

Jsou byliny, jako ty naše, lokální, která nám pomáhají na naše větší či menší bolístky na duši i na těla. A pak jsou „ty velké byliny“ – byliny učitelky, které jsou velmi silně účinné a dost často mají schopnost měnit vědomí. Vyrůstají ze Země, ale jsou velmi silně ovlivněny astrálními vlivy. Pro původní národy jsou tyto byliny posvátné a patřily do rukou zasvěceným osobám, které prošli mnohdy velmi náročným výcvikem, aby je mohli používat pro léčení. Takové byliny mohou zprostředkovat hluboká odhalení, zázračná uzdravení a božské spojení. A tou je také ayahuasca.

Vědomí této byliny je velmi silné. Věřím, že se sama rozhodla, že chce být přítomná v Evropě, léčit a probouzet vědomí. Ale je fajn, když se její užívání drží ve správném kontextu. Slyšela jsem, že se někde pořádají ceremonie i po dvou hodinách. To už hraničí se zneužíváním byliny. A to se samozřejmě vymstí.
Něco jiného ještě je, když jedeme někam do Brazílie, Ekvádoru… a opravdu si sedneme se svým západním uvažováním do Ducha pralesa. Můžem se pak stát, že se setkáme s různými entitami, pro které vůbec nemáme v hlavě rámec a zařazení a můžeme z toho takzvaně „zcvoknout“.

A co užívání tabáku?

Tabák je pro indiány jedna z nejposvátnějších rostlin, dar bohů. Byl používaný při ceremoniích na modlitby, na očistu. S tabákem se modlíme. Má velmi průraznou energii, která jde přímo nahoru, přímá linka k Bohu. A teď si vezmi, jak začal být tabák používaný: lidé, stresovaní z práce, si jdou zapálit, do toho nadávají na svého šéfa; jak je práce na hovno, vztahy na hovno. Stojí s tou cigaretou a přesně se takto „modlí“. Co to může do světa přinést?

Jen se jim to utvrdí.

Ano. Takový přístup prorůstá do celého světa a je z toho začarovaný kruh. Kuřáci používají tabák jako kompenzaci nějakého nedostatku. Není to modlitba z lásky a pro lásku, jak tomu mělo být tradičně; je to modlitba z deprese a stresu, která vede zase jen k většímu stresu a depresi.

Když se zkoumaly účinky kouření na hladinu stresu v organismu, tak z krátkodobého hlediska člověka zklidní, ale z dlouhodobého hlediska přispívají k nárůstu adrenalinu a tím i stresu a nepohody. Spalování tabáků vzniká přes 3 000 jedovatých látek. Tabák, který se užívá u nás v cigaretách, je ještě plný aditiv. Při posvátných ceremoniích se užívá čistý tabák a navíc se kouř nevtahuje do plic. Pouze se šlukoval kouř a posílal se s modlitbou vzhůru k Bohu – ke Stvořiteli. To byl jen jeden způsob využití tabáku. Často se z něj vyráběly vodní výluhy – ty se dávají do očí, do nosu, nebo se pijí. Například nosní podání je obecně podle ájurvédy nejrychlejší cesta do třetího oka. Třeba jogíni používali puškvorec v prášku na šňupání a velmi rychle vstupovali do meditačního stavu.

V této knize najdete i bylinné receptury.

A co říkáš na to, jaký je dnes boom sušených preparátů, indiánských čajů … Třeba já na to reaguju velmi citlivě.

To je přesně vytržení z kontextu. Máme tendenci všechno splácat dohromady, všechno zajímavé odjinud chceme vyzkoušet. Nepoužíváme moudrost svého těla.

I naše sedmikráska nebo smetánka může být silným a pro nás tím nejlepším lékem, když se dobře používá. Ráda používám moudrost bylin od nás a mnohdy je to pro naše tělo to nejlepší.
Velmi silné himalájské nebo andské byliny jsou v tamních kulturách uctívány jako bohyně a tak jsou i používány. Často rostou ve velmi drsných podmínkách a jsou schopné všechny ty vlivy ustát, absorbovat je do sebe, přetransformovat a předat nám svou sílu, takže jejich energetika je obrovská. Když se ale bylina pěstuje na plantážích v podmínkách, které by si přirozeně sama nevybrala, bez úcty se očeše, rozmixuje a dá se Evropanovi, tak to může jeho tělo ještě víc rozhodit.

Ano, po jednom takovém čaji jsem začala krvácet…

Oj. To je přesně ono. Zní to zajímavě, člověk si řekne: „Proč to nezkusit?“  Neuvědomujeme si, že si s tím zahráváme. A byliny tu nejsou od toho, abychom si s nimi zahrávali. Jsou tu od toho, aby nás navedly na správnou cestu, když jsme se ztratili natolik, že musela přijít nemoc. Pokud plácáme páté přes deváté, tak vzniká ještě větší zmatek a nerovnováha a my nerozumíme tomu, proč se cítíme ještě hůř. Posiluje se tím zmatek a zmatená je celá naše doba.

Jsou to průvodkyně pro naše tělo i duši; jsou to archetypy, které nás učí.

Trendem jsou taky chlorella a zelený ječmen. Brala jsem kdysi ječmen a celý měsíc mi bylo dost špatně. Musela jsem ho vysadit.

V našem těle i okolo nás je mnoho vlivů, které je potřeba respektovat. To, co je dobré pro jednoho, nemusí být vhodné pro jiného. Když je někdo ohnivý typ a vezme si v horkém létě bylinu, která je sama za svého charakteru ohnivá, tak ten oheň v těle ještě zkypí  a můžeme pak zvracet, mít průjmy. Kdo je ale chladný typ, taková bylina může prospět - rozhýbe jeho energii.  Proto vždy záleží na konstituci člověka, který lék užívá, ale třeba i na momentálních zevních podmínkách.

Někdy máme pocit, že co je přírodní, to můžeme bezstarostně užívat, jak chceme. Ale lék se podává, když je problém, ne že si ho dám každý den. A doporučí ti ho někdo, kdo ví, o čem mluví. Tečka.

 

Kontakt:
petra.tochackova@gmail.com
FB profil ZDE

 

 

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku