Když vesmírné zákony promlouvají...

24. září 2014

"Když mě něco baví, dávám tomu obrovské množství energie. A čemu dávám energii, tam jsem já, protože tam jde moje pozornost. A pak v jeden okamžik přijdou výsledky, protože vyslaná energie se ke mně zase vrátí - kam jinam by se měla vracet než ke svému zdroji,“ říká o jednom z vesmírných zákonů lektorka stejnojmenného semináře Kateřina Černá.

Jak byste popsala vesmírné zákony? Co to je?

Jsou to principy, na kterých funguje celý vesmír a celá naše existence v něm. Častokrát nevíme, proč se nám dějí konkrétní věci v životě, říkáme tomu osud, náhoda nebo štěstí. Pod vším ale fungují určité zákonitosti, které pokud si uvědomíme, uvidíme, že jsme spolutvůrci svého osudu, ne jeho obětmi... Díky tomu ho můžeme žít vědomě a dosahovat svých cílů místo toho, abychom v životě vláli jako plášť ve větru.

Je tomu skutečně tak? Opravdu dosáhneme všeho, co si přejeme? To by naše životy asi vypadaly jinak.

(usměje se) Má to svoje specifika. Třeba si vezměme nejznámější vesmírný zákon, zákon přitažlivosti. O kterém je také mimochodem známá kniha a film Tajemství. Řada lidí si ho přečetla nebo viděla v kině, ale pak byla zklamaná, že jim to nefungovalo... jenže proč?  I o tom budu na svém semináři mluvit.

A proč to tedy nefunguje?

Protože ve svém podvědomí máme určitá přesvědčení, kterými si sami blokujeme cestu k tomu, aby se nám naše přání splnila. Třeba si přejeme mít víc peněz. A tak provádíme vizualizace, pracujeme se záměrem a zákonem přitažlivosti, ale pokud v sobě máme zakódováno, že peníze jsou špinavé nebo k nim lze přijít jedině tvrdou prací nebo nekalými praktikami, tak k nám vůbec nepřijdou nebo skutečně jen velmi těžko. Tedy přesně podle našich vnitřních pravd, přesvědčení a vzorců.

První věcí tedy je podívat se do sebe, jak to mám v sobě vůči té které oblasti nastavené. Třeba oblasti partnerství: Když začnu pátrat po svých vnitřních přesvědčeních, v jednu chvíli třeba uvidím, že podobné to měli moji rodiče. „Sice jsou pořád spolu, ale pořád se hádají a spíš žijí vedle sebe než spolu.“ A já jako malé dítě přijala tento vzorec za daný a běžný, že takhle prostě partnerství vypadá. Nebo jsem si později sama sobě řekla, že takhle to nechci, ale protože to jinak nemůže být, tak raději budu sama...A pak se divím, že se mi nedaří navázat funkční partnerský vztah.

Nebo jsem si řekla, že takhle to nechci, ale protože to jinak nemůže být, tak raději budu sama...A pak se divím, že jsem.

Čím dříve tyto „pravdy“ získáváme, tedy ve svém dětství, tím víc jsou naší součástí, tím hlouběji je v sobě máme uložené. Jakým způsobem s takto hluboce uloženými přesvědčenými u svých klientů pracujete?

Existuje řada metod, já nejčastěji používám práci s akašickými záznamy. Protože to je metoda, která se dostane až do našeho podvědomí. Pokud by si ale někdo nepřál jít touto cestou, můžeme pracovat s uvědoměním, jako jsem právě před chvilkou popsala. Protože jakmile se něco z podvědomí dostane do vědomí (zdůrazní), už s tím můžeme pracovat, už se můžeme sami rozhodnout, jestli to takhle chceme – nebo nechceme. V tom případě to můžeme „pustit“.

Zmínila jste nejznámější vesmírný zákon, zákon přitažlivosti. Tvrdíte, že jich je dalších sedm. Prozradíte některé další?

Například zákon zachování energie: Žádná energie ve vesmíru nemůže nikam zmizet. Takže když ji někde takzvaně odeberete, vznikne energetická díra, která ale nemůže existovat, musí se zaplnit. A pokud ji nezaplníte vědomě tím, čím chcete, zaplní se tím, co se zrovna naskytne kolem. Což nemusí být vždycky to pravé. Ve své práci používám na toto zaplnění akašické světlo vědomí. Jde o to, že energie se nemůže nikam ztratit ani zmizet, může se jen přetransformovat. V absolutní rovině tedy zůstane energie zachována.

Ze zákona přitažlivosti, kterému se také někdy říká zákon rezonance, vyplývá další zákon, zákon zrcadlení, který si ale lidé často interpretují nesprávně. Rozšířená je totiž představa, že to, co nám svět nebo náš partner zrcadlí, musí být nutně naše. Tedy že to, co nám na druhých vadí, je to, jací jsme my sami. Jenže tím v nás vzniká velký zmatek, protože my o sobě přeci víme, že takoví rozhodně nejsme!

Zrcadlení znamená, že v sobě máme takovou energii, takovou vnitřní pravdu, kterou nám kdysi někdo řekl, ale která ve skutečnosti není naše a se kterou se už nechceme ztotožňovat. Například silně reagujeme na nepoctivost druhých, ale my sami jsme prototypem poctivosti. V takovém případě princip zrcadlení může znamenat, že nás kdysi dávno, třeba na dětském táboře nějaká autorita osočila z toho, že jsme něco vzali bez dovolení nebo udělali špatně... A celou dobu tuto nálepku neseme ve svém podvědomí a reagujeme na ni pokaždé, když se s ní potkáme.

Zrcadlení znamená, že v sobě máme takovou vnitřní pravdu, kterou nám kdysi někdo řekl, ale která ve skutečnosti není naše a se kterou se už nechceme ztotožňovat.

Dalším vesmírným zákonem je zákon polarity, protikladů. Ve světě dualit, jakým je náš život zde na Zemi, všude, kde je světlo, je i stín. Na cestě duchovního rozvoje se také velmi často může stát, že si začneme o sobě moc myslet, jak už nejsme duchovně na výši. V takovém případě přichází ke slovu „temná“ stránka, jakési vyvážení polarit.

O zákonu zachování energie jsem už trochu mluvila; jde o to, že energie se nemůže nikam ztratit, zmizet, může se jen přetransformovat. A zbytek zákonů až na semináři, ať se mají čtenáři na co těšit. (usmívá se)

Zajímalo by mě, do jaké míry je podle vás člověk skutečně a plně tvůrcem všeho, co se mu zlíbí – nebo je spíš spolutvůrcem svého života, ale nemůže ovlivnit všechno...

... tedy věčná otázka, zda je náš život předurčen osudem, nebo zda jsme skutečně svobodní. (usmívá se) Je pravda, že existuje určitý vyšší záměr, díky kterému zde jsme. Ale my jsme jeho součástí... Už před narozením naše duše ví, s čím sem jde, jaké zkušenosti chce prožít. Podle toho si vybírá, do jakých podmínek se narodí, například v jaké zemi a jakým rodičům. Ale jaké cesty si zvolí k naplnění svého nejvyššího záměru, je čistě její volba. A že jich existuje celkem dost... milióny! V tom spočívá naše svobodná vůle.

Já bych si spíš kladla otázku, jaká ze všech těch cest, které se nabízejí, mi poskytuje větší spokojenost. Na jaké se budu cítit lépe. Protože naše poslání není to, při čem víc trpíme nebo při čem se obětujeme. Nejsme oběti, ale hrdinové ducha a světla! (o Bojovnících světla mluví i Xolotl v našem rozhovoru – přečtěte si, pozn.red.) A proto i naše poslání je to, co nás baví a co nám dává smysl. Je to vždy činnost, při které zapomeneme na prosto a čas a cítíme se šťastní.

Já bych si spíš kladla otázku, jaká ze všech těch cest, které se nabízejí, mi poskytuje větší spokojenost

 Rozumím, ale nikdo si asi nechce dobrovolně svou cestu ztěžovat a zbytečně si házet klacky pod nohy.

Což už děláte, pokud se toho bojíte. Přesně teď, touto obavou... Na to jsme my, lidi mistři ztěžovat si cestu svými obavami a strachy, nedostatečnou sebedůvěrou. Jednou jsem na semináři měla pána, který se třicet let zabýval magií, ale dosud se jí nevěnoval naplno, protože si myslí, že na to nemá talent. A to jenom proto, že někde četl, že takový talent má maximálně jedno procento lidí. Za třicet let takové intenzivní práce, i kdyby neměl ani špetku talentu, by byl skvělý mág. Jenže přehodil odpovědnost za svůj život jinam. Raději než jít a udělat to, tak o sobě pochybuji nebo vymýšlím dalších x-důvodů, proč to nejde...

Je to jednoduché: Když mě to skutečně zajímá a dávám tomu tolik energie, tak k tomu mám talent. Jinak by mě to nezajímalo a nebavilo. Nádherným příkladem nám může být náš Emil Zátopek: ze všech běžců na světě mu opakovaně naměřili nejhorší odraz. Z objektivního hlediska tedy neměl žádné předpoklady pro to být nejlepším běžcem na světě. A přesto jím byl. (usmívá se)

Protože když mě něco baví, dávám tomu obrovské množství energie. A čemu dávám energii, tím jsem, protože tam jde moje pozornost. A pak v jeden okamžik přijdou výsledky, protože vyslaná energie se ke mně vrátí zpátky - kam jinam by se měla vracet než ke svému zdroji... (směje se)

Paní Černá, jak vlastně vypadala vaše cesta až na místo, kde se nacházíte teď?

Od dětství mě přitahovaly tajemné věci a nechápala jsem, proč byly tehdy popírány vžitou pravdou, že pouze hmotný svět je reálný. Silně mě ovlivnila Murphyha kniha Život po životě, která pro mě byla potvrzením, že navzdory tehdejšímu přesvědčení existuje něco „víc“. Moje maminka me přivedla ke kineziologii, ale zlom nastal až v okamžiku, kdy jsem odjela do Anglie studovat duchovní vědy na vysoké škole. Liverpool byl tehdy jediným místem v Evropě, kde se vyučovala Transpersonální psychologie.

Po návratu do Čech jsem ale pořád hledala co nejvhodnější metodu. Tu jsem objevila v Akášických záznamech, se kterými pracuji v dnešní době. Jejich hloubka a moudrost mě nepřestávají fascinovat. (usmívá se) Tím ale cesta nekončí, pořád je na čem na sobě pracovat a vzdělávat se. Vyšší moudrost nás pořád vede k neustálým změnám v pohledu na svět. A musím říct, že práce s lidmi mě baví čím dál tím více baví a přináší velkou satisfakci, zvlášť když vidím, jak se klientovi vrací chut' do života. Potom to všechno má smysl, i překážky na cestě.

Náš tip:

Existuje celkem osm zákonů vesmírné Existence, které ovlivňují naši existenci. Pokud se s nimi chcete seznámit konkrétněji a získat praktický nástroj, jak je aplikovat ve svém každodenním životě, přijďte k nám v sobotu 11. října na celodenní seminář Katky Černé o Vesmírných zákonech.

Pokud Vás zaujaly metody práce, se kterými lektorka pracuje, podívejte se na její stránky Art of Spirit, kde najdete další zajímavé informace: o čtení v akašických záznamech, o koučinku splněných přání nebo o škole Magic Nature, kde paní Černá působí jako lektorka.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku