Když stojíš na křižovatce, poslechni své srdce

28. června 2017

S Monikou Sičovou, zakladatelkou cvičení Mohendžodára – tantra jógy pro ženy jsme se sešly u příležitosti jejich chystaných seminářů Vigian Bhairava Tantry v Maitrei. S nakladatelstvím Maitrea take spolupracuje na vydání knihy Mohendžodáro. Je to veselá, sympatická žena, se kterou vám povídání velmi rychle uteče.

Moniko, jak vnímáš větu “naplnění svého potenciálu”? Co podle tebe je a jak ho lze naplnit prostřednictvím tantry?

Pro hodně lidí tantra znamená jen sexualitu, práci s tělem, zlepšení jejich sexuálního a partnerského života. Ale ve skutečnosti to tak není. Tantra je celistvý nástroj, jak převézt meditaci a pozornost do všech aspektů života. Například Vigian Bhairava Tantra obsahuje 112 meditací na 112 oblastí života a jen jedna oblast z tohoto počtu je sexualita. Další oblasti jsou například zrození, smrt, dech, smysly, hravost. Tantra ukazuje na nejvyšší potenciál člověka, což je rozvoj vědomí, osvícení.

Tantra ukazuje na nejvyšší potenciál člověka, což je rozvoj vědomí, osvícení.

(Monika drží v ruce šperk – yantru života a pokračuje.) Book of Secrets je pět tisíc let starý spis, který popisuje tyto boční vstupy (ukazuje na šperk) jako brány do centra obrazce, do bindu. Bindu tvoří prázdný prostor, nekonečno. A meditace fungují jako vstupy skrze tyto brány. Všechny vedou do středu. V tomto spisu se Dévi ptá Šivy: “Co je, ó Šivo, realita tvá? Kdo sídlí uprostřed vesmírného kola?” A tím je myšleno bindu. Potenciál tedy naplňuju svou cestou od povrchu ke středu.

Monika cituje: “Jsi laskána, sladká princezno, vejdi do toho laskání jako do věčného života.”

Šperk ve tvaru yantry

A jak skloubit potřebu uzemnění s potřebou duchovního růstu? Přeci nemůžu jenom meditovat? (usmíváme se)

Tohle putování není jenom o tom, že se člověk vydá jen do sedmé čakry, ale do všech. V podání Osha, které následuju, to znamená, že skrze první čakru přijímá sexualitu a uzemnění a bytí v hmotě. Je to nejhutnější energie, takové až bahno. Ale říká se, že bez bahna nevykvete lotos. Druhá čakra rozvíjí sensualitu, smyslnost a třetí je o sebeprosazení se, o bytí tady na planetě. Kromě toho nás to vede k přijetí polarit, to znamená k přijetí bílé i černé - člověk dokáže tyto polarity spojit a být tady, neulítnout.

Nejtěžší práce je většinou na prvních třech čakrách. Když se do toho člověk pustí trvá to i pět, šest let, než se ty prostory vyčistí. Energie se pak může zjemnit a vstoupit do srdce, kde se dál transformuje a postupuje do páté čakry – čakry tvoření. Je to tvoření reality, ale nejen z ega, ale z napojení se na vesmír. To je hodně rozvinuté u umělců. A potom následuje šestá a sedmá čakra. Intuice, meditace a prázdno. Vždy pracuju tak, abychom se dotkli všech těchto center.

Zároveň to působí jako takový “Buddha na trhu”. Je dobré vstoupit do meditace. Dělala jsem například 21 denní vipassanový pobyt, kdy jsme byli celou dobu v tichosti. Nebo si člověk zkusí pobyt ve tmě. Je to fajn si občas ochutnat naprosté zklidnění během našeho pobytu tady na “trhu”. (ukazuje kolem)

Co myslíš, že ještě dnešní ženy blokuje při pozornosti vůči jejich tělu a potřebám? Jak funguje transformace k tělu a emocím?

Před patnácti lety, kdy jsem začínala, jezdily na kurzy ještě hodně uzavřené ženy, které byly ovlivněny životem za komunismu. Dnes už jezdí ženy více otevřené těmto věcem, to vidím jako obrovský pokrok.

V Mohendžodáru začínáme u pánve a ženských orgánů. Až jakmile uvolníme a rozproudíme tuto energii, postupuje výše a pracuje s energií a tématy vyšších čaker. Hodně trénujeme návrat pozornosti k sobě, protože obzvlášť ženy, když vstoupí do mateřství, jsou převálcovány starostí o dítě, pak práce, rodina, a vše osobní jde najednou stranou.
Ve čtyřech ásanách Mohendžodára je zakódované, že se člověk vrací ke svému srdci, vědomí, sexualitě a ke svým emocím. To je základ, na kterém je potřeba rok, dva pracovat. Vidím pak na těch ženách obrovské posuny!

Monika Sičová

Jaké například?

Postupně se uvolňují potlačené emoce a traumata z dětství. Když třeba někomu v pěti letech umře maminka, tak se člověk emočně uzamkne a často i v dospělosti působí, jako by mu bylo stále těch pět let. Takže se k tomu místu vracíme a zkoušíme jej odemknout, pokud je na to už člověk připravený. Častokrát to nejde ve dvaceti, ale často musí uběhnout dlouhý čas, až člověk dozraje k přijetí a uzdravení se.

Ženy po kurzu mají dvacet jedna dní v kuse provádět domácí meditační praxi, aby se jejich práce na sobě postupně integrovala. Meditace trvá hodinu, což bývá kumšt si tolik času pro sebe najít. Ale pokud si ho žena už jednou najde, pak už málokdy sleví. Naopak ji spousta zbytečností ze života odpadne.

Tvoje jméno a Mohendžodáro je spojeno s meditačním centrem Lažánky. Jak celý tento projekt vlastně vznikal?

Centrum funguje od devadesátých let a založil ho Igor Samotný nejdříve jako divadelní komunitu. Především s rituálními divadelními hrami procestovali svět, dokonce byli i u dalajlámy. Měli možnost navštívit hodně duchovních center a všude jim to připadalo jako ve středověku. Pak přijeli do Osho centra a to byl ten správný impuls pro Igora – z divadelního konceptu přešel na cestu oshovy vize a pořádal osho meditace až do okamžiku, kdy jsem tam přišla já. (směje se)

Celý život mě zajímala meditace a je mi jedno, skrze jaký směr to přichází.

S Mohendžodárem jsem se potkala na začátku své meditační praxe, to mi bylo asi dvacet dva a bylo to v Indii. Ale nějak jsem to vypustila. Až o pět let později, když jsem dokončila medicínu, zjistila jsem, že nemůžu pracovat jako lékař.
Asi dva měsíce jsem si zkusila lékařskou praxi v dětské léčebně v Košumberku. Koupila jsem si starou škodovku a najednou jsem ucítila tu volnost odjet, tak jsem naházela svých pět švestek do auta a ještě ve zkušební době jsem skončila. Medicína mi vzala hodně moc času a pozornosti a najednou jsem měla před sebou úplné prázdno. Říkala jsem si: “Co budu dělat?”

To se mi děje často! (smějeme se)

Odjela jsem na hory, kde jsem až do dubna učila lyžovat, a pak jsem přijela do Brna, kde jsem začala pořádat docházkové kurzy.

A začala jsi hned s učením Mohendžodára?

Vůbec ne, kombinovala jsem tantru a osho meditace a občas jsem do víkendového kurzu vložila ukázku cvičení Mohendžodára. A ženy najednou zbystřily: “Co to je, Moniko?” ptaly se mě. Začalo je to neskutečně bavit a vlastně si to samy vypíchly z mé lektorské práce. A já díky tomu najednou posléze viděla v 90 procentech mých záměrů Mohendžodáro a připravila jsem systém výuky, aby logicky navazoval. Tak to všechno začalo.

Napadá mě otázka, jak to vzala tvoje nejbližší rodina, že studuješ tolik let medicínu, a s diplomem v kapse ji hned pověsíš na hřebík?

Medicína se studuje šest let, ale mně se díky cestování protáhlo studium na osm. Byla jsem zapálená studentka, moc mě to bavilo.

Když mi bylo čtrnáct, umřela mi máma. S bratrem jsme žili jenom s ní, takže tím pádem skončila jakoby moje rodina. Svého tátu jsem znala jenom trochu. Pro mě tím skončilo šťastné dětství. Sice jsem se přistěhovala k otci a jeho rodině, ale už to pro mě nebyla ta rodina, kterou jsem znala.  Donutilo mě to předčasně dospět a starat se sama o sebe. A abych odpověděla na tvoji otázku, nebyla jsem v rodinném systému tak silně zakomponovaná, takže jsem při rozhodování měla ohledy pouze na sebe. Jakmile jsem nastoupila po škole do té dětské léčebny, hned jsem věděla, že to není moje cesta. Tak jednoduché to bylo!

Je svělé vidět se na křižovatce a přesně poznat, která cesta není pro mě.

Ano, to přirovnání ke křižovatce mi tehdy řekl na Srí Lance jeden tamní šaman: “Stojíš na křižovatce a neumíš se rozhodnout, kterou cestu zvolíš. To tě stojí hodně energie. Jakmile se pro jednu cestu rozhodneš, získáš obrovské množství energie.” Když jsem dostudovata a tuhle cestu jsem zavřela, energie začala proudit tam, kde mě to vyživuje dodnes.

Pokud se transformuje žena, transformuje se tím často i její vztah. Jaké s tím máš zkušenosti?

Nejlepší je, když se vpřed posouvají oba z toho páru, nejenom jeden. Dám příklad z fungování čaker. Ženy mají pozitivní energii, kterou vyzařují ven, ve druhé, čtvrté a šesté čakře: senzualita, láska a vědomí. A Mohendžodáro právě tyto póly vyživuje. Pokud si žena tyto póly vyživí, pak je možné sestoupit do první, třetí a páté. První je sexualita, druhá je o sebeprosazení a pátá vyjařuje kreativitu. Muž má naopak pozitivní póly v první, třetí a páté čakře. Proto i pro muže je dobré vyživit tyto jeho póly.

Takže doporučuješ, aby chodili na kurzy společně?

Ano, buď aby je navštěvovali spolu, nebo aby ženy chodily na ženské a muži a mužské skupiny. Aby se rozvíjeli paralelně, pak se všechny čakry mohou skloubit a společně mohou vystoupat do sedmé, korunní čakry, která stojí za dualitou. To je na energetické rovině. Pokud žena není vyrovnaná a přijme muže, který má danou čakru “zkolabovanou”, funguje ten vztah krátkodobě na harmonech, ale nemá šanci z toho být dlouhodobý vztah.

Když jsem viděla ke konci výcviku, že je partnerství žen v ohrožení, vždy jsem jim říkala: “Nerozcházejte se teď, protože procházíte transformačním obdobím. Objevujete v sobě různé věci, třeba že jste vzteklé na otce, máte v sobě něco potlačeného. Je logické, že dočasně to může ve vašem vztahu lítat. Myslíte si, že je to realita, ale není – to se jen uvolňují stare nánosy. Dejte si pauzu v rozhodnutí, ale nerozcházejte se. Ani neměňte práci.”
Ženské jsou po výcviku v dravé energii, chtějí hned měnit život, ale nevědí kam. To může svádět. Rozhodně se to ale netýká celé skupiny žen, je to malé procento.

Dělejte to, v čem se cítíte dobře.

Co si dnes představit pod pojmem žena? Jaká by měla být?

Je samozřejmě klišé si myslet, že je žena jenom laskavá, nosí jen sukně a nemá smysl pro organizovanost. V Mohendžodáru máme osmnáct aspektů ženy. Devět je “kladných” a devět “záporných”. Kráska - ošklivka, milenka – prostitutka, léčitelka – nemocná, strážkyně krbu – cestovatelka... Pracujeme na tom, abychom tyto protipóly v sobě přijaly. Pokud má žena trauma z rodiny z role hospodyně, pak je dobře, že je v tom druhém pólu. Během cestovatelského období si může vyléčit hospodyni v sobě.
To samé se nám nabízí i v mužské aspektu, protože každá máme v sobě vnitřního muže.

Sama jsem příkladem toho, že u mě můj vnitřní muž měl hodně navrch. Dělala jsem adrenalinové sporty: lezení po skalách, ježdění na jachtě… Vše se to změnilo až narozením dítěte. Takže paradoxně i systém cvičení Mohendžodára dlouho vytvářel můj vnitřní muž.
Naštěstí všechny meditace vedou do prázdného prostoru bindu, kde neexistuje dualita, ani muž, ani žena.

 

Kurzy Moniky Sičové v Maitrei:
http://www.maitrea.cz/monika-sicova


 

Autor článku: Barbora Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Qi Gong

13.9.-13.12.2017

NÁVRAT K SOBĚ

2.-3.9.2017