Být naprosto spokojený a chtít víc

4. listopadu 2015

„Klasická psychologie se příliš věnuje minulosti a traumatům a to byl jeden z důvodů, proč jsem ji opustil. Není nutné tomu věnovat tolik času. Esther Hicks říká, že pokud se příliš zabýváme tím špatným, co se v minulosti stalo, tak neustále vibraci té informace aktivujeme a zvyšujeme. Koncentrace na přítomný okamžik a na budoucnost nám dává mnohem více síly. Takže pokud se dívat na minulost, tak spíš pohledem lásky“, prozrazuje pro Magazín Maitrea psycholog Jiří Hamerský.

Zaujalo mě, že vyučujete metodu Enjoying (anglicky radování, užívání si - pozn.red.). Název je to úžasný. Jak jste metodu vytvořil a co vás k ní přimělo?

To bylo tak. Pracoval jsem v psychiatrické léčebně v Opavě. Ta práce mi dávala smysl. Jen jsem v jeden moment pocítil, že se čas naplnil; že jsem tomu místu dal maximum, co jsem dát mohl, a že i to místo mi dalo maximum. Psychoterapie, kterou jsem tam vedl, byla sice výborná, ale jde tam primárně o to, že funguje, když máte problém a chcete se zbavit nedostatku – např. při malém sebevědomí nebo úzkosti. V tom je tato terapie výborná a nemůžu na ni říct jediné špatné slovo. Jen mi to v určité fázi začalo připadat málo.

A co vás přimělo o tom přemýšlet jinak?

Dostaly se mi do rukou knížky a nahrávky seminářů od Esther a Jerryho Hicksových. Přišlo mi, že co se týká práce s emocemi, je jejich systém nejlepší a mnohem lepší než jakákoliv psychoterapie. Chtěl jsem se posunout někam dál a dělat věci, které mi dávaly smysl mnohem víc.

A poznal jste hned na lidech, když jste aplikoval tuhle novou metodu, že to zabírá?

Enjoying jsou dvě základní věci. Za prvé - schopnost být v souladu, dívat se na svět očima Zdroje, být v pozitivních emocích, na straně druhé – dosahovat svých přání, respektive být šťastný už na cestě k nim. Po seminářích jsem si často všiml, že si absolventi založili nové podnikání a jdou cestou svého srdce. To je asi ten nejsilnější úspěch. Jedna paní mi řekla, že po Enjoyingu byla několik týdnů skoro jak na drogách (smích); že byla na té vlně radosti. Když se dostala dolů, stačilo prý projít si poznámky z kurzu a zase byla zpátky.

Co se děje v člověku, když si projde touto metodou? A co je za cíl?

Cílem je být ve stavu, který nejlépe vystihuje jedna havajská věta: „Jsem naprosto spokojený a chci víc.“ Toto je podle mě ten nejlepší možný psychický stav, jaký člověk může prožívat. Spojuje tradice Východu a Západu. Jsou vlastně dvě cesty ke štěstí. Jedna je: „Budeš šťastný tehdy, když bezpodmínečně přijmeš přítomný okamžik. To, co se děje.“ A ta druhá cesta, spíše západní: „Budeš šťastný tehdy, když půjdeš do akce a věci změníš a dosáhneš toho, co chceš.“ Metoda Enjoying  tyto dvě cesty spojuje.

Jsou základní čtyři cesty do Enjoyingu: vděčnost, smích, meditace a soulad se svou touhou.

Jsou základní čtyři cesty do Enjoyingu: vděčnost, smích, meditace a soulad se svou touhou. K čemu by mohlo docházet je „esotericky řečeno“ zvýšení vibrací. Kdybych měl vysvětlit malému dítěti, co je to Enjoying, tak je to asi nejblíže stavu zamilovanosti. Jazykem Ho´oponopono se tomu říká stav nula, soulad. Okouzlení, ve kterém je přirozeně malé dítě, nebo lidé, kteří delší dobu meditují.

TIP: celodenní seminář ENJOYING - Nekompromisní štěstí v životě

A co Enjoying není?

Není to v žádném případě potlačování negativních emocí nebo vyhýbání se jim. Když se naplno smějete nebo cítíte vděčnost, nic nepředstíráte. A nemá to také nic společného s nějakým primitivním užíváním si či zbavováním se odpovědnosti.

Stalo se mi, že když jsem chtěla a šla podle svého srdce, tak to bylo okolím konfrontováno, že myslím jen na sebe.  Takže jak ustát to, když z té vlny spadneme dolů a přichází realita?

Dřív jsem se na seminářích ptával účastníků, jak v tom stavu nekompromisního štěstí být pořád. Ta otázka je spíše chytákem. Ono to v naší kultuře není možné. Lidská psychika pracuje tak, že z toho stavu neustále vypadáváme. Je to přirozené. Jsme tady ve světě kontrastu, bolesti… A když prožíváme to, co nechceme, tak o to více si svou touhu uvědomujeme. Díky Enjoyingu se naučím, jak se zase co nejdříve vrátit do pohody. Ale být si už na začátku vědom, že pády přijdou. O tom se často ve knihách o pozitivní psychologii nemluví.

A když prožíváme to, co nechceme, tak o to více si svou touhu uvědomujeme.

„Držkopády“ jsou přirozeným procesem. (smích)

Ano. Je to přirozené a neuvěřitelně nás to může obohacovat. Začneme si klást nové otázky a posouváme se. Čím se tětiva více napne, o to více vystřelí dopředu!
Když si jdou lidi za nějakým cílem, často podceňují vliv okolí. Jsou třeba typy cílů, které se vyplatí okolí sdělit, ale ty niternější záměry je možná lepší nechat si pro sebe.

A učíte na kurzech, jak tyhle situace ustát?

Ano, učíme se předvídat, kdy se co hodí komunikovat ven. Protože když to řeknou někomu nevhodnému, je to pořádný kopanec, který hodně rozhodí.

Mě napadá téma, že spousta lidí nedokáže vyjádřit svou hodnotu, říct si o dostatek peněz za práci. Protože ti sebevědomější jsou kariérně pravda trochu jinde. (smích)

Je to hodně o našich hranicích, jak si je nastavíme. V situacích, kde si nejsme příliš jistí, je dobré určit si hranice a pravidla; věnovat tomu práci. Například Jack Canfield z filmu Tajemství (The Secret) říká: „Pojďme si je vytyčit.“ Napsal si takový kodex, třeba: „Nepůjčuju peníze, nejsem banka.“ A na základě svého kodexu ví, jak má jednat. Je to proces. Co někdy vypadá jako sebevědomí, improvizace, je kolikrát výsledkem těžké a dlouhé práce. V Brně znám jednu paní, která si peníze nikdy brát nebude. S ní nepohnete. (smích)

TIP: celodenní seminář SEBEVĚDOMÍ - Jak nestát v cestě sám sobě

Napsal jste knihu Sedm poselství. Co je to za knihu?

Některými nakladateli byla označena napůl jako román, napůl příručka. Je to příběh studentky Šárky, která jede na týden k moři, kde ji delfíni učí být šťastnou. Snažil jsem se tehdy dát při psaní to nejlepší z duchovních nauk. Psal jsem ji skutečné Šárce, tak jsem si nemohl dovolit ji nudit. Hodně jsem škrtal.

Tu knížku musím vnímat jako dar, který mi byl dán.

Psaní vám pomohlo v tom, jak ta témata předávat?

Tu knížku musím vnímat jako dar, který mi byl dán. Je to devět let a od té doby žádná další knížka nepřišla. Tehdy jsem ji měl napsanou za tři měsíce. Bylo to spíš vedení, kdy mi chodily informace. Jen jsem je vnímal a převáděl do slov.

Věnoval jste se i technice Ho´oponopono. Čemu ještě?

Studoval jsem klasickou psychoterapii plus učení Esther a Jerryho Hicksových. K havajské technice Ho´oponopono mám blízko, byl jsem na semináři Hew Lena (spoluautor knihy Svět bez hranic - pozn.red.) a znám se osobně s administrátorem stránky Ho´oponopono.cz Michalem Hrubým. Enjoying s tím hodně souvisí. Čtyři věty z  Ho´oponopono: „Miluji Tě – Omlouvám se – Prosím, odpusť mi – Děkuji Ti“ se naprosto shodují s mou technikou.

Sledujete rozdíly mezi tím, když jste pracoval pro léčebnu a když pracujete pro širokou veřejnost?

V psychiatrické léčebně nejsou všichni dobrovolně a bez medikace. Na seminářích jsou lidé obvykle mnohem více motivovaní, a také vnímaví. V léčebně chodila část pacientů na programy jen proto, že museli. A jak už jsem říkal na začátku, metodou práce tam byla klasická psychoterapie, kdežto Enjoying jde v tomto mnohem dál – ta práce je mnohem svobodnější. Když si lidé kurz sami vyberou a zaplatí, mají pak větší zájem na tom, odnést si z něj maximum.

Přijde mi, že teď děláte prevenci, aby se lidi nedostali do stádia, kdy budou potřebovat jít do léčebny.

Přesně tak. To jste vystihla Enjoying. Pracuje se od nulového stavu směrem do plusu, kdežto v léčebně je to, jak se dostat z mínusu do normálu. Na svých stránkách mám napsáno Enjoying – psychologie 23. století. Je to nadsázka. Ale svým způsobem jsem přesvědčen, že časem budeme pozitivních emocí prožívat mnohem více než dnes, kdy jsou to v drtivé většině jen stížnosti a negativní výlevy. Pro psychoterapii má obrovský význam, když se negativní emoce prožijí naplno. Být jako malé dítě. Ideální stav je ty negativní emoce prožít, dovolit si slzy. Co je nejdůležitější  - nemusíme v těch negativních pocitech být tak dlouhou dobu.

Akce lektora v Maitrei:
23.01.2016   SEBEVĚDOMÍ - Jak nestát v cestě sám sobě
20.02.2016   ENJOYING - Nekompromisní štěstí v životě
 

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Vztahy v rodině

24. – 25.8.2019

CELÝM SRDCEM

20. – 22.9.2019

RODIČE

11. – 13.10.2019