Guru s lopatou

27. června 2018

Před čtvrt stoletím začal v Nepálu stavět ášram. Dnes dává jídlo a vzdělání sto dvaceti dětem z chudých rodin. Místo meditačního polštáře třímá v ruce lopatu a od svítání medituje při práci. Odpověď na otázku „Co je jóga?“ nenašel ve cvičení ásan, ale ve vztahu k sobě a k bohu. Setkání se Swámím Ramchandra Dasem v kopcích na úpatí Káthmándú bylo prosté, inspirativní a z hlediska vnímání jógy výjimečné.

Kde jste se narodil a jaké bylo vaše dětství?

Narodil jsem se v Gulmi, tři sta kilometrů západně od Káthmandú, do velmi chudé rodiny. Neměli jsme žádné školy v okolí a jedinou mojí povinností bylo starat se o krávy. Poprvé jsem šel do školy až v deseti letech, cesta tam mi trvala pěšky dvě hodiny a pak zase dvě hodiny zpátky domů. Bylo to příliš náročné, a tak i rodina ocenila, když jsem dal přednost práci na poli a pomoci s hospodařením. Po oslavě dvanáctých narozenin jsem nabyl „dospělosti“ a odešel za prací do Indie. Chtěl jsem se o sebe postarat a vydělat peníze. Nebylo to vůbec jednoduché a mnoho dní jsem se potácel ulicemi bez jídla a střechy nad hlavou. Stýskalo se mi po Nepálu, po horách, po matce a otci, ale neměl jsem prostředky na to, abych se dostal zpátky domů. Po roce živoření jsem nakonec získal práci v indické armádě. Bylo mi tehdy třináct a zaměstnali mě jako pomocníka v kuchyni. Hezky mě zajistili – dostávalo se mi výtečného jídla, zázemí i výplaty, ale po dvou letech jsem v sobě nedokázal umlčet otázku „Co tu proboha dělám?“. Nechtěl jsem pracovat v armádě a mít co dočinění s násilím a zbraněmi. To rozhodně nebyla moje cesta. A tak jsem to prostředí opustil a vydal se objevovat další zákoutí Indie. Míjel jsem mezitím mnoho svatých mužů – sádhuů a díky nim jsem získal velikou inspiraci, kým bych chtěl jednou být.

Potkal jste svého Mistra?

 

Swámí Ramchandra Das pravidelně pořádá duchovní setkání i ve Francii.

V té době byl mým prvním guru Sita Ram Das, ale po pár měsících jsem cítil, že mi nemá mnoho co předat a nebyl jsem s ním spokojený. Dalším krokem v mém duchovním vývoji byla návštěva Váránasí. Zaměstnali mě tam v několika ášramech, stal jsem se pudžarim (pozn. ten, kdo vykonává pudžu – obřadní ceremonii) a lákalo mě studovat védy, upanišady a sanskrt. Jenže práce v ášramech mě vytěžovala až až a na vzdělání mi nezbývalo tolik času.  Rozhodl jsem se tedy vydat dál a tentokrát už cíleně za studiem. Ve škole Gopal, státě Madhjapradéš jsem se ponořil do sanskrtu a přitom jsem stále pomáhal komunitní prací ostatním. Vzdělával jsem se v ásanách a pránájámě, žil jsem prostě a nikdy jsem na žádném místě nezakotvil. Z nějakého důvodu mě stále něco táhlo kupředu. Pořád jsem cítil, že mi v tom celém učení jógy něco schází a že nejsem kompletní. Než se mi do rukou dostala kniha napsaná Šrí Aurobindem (pozn. někdejší hinduistický filozof a politický aktivista). Jeho slova mě natolik pohltila, že jsem si okamžitě našel jeho adresu v Puduččéri a vydal jsem se za ním. Zatímco dosud jsem v různých ašramech pobýval tři až šest měsíců, u Šrí Aurobinda jsem zůstal neuvěřitelných dvanáct let. Tam jsem dostal skutečné obohacení, tam jsem se naučil mnoho věcí a tam jsem skutečně pochopil, co je to jóga.

„Vzdělával jsem se v ásanách a pránájámě, žil jsem prostě a nikdy jsem na žádném místě nezakotvil. Z nějakého důvodu mě stále něco táhlo kupředu. Pořád jsem cítil, že mi v tom celém učení jógy něco schází a že nejsem kompletní.“

V čem ten váš objev spočíval? Říkal jste, že jste se věnoval ásanám, pránájámě… Jak vám tedy jógu představil Šrí Aurobindo?

Největší školou pro mě bylo pochopení života. Toho, kdo jsem. Pouhým prováděním ásan a pránájámy totiž nemusíte zcela pocítit vaši skutečnou podstatu a najít smysl vašeho života, pokud nejste jednoznační v tom, co chcete a proč vlastně žijete. Jsme tu jen pro to, abychom měli co jíst? Nebo máme nějaký vyšší úkol? Tehdy mi došlo, že vesmír je jako velká továrna a každý z nás se na tom obrovském celku nějak podílí. Přečtěte si například příběh o Swámím Vivékánandovi. Krásně znázorňuje odevzdání se božské podstatě a to, že jsme všichni její součástí. Pokud nepociťujeme v životě štěstí a naplněnost, tak to znamená, že nejsme propojení sami se sebou a zapomněli jsme na to, proč jsme se sem narodili. Já jsem svůj úkol pochopil a mám od té doby plné ruce práce (směje se…).

Tomu rozumím. Dnes máte na starosti sto dvacet dětí ve vašem ášramu. Za tímto účelem jste se do Nepálu vrátil?

Ještě před začátkem výuky děti věnují hodinu času karma józe.

Mé období v Indii po boku Šrí Aurobinda označuju za zlatá léta mého života. Učit se od něj a sloužit mu pro mě bylo obrovskou šancí a ctí. Když zemřel, tehdy mě poprvé napadlo vrátit se domů a navštívit rodinu. Nevěděl jsem, jestli jsou matka a otec ještě naživu. To už mi bylo dva a třicet let. Vydal jsem se tedy do Nepálu, z Káthmandú jsem musel jít domů pěšky. Trvalo mi to několik dní a cestou jsem potkával spoustu chudých rodin s dětmi, kterým se nedostávalo obživy a spaly na ulici. Vzpomněl jsem si na své dětství, jaké to bylo trpět hladem, dřít na poli a nemít možnost vzdělání. A skutečné vzdělání pro mě představuje jednu z klíčových věcí v životě, protože nás přivádí k vědomosti a odstraňuje ignoranství. Opravdové poznání nás vede z temnoty ke světlu, jak se praví ve védách.  Šrí Aurobindo říkával, že prvním principem vzdělání je poznat především sebe sama. Proto jsem,svým způsobem, cítil povinnost, že tady mám za úkol postavit školu pro chudé děti a dát jim praktický i duchovní základ do života. Koupil jsem jeden starý dům a začal budovat toto místo – tady mě můžete vidět na fotografii, jak nosím suť. To jsem já před pět a dvaceti lety (ukazuje na obrazy, které visí za jeho zády).

„Pokud nepociťujeme v životě štěstí a naplněnost, tak to znamená, že nejsme propojení sami se sebou a zapomněli jsme na to, proč jsme se sem narodili.“

Začal jste stavět ášram úplně sám? To jste věděl, jak na to?

Neměl jsem tehdy nic. Pokud je ale člověk upřímný, vše k němu přijde. Když skutečně ze srdce cítíte vaše poslání, božská síla vám pomůže a dá vám všechny schopnosti. Vždy jsem si k práci držel pozitivní přístup a veškerou činnost jsem vykonával jako službu společnosti a lidstvu. S ášramem jsem začal od prvního kamene, první krávy a prvního dítěte. Všechna moudrost leží uvnitř nás, jen se jí musíme umět otevřít a nechat v sobě tu tvořivou energii proudit.

Pamatujete si vaše první dítě, o které jste se staral?

Byla to Lakšmí. Dnes je z ní tanečnice a občas se za námi přiletí podívat z Ameriky, kam se provdala. A zároveň s ní tu vyrůstal Véda, který posléze odešel na pět let za studiem do Německa a dnes v ašramu vyučuje malé děti matematiku.

Tudíž se k vám generace, kterou jste vychoval, vrací a pomáhá vám a komunitě zpátky?

To je trochu složitější. Jsou to přece jen dospívající děti, které mají velké oči pro to, co mohou zažít ve světě. Samozřejmě, že život venku jim nabízí spoustu lákavých věcí a oni touto zkušeností musí projít. Ale já vím, že venku nic speciálního nenajdou, že vše podstatné se nachází uvnitř A věřím, že i oni na to jednou přijdou a vrátí se zpět a třeba se někdo z nich stane mým nástupcem.

 

„S ášramem jsem začal od prvního kamene, první krávy a prvního dítěte. Všechna moudrost leží uvnitř nás, jen se jí musíme umět otevřít a nechat v sobě tu tvořivou energii proudit.“

Kolik je vám let?

Padesát šest.

Od svítání do soumraku vás vidím s lopatou v ruce nebo u krav a na chvíli se nezastavíte.

Ášram Sri Aurobindo Yoga Mandir založený Swámím Ramchandra Dasem.

Ano, dělám všechno – dojím krávy, kopu zemi, protože jedině skrze práci rozvíjím sebe sama. Obrovsky věřím v karma jógu. Navíc ášram je soběstačný, protože nerad beru dotace. Lidé, když něco darují, většinou chtějí něco za něco a já tyto hry nemám rád. Pokud někdo daruje peníze bez podmínek, pak je rád přijmu a je to v pořádku. V opačném případě by u mě nepochodil. Proto pěstujeme vlastní zeleninu, ze které si vaříme a zároveň ji prodáváme ve městě na trzích. Také tu necháváme za poplatek nocovat turisty a nedávno jsme zprovoznili i trekovou agenturu s výšlapy do Himalájí. Vydělané peníze ze všech těchto činností umožnují nezávislý chod ášramu.

Stále se při tom všem věnujete i ásanám a své duchovní praxi?

Víte, má duchovní praxe nespočívá pouze v sezení na polštáři, ale začíná už samotným probuzením a odehrává se po celý den – od rána do večera a od večera do rána. Jóga pro mě ztělesňuje skutečné splynutí s božskou podstatou a to znamená pracovat pro boha, žít pro boha, dýchat pro boha. Neustále.

Více o ášramu: https://www.auronepal.org/

Autor článku: Lenka Nechvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku