Kdyby více lidí dělalo to, co je baví a naplňuje

5. prosince 2011

S Martinem Švihlou, učitelem bojového umění aikido, jsem se sešla na velmi příjemném místě – v kavárně Bio Zahrada na pražských Vinohradech. V kavárně bylo plno. Kolem nás zněly dětské hlásky a mrkvový dort, který jsem si objednala, byl vynikající. Až během rozhovoru mi došlo, že Bio Zahrada je dílo manželů Švihlových.

Jak jste se dostal vy, učitel aikida, ke kavárně a bio obchodu?

Zpočátku to byl hlavně projekt mé ženy. Měli jsme životní období, kdy jsme hodně cestovali po světě a užívali si dobré jídlo a pití. Moje žena ráda vařila, takže když začala přemýšlet, jakým směrem se bude dál v životě ubírat, došla k tomu, že by chtěla otevřít kavárnu a bio obchod.

Takže se tomuto projektu věnuje hlavně ona?

Bio Zahradu provozujeme tři roky. Já jsem dělal spíše to zázemí –  administraci, web, propagaci a Vanda byla srdcem tohoto prostoru. Před půl rokem se nám narodila dcera, takže teď se žena hodně věnuje jí.

Vaše kavárna je krásný prostor.

Snažili jsme se ji udělat tak, abychom se v ní sami cítili dobře. I místo je krásné – máme rádi Vinohrady, tady bydlíme i cvičíme aikido.

Začínáte působit i v Domě osobního rozvoje MAITREA. Jak jste se do MAITREI dostal?

MAITREA se spíš dostala ke mě. Její produkční tým hledal doplnění programu, a proto mě oslovil.

Budete v Domě osobního rozvoje vést seminář pro muže s podtitulem Životní poslání. Co je jeho obsahem?

Hledání životního poslání! Podle mě to je pro muže velmi důležité téma. Avšak – je to také hodně individuální a intimní záležitost – nikdo nám nemůže říct, proč jsme tady a co máme na tomto světě dělat. Seminář nabízí prostor a nástroje, abychom se mohli dostat ke svému poslání, a pak ho žít.

V čem vidíte tyto nástroje?

Mojí hlavní inspirací jsou bojová umění a práce s tělem. Mám rád jednoduchá fyzická cvičení, která jdou do hloubky a mají přímý přesah k danému tématu. Jednoduché meditace nebo komunikační techniky, sdílení... Bojová umění mají co říct k pochopení mužské energie a životního poslání. Pracují s uvědoměním si přítomného okamžiku, s projevením jasného záměru. Někdy na seminářích cvičíme s meči – to je hodně archetypální záležitost. Meč připomíná záměr, směřování, odhodlání, ale také neodvolatelnost a odpovědnost.

Někdy na seminářích cvičíme s meči – to je hodně archetypální záležitost.

Bojová umění se navíc symbolicky dotýkají hranice mezi životem a smrtí. Z mé zkušenosti je mnohem jednodušší nastavit si svoje priority, když si uvědomím, že tady nebudu věčně.

A najít svůj záměr?

Spíš důvod, proč tady jsem. Schopnost projevit záměr je jen jeden aspekt naplňování mého poslání. Nejdřív si musím uvědomit, že opravdu na tomto světě kvůli něčemu jsem. Že život není pouze o tom mít co jíst, kde bydlet a čím jezdit do práce.

Znám hodně mužů, kteří dvacet let vydělávali peníze a pak zjistili, že jejich život je prázdný, i když se ho pokusili zaplnit auty, adrenalinovými sporty nebo milenkami. A dnes se snaží dát  životu smysl, aby je naplňovalo to, co dělají.

Myslíte si, že u mnohých žen je posláním a naplněním života dítě?

Jako muž to nedokážu posoudit. Ale když jsem viděl, jak se moje žena změnila, když se narodila naše dcerka, myslím, že to je možné.

U části žen to tak asi opravdu je. Ale na druhou stranu ze svého ženského pohledu vím, že bývá problémem, když v době, kdy děti tzv. vylétají z hnízda, matka nemá jiné poslání, než být matka...

Podle mě je velmi důležité, aby matka měla stále jistým způsobem svůj vlastní život, i když ji děti potřebují. Protože – jak se mají děti naučit mít svůj vlastní život, když ho rodiče nemají, když jim to matka neukáže?

Seminář v Domě osobního rozvoje MAITREA určitě není váš první. Máte od účastníků nějakou zpětnou vazbu? Vracejí se?

V Praze děláme podobné semináře s Khushru Steinmauerem z Rakouska už tři roky. Část účastníků se vrací. A je velice zajímavé potkat je po půlroce nebo po roce a dozvědět se, co mají nového, jak se rozvíjí jejich příběh. Je to inspirace i pro nás.

Jak jste se dostal k bojovým uměním?

V deseti letech jsem se úplně náhodou setkal s karate. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl a byl jsem okouzlen. Zásah přímo do srdce. A po šesti letech cvičení jsem stejnou cestou objevil aikido, které mně okouzluje dodnes.

Co vlastně znamená slovo aikido?

Aikido se často překládá jako „cesta harmonie“ – a  tu harmonii je možné chápat jako soulad s okolím, s přírodou, v nejširším smyslu s Vesmírem. A také se sebou samým.

Můžete aikido blíže popsat?

Při pohledu zvenčí je to jedno z japonských bojových umění, které obsahuje převážně obranné techniky – různé hody nebo znehybnění. Jednoduchý fyzický pohyb v bojovém kontextu. Pro mě je mnohem zajímavější, že aikido je ucelený výchovný systém rozvíjející lidi po všech stránkách.

Jak tomu rozumět?

Fyzickým cvičením vytváříme přirozené a zdravé tělo, pod povrchem je však mnohem víc. Techniky jsou postaveny tak, že nás rozvíjejí i po duševní a duchovní stránce. Přenos do běžného života je hodně přímý – učíme se stát rovně, takže se stáváme rovnými lidmi, v technikách hledáme své místo v prostoru, takže i v životě víme jak být v správném čase na správném místě. Učíme se najít rovnováhu, když ji ztratíme, projevit svůj záměr čistě a jednoznačně... protnutí aikida a každodenního života je mnoho.

Velmi důležitým prvkem je, že aikido řeší fyzický konflikt konstruktivně – techniky zachovávají nejen integritu obránce, ale i útočníka. To je přímo revoluční přístup k mezilidské komunikaci. Místo opakování běžných odpovědí na útok – například protiútok, útěk nebo kompromis – nás učí hledat konstruktivní řešení, obnovit rovnováhu v dané situaci.

Zakladatel aikida tvrdil, že svoje bojové umění vytvořil, aby přispěl k světovému míru.

Bojové umění a mír?

Může se to zdát paradoxní, ale myšlenka míru je skutečně základem technické i duchovní stránky aikida. Co je však ještě zajímavější je, že všechny tyto aspekty rozvíjíme cvičením jednoduchých technik ve dvojicích.

Takže principy, které fungují na fyzické úrovni, se přenášejí do komunikace jako takové?

Ano. Cílem je komunikace. Hledání cesty k sobě i druhým lidem.

Jak dlouho aikido děláte?

Od roku 1995. Již po pár letech jsem začal učit - v té době na Slovensku nebylo moc učitelů a všichni jsme byli hodně mladí. Vystudoval jsem trenérství aikida na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Bratislavě, cvičil jsem na mnoha místech v České i Slovenské republice. Pak jsem se usadil v Praze a v září 2007 otevřel nové dódžó Aikido Vinohrady Praha.

Navštěvují aikido i ženy?

V našem klubu je asi čtvrtina žen. Ze své podstaty je toto umění pro ženy velmi vhodné – není potřeba žádná zvláštní fyzická síla, a upřímně řečeno, mnohé koncepty aikida jsou pro ženy přirozenější než pro muže.

V současné době se často konají semináře na téma vnitřní muž, vnitřní žena. Hodně se o tomto tématu mluví. Za mého mládí nikdo o těchto věcech neuvažoval. Přichází podle vás doba, kdy hledáme sami sebe v rovinách muž – žena?

Vnitřní muž a vnitřní žena je velmi zajímavý model. Dobrý nástroj, jak se dívat na vlastní osobnost. I když je stále hodně lidí, kteří by rádi zachovali tradiční status quo (správný muž dělá to, správná žena ono), zdá se, že věci se mění. Myslím si, že skutečnost je daleko složitější nebo spíš pestřejší, než „ženská role“ a „mužská role“, jak byly prezentovány dříve. 

Naše školství je hodně feminizované. Vidíte to jako problém, nebo myslíte, že se tento fakt zveličuje?

Nemám rád slovo „problém“, ale myslím, že se to nezveličuje. I proto jsem rád, že přicházejí změny. Aby kluci vyrostli v muže, potřebují mužské učitele.

Může jim pomoci třeba aikido?

Aikido není pro děti! Jistě, děti aikido cvičí, avšak je to spíše hra, zábavný pohyb, psycho-motorický rozvoj. Děti přirozeně vědí většinu věcí, které se dospělí snaží pomocí aikida naučit...

Vracíme se tedy v dospělosti k tomu, co jsme zapomněli?

Když máme to štěstí... Já bych spíš řekl, že v dospělosti hledáme odvahu žít to, co jsme jako děti věděli.

To jsme se znovu vrátili k životnímu poslání.

Máte pravdu. Mám pocit, že tu odvahu postupně nacházíme. Stále více se v současnosti setkávám s lidmi, kteří změnili svůj život – někdy třeba proto, že přišli o zaměstnání – a dělají to, co je skutečně baví a naplňuje. Myslím si, že kdyby to dělalo víc lidí, bylo by na světě lépe...


www.martinsvihla.cz

Akce lektora v Maitrei:
09.11.2016   MUŽI SOBĚ - PODPORA A INSPIRACE: Večer pro muže
05.12.2016   KOŘENY MUŽSKÉ ENERGIE: Večery pro muže

Autor článku: Helena Chvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku