Čas být koťátkem, čas být pumou

21. listopadu 2012

„Každý v sobě máme dva druhy energie. Energii divokou a nezkrocenou, té říkáme Salka, a pak tu domestikovanou. Nejde o to jednu z nich úplně potlačit, ale najít mezi oběma rovnováhu,“ říká don Américo Yábar. On a jeho syn Gayle žijí ve vysokohorské vesnici v peruánských Andách a do České republiky přiletěli předat něco z moudrosti prastaré tradice indiánů Q´ero, se kterými jsou v úzkém spojení.

Salka nepřemýšlí

„Každý z nás má v sobě orla - a zároveň slípku. Vlka - a pejsánka. Pumu - a koťátko.... Záleží na každém, koho z nich nechává promlouvat častěji, koho preferuje. Ale nejde o to jednoho z nich úplně potlačit; jde o to najít mezi nimi vzájemnou rovnováhu a dát prostor oběma,“ vysvětluje don Américo. „Salka je energie, která je divoká a nezkrocená, která není domestikovaná..."

"SALKA! SALKA!“ opakujeme po donu Américovi a Gaylovi a díky tomu na vlastní kůži poznáváme, jak velký rozdíl je, když slovo „Salka“ řekneme s energií domestikovanou (to znamená stejně, jak si v obchodě říkáme o pět rohlíků) nebo s energií nezkrocenou a divokou, tedy s nábojem, který v sobě má sám život. SALKA!

SALKA!

„Salka je energie, která jde přímo!" přiloží si k čelu hranu ruky don Américo. „Je to energie, která nepřemýšlí, ale jedná! Jako provazochodec – ten má mysl úplně čistou a jasnou a je plně soustředěn na lano pod nohama. Prostě jde. A teprve až z něj seskočí, začne přemýšlet nad tím, že si musí pospíšit, protože ženě slíbil, že v osm hodin bude doma na večeři...Nebo si představte ženu na břehu řeky, která v jedné ruce drží dítě a druhou ve vodě máchá prádlo. A dítě najednou hop,“ předvede rukou takové „hop“ don Américo, „vypadne z náruče přímo do proudu řeky. Salka je, že ho žena v setině vteřiny vytáhne. A domestikovaná energie? Ta samá řeka, ta samá žena, to samé dítě, které jí z náruče vypadne do řeky. A žena nad ním stojí a přemýšlí: ,Hmm.. Tak co, vytáhnu ho, nebo ho nevytáhnu...?´“

Co dělat jinak v dotekových terapiích?

„Kruh je otevřen, to znamená každý může přispět, čím chce, může se ptát...,“ vybízí don Américo kruh. Příspěvky nejsou žádné, otázek poskrovnu, jako by účastníci chtěli především naslouchat, přesto se pár otázek vynořilo. „Může tato naše divoká energie ublížit? Ať už nám nebo druhým...,“ ozve se jedna z účastnic.

Víkendové setkání ve Stromovce

„To je dobrý dotaz,“ reaguje don Américo, „už několikrát jsem viděl, jak někteří terapeuti pracují s energií, respektive že s ní nepracují správně. Představte si, že se terapeut ráno setká se silnou negativní energií svého partnera nebo partnerky, kterou samozřejmě plně nasaje. Každý z nás takto během dne přijímáme spoustu energie zvenčí! A tento terapeut přijde do práce, přijme prvního klienta a začne s ním pracovat, aniž by tuto energii před tím zpracoval! Co se stane? Jednoduše ji na něj přenese, je mostem, skrz který veškerá tato energie přejde přímo na klienta...“

Co s tím? „Pokaždé, než s někým začneme pracovat a dotýkat se jeho těla, musíme v sobě transformovat energii. Postavíme se na plné plosky chodidel a spojíme se s Pačamamou, uzemníme se,“ předvádí don Américo spojení s Matkou Zemí alias Pačamamou. „A pak se spojíme s vesmírnou energií,“ zvedá ruce nad hlavu, „a necháme, ať všechna energie v nás, kterou jsme přijali od druhých, projde naším tělem do země....,“ Okamžik takto zůstane. „Dokud nejsme připraveni.“

Tak schválně, s kolika takovými terapeuty jsme se my sami setkali? Možná že až příště půjdeme na nějakou „dotekovou“ terapii, nejčastěji masáže, budeme daleko lépe vnímat, co všechno z toho, kdo se nás dotýká, do našeho těla přechází. A dalším krokem bude, že to ucítíme dřív, než se nás dotkne – a v takovém případě se budeme moci rozhodnout, zda takové doteky budeme vůbec chtít podstoupit.

Odpověď skrze pupík

Zažili jste někdy, kdy vám vaše tělo říkalo A, rozum či mysl B a srdce C? V takových okamžicích jsme doslova „rozptýleni“ do tří různých směrů – a pokračovat v tomto stavu na své cestě skrze každodenní starosti všedního života není dvakrát jednoduché. Don Américo však nabízí způsob, jak se dostat zpátky do rovnováhy. „Stačí si lehnout na záda a sem, sem a sem,“ ukazuje si na čelo, oblast srdce a oblast pod pupíkem, „si položit kamínek... Volně dýchejte a při tom vnímejte, jak se všechny tři oblasti postupně dostávají do jedné řady, jak se spolu propojují a vytvářejí jednotu a harmonii.“

„Toto místo pod pupíkem je velmi důležité,“ vysvětluje don Américo. „Skrze něj se můžeme velmi snadno spojit s Pačamamou. Lehněte si někdy nahým břichem na Matku Zemi a uvidíte sami..." A plynule přechází do dalšího příběhu:

Jednou k nám do vesnice přišla skupinka řeckých theosofů a měli tolik, tolik otázek... Řekl jsem jim, že jim je zodpovím všechny – ale až po té, co si lehnou nahým břichem na zem. Tvářili se sice podivně, ale nakonec si začali vyhrnovat trička,“ mistrně předvádí s odpovídajícím výrazem ve tváři, jaký mohou mít jen řečtí theosofové, kteří se právě chystají lehnout si nahým pupíkem na zem kdesi ve vesnici vysoko v Andách. „Skutečně se všichni položili. To bylo nádherné!“ spráskne ruce don Américo.

„A pak to přišlo: Když se za chvíli zvedli..., bylo naprosté ticho.... Nepadla ani jedna otázka. Ani jedna! Všichni pochopili a otázek už nebylo potřeba...,“ usměje se.

Učitelé z Peru ve Stromovce

Když je žák připraven...

Živelnost, obrovská energie a zapálení pro život a pro to, o čem mluví, z dona América doslova srší; setkáte se s ní nejenom v síle jeho hlasu, v gestech, kterými doprovází své příběhy a učení, ale také v jeho plamenných očích. Gayle jako by částečně zrcadlil, o čem don Américo mluví a co  v daném okamžiku prožívá, zároveň ale zůstává pevně na své vlastní stezce, po které jde krokem lehkým a radostným a s „plným srdcem“ připraveným provést každého, kdo o to stojí a je připraven. Neboť stále platí, že „když je žák připraven, učitel se objeví.“ Možná podobně jako se v Praze objevili tito dva peruánští učitelé.

/za fotografie z pražské Stromovky děkuji Alešovi/

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

TĚLO A EMOCE

1.9.-31.12.2018