Esejská zrcadla vztahů – nahlédněte a uviďte...

28. ledna 2015

„Základním principem Esejských zrcadel je poznání, že jediný reálný svět máme ve svém nitru a vše venku je pouhým jeho odrazem našich přesvědčení, vyladění, obav a vzorců chování. Změníme-li sebe, změníme realitu kolem sebe,“ říká Jitka Třešňáková, terapeutka, která léčí za pomocí rozšířených stavu vědomí, při nichž „mapuje“ danou situaci podobně jako vyhledávač „google mapy“ a nechává se vést přesně na místo, kde se nachází jádro problému.

Paní Jitko, co to jsou Esejská zrcadla a na jakých principech fungují?

Učení o zrcadlení vychází ze starých hodnotných gnostických textů a samotná Esejská zrcadla (dále EZ, pozn.red.) jsou staronovou „technologií“, která se zachovala díky Esejcům, duchovně probuzeným lidem. Ti žili v esejské komunitě v Palestině před více než dvěma tisíci lety. Dokládá se, že v jejich společenství také žil a učil se Ježíš. Základním principem EZ je poznání, že jediný reálný svět máme ve svém nitru a vše venku je pouhým jeho odrazem – odrazem našich přesvědčení, vyladění, obav a vzorců chování.

EZ nám dávají do rukou klíč pro rozeznání toho, co máme ve svém nitru. Změníme-li sebe, změníme realitu kolem nás. To je pro naše chápání vztahů a vlastní reality velmi podstatné.

Mohla byste nám o tomto zrcadlení našeho nitra ve vztazích říci více?

Každý vztah, ať s našimi nejbližšími, ale také s neznámými lidmi, obsahuje poklad cenných informací o nás a o tom, jak se stavíme k sobě, ke světu a k životu. I ten zdánlivě nejprotivnější člověk, který nám ubližuje nejvíce, je za závojem naší pozemské reality našim velkým pomocníkem a mistrem. A i když si to většinou neuvědomujeme, své vztahy si podle tohoto vnitřního nastavení také sami vybíráme a tvoříme. To, jak se k nám chovají druzí, vždy odráží náš vztah k sobě samým a naše vnitřní postoje. Pokud tedy toužíme po vnitřním klidu, pohodě, vyrovnanosti a také zdraví, je důležité soustředit se na to, co nám vztahy s ostatními sdělují. Měly by být tedy spíše analyzovány „zprávy“ samotné, než abychom se nechali emocionálně strhávat jejich obsahem.

To, jak se k nám chovají druzí, vždy odráží náš vztah k sobě samým a naše vnitřní postoje.

Vztahy jsou ve svém hlubokém smyslu prostředkem pro naši evoluci, pro náš posun vpřed. Proto pokud nezměníme chyby, které děláme, budeme si do života stále přitahovat například stále ty samé typy partnerů nebo se budeme dostávat do stále stejných či podobných situací. Je přitom pravděpodobné, že intenzita situací bude gradovat až do momentu, kdy si řekneme třeba: „A dost! Už nikomu nedovolím, aby se tak ke mně choval!“ A tím, že si uvědomíme svou hodnotu, změníme svůj vlastní přístup k sobě.

Máme možnost tvořit své životy vědomě tak, jak po nich toužíme. Jedním z předpokladů pro to je převzetí zodpovědnosti za sebe, za své myšlenky, pocity, emoce, slova a činy.

V programu vašeho semináře se vyskytuje výraz „Božský Matrix“. Co to je?

Vnímám, že smyslem našich opakovaných znovuzrození na tuto planetu je evoluce naší bytosti prostřednictvím všech svých prožitků směrem zpět k našemu původu – k uvědomění si své přítomnosti ve všem a ke splynutím s naší božskou částicí, s Bohem v nás. Božský Matrix je unikátní matrice neboli základní program naší reality, vytvořený právě pro evoluci našich bytostí.

Božský Matrix je unikátní matrice neboli základní program naší reality vytvořený pro evoluci našich bytostí.

Jeho součástí je tzv. princip korelace, propojenosti. Pod tímto pojmem si můžeme představit síť, která spojuje vše se vším. Dalším je princip synchronicity, který ukazuje na provázanost a načasovanost zdánlivě spolu nesouvisejících událostí.  Další důležitou součástí božského programu je smysluplnost všeho, co se děje. V tom je zahrnut princip příčiny a následku a také lidové pořekadlo „všechno je k něčemu dobré“.  Proto se vždy ptám: „ Co mi tento člověk ukazuje?“ nebo „Co mne tato situace učí?“ Člověk tvoří svou vlastní realitu skrze pocity, myšlenky a emoce;  jejich změna může ovlivnit a zcela změnit jak vlastní život člověka, tak v globálu celý svět.

V dnešní době poznávání sebe sama se hodně mluví o traumatech, která s sebou odněkud neseme a která ovlivňují náš život. Do jaké míry se vytvářejí už v prenatálním období? A jak se s takto hlubokými traumaty dá pracovat?

V průběhu prenatálního období se vytváří základní psycho-emocionální a fyzické nastavení formujícího se člověka, které nazývám základní matrice člověka. Ta je pak základem pro náš život po narození. To, jak vnímáme sebe samé, vztahy s druhými a svět i to, jak se stavíme k řešení problémů... Tohle všechno se vytvořilo už v prenatálu a má na to hluboký vliv všechno, co se od momentu přesunu našeho vědomí do tohoto prostoru a času odehrává. Pro naše vědomí je přirozeným prostředím přijetí a láska bez podmínek.  Traumata se vytváří v momentě, kdy na nás přímo působí vše to, co přijetí a láska není – pocity různých strachů, nepřijetí, nedůvěry ve všech aspektech.

Nejhlouběji je plod ovlivňován pocity a emocemi ženy, budoucí matka a také muže - otce, budoucích rodičů, a to už od okamžiků před početím, při početí, v průběhu celého těhotenství a pak také silně při porodu. Můžeme říci, že na úrovni vědomí, v jakém v současnosti žijeme, jsou prenatální traumata běžná, téměř každý si z prenatálu něco neseme.

Před několika lety jsem se zde (t.č. v Itálii, pozn.red.) naučila používat metodu Metamorfní technika, která tato traumata uvolňuje a navrací stav všech úrovní člověka k jeho původnímu plnému potenciálu na všech úrovních – emocionální, fyzické i psychické.

V čem tato technika spočívá?

Jemně se klienta dotýkám reflexní zóny páteře na chodidlech, dlaních a na hlavě, a tak se uvolňují energetické bloky, které jsou uloženy po délce páteře, v zakončení kořenových nervů. V následku toho dochází ke změně na buněčné úrovni našeho organizmu a ke změně naší základní matrice. To umožňuje zlepšení a vyřešení velké škály problémů jak na úrovni fyzického zdraví, tak emocionálních či psychických problému. Metamorfiku je možné provádět i sobě samým a bízkým.

V následku toho dochází ke změně na buněčné úrovni našeho organizmu a ke změně naší základní matrice

Jdete někdy ve své práci s lidmi ještě dále za prenatální období – do minulých životů?

Ano, samotná aplikace Metamorfní techniky stimuluje také epifýzu neboli šišinku, která nás propojuje s lineárními i paralelními prostory a která má v sobě také informace o našem karmickém zatížení. To na energetické úrovni představuje opět zase energetický blok.

Při individuálních terapiích mne to do minulých životů také někdy zavede. Zde se to oproti aplikaci Metamorfiky děje na vědomé úrovni. Většinou to probíhá tak, že se spojím s konkrétním pocitem či problémem klienta a ten přivede mé vnímání do momentů, kde se zrodilo jeho jádro. Pokud je to pro uvolnění bloku klienta podstatné, stává se, že se dostávám do situací, kdy vnímám vše to, co se událo v jiném časovém období, v nějaké jeho jiné reinkarnaci. Je to jako bych se přenesla vnímáním do toho momentu, cítím to, co prožíval, cítím vůně i chutě.  Následně provedu klienta přijetím tohoto pocitu, pochopením jeho smyslu a následným uvolněním.

Dokáže si člověk pomoci sám? Můžete nám poradit nějaké techniky, které může člověk praktikovat sám, aby vyčistil své nitro?

Nejpodstatnějším elementem pro to, aby si člověk pomohl a vyčistil se, je touha a opravdová odhodlanost to udělat. Osobně vedu lidi k tomu, aby se učili nacházet vše to, co hledají venku, uvnitř sebe.

Pokud toužíme začít sami přicházet na to, kde se jádro vlastního problému nachází, je třeba, abychom začali vnímat sami sebe, abychom naslouchali svým vnitřním potřebám a pocitům pohody a naopak napětí, a začali se ptát uvnitř sebe samých, své duše, své intuice, odkud problém pramení, jaký je zdroj napětí či strachu, a učili se vnímat odpovědi. Je to proces obrácení naší pozornosti z vnějšku směrem dovnitř, o kterém na seminářích často hovoříme. Skvěle se mi například osvědčila aktivní meditace práce s egem a meditace odevzdání se.

Je v rámci vztahů nejvyšší metou docílit stavu, kdy člověk partnera nepotřebuje? Nebo jde o pouhou iluzi nezávislosti a každý potřebujeme životního druha po svém boku? Může být člověk v životě svrchovaně a plně spokojen i sám, bez partnera?

Jak jsem už říkala, vnější vztahy nám zrcadlí to, co uvnitř v nás je i není v souladu. Dokud nejsme vnitřně celiství, potřebujeme partnera, aby nám dával to, co my nemáme. Základním vztahem v životě člověka je však vztah k sobě samému. Pokud věnujeme naši pozornost poznání a přijetí sebe samých a uzdravení našich součástí, dojdeme k celistvosti naší osobnosti, kdy jsou všechny naše aspekty „uzdravené“ a plně funkční. V tomto stavu používáme svůj potenciál a jsme plně spokojeni se sebou a se svým životem. Vnímáme, že k tomu, abychom mohli prožívat život šťastně a plnohodnotně, nepotřebujeme nikoho zvenčí. Pak můžeme potkat partnera, jehož přítomnost si budeme opravdu užívat a s nímž se budeme navzájem podporovat na cestě životem. Zde již nepotřebujeme nepříjemné prožitky a vztahové problémy, které byly k naší evoluce dřív nutné.

Dokud nejsme vnitřně celiství, potřebujeme partnera, aby nám dával to, co my nemáme.

Jaký je váš osobní příběh?

Už jako dítě jsem věděla, že tím, že něco změním v sobě, změním to, co se děje kolem mě. Poměrně silně jsem cítila, že to, co všichni nazývají „naše realita“, je velmi hypotetické a ovlivnitelné. Tušila jsem, že život i věci mají daleko jiný rozměr, než který mne učila škola a společnost. Narodila jsem se otci, který měl extrémně rozvinuté srdce. Jeho energie byla rozdílná od okolí, které ovlivňovala. V následku toho i zážitky s ním byly jedinečné a jsou jak ve mně, tak v mých sourozencích hluboce uložené.  Tím, že prostřednictvím mého způsobu vnímání vidím provázanosti a souvislosti, jsem pochopila, že ta největší tvořivá a transformační síla je v touze, v přijetí, v respektu a v aktivitě srdce - v lásce.

Můj život je plný metafor. Udály se v něm poměrně silné události a vedly mě k tomu, abych se začala sama sebe ptát, jaký mají smysl a proč se mi to či ono v životě děje. Čím více vnímám svůj vnitřní hlas a informace kolem sebe, tím je můj život příjemnější a pohodovější.  Vím, že záměrem naprosto všeho, co se mi v životě děje a dělo, je postupné procitání a uvědomování si toho, kdo a co jsem a jsme. Mým posláním je rozvíjení schopnosti popisovat kroky k tomuto poznání a učit se předávat jej tady v tomto prostředí, v tomto čase a prostoru.

Náš tip:

Zaujala vás některá z technik, které Jitka Třešňáková při své práci používá? Už za pár dní můžeme přijít k nám do Maitrey na její víkendový workshop věnovaný Esejským zrcadlům vztahů a životních situací.
Nebo se podívejte na webové stránky Inspirála.cz, které Jitka vytvořila a kde také najdete zajímavé informace  o dalších kurzech pořádaných na různých místech naší republiky.

Autor článku: Kateřina Narwová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Q1 + Q2

18. – 29.3.2020

MAGIE VZTAHŮ

21. – 24.11.2019

Život v lehkosti

25. – 26.1.2020