Hltáte při jídle? Hltáte svůj život!

27. července 2016

„Dnes se velmi často zaobíráme tématem osobního rozvoje, ale je to náš vztah k jídlu, který nám prozradí, jací ve skutečnosti jsme. Třeba rychlost, s jakou jíme: lidé, kteří takzvaně hltají během jídla, doslova hltají i svůj život....,“ odkrývá pozoruhodné souvislosti mezi jídlem a naším životem Marc David, výživový poradce a autor knihy Pomalá dieta.

V češtině existuje úsloví „Řekni mi, co jíš, a já ti povím, kým jsi....“

Ano, s tím souhlasím. Velmi často se v dnešní době zaobíráme tématem osobního rozvoje, ale je to náš vztah k jídlu, který nám prozradí, jací ve skutečnosti jsme. Třeba rychlost, s jakou jíme: lidé, kteří takzvaně hltají během jídla, doslova hltají i svůj život. Jednou za mnou přišel časově ohromně vytížený lékař, který svou snídani a večeři hltal vždy v autě během dopravní špičky. A ještě ke všemu to byly pokrmy z fastfoodu. Z toho mála, co jsme mohli spolu změnit, jsem se ze všeho nejdřív zaměřil alespoň na tohle: požádal jsem ho, ať nějakou dobu zkusí na tuto svou motoristickou snídani a večeři zastavit, dát si na ně dvacet minut a vychutnat je všemi smysly. Výsledkem bylo nejenom to, že zmizely jeho trávicí potíže, se kterými mě vyhledal, ale přestalo mu tohle jídlo chutnat!

Jenom díky tomu, že zpomalil?

Vlastně se stalo několik věcí dohromady: zaprvé, tím, že zpomalil při jídle, začal při něm víc dýchat, a tím přijímat do svého organismu víc kyslíku. Symbolicky vyjádřeno je proces trávení, metabolismus náš životní oheň. A co potřebuje oheň, aby mohl dobře a kvalitně hořet? Kyslík.... Takže když během jídla zpomalíme, můžeme více dýchat, čímž podpoříme trávicí procesy našeho těla.

Druhým výrazným důsledkem bylo, že když zpomalil, najednou měl vůbec prostor si všímat, co vlastně jí a jak to vlastně chutná! A velmi brzy zjistil, že když si právě tyto pokrmy, které patnáct let konzumoval, nepolije spoustou kečupu, tak se vlastně ani nedají jíst. Což je na jednu stranu dost děsivé zjištění, na stranu druhou ho ale právě to přivedlo k rozhodnutí s tímto způsobem stravy skoncovat. Jednoduše proto, že zjistil, že mu vlastně ani nechutná!

Proces trávení je náš životní oheň. Aby mohl oheň dobře hořet, potřebuje kyslík. Když během jídla zpomalíme, můžeme více dýchat, čímž podpoříme trávicí procesy našeho těla.

Velmi často si z jídla děláme náhražku. A důvod je jednoduchý: jídlo nám přináší potěšení; když se najíme, je nám dobře a cítíme se uvolněně. Tento vzorec získáváme od samého narození, stačí se podívat na kojence, jak se zklidní, když dostane matčin prs či mléko. Pro něj platí jednoduchá rovnice: láska rovná se jídlo, jídlo rovná se láska. Díky tomu se do našeho podvědomí otiskuje zpráva, že jídlo není pouze prostředek, jak zahnat hlad, ale také prostředek, jak se uklidnit a jak si udělat dobře. Protože na buněčné paměti svého těla si pamatujeme, že jídlo rovná se láska.

Jak se díváš na nezměrné množství názorových proudů týkajících se stravy? Stravování podle krevních skupin, podle prvků tradiční čínské medicíny, podle dóš v ájurvédě, vitariánství (syrová strava), paleo ... Velmi často si dokonce protiřečí! Jak se v tom neztratit?

Žádný jeden jediný správný způsob, jak by se měl člověk stravovat, neexistuje. To bychom si měli uvědomit především. Další věc jsou ony protichůdné studie, které ukazují, že ani odborníci specializovaní v tomto oboru se nedokáží shodnout. Jak si s tím pak máme poradit my, čtenáři a konzumenti?

Zůstávejme otevření všem (zdůrazní) výživovým systémům. Protože každý výživový systém v sobě vždycky obsahuje minimálně jednu věc, která je dobrá! Například pokud jíte jen a pouze vařené jídlo, pak bych si „vypůjčil“ některé principy vitariánství a řekl vám „Zařaďte do svého jídelníčku něco z živé stravy...“

Čili něco jako „vezmi si z každého to nejlepší pro sebe“.

Přesně tak! Samozřejmě; můžete studovat způsob stravování podle dóš v ájurvédě, což ovšem není zrovna dvakrát jednoduché a navíc také není úplně jednoduché takto jíst a vařit, když nežijete v Indii. Tohle všechno nás vrací k tomu naslouchat svému tělu. Jeho (zdůrazní) se musíme ptát na zpětnou vazbu a co tomu kterému výživovému systému říká. Problém ale je, že většina lidí je od svého těla naprosto odstřižená a všechny informace hledá v knihách nebo u odborníků. A docela zapomíná, že tím největším odborníkem je naše vlastní tělo.

Většina lidí je od svého těla naprosto odstřižená a všechny informace hledá v knihách nebo u odborníků. A docela zapomíná, že tím největším odborníkem je naše vlastní tělo.

Při čtení Pomalé diety mě zaujalo, že k metabolismu přistupuješ v daleko větší šíři, než jak se o něm nejen mezi výživovými poradci smýšlí.

Podle mě metabolismus není čistě jenom ten chemický, biologický, jak ho známe ze školy, ale zasahuje do více rovin naší bytosti. Protože ani člověk není pouze fyzické tělo. Metabolismus se týká chemických procesů v těle, nesmíme ale zapomínat ani na naše emoce, myšlenky a přesvědčení. Protože právě tohle (zdůrazní) ovlivňuje chemické složení našeho fyzického těla!

Známe to každý z nás: jsme-li ve stresu, jsme celí napnutí, celkově nám není dobře. Naopak jsme-li v klidu, uvolnění, šťastní a spokojení, celé naše tělo je uvolněné, zlepší se nám trávení a také samoobnovující schopnost našich tkání. A také spalování kalorií je naprosto jiné. Proto se metabolismus týká i našich emocí a myšlenek. Jak se v Pomalé dietě dočteš, metabolizujeme své sny, strachy a představy, své vzestupy i pády, svá žárlení a radosti, krásu okolo nás, zrady, které jsme utrpěli, své štěstí i neštěstí, to vše navrch k mraženému jogurtu, kuřecím sendvičům a sushi, které jsme měli k jídlu.

Tvoje kniha je vlastně osmitýdenním programem nového způsobu stravování. Co se během těchto osmi týdnů děje?

S klienty se snažíme podívat se hlouběji na téma a roli jídla v jejich životě. Mnoho z nás jsme totiž, co se tématu jídla týká. Jen málo z nás je ale ve skutečnosti spojeno se svým vlastním tělem. Dalším důležitým krokem je si uvědomit, že naše touha být zdravý nespočívá jenom v tom, že upravíme jídelníček a začneme cvičit. Je nutné provést mnohem komplexnější změnu. A o tom je celý osmitýdenní program; každý týden se věnujeme jednomu z osmi prostředků, které přispívají k lepšímu metabolismu. Říkám jim univerzální metabolizéry.

Metabolizérem číslo jedna, který poznáváme během prvního týdne, je relaxace. Je vědecky prokázané, že náš metabolismus dosahuje největší efektivity a spalování kalorií v okamžiku, kdy jíme ve stavu vnitřního klidu. Proto je tak důležité jíst skutečně v klidu a ne ve stresu. Druhým metabolizérem je dnes velmi diskutovaná kvalita stravy, která je mnohem důležitější, než například otázka, zda jíst maso, nebo nejíst. Třetí týden se věnujeme třetímu metabolizéru, a sice pozornosti, s jakou jídlo konzumujeme. O tom jsme mluvili na začátku; na svých klientech jsem navíc vypozoroval, že ti obézní nebo ti, kteří jídlem řešili svou emocionální nevyrovnanost, během jídla takříkajíc spí – vůbec si nejsou jídla vědomi.

Dnes velmi diskutovaná kvalita stravy je mnohem důležitější než například otázka, zda jíst maso, nebo nejíst.

Čtvrtý týden zjišťujeme, jaký vliv na náš metabolismus má rytmus, denní doba, ve kterou jíme, a následující týden sledujeme vliv potěšení z jídla na naše zažívání. Když jíme s výčitkami, kolik kalorií daný pokrm obsahuje, vůbec si ho neužijeme. Což je pro naše tělo zpráva, že ho chce víc a víc – protože naše tělo od přírody vyhledává (zdůrazní) a chce prožívat stav klidu a potěšení...

Vůbec téma užívat si a dovolit si potěšení v životě je tématem samo o sobě.

K tomu mám jeden přímo ukázkový příběh. Přišla za mnou žena, která roky držela nízkotučnou dietu. Chtěla svůj jídelníček nějak oživit, protože ji doslova nudil. Když jsem ho viděl, ani jsem se jí nedivil... Jenže když jsem jí navrhnul, ať si housku místo nízkotučným margarínem namaže kvalitním a výživným arašídovým máslem, zhrozila se, kolik tuků by pozřela! Pak jsem nahlédnul do jejího životního stylu a života vůbec... a zjistil jsem, že ve skutečnosti se tato žena nebála tuků, ale potěšení, které by jí jídlo, potažmo celý život mohly přinést! A divili bychom se, kolik lidí je na tom podobně; jak často si odpírají potěšení ze života, a tím tedy i ze samotného jídla!

A co zbývající metabolizéry?

Tím šestým jsou myšlenky, to známe všichni, kdo si uvědomujeme, jak to, na co myslíme, ovlivňuje, jak se cítíme; uvolněně, nebo stísněně a ve stresu. Předposlední týden se věnujeme svému osobnímu příběhu o tom, kým jsme, čemu věříme a jaký vztah máme k jídlu. Protože pokud žijeme v příběhu, že svět je nebezpečné místo a že žijeme jenom proto, abychom jednou umřeli, je jasné, že se o své tělo nebudeme příliš starat, co se kvalitní stravy týká. Posledním metabolizérem zkoumaným během osmého týdne je to, čemu říkám posvátno. Za dlouhé roky práce výživového poradce jsem si totiž všiml, že život lidí, kteří nemají žádný vztah a spojení s vyšší mocí, není tak smysluplný, je daleko víc beznadějný a lidé apatičtí. Což je následně vede opět k jídlu, které je ale opět pouze náhradou, jak jsi říkala.

Marku, kdybys měl zmínit jeden jediný důvod, proč si přečíst tvou knihu Pomalá dieta, co by to bylo?

Jestli má člověk takový vztah k jídlu, kvůli kterému se sám se sebou necítí dobře. Jestli má potíže s přejídáním nebo konzumací jídla z emočních důvodů. Jestli je ze všech informací, co jíst a nejíst, co je zdravé a není zdravé, zmatený a neví, jak se v nich vyznat. Zkrátka jestli je připraven úplně přetvořit svůj vztah k jídlu a vytvořit si ho naprosto nový....

Pomalá dieta je vlastně průvodcem, který jim chce pomoci, aby se cítili lépe, co se jejich vztahu k jídlu a ke svému tělu týká, a aby se osvobodili ze všech závislostí, které vůči jídlu mají.

TIP: V roce 2017 budeme v Maitrei pořádat 9 týdenní kurz Pomalá dieta s Michaelou Pavlíkovou. Sledujte náš kalendář akcí.

Autor článku: Kateřina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku