Jak vypadá opravdový muž?

14. června 2017

Vede mužské kruhy, píše knihy, pořádá duchovní semináře. Sedmdesátiletý Američan Robert Masters po boku své ženy podle svých slov vstupuje do poslední blažené fáze života. Z vlastní zkušenosti muže učí, aby plakali a svou vnitřní sílu našli v transparentnosti k ženám i sobě samým.

Nakladatelství Maitrea právě vydává tvoji knihu Opravdový muž. Jak bys pravého muže popsal?

Je vyzrálý, stojí pevnýma nohama na zemi, je zodpovědný, vitální a jedná v souladu s hlavou, srdcem a emocemi. V tomto smyslu je muž celistvý. Musí být ve spojení se svou vnitřní silou a umět zdravě jednat. Mnoho mužů má sílu, ale nevyužívají ji ku prospěchu. Pak jsou muži, kteří nechtějí být akčními hrdiny a svou sílu naopak odevzdali úplně. My jako muži ale máme určitou sílu a je na nás, abychom s ní uměli správně naložit. Můžeme být silní a upřímní zároveň.

Znám typy mužů s obrovskou fyzickou silou, ale se srdcem z kamene. Na to narážíš? 

Síla proudí z celé osobnosti, včetně srdce. Uvedu příklad. Můžu na tebe být rozčílený, ale zdravým způsobem. Mám vztek, ale taky mám otevřené srdce. Dávám průchod emocím a myslím zároveň na to, že tě tím nechci zranit. Jsem na tebe jako na partnera stále napojený. V opačném případě nekontrolovaně využívám vztek agresivní cestou, kdy jednám hlava nehlava. Muži musí poznat své emoce a umět s nimi zacházet. Vztek a agrese jsou dva zcela odlišné pojmy. Pokud mám v sobě nezpracovaný stud, tak si svou frustraci na tobě agresivně vybiju. Zatímco pokud vím, odkud můj stud nebo smutek pramení, můžu si o tom s tebou narovinu ale bezelstně promluvit.

Vztek a agrese jsou dva zcela odlišné pojmy. Pokud mám v sobě nezpracovaný stud, tak si svou frustraci na tobě agresivně vybiju. Zatímco pokud vím, odkud můj stud nebo smutek pramení, můžu si o tom s tebou narovinu ale bezelstně promluvit.

Jak těžké je od sebe vztek a agresi oddělit? Co musí muž pochopit?

Probudit se! Pokud mám zavřené srdce, mám problém. Není to normální stav, ve kterém bychom trvale žili. Přirozené je mít empatii. To samé platí i pro ženy, ale muži na tom musí víc zapracovat. Muži si citlivost pěstují, učí se v ní chodit.

Musel ses to naučit i ty?

Ano. A věř mi, byla to docela fuška. Nejdřív jsem si musel uvědomit, že jsem vlastně empatický vůbec nebyl.

Jak jsi na to došel?

Když jsem byl mnohem mladší. Někdy ve dvaceti jsem zažil bolestivý rozchod s dívkou. Absolutně mi to zlomilo srdce. Nedokázal jsem se postavit zpátky na nohy. A ta bolest byla tak velká, že jsem musel vyhledat pomoc. Začal jsem svým pocitům naslouchat a rozumět jim. Nepřečetl jsem si to v knížce, skutečně jsem si to vytrpěl. A díky tomu jsem postupně jako muž zrál. Občas s námi musí v životě něco opravdu otřást, abychom se probudili a mohli se vyléčit.

Občas s námi musí v životě něco opravdu otřást, abychom se probudili a mohli se vyléčit.

Již brzy na eshop.maitrea.cz

Kde muži berou své vzory? Co když někdo pochází z rozvedené rodiny a nezná model fungujícího otce, muže…

Takových mužů je spousta. Jsou velmi citliví, mají rozvinutou ženskou část, ale lidově řečeno ztratili koule. Ztratili vnitřní sílu, kterou ale můžu znovu objevit. Potřebují k tomu znát historii. S klienty si povídám o jejich dětství, životě, prozkoumáme každou část, abychom spolu mohli zdravě nabít novou sílu. Sílu, která vychází přímo z jejich nitra.

Slouží k tomu mužské kruhy?

Ano. Sám taková setkání vedu. Jsou stejně populární jako ženské kruhy. Procházíme společně různými stavy od vzteku, slz, radosti až k větší upřímnosti. Muži se většinou stydí víc než ženy. V kruhu ale nabydou pocit bezpečí, dokážou se kompletně odhalit a čerpají od sebe vzájemně zkušenosti. Léčíme tím dávné rány a to je sakra důležitá práce.

Říkal jsi, že se muži víc stydí…Můžou za to mýty, že muži nepláčou a podobně?

Taky by se to tak dalo říct. Na muže společnost vyvíjí tlak, aby to byli chlapáci s kamenným výrazem. Muži ale pláčou stejně bolestivě, jak pláčou ženy. Když spatříte malého chlapečka nebo malou holčičku, všimněte si, že vyjadřují své emoce naprosto stejně. Ječí, brečí, mlátí věcmi, smějí se… Je to neuvěřitelná úleva, když si muž může pobrečet, aniž by se za to styděl nebo to jakkoli skrýval. Muž, který neumí rozumět svým pocitům a dávat jim průchod, nemůže být ani dobrým partnerem. Vedle ženy, která se umí emočně vyjádřit, nebude ve své kůži. Pokud se ale dokáže otevřít, pak má šanci zažít nádherný partnerský vztah. Vytvoří se mezi partnery hluboká intimita. Ani muži ve skutečnosti netouží jen po sexu. Chtějí cítit napojení. A pak až dělat to ostatní….

Ani muži ve skutečnosti netouží jen po sexu. Chtějí cítit napojení. A pak až dělat to ostatní…

Jsou dnes muži zmatení, protože ženy se jim v ledasčem vyrovnávají? Jsme víc a víc nezávislé, umíme si poradit..

Ano i ne. Nelze se na to dívat povrchně. Dnes se hovoří o genderové vyrovnanosti, ženy chtějí víc pravomocí. Neznamená to, že by ženy přebíraly mužskou sílu. Řekl bych, že teprve v dnešní době mluvíme o skutečném duchovním partnerství, o napojení duší. Přichází ke mně páry, se kterými pracuji, a už to není jen o dvou jedincích, kteří spolu žijí. Je to o lidech, kteří spolu v životě zrají po duchovní stránce, psychické i emoční. Jsou k sobě vzájemně transparentní. Sdílí mezi sebou hluboké věci, jsou na sebe napojení. Podle mě každý touží po takové hloubce spojení, ne všichni jsou ale na sobě ochotní pracovat a něco tomu obětovat. Má kniha Být mužem pomáhá mužům, aby měli sílu vstoupit do takového vztahu se ženou. Ženy chtějí mít vyrovnaného muže po svém boku. Nikdo nechce prožívat napětí nebo boje ve vztahu. Soužití může být mnohem hlubší a léčivé a přináší tím bohatší život.

Nikdo nechce prožívat napětí nebo boje ve vztahu. Soužití může být mnohem hlubší a léčivé a přináší tím bohatší život.

Zmínil jsi, že kniha Opravdový muž je i pro ženy. Co se v ní můžeme naučit?

Vše o vnitřním světě mužů. Hlavně o studu, agresi a sexu. Jakou mají muži historii, jaké je jejich předurčení. Je to taková pozvánka pro ženy, aby mužům hlouběji porozuměly.

Co podle tebe žena od muže potřebuje?

Hodně. V knize věnuju celou kapitolu tomu, co žena od muže potřebuje. Pracoval jsem na ní společně s mojí manželkou. Ženy se chtějí o muže opřít. Chcete, abychom tu pro vás byli přítomní, abychom vás hluboce milovali a aby na nás bylo spolehnutí. Nemyslím tím, abyste na nás byly závislé, ale abychom tu pro vás byli. Partneři by na sobě neměli být závislí, ale taky by neměli být separovaní. Musí vědět, že jdou životem společně. To je ta pravá intimita. Ženy už nejsou šťastné v klasickém modelu vztahu, tak jak ho známe z dřívějška.

A vy muži, co očekáváte od nás žen?

Muži si nezaslouží ponižování. Nechtějí slyšet, že se chovají dětinsky, že by měli být vyzrálejší. To jsou věty, kvůli kterým se muž stáhne do sebe. Zároveň ale muži potřebují od žen zdravou výzvu. Ženy musí být upřímné a říct, pokud jim něco vadí. Ne však způsobem, kterým muže zesměšní, ale citlivě si o věcech vzájemně promluvit. Nebýt defensivní, protože pak je partner v obraně taky. Pravda musí být upřímná, pak prohlubuje vztah dvou lidí. Máte plné právo na to říct: „Jsem teď naštvaná!“ Tohle je šance jak vyčistit vzduch a jít hlouběji. Zároveň se učíme i něco sami o sobě, protože sdílíme náš vztek upřímnou cestou.

Máte plné právo na to říct: „Jsem teď naštvaná!“ Tohle je šance jak vyčistit vzduch a jít hlouběji.

To se hezky poslouchá…

A funguje to! Ale jsou k tomu potřeba oba partneři. Nebojte se při vyříkávaní věcí trochy ohně, ten do toho patří. Utlačená rádoby rozumná diskuse by na takovém místě byla falešná. Když jste naštvaní, tak je kolem dusno. Nejde však o to partnerovi ublížit nebo ho z něčeho obvinit. Jde jen o to nechat projít emoci, která vás v tu chvíli dusí a říct proč. Mnoho mých knih pro muže je o tom, jak se mají naučit být křehčí. Ne zazdít veškeré situace větou: „Jasně, jsem v pohodě.“ Můžou klidně říct: „Je mě smutno. Neumím s tebou navázat oční kontakt nebo cítím se sklíčeně. Včera se mi něco v práci přihodilo a neumím se s tím vypořádat…“ Ženy toto mají dáno přirozeněji, muži se to musí naučit.

Napsal jsi knihu Setkání s drakem (Meeting the Dragon), kterou taky Maitrea brzy vydá v českém překladu. Věnuješ se v ní bolesti. Narážíš na bolest fyzickou nebo psychickou?

Na obě.

A jaký je rozdíl ve zpracovaní obou dvou?

Ne příliš velký. Nejlepší je před bolestí neutíkat, ale postavit se k ní čelem. Nesnažit se rozptýlit se od bolesti nebo upírat pozornost jinam, s bolestí je třeba setrvat. Pokud se fyzicky zraním, okamžitě do toho místa pošlu svou pozornost a setkávám se s bolestí přímo. Je to jako host v mém domě. Nemám rád návštěvy, ale když na to přijde, budu vždy dobrým hostitelem. Nezabouchnu dveře. To stejné platí pro emocionální bolest. Existuje spousta druhů bolesti. Důležité je postavit se k nim čelem, což znamená věnovat jim plnou svou pozornost. Jinak se z bolesti stává utrpení. Bolest je nevyhnutelná, zatímco utrpení je volitelné. Pokud cítíte bolest ve vztahu, jednoduše můžete říct: „Tohle bolí.“ Nikoho tím neobviňujete, jen říkáte, co zažíváte. Je to otázka toho, jak s bolestí nakládáte. Čelit bolesti vyžaduje odvahu. Kdyby to bylo jednoduché, tak to tolik neřešíme. Naneštěstí jsme ve spárech obrovského farmaceutického průmyslu, který bolístku vždy něčím šikovným zalepí. Já si bolest raději prožiju a to je ten paradox – mnohem snáz ji pak pochopím a můžu se s danou situací vyrovnat, pokud ji něčím falešným nepopírám.

Bolest je nevyhnutelná, zatímco utrpení je volitelné. 

Takže z nás farmaceutický průmysl dělá čím dál větší "ignoranty" vůči sobě samotným…

Ale paradoxně i přemrštěná spiritualita. Četl jsem knihu o duchovním bypassu, který nás má chránit před veškerou bolestí ve vztazích. Tohle podle mě taky není dobrá cesta, protože před bolestí zase utíkáte, jen jiným způsobem… Mnoho mužů se taky uchyluje například k sexu a pornografii. Možná jim pomůže, aby se nějak uvolnili, ale nevyřeší jejich problém. Obraťte se ke svému vnitřnímu dítěti, ze kterého bolest pochází, a vyslechněte ho přímo. Malého chlapce nebo dívku můžete spatřit ve svém partnerovi, dejte mu šanci, aby se staré rány zahojily. Buďte empatičtí. Klíč je v tom neudělat si z bolesti nepřítele.

Co když ti někdo blízký zemře….

Vytvoř si s bolestí intimní vztah. Člověk se v takovou chvíli cítí úplně nahý a budeš pravděpodobně brečet o to bolestivěji. Všechno bude intenzivnější. Pracovat s bolestí neznamená mít emoční odstup. Naopak. Jsem mnohem víc citlivější. Hlavně tady ve Spojených státech je smutek jakoby zmrazený. Celá kultura zmrazila naše pocity. Jsme pyšní na to, že se jen tak nesložíme, když nás něco zraní. Proboha! Smutek je absolutně přirozený. Když je člověk smutný, tak pláče. A přijde úleva.

Pracovat s bolestí neznamená mít emoční odstup.

Už zamlada jsi začal s jógou a meditacemi. Kdy přišel zlomový okamžik ve tvém životě, který tě posunul na duchovní cestě?

Zmíněný rozchod s dívkou. Byl to moment, kdy jsem se začal věnovat i psychoterapii. Porozumět životu není intelektuální záležitostí. Něco se prostě musí stát, co vás zasáhne. Začal jsem se ptát sebe sama, kdo vlastně jsem. Nenašel jsem odpovědi v knihách, ale ve zkušenostech. Spiritualita teď pro mě nepředstavuje únik od života, ale návrat do něj. Moje duchovní cesta pro mě znamená být tím, kým jsem se vším všudy. S dobrými stránkami i těmi špatnými. A pořád se učím a mám štěstí, že mám ženu po svém boku, se kterou zrajeme společně.

Jak dlouho jste spolu?

Mám pocit že tisíce let, ale ve skutečnosti je to dvanáct.  Letos oslavím sedmdesátku, žena šedesát šest a zažíváme poslední úžasnou kapitolu našeho života. Sbližujeme se s faktem, že jsme smrtelníci a že zemřeme. Čím dříve si tohle člověk uvědomí, tím líp. Vědomí toho, že tu nejsme navždy, nás učí žít naplno. Předstírání nesmrtelnosti lidi pohřbí dřív než samotná smrt. Čím víc jsem si vědomý smrti, tím víc si denně vážím života.

 

 

Autor článku: Lenka Nechvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku