Cesta k jemnému porodu aneb Jak vyladit své instinkty

27. ledna 2016

„Rodičovství je proces, během kterého se lidé učí rozhodovat a dělat volby, které nejsou tak úplně konvenční. Sama jsem si tím prošla. Nechci, aby lidé dělali to samé, co já; chci, aby věděli, že existují i jiné možnosti a že mají na výběr,“ říká Sarah Buckleyová, praktická lékařka a čtyřnásobná matka, která své děti porodila doma.

Její kniha Jemný porod, jemné mateřství obsahuje fakta - i poutavé příběhy z vlastní praxe lékařky i ženy-matky. Závěry výzkumů a lékařské studie – a lidský přístup zdůrazňující zdravý selský rozum, odpovědnost a svobodu volby. Na ty klade autorka obzvlášť velký důraz, jak potvrdil i náš rozhovor.

Sarah, co tě vedlo k napsání této knihy?

Jednak to byly nádherné zkušenosti z mých čtyř porodů a ty jsem chtěla sdílet s ostatními, aby věděli, že je možné prožít takový začátek života. Aby měli možnost okusit, jaké potěšení a zároveň síla se skrývají v přirozeném porodu. A pak jsem také chtěla lidem poskytnout informace, které mně osobně pomohly a byly pro mě správné. Zastávám totiž názor, že neexistuje jedna jediná správná volba – každý z nás má jiné zkušenosti, žije v jiném prostředí, a proto je důležité, abychom měli možnost volby. Každý rodič má právo si vybrat. Ve skutečnosti to jsou rodiče a zvlášť matky, kdo je podle mě odborník, pokud jde o jejich děti.

Jsem ráda, že zmiňuješ informace.

Ano a období těhotenství představuje pro ženu zvlášť velmi výživné období, co se informací týká, dost možná vůbec nejvíc v životě ženy. (smích) Je potřeba promyslet tolik věcí, existuje spousta pro a proti; na druhou stranu příliš mnoho informací je může odvést od přímých prožitků ženy a zkušeností být těhotná, prožít přirozený porod a vytvořit pouto se svým dítětem. V knize jsem tedy chtěla podat informace, ženy jimi ale zároveň nezahltit.

V části věnované rodičovství jsem chtěla rodičům nabídnout rámec možností, které mají na výběr. Nakonec si ale každý musí vybrat sám, jakou cestu zvolí. V určitém smyslu je rodičovství proces, během kterého se lidé učí rozhodovat a dělat volby, které jsou dobré pro ně, ne pro ostatní, a které nejsou tak úplně konvenční. Sama jsem si tím prošla. 

http://eshop.maitrea.cz/

Když se podíváme na množství vnějších, ne vždy nutných zásahů do průběhu těhotenství, například rutinní ultrazvuky, vypadá to, že nám, ženám, chybí důvěra v sebe sama, v naše vlastní tělo.

Naprosto s tebou souhlasím, Rino, že jsme ztratily důvěru ve vlastní tělo a v samotný proces. A to je další důvod, proč vznikla tato kniha: aby ženy podpořila na cestě zpátky k této prazákladní důvěře.

Říkáš tomu „vyladit se zpátky na své instinkty“. Protože porod je vlastně čistě, jen a pouze instinktivní záležitostí.

Ještě bych doplnila vyladit se nejenom na svoje instinkty, ale i na dítě samotné. Vždyť se na devět měsíců doslova prolnete s druhou bytostí, vytvoříte si velmi intimní vztah.
Často toto vzájemné vyladění popisuji jako naladění radiové stanice: matka i dítě se nachází na různé hladině a je úkolem matky, aby našla frekvenci, na které vysílá její dítě. (s úsměvem) A toto vyladění se na vlastní dítě je obzvlášť důležité během porodu. Ale i po něm, porodem přeci vztah mezi matkou a dítětem nekončí, naopak, pokračuje dál a rozvíjí se. Ani jsem nedívala na hodinky a věděla jsem, kdy mám jet na zastávku, protože právě přijel školní autobus s mým dítětem. (smích) Taková silná intuice je výsledkem mnoha miliónů let evoluce, v počátcích to byla otázka přežití. Naštěstí je tato schopnost velmi přizpůsobivá, tak proč ji znovu nezačít používat.

Matka i dítě se nachází na různé hladině a je úkolem matky, aby našla frekvenci, na které vysílá její dítě.

Co tedy poradíš ženám, jak se vyladit na svou instinktivní schopnost přivést na svět dítě přirozeně a s minimem vnějších intervencí?

Začít velmi jednoduše, třeba tím, že záměrně nebudou sledovat čas na hodinách, ale tak, jak ubíhá sám. Být často bosa, je-li to možné, být v kontaktu ze zemí. Vyladit se na její rytmy. Mnoho žen si všimlo, že během těhotenství si oblíbilo pracovat na zahrádce, dotýkat se země nebo chodit na procházky. Procházky a příroda jsou dobré, protože v přírodě se na přirozenost rytmů naladíme nejsnáze, jsou v ní nejlépe vidět.

Napojení, které začalo už v bříšku.

Jedním z témat, nad kterými se zamýšlíš, je ultrazvuk. Proč?

Aby si nastávající matky, rodiče uvědomili, že ani ultrazvuk není nutnost. Že existuje možnost volby. I já jsem kdysi této otázce čelila: podstoupím ho, nebo ne? Chci tohle pro své dítě? Když jsem čekala své první dítě, intuitivně jsem věděla, že se skenovat nenechám, nebyl k tomu zvláštní důvod. Při druhém těhotenství se mi do rukou dostal výzkum z Británie, jehož autorka zpochybnila bezpečnost ultrazvuků; vždyť my vlastně nevíme, jaké to má dlouhodobé důsledky?! Čím dál tím víc se stávají rutinní součástí prohlídek, ale nikdo vlastně neví, jaký mají dopad. Jediné, co víme, je, že během ultrazvuku vystavujeme dítě velmi vysokofrekvenčním vlnám. Netvrdím ale, že ultrazvuk nikdy! Jsou chvíle, kdy může pomoci.

Pokud ho ale budeme používat rutinně, jako matky začneme ztrácet něco velmi cenného, a to vlastní intuici a cit pro dítě – když necháme druhé, aby nám říkali, co dělá naše dítě uvnitř našeho těla... My jsem pro naše dítě určitým nástrojem, dítě je uvnitř nás a komunikuje s námi a stojí za to mu naslouchat. (Tématu prenatální komunikace prostřednictvím automatické kresby se u nás věnuje např. Lucie Suchá-Groverová.)

Pokud budeme ultrazvuk používat rutinně, jako matky začneme ztrácet něco velmi cenného, a to vlastní intuici a cit pro dítě.

Toto zpytování a dotazování je velkou částí metody BRAN, kterou zmiňuješ ve své knize. O co jde?

Je to metoda, která pomáhá rodičům se rozhodnout, zda vyšetření a zásahy, které jim lékaři navrhují, jsou skutečně nutné. B jsou benefity, přínosy, které matce i dítěti navrhované vyšetření přináší, R jsou jeho rizika, A nás motivuje hledat alternativy a N je vlastně konkrétní druh alternativy, tedy nezasahování. Od doby, co kniha vyšla, jsem tuto metodu ještě rozšířila o další písmeno: I, instinkt a intuice. Teď se tedy metoda nazývá BRAIN (slovní hříčka – v angličtině slovo znamená „mozek“ značící návrat ke „zdravému selskému rozumu“, pozn.red.) a mám pocit, že teprve teď je kompletní. Protože na rozhodování se nepodílejí jenom čistá fakta, ale z velké míry také právě naše instinkty a intuice. Co ale v tématu moudrého rozhodování považuji za velmi důležité, je to, co Michel Odent (francouzský porodník, výrazná postava na poli humanizace porodnictví) nazývá nocebo-efektem.

Nocebo-efekt? Co to je?

Tak se označuje nezamýšlený negativní efekt různých lékařských vyšetření a zásahů, které pacientům naopak přitíží, než aby jim pomohly. Jak se asi bude cítit těhotná žena, když jí oznámíte, že podle výsledků testů na těhotenskou cukrovku touto nemocí onemocněla, a seznámíte ji se vším, co to pro ni znamená? Bude v emoční pohodě tak, jak je pro ni a hlavně pro její dítě důležité? Navíc se ukázalo, že výsledky na těhotenskou cukrovku mohou být zkreslené, a tedy nerelevantní!

Nocebo-efekt také nastává při nejrůznějších lékařských „možná“ a „nejsme si jisti...“: „Musíme udělat to a to vyšetření, protože vaše dítě může mít tu a tu chorobu...“, „něco se objevilo, přijďte příští týden...“, „ještě nemáme výsledky, přijďte ještě za týden...“ „ještě nevíme, raději uděláme ještě tento test...“ Jistá je jediná věc: že nic z toho těhotné ženě na klidu nepřidá. A úzkost a strach rozhodně není dobré pro její dítě, které doslova plave v matčiných emocích a pocitech.

Pro maminku i dítě je nejdůležitější psychická pohoda.

Jaké konkrétní důsledky to tedy může mít na dítě a jeho pozdější život?

Prenatální vývoj v takových podmínkách může v mozku dítěte aktivovat nastavení „přicházím do života, který je ve stresu“. Mozek takového člověka je pak v průběhu celého života na stres extrémně citlivý a velmi silně na něj reaguje. Dokonce i tehdy, když podmínky kolem něj vůbec stresové nejsou! My ale přeci nechceme, aby se rodily vystresované děti...
Existuje mnoho příběhů, kdy lékař těhotnou ženu „vystrašil“ nějakou nepříliš pozitivní zprávou, ona celé své těhotenství strávila ve strachu a úzkosti a dítě se potom narodilo naprosto zdravé. Na první pohled; protože o vlivu stresu, které prožívalo spolu se svou matkou, se už příliš nemluví. Znovu opakuji: netvrdím, aby ženy nechodily na ultrazvuk! Říkám, ať se zamyslí, jestli to je nutné, a samy se rozhodnou. A znovu opakuji: těhotenství a porod je skvělou přípravou pro celé rodičovství, co se otázky odpovědnosti týká.

Těhotenství a porod je skvělou přípravou pro celé rodičovství, co se otázky odpovědnosti a rozhodování týká.

Tvoje kniha se jmenuje Jemný porod, jemné mateřství. Jak podle tebe ono „jemné mateřství“ vypadá?

Vlastně to odráží všechno, o čem jsme spolu mluvily. Jestliže se v průběhu těhotenství zamýšlím nad volbami, které mám, jestliže se moudře rozhoduji s plnou odpovědností, kterou jako rodič mám a kterou nepředávám do rukou jiných, jestliže naslouchám svým instinktům, pak dělám vše pro to, aby moje dítě mělo jemný a co nejpřirozenější start do života.
A jemné mateřství je pak pouze pokračováním: i tady se snažíme o co možná největší přirozenost, jako je například dotek maminky a dítěte kůže na kůži, kojení, jeho nošení a blízkost... Tohle všechno v matčině těle pomáhá dál produkovat hormony vytvářející vazbu mezi ní a dítětem. A právě tyto hormony ženě pomáhají, aby svoje mateřství prožívala jemně a laskavě. Pomáhají jí naladit se na svoje dítě a jeho potřeby, pomáhají jí být v klidu a následovat svoje instinkty.

Ukázka knihy Jemný porod, jemné mateřství:

„Až najdete potenciální porodní asistentku, můžete jim po telefonu nebo ideálně osobně položit následující otázky. Vaše intuice ohledně vybrané asistentky může být stejně důležitá jako odpovědi samotné.
Jaký výcvik jste absolvovala?
Jaký druh předporodní asistence poskytujete?
Spolupracujete s dalšími porodními asistentkami? Je možné se s nimi setkat nebo zajistit, aby se o mě staraly během porodu?
Existují nějaké zákony nebo nařízení, jež mohou ovlivnit škálu poskytované péče?
Jaké vybavení máte k dispozici?
Jaký typ asistence můžete poskytnout v případě obtížného nebo protahujícího se porodu?
Absolvovala jste výcvik resuscitace matky a dítěte a máte v této oblasti zkušenosti?
Umíte zašívat natržení v domácích podmínkách?
Co se stane v případě nutnosti převozu do nemocnice?
Jakou poporodní péči poskytujete?
V kolika případech odvezli vaši klientku do nemocnice, proběhla intervence a komplikace jako je natržení hráze a poporodní krvácení?
Máte sama dítě? Pokud ano, jaká byla vaše porodní zkušenost?
Nabízíte nějaké alternativní techniky, jako je práce s bylinami, homeopatie nebo akupunktura?

Vezměte také v úvahu flexibilitu a míru schopnosti vyhovět, jakou dotazovaná porodní asistentka disponuje. Vaše situace se může změnit nebo můžete změnit názor ohledně různých aspektů péče a při vytváření jakýchkoli plánů týkajících se porodu je výhodné udržovat si přístup k maximálnímu množství možností.“ (red.kráceno)

Knihu si můžete objednat v našem e-shopu

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku