Feldenkraisovy lekce - hádanky v pohybu

2. září 2015

„Princip hledání a nacházení nových řešení se postupně stále víc odráží v běžném životě. Díky tomu dokáže člověk mnohem snáz najít i jiná řešení v situacích, ve kterých dosud viděl jenom jedno nebo dokonce žádné,“ říká o kreativním rozměru Feldenkraisovy metody její lektor Jan Skovajsa. Tato cesta ale začíná v našem těle...

Na hodinu Feldenkraisovy metody mě přivedl pocit, že „nejsem dostatečně ve svém těle“. Cítila jsem se v něm zkrátka divně. Respektive jsem se v něm necítila vůbec... A i když jsme skoro celou dobu jenom leželi na zemi a kromě jemných pohybů skoro nic nedělali, na konci nebylo pochyb, že je v mém těle „něco jinak“. A nejenom v těle; v pozitivním slova smyslu dostal zabrat i můj nervový systém. To byl dostatečně silný impuls k tomu zjistit, co se během lekce Feldenkraisovy metody vlastně dělo a co je tato metoda práce s tělem zač.

 Feldenkraisova metoda pracuje s principem takzvané plasticity mozku čili schopností našeho mozku učit se a přetvářet v každém věku. Díky tomu náš mozek začne vytvářet nová a pro nás výhodnější spojení,“ uvádí téma našeho rozhovoru Jan Skovajsa.  

Přesně tohle mi na této metodě přijde skvělé. Jak bys ji tedy představil?

Je to metoda, která pracuje s vědomým pohybem a využívá ho jako prostředek v procesu učení. To je důležité zmínit, protože na rozdíl od jiných pohybových a tanečních přístupů, ve kterých je pohyb cílem, v rámci Feldenkraisovy metody je pohyb prostředkem (zdůrazní) učení.

Učení čeho?

Našeho mozku a nervové soustavy. Díky pohybu těla totiž zkvalitňujeme nejenom pohyb samotný, ale především fungování nervového systému a mozku - a tím i celý svůj život. Je to zajímavá metoda i tím, že je založená primárně na pozorování. Tak i vznikla: doktor Feldenkrais (MUDr. Moshe Feldenkreis, zakladatel metody, pozn.red.) si vyškolil své pozorovací schopnosti natolik, že pouhým pozorováním dokázal zjistit, jak se jeho pacienti zlepšují pohybem.

S oblibou vždycky říkal, že jediná měřitelná věc na jeho „práci“ je, že po lekci budete o půl centimetru nebo o centimetr vyšší, než když jste na ni přišli. (směje se) Dnešní moderní technologie už ale umožňují nastalé změny velmi přesně změřit. Což je pro nás, lektory této metody, celkem zajímavé. Díky tomu totiž může klientům tuto metodu lépe představit.

A co se vlastně měří? Co přesně se v člověku mění, tedy kromě jeho výšky? Co pro mě jako klienta bude po lekci jiné, nové?

Zmíněná nová a pro nás výhodnější spojení v našem mozku. Lidská mysl totiž funguje jako určitá smyčka. A je velmi těžké z ní udělat krok stranou, když nám neustále běží v hlavě. Třeba když se zacyklíme v řešení určitého problému a běháme pořád dokola jako křeček v kolotoči. A taky jako ten křeček přidáváme na rychlosti, k řešení problému ale nemáme šanci doběhnout... Feldenkraisova metoda člověku jednoduše dává impulsy k tomu, aby tuto smyčku přerušil a uviděl nové, jiné možnosti.

A taky jako ten křeček přidáváme na rychlosti, k řešení problému ale nemáme šanci doběhnout...

Máš na mysli čistě myšlenkové konstrukty, třeba utkvělé názory, nebo zakonzervovaný způsob pohybu?

Obojí, protože to je propojené. Prozradím ti pointu lekcí Feldenkraisovy metody: zadání každé lekce je totiž vytvořené schválně tak, aby klientovi umožňovalo víc než jedno řešení, jak daný pohyb provést. Tím ho navádí krok za krokem objevovat další a pro něj nové způsoby pohybu. Také by se dalo říct, že feldenkraisovské lekce bývají často hádanky v pohybu. (usmívá se) Rozvíjení kreativity je tedy další významný rozměr této metody, který nám přináší do života.

A nejde jenom o kreativitu během lekce; princip hledání a nacházení nových řešení se totiž postupně víc a víc odráží v běžném životě. Díky tomu dokáže člověk mnohem snáz najít i jiná řešení v situacích, ve kterých dosud viděl jenom jedno nebo dokonce žádné. Čili zpátky k tvojí otázce: tohle se děje nejenom na úrovni naší mysli, ale i fyzického těla, tedy naučených pohybů.

Kdo tedy na lekce Feldenkraisovy metody chodí? Lidé s poúrazovými stavy?

Předně tato metoda není primárně terapií. Spíš patří mezi ty, které přispívají k seberozvoji prostřednictvím pohybu, učení se pohybem. Na druhou stranu pokud se jí někdo věnuje intenzivněji a déle, velmi často se zlepší jeho zdravotní potíže nebo dokonce vymizí úplně. Její primární zaměření to ale není; tím je skutečně aspekt „učení se“.

(zamyslí se) To je také zajímavé zmínit: tím, že se Feldenkraisova metoda nevěnuje čistě jenom  práci s tělem nebo jenom práci s myslí, ale spíš faktu učení se, má velký přesah do dalších disciplín. A zatímco v Čechách se teprve začíná rozvíjet, v zahraničí je už daleko rozšířenější.

Je tedy tohle důvod, proč můžeme Feldenkraisovu metodu označit za nástroj osobního rozvoje? Protože nás vede víc k sobě samým?

Ano. Feldenkraisova metoda v nás totiž kultivuje naši schopnost vědomé pozornosti jak sama k sobě, tak k druhým – lidem i okolí a prostředí, ve kterém žijeme. Přináší nám jasnější sebenáhled na situace, ve kterých jsme, i na to, jak reagujeme na podněty ve svém životě. Díky tomu získáváme větší prostor na změnu. Nakonec to jsme totiž stejně my sami, kdo o sobě ví nejvíc a kdo se stává největším odborníkem „na sebe sama“.

Nakonec to jsme totiž stejně my sami, kdo o sobě ví nejvíc a kdo se stává největším odborníkem na sebe sama.

Žádný terapeut ani guru do nás nikdy pořádně nevidí. A ve chvíli, kdy si myslíme, že ano a že ví lépe než my sami, co je pro nás dobré, tak mu odevzdáváme něco ze své dospělosti, zralosti a svobody. Feldenkrais naopak člověku nabízí a dává prostředky k tomu, aby se stal odborníkem sám sobě.

Přesto má role učitele na cestě poznání sebe sama své místo. Jsou totiž chvíle, kdy potřebujeme vhodným způsobem posunout v úrovni našeho uvědomění vpřed.

Samozřejmě. Nemyslím tím, že by byl člověk zanechaný napospas v tápání. Spíš chci říct, že Feldenkraisova metoda klade velký důraz na to, aby se člověk dostal sám k sobě a aby zkultivoval schopnost vyslyšet signály, které mu dává naše tělo. Ty totiž bývají nejjasnějším a nejčitejnějším indikátorem toho, že je potřeba něco změnit a co je potřeba změnit.

Z mého pohledu většinou ani nepotřebujeme druhé, aby nás upozornili. Je to naše vlastní tělo, které nám dává jasná znamení. Tím ale, že je neposloucháme, sami sebe zbavujeme možnosti něco ve svém životě změnit. A právě tohle je dalších z kvalit, které Feldenkraisova metoda člověku nabízí. A jako lektora mě potom těší, když slyším od lidí ze svých kurzů, co všechno dokázali ve svém životě změnit jenom na základě toho, že se setkali s touto metodou. Aniž bych je ke změnám motivoval nebo jim dokonce říkal, že mají nějaké změny udělat.

Z mého pohledu nepotřebujeme druhé, aby nás upozornili. Je to naše vlastní tělo, které nám dává jasná znamení.

Kromě skupinových lekcí pro veřejnost nabízíš klientům také takzvanou Funkční integraci. Co to je?

Na rozdíl od skupinových lekcí, během kterých lektor provádí slovem klienty, kteří leží na podložkách na zemi a dělají pohyby podle jeho instrukcí, Funkční integrace probíhá individuálně a nosným kamenem je přímý dotek lektora. Tyto doteky jsou velmi jemné a neinvazivní. Také bychom mohli tenhle přístup popsat jako kinestetický dialog čili dialog v pohybu, ve kterém spolu „mluví“ dva nervové systémy: klientův a lektorův.

Lektoři Feldenkraisovy metody jsou školeni k tomu, aby se naučili cítit a vnímat velmi jemné a téměř nepatrné odpovědi a reakce nervového systému klienta během jemného pohybu.

Proč se tedy rozhodnout pro individuální přístup a přijít k tobě na Funkční integraci a ne na skupinovou lekci?

Protože individuální lekce dává lektorovi možnost zaměřit se přímo na ty aspekty, které daný klient potřebuje nejvíc. A tím dosáhnout mnohem větších změn, a to rychleji a intenzivněji. Takhle úzké zaměření nemohou skupinové lekce nikdy obsáhnout. Na hodiny Funkční integrace, ale i na skupinové lekce chodí nejčastěji lidé, kteří buď mají potíže či bolesti a pomocí učení se pohybem chtějí zlepšit svou pohybovou organizaci, nebo ti, kteří se jim chtějí vyvarovat a berou to jako prevenci. Takové vidíme samozřejmě nejraději. (směje se)

Může tato metoda pomoci dětem například pro podporu jejich vývojových pohybů?

Ano a má s tím velké úspěchy, právě díky zmiňovanému principu plasticity mozku. Jejich mladý mozek totiž doslova touží (zdůrazní) se učit, a tak k velkým změnám kolikrát stačí jen skutečně maličký impuls. Tahle problematika mě hodně zajímá; jak pomoci dětem s pohybovými poruchami a jak nejlépe stimulovat dětský nervový systém a mozek, aby se uvnitř něj sepnulo tlačítko „učit se“. (směje se) (Jan je v současnosti v ročním specializačním výcviku Feldenkraisovy metody pro děti, pozn.red.)

Lékaři mají na spoustu věcí tabulky. A když jim dítě neodpovídá nebo se rovnou zvedá, aniž by před tím „páslo koně“, tak mají pocit, že je něco špatně. Tento závěr pak přijmou maminky dětí a zbytečně se stresují, čímž zase předávají své napětí na děti samotné. Je zajímavé vědět, že profesionálové z oblasti vývojových pohybů tvrdí, že na světě neexistuje dítě, které by do detailů prošlo všemi (zdůrazní) vývojovými fázemi pohybů. Pohled pediatrů je velmi hrubý. Pokud se ale vycvičíš v rozeznání velmi jemných pohybů a pak se budeš pozorně dívat a sledovat je, všimneš si, že je dítě dělá. A tyhle pohyby jsou stejně tak důležité jako ty, které jsou naprosto viditelné. Jen naše oko není vyškolené k tomu je vidět. Feldenkraisova metoda patří mezi ty, které to umožňují.

Náš tip:

Ať už skupinová lekce nebo individuální hodina Funkční integrace; ať už jako seberozvojová metoda nebo způsob, jak u dětí podnítit impulsy k učení se pohybem – pokud jsme vás inspirovali, podívejte se na Feldenkrais.cz, kde najdete další informace a také rozvrh, kdy a kde Jana Skovajsu v Praze najdete.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku