Hra na „hodného chlapce“ právě končí...

21. srpna 2013

Určitě jste se s ním už setkali, někdo ho dokonce potkává denně – ve svém otci, synovi, šéfovi či se na něj každé ráno směje v zrcadle. Hodný chlapec, svébytný fenomén současnosti s kořeny v dávné minulosti. O knize Roberta Glovera Stín hodných chlapců a jak takový hodný chlapec vypadá, jsem si povídala se Zlatkem Šelířem, Mirkem Novákem a Vaškem Němečkem z Mužského kruhu. Krátkou ukázku z knihy najdete v závěru rozhovoru.

Jak podle vás vypadá „hodný chlapec“? Jak se chová, co dělá a co naopak nedělá...

Mirek: Je to muž, který se bojí své autenticity, a proto si nasazuje ochrannou masku. Tou je maska hodného chlapce, který se snaží v konfliktu vyhovět všem nebo se jim snaží předejít, a tak zůstává pasivní.... Je to muž, který nesměřuje k celistvosti, ale žije v nejrůznějších konceptech. Nikdy doopravdy nepřijal vlastní nedokonalost, otáčí se zády ke svým stínům, ale ty právě musí přijmout a čelit jim. 

Zlatko: Je to závislý vnitřně nesvobodný muž, který na základě vzorů ze svého dětství není schopný svébytného bytí. Snaží se zavděčit ženám, aby měl klid a nevzniknul konflikt, který vyústí v potenciální rozpad vztahu. Proto dělá to, co se ženám líbí, ale v podstatě jenom opakuje vzory z dětství, které se naučil od své matky nebo babičky. Je to daleko hlubší problém, protože to jsou převážně ženy-učitelky, kdo malé chlapce vychovává v předškolních i školních zařízeních. Takže kde by měli vzít kontakt se zdravým mužstvím a mužskými vzory chování?

Je možné k tomuto poznání a uvědomění dojít sám, nebo je k tomu zapotřebí zrcadlo, nejčastěji v podobě druhého člověka?

Vašek: Strategie „hodného chlapce“ je plně nevědomá. Nevidí, že se mu v životě některé situace neustále opakují. Důležité v tomto procesu je, do jaké hloubky chápe svůj život a jak vnímá souvislosti, které se mu dějí: Takový muž, ale i žena, protože podle mě je tohle téma i žen, se totiž příliš často obracejí ven místo dovnitř sebe: „On za to může“, „On mi to způsobil“... Ale pak se točí v kruhu, protože takový člověk má velmi malou šanci si sám sobě přiznat „Nevím si s tím rady...“

Strategie „hodného chlapce“ je plně nevědomá. Nevidí, že se mu v životě některé situace neustále opakují.

Zlatko: Z vlastní zkušenosti mohu říct,že dojít k takovému uvědomění je velmi těžké, právě kvůli tomu bludnému kruhu: Chodíte na různé vzdělávací semináře, poznáváte se, ale zároveň stále opakujete stejné vzorce. Až pak jednou to „zacvakne“. A to je začátek celé cesty: Začnete chodit do užšího kruhu mužů nebo se přihlásíte na výcvik. A najednou se v běžném životě začnou dít věci, které vám ukážou, že „to“ funguje. Že právě tohle je správná cesta... Od ženy, ať už od své matky nebo partnerky, muž svou sílu získat nemůže.

Chlapci jsou tedy od dětství vychováváni převážně ženami. A kde je otec?

Zlatko: To je právě ono - chybějící otec. Ať už chybí skutečně fyzicky, protože řada žen vychovává své syny jako matka samoživitelka, nebo jak otec chybí emočně nebo duchovně. Dřív muži ve výchově a v rodinách vůbec chyběli velmi často, protož kvůli práci a výdělku museli odcházet do jiných měst. Dnes je to podobné, jen se to posunulo do jiné roviny.

Vašek: Vyrůstání pod vlivem ženských vzorů může u chlapců vést ke dvěma patologiím: Buď se naprosto uzavřou nebo se naopak silně propojí se svou ženskou stránkou a vůbec nevědí, jaká je ta mužská stránka. Takže následné uznání sebe sama jako muž je velmi těžké a plné zmatků, kdo vlastně jsou...

Zlatko: ... a protože i samy matky jsou často nevědomé, začnou si ze svých synů dělat „náhradu“ chybějícího partnera. Jenže takový kluk si pak do života nese vzor, že musí naplňovat potřeby žen a za žádnou cenu se nesmí chovat jako jeho otec. Od své matky slyší, jak se musí nebo naopak nesmí chovat, co má a co nemá říkat... Promítnuto do jeho pozdějšího partnerského vztahu, takový muž poslouchá svou ženu na slovo a nějakou dobu to funguje – ale později dochází k tomu, že se taková žena raději otočí po cizím muži, ze kterého cítí ještě nějaké zbytky jeho mužské síly, i kdyby zrovna spravoval silnici nebo odvážel popelnici.

Takový kluk si pak do života nese vzor, že musí naplňovat potřeby žen a nesmí se chovat jako jeho otec.

Vašek: Jde o to vnímat obě své polarity, svou mužskou i ženskou energii a dovolit si v nich být. Problém nastává tehdy, je-li jeden zdroj z nich zablokovaný, třeba tím, že chlapce v dětství jeho otec na určité rovině odmítnul. Tím se chlapec úplně odříznul od své mužské síly, od svého zdroje. Potom se potácí v ženské roli, ale úplně dobře mu v tom není.

Co když se ale syn od svého otce odvrátí záměrně, například kvůli tomu, že byl agresivní, a on nechce být jako jeho otec? Mužská síla se totiž velmi často chápe jako „agresivita“...

Zlatko: Jenomže to, co potlačujete, se k vám stejně dříve či později dostane a většinou ještě ve větší míře, než by bylo nutné. Jako když pravidelně neupouštíte papiňák... A dokud člověk, to neplatí jenom pro muže, nepřijme svou agresivitu, nedokáže ji dobře a konstruktivně použít. Agresivita je běžná součást našeho života a je také zdravá, protože v životě existují situace, ve kterých je potřeba rychle zareagovat, například někoho ochránit. Ale to neznamená ji zneužívat...

Vašek: To je role mužského společenství: Otevírají bránu mužským kvalitám a silou Kruhu vymezují hranice, co ještě ano a co už ne. Dobře je to vidět na dospívajících chlapcích, když do něj vstoupí – najednou si na vlastní kůži prožijí, že si rozhodně nemohou dovolit všechno. Dobré na tom je, že prostředí, které mužský kruh vytváří, je pro toto zjišťování hranic bezpečné. Rozdíl je v tom, že tam, kde by žena řekla „To je moc! Nekřič! Ty útočíš!“ a mezi řádky by tedy muži řekla: „To, co děláš, je špatně“, mužský kruh řekne jasně „A dost!“ - aniž by hodnotil, jestli je něco dobře nebo špatně. Prostě „Dost!“

Přijít do mužského kruhu je jako ochutnávat jednotlivá zabarvení kvality mužské síly. A konkrétně agresivita je jenom jednou z jejích barev a potlačovat ji může být kontraproduktivní. Protože coby forma mužské síly může být zároveň tvořivá.

V knize Roberta Glovera Stín hodných chlapců mě zarazila část, ve které se říká, že by muž neměl být tak citlivý, ale že by si měl dovolit dělat, co chce, bez ohledu na ostatní... Kde je tedy potom hranice mezi zdravým mužstvím a egoismem?

Vašek: Podle mě to je otázka vývoje. Každý, kdo s tímto tématem začne pracovat a kdo přijde do Kruhu v jakékoliv fázi sebeuvědomění, se jednou či později do tohoto protipólu dostane a ochutná ryzí mužskou sílu, která jde napřímo a téměř nesmlouvá... Na mužském kruhu nevytváříme definici, co to znamená být muž; to ani nejde. Snažíme se poskytnout zpětnou vazbu, když něco v životě skřípe a nefunguje – na to Kruh skvělý: hned odkryje všechny nevědomé a opakující se vzorce. Můžete si to představit jako živý organismus, který poznává sám sebe.

Zlatko: Muži si tam také velmi jasně uvědomí, že život není procházka růžovým sadem. Život je zkrátka tvrdý. Ale malí chlapci žijící v hlavách dospělých mužů mají často pocit, že se jim ho podaří různě obejít, prožít bez hlubších propadů, bolestí nebo zásadních problémů. Jenže tak to nefunguje.

Malí chlapci žijící v hlavách dospělých mužů mají často pocit, že se jim podaří život různě obejít a prožít bez hlubších propadů.

Co „hodný chlapec“ a jeho přístup k sexu?

Mirek: Hodný chlapec trpí studem za to, kým doopravdy je a hluboko uvnitř si myslí, že tak, jaký je, není dostatečně dobrý. Proto věří, že pokud získá od ženy sex, je to potvrzení toho, že sám je v pořádku. Proto hraje mnoho skrytých her, aby se tak stalo, ale vlastně není upřímný. Při milování se nesoustředí na sebe, ale hlavně na to, aby uspokojil ženu. Sám si to navíc vůbec neužije, protože se cítí prázdný, a tak se často ženy ptá, zda se jí milování líbilo. Výsledkem je stres, pnutí a frustrace v oblasti sexuálního života.

(odmlčí se) Jenže celý tento proces je nevědomý, takže „hodný chlapec“ nechápe, proč, „když jsem tak hodný a pozorný, tak se snažím a jsem jiný než „ti“ ostatní muži, proč přesto se mnou moje žena nechce spát?“

Co tedy s tím?

Mirek: Tento koncept rozbít a zaměřit se na svoje potřeby, jít ke své autenticitě, prostě se přestat posuzovat skrze oči žen. Takový muž je potom plný energie, vnitřně šťastný a svobodný a okamžitým vedlejším efektem je silné jiskření, uvolnění a šťavnatost v sexuální oblasti.

Když jsme u těch žen, jak na této cestě muže k „vlastnímu muži uvnitř“ mohou partnerky podpořit své partnery?

Vašek: Plně se mu otevřít a tolerovat jeho cestu. Uvědomit si, co k němu cítí, a pokud to je láska a soucit, tak ho díky těmto kvalitám přijmout i v okamžiku jeho naprostého zmatku. Dokázat s ním sdílet jeho vývoj. Jenom ne žádné hodnocení nebo rady, natož útěcha...!

Zlatko: Odpověď není jednoduchá, protože cesta každého z nás je různá. A tak se v jednom okamžiku může stát, že zatímco se jeden vyvíjí a jde dál, druhý se vyvíjet nechce a zůstane stát. Je-li touto osobou partnerka, potom ani není v jejích schopnostech svého partnera podporovat. Pokud ale i ona jde cestou svého vlastního vývoje, bylo by dobré, kdyby se o toto téma začala zajímat a snažila se pochopit, čím její partner prochází, jaké jsou jeho niterné touhy a proč je pro něj sdílení v kruhu mužů důležité. Současně si myslím, že by to mělo platit i obráceně, co se pochopení vědomého a laskavého procesu změn u žen týče...

Mirek: Pro mě je důležitý respekt, tolerance a podpora, i když si tím stejně muž musí projít sám. Partnerka by k tomu, čím prochází, měla mít úctu, neznevažovat to... Protože je jasné, že to zasáhne i ji, stejně jako každá jiná změna v energetickém poli obou partnerů.

Zlatko: Samozřejmě to je ale hodně těžké, protože ženy začnou mít strach, co se to děje. A třeba od toho budou pomyslně utíkat, budou to chtít od sebe odtlačit. Co mě osobně se na knize Roberta Glovera Stín hodných chlapců líbí, je to, že přináší velkou inspiraci nejenom pro muže samotné, ale právě i pro jejich partnerky...

Ukázka z knihy:

„(...) Hodný kluk je vlastně špatné označení, protože Hodní kluci jsou všechno jen ne hodní. Hodní kluci nejsou upřímní. Tito muži skrývají své chyby, vyhýbají se konfliktům, říkají, co si myslí, že lidé chtějí slyšet, a potlačují své pocity. Hodní kluci jsou tajnůstkáři. Protože tolik usilují o uznání, skrývají Hodní kluci všechno, o čem si myslí, že by kohokoli naštvalo. Mottem Hodných kluků je „Pokud se ti něco nepovede, schovej důkazy“. Hodní kluci manipulují s lidmi. Hodným klukům dělá problémy upřednostňovat své potřeby a je jim zatěžko přímo a jasně si říct o to, co chtějí. To v nich vytváří pocit, že jsou bezmocní. A tak se při cestě k naplnění svých potřeb často uchylují k manipulaci. Hodní kluci chtějí mít všechno pod kontrolou. Hlavním cílem hodných kluků je mít bezproblémový a klidný život. Hodní kluci dávají, aby dostali. Ačkoli mají hodní kluci sklony k tomu být štědří, jejich dávání má často nevědomý a nevyřčený podtext. Chtějí dosáhnout uznání, chtějí nějakou formu opětování, chtějí, aby na ně někdo přestal být naštvaný atd.  Hodní kluci jsou plní vzteku. Hodní kluci trpí návykovým chováním. Návykové chování uvolňuje stres, zlepší náladu nebo léčí bolest. Protože mají Hodní kluci tendence k velkému vnitřnímu přetlaku, musí ho nějak uvolňovat. – red. zkráceno

(Robert Glover. No More Mr. Nice Guy!, česky pod názvem Stín hodných chlapců – Cesta za znovunalezením sebesama, překlad Mužský kruh)

Náš tip:

Knihu R. Glovera Stín hodných chlapců stejně jako další informace o seminářích, výcviku nebo retreatech naleznete na www Mužského kruhu. A muži-naši čtenáři se také mohou těšit na čtyřdenní worskhop věnovaný tomuto tématu, který Mužský kruh chystá. Proběhne ve dnech 10. - 13. října v meditačním centru Lorien v Nenačovicích. Podrobnosti stejně jako přihlášky najdete na stránkách Mužského kruhu.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

JOHN HAWKEN

4.4.-22.5.2017

IDA KELAROVÁ

6.4.-19.11.2017