„Dcery, měsíční krvácení je dar“

13. srpna 2014

Ženy, vzpomeneme si ještě, jak proběhlo naše zasvěcení do tématu menstruace a menarché? Nebo jsme tuto zkušenost z paměti raději vytěsnily...? A muži, tátové dcer, chtěli byste, aby to tak dopadlo i u těch vašich? Jane Bennettová svou knihou Požehnání, ne prokletí nabízí šanci ke změně.

Menstruace – cizí, divné slovo a ještě cizejší a divnější projevy a „vedlejší účinky“, které je mnohem lepší, moudřejší a zodpovědnější konzultovat se svým lékařem či lékárníkem....“ - tak nějak by se dal popsat „běžný“ vztah populace (tedy žen i mužů) k naprosto normálnímu projevu zdravého ženského těla. Naštěstí zároveň narůstá počet těch, kdo ve své otevřenosti a zároveň citlivosti k tématu vytvářejí most mezi touto propastí v ženách samotných i mezi ženským cyklem a společností obecně.

Jane Bennettová je jednou z nich. Ve své knize Požehnání, ne prokletí předkládá historické a také současné okolnosti, jak vůbec vzniknul mýtus „prokletého měsíčního krvácení žen“: upalování čarodějnic coby symbolu konvencemi nespoutané a nezkrotné pudové ženské síly, která, dosáhne-li své zralé podoby, představuje v životě ženy spojnici mezi jejím vědomým bytím na jedné straně a intuicí a hlubokou moudrostí sahající do mystérií stvoření a smrti na straně druhé.

Prokletí současné doby

Ani nás nenapadne, kolik jich je a z kolika stran se na nás doslova sypou: Mediální prokletí a jeho reklamy na dámské vložky s modrou tekutinou symbolizující „krev“ je dalším, historicky daleko mladším, ale v každodenní praxi stále opakovaným stigmatem společenského „děsu“ z něčeho tak přirozeného, jako je menstruace. Feministické prokletí a jeho strach přiznat jistou „zranitelnost“ ženy způsobenou hormonálními výkyvy pokládá Jane za přežité stejně jako lékařské prokletí sahající do dob Hippokrata a jeho představy „ženského lůna bloudícího ženským tělem, které se dostává až k prsní kosti a začíná běsnit, není-li náležitě živeno semenem.“ (str. 48)

Místy úsměvné, místy k pláči. V uvědomění, jak moc a jak dlouho byly samy ženy slepé a hluché ke svému vlastnímu posvátnému „tanci v našem těle“, se ale také skrývá potenciál růstu a evoluce: připravit svým dcerám vstup na jejich cestu životem ženy lépe.

Průvodce na cestě Ženy

V tom nabízí nová kniha Jane Bennettové pomocnou ruku, protože předkládá stručný a jasný návod, jak „daná, společensky a kulturně získaná a stále předávaná a hluboce v nás zakořeněná“ prokletí přetransformovat do požehnání. Základem je porozumění a pochopení celého principu měsíčního krvácení se vším, co s sebou nese; nejenom na fyziologické rovině, ale také emocionální: Dívky se najednou konfrontují s něčím, nad čím nemají kontrolu a co v nich vyvolává pocity zmatku a chaosu. To se zdá být podle Bennettové největší překážkou: naučit se coby žena vědomě odevzdat daleko hlubšímu proudu, než jakým jsou pravidla, normy a role přicházející k nám z vnějšího světa.

Zmíněné porozumění a pochopení jsou základními nástroji změny v přístupu k menstruaci; dalším jsou přechodové rituály: „Fakt, že neprovádíme žádné ceremonie, je ovšem dosti zvláštní – menarché je přeci velice důležitá událost, která má dopad na polovinu veškeré populace a znamená začátek období menstruačních cyklů, jež trvá pětatřicet až čtyřicet let a je doprovázeno neustálými fyzickými, hormonálními, emočními, intelektovými a spirituálními změnami.“ (str. 76)

Součástí knihy je také řada výpovědí dívek i dospělých žen vypovídající o tématu své (první) menstruace, přístupu ke svému ženství, sexualitě a kreativitě – neboť tohle všechno tvoří s měsíčním krvácením neoddělitelnou jednotu. Bez jednoho by nebylo druhé ani třetí... Tyto výpovědi, podle mě, knihu Požehnání, ne prokletí do jisté míry vytvářejí; bez nich by se z ní totiž stala příručka podobná desítce jiných, odtržená od přímé reflexe současného stavu v soudobé společnosti.

Pro matky i pro otce - jejich dcerám.

ROZHOVOR S JANE BENNETTOVOU

Jane, co vás přivedlo k napsání této knihy?

Mé vlastní dcery. (směje se) V době, kdy procházela tímto procesem, jsem hledala knihu, která by matkám pomohla se v tomto tématu zorientovat a přiblížit ho svým dcerám. To také vysvětluje její obsah: částečně je praktická, především v základních informacích o anatomii a fungování ženského reprodukčního systému, a částečně inspirativní v tom, jak ke svému ženství a menstruaci přistupovat kreativně a vědomě.

Mnoho z nás, dospělých žen do něj totiž nevstoupilo právě s pozitivní zkušeností a zážitek první menstruace byl spíš katastrofou než radostí. Stejná byla totiž i reakce našeho okolí... A také když se podíváme do lékařského prostředí, nesetkáme se právě s pozitivním přístupem. Ani si to neuvědomujeme, ale začíná to pouhým pojmenováním a slovy, která používáme, i když je považujeme za neutrální.

„Lékařské učebnice popisující menstruaci jsou plné slov jako „degenerovat“, „upadat“, „stáhnout se“, „nedostatek“, „oslabit“, „prosakovat“, „vylučovat“, „napravit“, „odumírat, „ztrácet“ (…) Pohled na menstruaci jako na selhání produkce, vyjadřovaný takto autoritativními hlasy ze ctihodných poslucháren lékařských fakult, pochopitelně značně přispívá k našemu kolektivnímu negativnímu pohledu. Začneme-li menstruaci popisovat jinak, můžeme změnit i své pocity, které z ní máme.“(str. 51)

Už vůbec fakt, že se z takové přirozenosti, jakou jsou měsíčky, stala v podstatě „lékařská záležitost“. Podobně jako se k těhotným ženám často přistupuje jako k „nemocným“...

Ano, to máte pravdu, to je velké téma pro farmaceutické firmy, které se snaží na menstruaci nahlížet jako na něco, co vlastně není „nutné“ - a tak ženám a dívkám předkládají, jak jednoduše si lze v životě „ulevit od něčeho tak otravného“, jako je každoměsíční krvácení. Stačí si vzít tabletku nebo si nechat píchnout injekci a krvácet jenom jednou za tři měsíce. Nebo už nikdy...

To je jeden z důkazů podvědomého a společensky rozšířeného pohledu na menstruaci jako na něco „špatného“. Jak můžeme mít pozitivní přístup k sobě jako k ženě, když už na nejzákladnější fakt a projev ženství, na náš menstruační cyklus, se nahlíží jako na „špatný a divný, který je potřeba schovávat nebo kontrolovat“?

To, co ženy potřebují, ať už dospělé ženy nebo dospívající dívky, je trvalá a neustálá podpora, potom povědomí o tom, co všechno menstruace přináší, nejenom na té viditelné úrovni, a také naučit se správně o sebe a o svůj cyklus pečovat.

Vaše kniha je průvodcem, stejně jako jsou matky pro své dcery. Pro matku je to velká výzva vrátit se do období, na které už nejspíš zapomněla...

Ano, kniha vlastně matky pobízí, aby zavzpomínaly, jaké pro ně tenkrát bylo, když začaly poprvé menstruovat. Jak to prožívaly, co jim chybělo, co by chtěly tenkrát jinak. Oběma stranám, jak matkám, tak jejich dcerám také přináší inspiraci, proč se o svůj cyklus vůbec zajímat, a jak svou pozornost přesunout k sobě samým, ke svým potřebám. Jak samy sobě jako ženě lépe porozumět.

(odmlčí se) Je dobré začít s dívkami o tomto tématu mluvit opakovaně v několikaletém předstihu, než začnou poprvé krvácet. Vědomí, že nějaká taková událost v jejich životě existuje, jim umožňuje s touto informací růst a zrát a daleko lépe se vyrovnat se změnami, které toto období nevyhnutelně přináší.

V knize také uvádíte tipy na tělesné cvičení. To se mi líbí, protože často jsme od svého těla spíše odděleni, ženy i muži, než abychom s ním byli spojeni, cítili ho a věděli, co mu dělá dobře a co ne.

Uvedené cviky pocházejí z jógy a shiatsu a slouží jako inspirace, jak zmírnit nejrůznější potíže či přímo bolesti spojené s krvácením. S dívkami je mohou samozřejmě cvičit i jejich matky, což je zase jeden ze způsobů, jak podpořit a posílit jejich vzájemný vztah. Důležitá je především důvěra a pocit, že se dívka může na svou mámu spolehnout, zvlášť v tak citlivém období, jako je její první menstruace.

Úvodní fotografie Jane Bennettové pochází z dílny Jakuba Lašša, kterému tímto děkuji za její poskytnutí.

Náš tip:

Tipem je kniha samotná: Požehnání, ne prokletí v českém překladu Moniky Kittové.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku