Karmajóga? Dá se dělat i v byznyse!

2. listopadu 2016

„Když lidi pracují ve firmách, touží po tom, aby je jejich nadřízení brali jako partnery. Aby byli důležití, ale sami nemají sílu si do této polohy stoupnout. Udělat to v pokoře, integritě a plné síle je umění. To je to, po čem každý šéf (v soukromé firmě určitě), touží. Nechce zaměstnance, kteří se bojí. Chce tým, který je odvážný a přichází s nápady, dokáže projevit svůj potenciál“, vypráví své postřehy firemní koučka Larisa Francírková.

Lariso, je pravda, že často je plat až to druhé, co člověka naplňuje v práci?

Přesně tak. Peníze jsou motivační jen po nějakou dobu. Hlubokou spokojenost a pocit naplnění přináší to, jestli jsme v souladu sami se sebou, zda se v práci cítíme dobře – a jestli nám to, co děláme, dává smysl.

Jak jsi objevila tento přístup?

Hledala jsem si ho v práci a hledala jsem tím vlastně i sama sebe. Vystudovala jsem politologii, mezinárodní vztahy. Chtěla jsem pomáhat lidem a domnívala jsem se, že z pozice politické moci to bude ta nejefektivnější pomoc. V osmnácti letech jsem provedla tuto úvahu. (smích) Pak jsem pomáhala v různých volebních kampaních, jako stážistka jsem pracovala na ministerstvu zahraničí a potom jako asistentka na Úřadu vlády a v Poslanecké sněmovně. Po čtyřech letech ve státní správě jsem zjistila, že pokud opravdu můžu něco změnit ve světě k lepšímu, tak když budu mít hodně štěstí, tak něco v sobě.

Následných dvanáct let jsem pracovala v telekomunikacích a v pojišťovnictví. Měla jsem dny, kdy jsem se těšila do práce víc a kdy jsem se těšila míň. Začala jsem tyto své stavy a pocity zkoumat. Tím, že jsem měla na starosti prodej, moje úkoly a cíle byly vyjádřeny v číslech. Uvědomila jsem si, že se bojím, jestli ten plán splním. A když ho splním, jestli ho splním i příště? Došlo mi, že takhle dál nemůžu.

Tou dobou jsem už dělala jógu. Jóga není jenom o ásanách, ale i o tom, jak být v souladu s určitými hodnotami. Dodržovat jámu a nijámu, soubor etických principů a doporučení, která nám velmi jasně pomáhají vypořádat se s negativními tendencemi lidského charakteru. Začala jsem to praktikovat. Další z principů jógy, resp. karmajógy, je neulpívání na výsledku, což je u obchodníka nestandardní. (směje se)
Nicméně není větší radosti v práci, než když v klidu dokážete dělat úplně to nejlepší, co umíte, s plným vědomím toho, že nemáte a ani nemůžete mít pod kontrolou všechny faktory, které ovlivní finální výsledek vaší práce. A přitom vás tato skutečnost nebrzdí v kreativitě a elánu. Naopak. Čím dál tím silněji cítíte smysl v činnosti samotné, bez ohledu na to, jak věci dopadnou. 

Co se tím v tvém životě viditelně změnilo?

Začala jsem být mnohem spokojenější a během půl roku se moje prodeje zdvojnásobily. Najednou do sebe vše zapadalo a přišlo mi to jednoduché. V ten moment mi okolí začalo říkat: „Nauč to i ostatní.“ Poznala jsem ale, že to nemusí být pro každého tak snadné, jak se mi původně zdálo. I já jsem si musela projít dlouhou cestou. Uvědomění, které je svým způsobem jednoduché,  se musí nejprve odehrát a pak aplikovat v situacích běžného života, které nás prověří, zda-li to, čemu věříme, chceme žít ve všech oblastech našeho života. A tím spíš i v naší práci, ve které trávíme většinu nám vyměřeného času.

Takže jsi začala ve firmách?

Ano, bylo to pro mě srozumitelné prostředí, uměla jsem se v něm pohybovat a navíc byl v některých vědomých firmách o tento přístup velký zájem. Po šesti letech praxe kouče a konzultanta ve firemním prostředí bych chtěla své zkušenosti nabídnout i lidem, kterým jejich zaměstnavatel takovýto přístup nenabízí a přesto mají pocit, že by v práci mohli zažívat větší spokojenost. Proto jsem připravila kurz pro veřejnost s názvem Skutečná služba.

Když chtějí být lidé šťastní, měli by se o tohle postarat sami u sebe – a šéf to ocení. Tehdy se stáváme partnerem. A začíná to být nádherný, propojený tanec.

Uvědomila jsem si, že ať už pracujeme v jakémkoliv oboru, vždy je to služba lidem. A to zejména pro ty, kteří potřebují dělat něco smysluplného. Jenom je zapotřebí najít a zjistit, v jaké poloze můžu sloužit dobře sobě, svým kolegům i klientům.
Všichni jsme si ve službě navzájem. Vedení či management firmy poskytuje své služby nejen klientům, ale hlavně svým lidem, vlastnímu týmu tím, že připraví prostředí, ve kterém se bude všem práce dobře dělat.

Mně se nabízí slovo opravdovost. Když to nejde ze mne, tak neprodám nic.

Ano. Autenticita. Absolutně tomu musím věřit. Nemůžu prodávat něco, s čím nejsem v souladu. Mohla jsem prodat jedině tehdy, když jsem se maximálně zajímala o klienta a jeho potřeby.

Občas ke mně přijde někdo a říká: „Mě už ta práce nebaví, chci dělat něco smysluplného. Potřeboval bych dělat asi nějakou charitu.“ A když přijdou po roce stráveném v neziskovce, tak už vědí, že se tam děje úplně to samé, co se dělo předtím v korporaci. Je zapotřebí, aby skutečná proměna nastala zevnitř.

Jak je to s tématem ohodnocení sebe sama? Umíme si říct o cenu? Jak se v tomto směru posílit, abychom nedělali jenom charitu pro druhé?

Když se odehraje zvědomění našich hodnot a smyslu práce, dostaneme se do svojí síly a jsme v souladu sami se sebou. Získáme vnitřní svobodu a snáze se v různých situacích orientujeme. Víme, co chceme a proč, a jsme schopní to sdělit ostatním. A ideálně takovým způsobem, abychom u toho nenaštvali půlku firmy a přitom mohli zůstat pravdiví. Najednou můžeme otevřít různá témata a to včetně výše našeho platu, protože i samotná komunikace se stává otevřenou. Takovou komunikací se naše hodnoty a hodnoty firmy mohou začít dostávat do souladu. To vzniká v rozhovoru a interakci všech lidí. Každý se může stát hybatelem a inspirací.

Proč si držíme tolik vzorců, proč to nejde jen tak pustit?

Ano, těch limitů je hodně. Hledáme důvod venku, ale tam ho nenajdeme. Ta podstata je uvědomit si svůj vliv. A uvědomit si, že vždycky mám nějakou možnost, a použít ji. 

Samozřejmě se musíme vypořádat s existencionálními strachy, že nás z firmy propustí, když se ozveme. Ale když budeme ten, kdo nikdy neřekne svůj názor pravdivě, tak nebudeme ve své síle, budeme to v sobě potlačovat, nebudeme se cítit dobře a budeme nakonec první, koho propustí… To neznamená nějak zásadně rebelovat, ale komunikovat o svých potřebách.

My si mnohdy vůbec neuvědomujeme, jakou máme sílu. Když je jasná a zjevná čistota záměru, tak se tím inspirují i ostatní.

Můžu si myslet, že šéfovi jde jenom o peníze. Ale ten člověk taky touží po lásce, po ocenění, po pravdivosti. Dalajláma říká: „Láska je nám všem přirozená. Soucit a dobrosrdečnost také. To je naše podstata.“ Ale my to máme překryté. (zdůrazní) Odkrýváme to jen tehdy, když se spojujeme s našimi hodnotami. Není to žádná sofistikovaná mystická práce. Je to obyčejné a prosté, přesto se lidi dostanou až k jádru sebe sama.

A co situace, kdy lidi mají někoho rádi, a protože ho/ji nechtějí zranit, radši zraní sebe?

Když se ptám ve firmách, kdo z vás komunikuje vždycky otevřeně to, co cítí a co si myslí? Tak se nikdo nepřihlásí. A když se zeptám na důvody, tak je to: „Bojíme se, že se nám zhorší vztahy s tím člověkem. Bojíme se, že ho raníme.“ Je fajn, když se otevřená komunikace podporuje rovnou v celé firmě. Umění dávat zpětnou vazbu bezpečným způsobem.

Není to o limitu, na jakém postu jsem, ale že mám pořád svou hodnotu…

Ve své síle a moudrosti se může stát leaderem kdokoliv. Když se ptám manažerů, kdo je kdy překvapil skutečnou službou, tak říkají, že to byl ten den tramvaják, který ještě otevřel dveře a nechal někoho nastoupit. Inspirujeme se navzájem.

Pro koho bude tvůj kurz určený?

Lidé mají často finanční závazky, hypotéky. Mají strach riskovat a žijí celou dobu přikrčení. Tento můj kurz bude o tom, jak se začít narovnávat a stát se nositelem změny. 

Stává se, že zaměstnanci čekají, až v tomto ohledu začne něco podnikat vedení. Jsem přesvědčená, že může začít úplně každý. Ať jsme recepční nebo asistentky nebo účetní, můžeme si uvědomit svůj vliv. Věřím, že v kurzu, který chystám, bude možné se to efektivně naučit.

Jaké benefity jsi na sobě pocítila ty?

Do nějakých třiceti jsem měla vnitřně nastavené, že něco žiju v soukromém životě a v práci že se musím přizpůsobit. Ale jóga se nežije jenom na podložce. Je o tom, že musím to nejlepší, v co věřím, žít stále, v každé situaci. Teprve pak se mi začaly dít zázraky a přišla radost. Najednou je jedno, jestli je neděle večer, nebo pátek. Je to stejně dobré, víkend i práce je stejná zábava.

Jóga se nežije jenom na podložce. Je to o tom, že musím to nejlepší, v co věřím, žít stále, v každé situaci.

Používala jsem heslo „Pro-dávejte více“. Nemyslím něco materiálního, ale naši laskavost. To proměňuje i nás. Dokonce je to vědecky dokázané, že hladina serotoninu se zvyšuje, když uděláme nějaký akt laskavosti. A tohle patří i do byznysu. 

Všichni známe ten rozdíl, když se usmívá letuška, protože to má v manuálu, a když se usmívá letuška, která se tak opravdu tak cítí. A to je sakra rozdíl! To platí pro všechny profese, i pro manažery. Každý jsme ve službě. Tohle uvědomění nám vnáší do práce úplně jiný rozměr. Je to především služba sobě samému a ti druzí nám pomáhají k vlastní spokojenosti.

Mám – li být šťastný, musím zůstat sám sebou - i v práci. Dostat se z polohy oběti a stát se tvůrcem.

 

Kontakt: http://www.francirkova.cz/

TIP: Sledujte novinky a aktuální termíny kurzu SKUTEČNÁ SLUŽBA  

 



 

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku