Co je Umělcova cesta?

12. září 2008

Umělcova cesta je metoda, která dokáže rozdmýchat plamen tvořivosti a rozproudit pramen inspirace. Je nápomocna každému, kdo slyší z nitra umělecké volání a je ochoten ho následovat. V Domě osobního rozvoje MAITREA jsme ho poprvé uspořádali koncem září 2008 a od té doby si stále nachází své místo mezi řadou zájemců.

Co je Umělcova cesta?

Je to transformační proces, který pomáhá odblokovat a otevřít naši tvořivost. Taky je to kniha, která může sloužit jako mapa na cestu tímto procesem. Metodu vypracovala Julia Cameronová ve spolupráci s Markem Bryanem.

Základem je dvanáctitýdenní proces „léčby“ našeho vnitřního umělce neboli dvanáct kroků k odstranění tvůrčích bloků. Umělcova cesta lidi učí, aby se stali umělci ve všem, co dělají, a aby objevovali a dělali to, v čem umělci být mohou. Může hodně pomoci malířům, spisovatelům, hudebníkům, hercům a jiným tvůrčím lidem, ale má mnohem širší přesah do oblasti celkového vnitřního růstu. Myslím si, že právě proto může být prospěšná každému. Následovat cestu je možné buď individuálně prostřednictvím knížky, nebo ve skupině.

Mluvíš o odblokování tvůrčích bloků. Jak to probíhá?

V celé Umělcově cestě jde hlavně o to přijmout sebe sama jako umělce a prozkoumat svoje nadání. Základem jsou velice jednoduché metody, které nás učí pozorovat se a najít svoji intuici. Jednou z nich je psaní ranních stránek, které spočívá v tom, že si každý den po ránu napíšeme tři stránky textu. Píšeme intuitivním způsobem, kdy prostě zkoumáme vše, co nás napadne, a snažíme se to necenzurovat. Pomáhá to objevovat sny a přání a naopak uvolnit bloky, frustrace a naštvanost.

Přijde mi to až příliš jednoduché – prostě budu psát ráno tři stránky a ono mi to pomůže.

Ono to taky jednoduché je. Ale je potřeba to vyzkoušet. Bez toho nezískáte zkušenost, že se opravdu o sobě něco dozvíte a věci se začnou měnit. Už jsem se setkal s lidmi, kteří si knížku přečetli a řekli: „Nic moc, zní to tak banálně, pozitivně a americky.“ Ale nezkusili z toho vůbec nic prakticky. Je to, jako když si přečtete o létání padákem a řeknete: „Na tom asi nic moc není.“ Ale to zůstanete pouze na teoretické úrovni.

My, Češi to tak rádi děláme – zůstat v bezpečí teorie a kritizovat. Nikdy pak nezažijeme, jaké to je, létat. Přijde nám to banální. Stojíme na zemi a říkáme, že ti, co létají, to dělají špatně. A stejné je to i s Umělcovou cestou. Jedná se hlavně o praktické sebezkoumání. A je důležité postupovat krok za krokem.

A děláte ještě něco kromě tvorby ranních stránek?

Samozřejmě že to nekončí psaním stránek. Druhým principem jsou tzv. umělecké schůzky, kdy se scházíme se sebou samým. Jednoduše si prostě uděláme čas na sebe a svou tvorbu. Podstatnou částí také je, že se pracuje na zkoumání minulosti a hledání, kde vznikly naše základní bloky. Často jsme totiž tvořivě zablokovaní kvůli svým raným pokusům tvořit, které někdo z dospělých (často zablokovaných) vystavil „milostivé“ kritice. (Vzpomínáte? „Ty nikdy dobře malovat nebudeš.“ „Zpíváš falešně, mlč prosím!“.. ) K tomu nám pomáhá doplňování vět, psaní dopisů, popisů, vzpomínek...

Podstatnou částí také je, že se pracuje na zkoumání minulosti a hledání, kde vznikly naše základní bloky.

Každý týden má také svoje téma a k tomu se také váží úkoly, které můžeme plnit. Ty jsou různého rázu. Je také důležité přijmout předpoklad, že existuje vyšší tvůrčí síla/energie, která nám v procesu pomáhá, a my tuto pomoc přijímáme. Podstatnou roli může sehrát skupina, jež se vzájemně podporuje a přijímá vstřícně tvořivé pokusy svých členů.

Jak ses ty sám dostal k Umělcově cestě a co tě na ní nejvíc zaujalo?

Na jednom kurzu Zdeny Jordánové, kde jsme se právě shodou okolností také zabývali odblokováním různých tvůrčích a emocionálních bloků, jsem se potkal s kamarádkou Terezou Tarou, která je režisérka a Umělcovu cestu praktikuje. Ona mi doporučovala, ať to zkusím taky. Jak jsem ji potom pozoroval, měl jsem pocit, že se během pár měsíců hodně proměnila a začalo se jí umělecky dařit. Začal jsem být zvědavý, o co jde. Hned jsem si koupil knížku a začetl se do ní.

Věděl jsem, že mi má co říct. Jako by se tam protkly různé věci, které jsem dělal v minulosti a dělám dnes. Zlomky z C. G. Junga, improvizační semináře Jardy Duška, výcvik v Gestalt terapii, kurzy Zdeny Jordánové a moje vlastní uvědomění a zkušenosti, které jsem zažíval při tvoření hudby. V té knize jsem našel od každého trochu a zároveň se to uspořádalo do nové formy. Fascinuje mě, jak Julia Cameronová popisuje kombinaci umělecké kreativity a osobnostního růstu a vede nás k tomu, jak tyto dvě oblasti úspěšně propojovat.

Ale nejdůležitější bylo, že jsem to okamžitě začal zkoušet a začal jsem pozorovat drobné i větší změny ve svém životě a různé, až magické shody okolností. Najednou asi po týdnu jsem se třeba „náhodou“ ocitl v partě profesionálních hudebníků z celého světa a improvizovali jsme v kostele atd. A vždy, když jsem si přečetl další kapitolu, pojmenovala mi to, co se mezitím dělo. Obecně to byla jedna z mála prakticky zaměřených knih, která mě opravdu přiměla k tomu dělat to, co se v ní píše, a začít o věcech nejen přemýšlet, ale také je měnit. Jako by ve mně okamžitě aktivovala energii, a to nebývalým způsobem.

Čím je Umělcova cesta odlišná od ostatních dnes dostupných metod pro práci s kreativitou nebo usilujících o sebepoznání?

Dnes máme k dispozici řadu cest, ať již uměleckých, terapeutických či duchovních. Umělcova cesta mi vyhovuje svým zaměřením a tím, že k sebepoznání se dostává skrze umění. Protože je již ze své podstaty zaměřena na tvořivost a rozvoj osobního umění, nezabývá se v prvním plánu tolik osobními problémy, ale automaticky dodává pozornost a energii zdraví. A problémy se potom řeší preventivně nebo jako vedlejší projev procesu.

Umělcova cesta mi vyhovuje, že se k sebepoznání dostává skrze umění.

V tom je myslím rozdíl oproti více terapeutickým technikám. Záleží samozřejmě na záměru, se kterým člověk na cestu vstupuje. A ono to pak funguje, to už mám u této metody ozkoušené.

Co myslíš, že může Umělcova cesta přinést tomu, kdo po ní kráčí?

Spoustu hezkých zkušeností a zážitků. Především si přestaneme říkat, že nemůžeme dělat to, co nás baví, a vymlouvat se, že nemáme příležitosti. Můžeme uvěřit, že tvorba nás vede k sebepoznání a duchovnosti. A otevřením tvořivosti dovést náš život do dimenzí, o kterých jsme zatím jen snili.

Vypozoroval jsem, že u nás je velmi časté, že lidé cítí „volání“ z nějaké oblasti – třeba umění - ale říkají, že si to nemohou dovolit. Hodně lidí se živí tím, co je nebaví. A naopak řada z těch, kteří se zabývají tím, co je baví, zase říkají, že si tím ale nemohou dobře vydělávat. Nebo zanedbávají svoje koníčky. Umělci zase často sázejí na jistotu již vyzkoušeného. Proto myslím, že tomu může pomoci, budeme-li Umělcovu cestu rozvíjet. Jak říká Julia Cameronová – úspěch se dostavuje ve skupinách.

Co to přineslo tobě samotnému?

V krátké době jsem začal zase více hrát hudbu, psát básničky, malovat, pomáhat točit film. Potkávám zajímavé lidi. Dostávám se na krásná místa, kde jsem nikdy nebyl. A došlo mi, že se nemusím tolik starat o výsledky, že už samotný proces poznání a zajímavé zkušenosti, které ho provázejí, jsou velkou odměnou.

Autor článku: Helena Chvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

JOHN HAWKEN

4.4.-22.5.2017

IDA KELAROVÁ

6.4.-19.11.2017