Když chcete být zpátky celiství

2. prosince 2015

„Je fajn naučit se, že se už nemusím poškozovat a být v něčem, co mi nedělá dobře. Nemusím jít za hranici svých sil. Proč bych to měl/a dělat? Kvůli čemu? Kvůli práci? Když vyhořím, tak pracovat nebudu“, říká terapeutka kraniosakrální biodynamiky Zuzana Kozáková.

Zuzi, co tě přivedlo k tomu, že ses začala zajímat o kraniosakrální terapii?

Studovala jsem fyzioterapii, a díky tomu mě to přivedlo ke kraniosakrální terapii. Byl to tak divný název, že mi to nějak uvízlo. (smích) Když jsem to pak viděla znovu, šla jsem se podívat na kurz. Zajímala mě ta sebe-zkušenost. Jak se můžu cítit svobodně v těle; co se děje, když se necítím dobře. Fyzioterapie mě neuspokojovala. Nebyl tam žádný důraz na sebe-zkušenost. Hledala jsem něco, co mi sedne, dá odpovědi a naplní mě a zapadne víc do celkové mozaiky.

A splnilo se to očekávání?

Mě to úplně nadchlo! Na tom úvodním kurzu jsem odložila všechny pochybnosti a šla jsem do výcviku.

Takže je to pro kohokoliv, kdo se rozhodne?

Teď už je na výcvicích hodně lidí i z oblasti zdravotnictví, to je skvělé! Je tam mnoho úrovní a každý si v tom může najít to svoje. Jedná se o jemné naslouchání, vnímání, které si člověk může postupně tříbit a neustále prohlubovat.

Takhle pohledem „zvenčí“ to zní, že je to celkem jednoduché. Ale přitom mi přijde, že to je to nejtěžší.(smích)

Jasně. Pozice terapeuta je na tzv. neutrální pozici, neutrálu. Je to schopnost vytvořit pro klienta bezpečný prostor, kde může být sám sebou.Vnímáme témata, která přicházejí, ale neposuzujeme je. Je to něco, co je vlastně i úžasná praxe do života! (smích) Neposuzovat to, co vyvstává.

To znamená, nechat to odeznít, nebo to zpracovat, tak aby se mě to nedotklo na nervové úrovni?

Pokud mají témata, která jsou potlačená a ovlivňují nás, najednou prostor být viděná a uznaná, tak odejdou ze systému. Najednou tam neklademe odpor, nebojujeme. Jen je to tady, vidíme to. Jsme tady s tím. Terapeut je pro klienta jako druhé vědomí, jako zrcadlo.

Pokud mají témata, která jsou potlačená a ovlivňují nás, najednou prostor být viděná a uznaná, tak odejdou ze systému.

Je to tak, že si to klient i uvědomuje, nebo jsou to hodně nevědomé věci?

Klient si uvědomuje téma na určité úrovni. Má nějakou fyzickou obtíž, se kterou jsou většinou spojeny i určité emoce a zároveň nějaké mentální téma. Při ošetření se jednotlivé úrovně propojují a vynořuje se náhled situace, při které k tomuto otisku došlo.      

Čemu přesně říkáš otisk?

Otiskem myslím stopu, kterou zanechala nějaká situace v systému člověka. Mohla to být nějaká jednorázová zahlcující situace nebo nějaké opakované působení většinou blízkých osob, v době, kdy se formovala naše osobnost. To potom formuje náš vztah k sobě samým i ke světu.

Pro koho je tedy terapie vhodná? Co si mám pod tím představit?

Terapie pomáhá lidskému systému obnovit energetický tok v těle. Kromě rytmů, které v těle známe, jako je rytmus srdce, rytmus dechu, máme ještě velmi jemný rytmus, kterému v kraniu říkáme primární respirace. Při terapii dáváme prostor pro to, aby se  primární respirace vyjasnila. Udělá to dobře každému. Protože je to návrat k tělu a k hlubším vnitřním zdrojům. Co se týče věkového spektra, je to otevřené všem. I škála obtíží, se kterými lidmi chodí, je široká. Záměrem je obnovit zdraví. Je to úžasné i pro těhotné ženy, po porodu, okolo porodu. Porod je veliká věc, velký životní akt. Ale může tam dojít k velkým zásahům a změnám. Když začnu chodit na kranio ve čtyřiceti, tak si můžu řešit porodní otisky, ale už si je vlastně čtyřicet let nesu a každodenně se s nimi nějak vypořádávám. Jsou to velké síly, které náš systém ovlivňují. A když pomůžu miminku tyhle síly po porodu vypustit a zpracovat, tak je úžasné, že to nemusí řešit celý svůj život!

http://eshop.maitrea.cz/

Aha, takže už pracujete s miminky? To je skvělé. A co třeba děti okolo pěti let. Ty neposedí.

S dětmi se nepracuje staticky. Tam to víc probíhá v pohybu. Jejich systém je rychlý. Ta místa se usazují rychle.

Když si zmínila ten zvláštní název, co tě zaujal, tak bych si představila, že se terapie odehrává mezi hlavou/kraniem a křížovou kostí/sakrem. Překvapilo mě, že si se při mé terapii dotýkala i nohou. Jak to je? (smích)

Metoda vychází z osteopatie. Její autor, doktor Sutherlandbyl fascinovaný lebkou a pohybem kostí. To byl počátek jeho zkoumání. Všiml si, že kosti mezi sebou projevují mikropohyby. Když jsou tyto pohyby omezené, tak to může mít fyzické i emoční důsledky. Lebka je schránkou mozku a páteř a křížová kost je sídlem míchy a nervů, což jsou centra našeho fungování. Pracujeme tedy s jádrem našeho fyzického systému, ale hmatů je hodně. Hmaty mimo tuto oblast jsou dobré pro usazení a stabilizaci. Práce na lebce už je mnohem jemnější a víc intimnější.

Ne nadarmo mají lidi v oblibě masáže hlavy! (smích) Ale zároveň jsou lidi, kteří nesnesou dotyk na hlavu.

U nich může být na hlavě mnoho otisků a tělo to jednoduše komunikuje. Některá místa mají ráda prostor, některá nemají. A právě dotykem se to místo aktivuje. Systém takto promlouvá. Kranio je skvělé v tom, že to respektuje. Člověka nikam netlačí a jeho potřeby jsou slyšeny a viděny. A to už samo o sobě je hodně léčivé. Když přijde někdo úplně poprvé, tak určitě zaznamená zklidnění. Zažije velkou změnu. Lidé jsou většinou ve své hlavě, hodně se identifikují s myšlenkami a teď najednou se dostanou ke vnímání svého těla. Jejich nervový systém se může pomalu zklidnit.

(Kranio) Člověka nikam netlačí a jeho potřeby jsou slyšeny a viděny. 

Díky tomu, že je terapie neinvazivní, nervový systém nemusí pořád reagovat, jak je „normálně“ zvyklý, naučí se lépe seberegulovat. Lidi překvapí ten rozdíl, když z chaosu, ve kterém fungují, najednou obrátí svou pozornost k sobě a vnímají, že to je to místo, kde se mohou spojit s klidem a tichem.

A pomůže mi to nějak i k domácí praxi? Naučit se jednoduché cvičení na doma?

Určitě. Mám výbornou zkušenost s třeba s  mladými lidmi. Jim častokrát stačí dát tu informaci, že se můžu v těle orientovat k pohodlí a ke zdrojům. Když si to prožijí, tak už si to můžou sami doma aplikovat. Sami si pomáhat, když jim není dobře. Prostě se sami spojí s pohodlím ve svém těle. To pracuje s celou fyziologií našeho systému. Děje se pak něco jiného, než když  pozornost pořád dávám svým  neduhům: „Sakra, furt mě bolí to rameno. Musím s tím něco udělat…“

Pořád si stěžujeme…

Je to cesta, jak jinak přenastavit způsob našeho fungování. Překlopit jej ke zdrojům. Dívat se, co mi dělá dobře. Vyhledávat to v životě. Pak se i přepisují vzorce našeho fungování. Dokážeme si lépe sami pomoct. Jakmile víc poznáme limity našeho těla, ohlídáme si lépe naše hranice. Všímáme si, které věci nám v životě nedělají dobře a pak už je nemusíme dělat. Dokud nejsme v kontaktu s fyzickým tělem, tak to prostě nevnímáme.

A jak se tedy čistíš, abys byla neutrální?

Většinou se po ošetření cítím líp než předtím, protože se pohybuji v poli zdraví, naslouchám. S klienty přicházejí výzvy, které mi přinášejí zrcadlo mých témat. Takže to potom musím zpracovávat, abych mohla zase být  neutrální majákem. To je nezbytné. Takže už sedm let chodím na kranio. A taky čistím sebe i prostor bílou šalvějí.

A co se tedy fyzicky děje při ošetření v naší nervové soustavě?

Hodně pracujeme s autonomním nervovým systémem (ANS), který primárně neovládáme naší vůlí. Ale můžeme se jej naučit regulovat. ANS má dvě větvě. Větev aktivace, výkonnosti – sympatikus a větev parasympatickou, která umožňuje trávit potravu, obnovovat buňky, regenerovat se, uzdravovat tělo. Dnešní životní tempo a stres hodně stimuluje sympatikus a v praxi to vypadá tak, že člověk je zaseklý v módu „já musím“. Pořád je nabuzený, aktivovaný. Když je to dlouhodobý stav, tak poškozuje všechny tělesné systémy. Zhorší se imunita, trávení, člověk přestane spát, zatíží se oběhový systém a srdce. Nejsme na to fyzicky stavění. Jsme stavění na to, aby se střídala akce a odpočinek.  Pokud si  nedám možnost odpočinku a regenerace, vybere si tělo svou daň třeba po dvou letech, kdy vyhořím, nebo se dopracuji k depresím. 

Ošetření umožní systému regulovat se a dovolit si jít do parasympatického modu. Nejsem pořád v tom: „Já musím“, ale mám najednou i „Já můžu“. Tím náš systém získá i větší plasticitu, pružnost. Pokud získám větší prostor, projeví se to i na té fyzické rovině.

http://eshop.maitrea.cz/

To se dá ale na tom odpočinku udělat příjemná závislost, ne?(smích) Já měla při tom pocit, že jsem se vrátila někam do domečku. Bylo to pro mě teplé, hřejivé, bezpečné místo.

Buď si to místo umíme v životě vytvořit sami, protože máme otisk z dětství, že je to něco, co nám dělá dobře. A jako dospělí se o to umíme sami postarat. Nebo to ještě neumíme a je dobré, když se to naučíme. A kraniosakrální ošetření je dobrý způsob, jak se to naučit. Člověk se pak v životě cítí líp. Bezpečným polem a usazením dáváme prostor, aby mohl vybít náboj, napětí, které náš ANS nese. To je hodně ulevující v každodenním fungování.

Možná, že by se to stejně vybilo, ale méně šetrným způsobem…

Já třeba teď pracovala se svým poporodním nábojem. To je až neuvěřitelné, že si to takovou dobu v sobě neseme. Je skvělé, že v Maitrei pořádáte i speciální semináře k porodním traumatům (Transitions s Jullianem Gustavsonem – pozn. red.) Je to vlastně úžasný projev zdraví a schopnosti života ty věci „nějak zvládnout“ a jít dál. Ale pořád to tam je a podvědomě nás to ovlivňuje. Když to pak odejde, je to velká úleva a svoboda.

Udržet všechny bloky, které v systému neseme, nás stojí strašně moc energie.

Než přijdou další témata, co jsou v pořadníku. (smích)

Jasně. (smích). Udržet všechny bloky, které v systému neseme, nás stojí strašně moc energie. Takže když moji energii vydávám jen na to, aby držela moje bloky, tak už vlastně nemůžu moc fungovat. Ale když se místa držené energie uvolní, tak mám i větší kapacitu být zdravá a fungovat ve světě.

Někdy nám to uvolnění může ale přinést i ta aktivní složka. Třeba tanec, jóga…

Ano. Ono je dobré to propojovat a jít k sobě z různých stran.Třeba kranio je skvělé na to, když člověk dělá intenzivnější metody, kdy se víc šáhne do témat. Někdy to člověka může dost rozhodit. A ošetření může tyto větší změny zase dobře integrovat. Abych se s tím mohl/a usadit a systém si tu věc zpracoval. Když si nesu nějaké velké téma a najednou jej otevřu, tak toho může někdy vylézt hodně a zahltí mě to. Kraniosakrální terapie nás zase stabilizuje, pomůže nám najít náš střed a složí nás zpátky do jednoho celku.

Takže když se na jiných terapiích rozhodíme, tak se tady dáme hezky zpátky dohromady. (smích)

Ano. A někdo to i cíleně tak používá například po konstelacích. Mám skvělé zkušenosti v kombinaci s psychoterapií, kdy kranio pomůže změny dobře vtělit.

Kontakt na Zuzanu Kozákovou: http://www.maitrea.cz/zuzana-kozakova
Poukaz na integrativní hloubkovou masáž

Tipy z našeho nakladatelství:
Etienne Peirsman - JEMNÝM DOTYKEM
R
oger Gilchrist - KRANIOSAKRÁLNÍ BIODYNAMIKA

 

 

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Lucidní snění

23.-25.2.2018

KVANTOVÉ SNĚNÍ

1.-4.2.2018

Semináře pro muže

1.1.2018-1.2.2019