Máš tělo? Tak v něm žij!

21. prosince 2016

Rozhovor s lektorem tance 5Rytmů Erikem Iversenem probíhal mezi Prahou a Kostarikou, kde se Erik právě účastnil jógového retreatu. Jako mladík začínal s hokejem, ale život ho přivedl na dráhu jiného pohybu – tance a vědomé práce s tělem. Kromě workshopu nabídne v Praze také rolfing či Hellerovu terapii.

Sotva jsme se spojili přes WhatsApp, Erik zahlásil: „Viděl jsem právě dobré znamení – mořského orla. Zrovna tady lovil ryby. Miluju orly.“ Lepší úvod pro rozhovor jsme si nemohli objednat.

Nejsem profesionální tanečnice, občas masíruju a učím jógu. Něco už o těle vím, ale ne tolik, jako ty.

Tvoje ruce toho už vědí hodně o těle, pokud masíruješ. Používáš přirozené inteligenci svého těla. Pravděpodobně pracuješ s nevědomou součástí těla, kde lidi nežijí. Žijí ve svých hlavách, ve svých představách, ale nežijí ve své pánvi, na svých chodidlech…

Ano, často jakoby nežili ani ve svých tělech. Všímám si i u sebe: „Jím právě? Vnímám tu chuť a vůni? Slyším hudbu? A dokážu s ní navázat kontakt skrze své tělo?“

Přesně tak. Je důležité nechat své tělo promluvit.

V angličtině mají k sobě blízko slova sensual energy (smyslná energie) a sexual energy (sexuální energie). Tahle blízkost může lidi brzdit. 

Všechno to začíná potěšením a bolestí. Je dobré se naučit rozdíl mezi tím cítit se smyslně a cítit bolest. Dovolit si skrze své tělo cítit. Hodně lidí si blokuje přijímat bolest, tím pádem si blokují i přijímat potěšení. Dovolte si jít na masáž, protáhněte se, pociťte i trochu bolesti. Když neuznáváte bolest, neuznáváte ani potěšení. Nedovolíte si tam jít. Potěšením může být cokoliv, nejenom sexuální energie. Někdo se rád prochází… Cítit, jak moje energie dokáže být silná. Vnímat ji od kořene pánve až po vrcholek hlavy, skrze nohy a paže… Vnímat, že jsem naživu během té procházky. Inspiraci hledám jak v tanci 5Rytmů, tak třeba i Osha. Je pro mě důležitý přínos pro každodenní život.

Hodně lidí si blokuje přijímat bolest, tím pádem si blokují i přijímat potěšení. 

Často si říkám, že máme našeho přirozeného léčitele v sobě. 

Zlomte charakter, stará přesvědčení a pak se může projevit to léčivé v nás. Čeká to jen na chvíli, kdy to v sobě objevíme.

Všímám si, že se lidé necítí dobře ve svém těle, ve svém životě a chtějí změnu. Je tolik možností, tolik kurzů a workshopů. Kudy se vydat?

Ze všeho nejvíc chci zdůraznit, abychom se na sebe nedívali jako na projekt, který se musí opravit. Hledejme naši esenci, podstatu, vraťme se do srdce.

Tanec jako modlitba... Gabrielle Roth

Kde začít záleží na mnoha faktorech a vyžaduje to hodně praxe. Je dobré na sobě pracovat pozvolna. Kolikrát stačí se vědomě nadechovat párkrát denně. Tak se pozornost obrací k přítomnému okamžiku, k mému tělu, k prostoru, který mě obklopuje, a k prostoru, který je obsažen ve mně – k energii, které rozhýbává všechny mé hormony, buňky, krev. Zvýším si tak citlivost vůči vnímání svého těla. „Co mi mé tělo říká?“ Co se ve mně děje, když se hádám s přítelkyní? Co se mi děje, když se obávám o peníze? Tohle se snažím lidi naučit na workshopu, aby to mohli aktivně využívat ve svém životě. Přijetí toho, co cítíme. Není to o složité analýze. Jen si všímejte, jaké signály vám vaše tělo vysílá. Chcete jí to téhle restaurace? Tak tam jděte? Chcete mluvit s tímto člověkem? Tak s ním promluvte. Vaše tělo vás zná. Vždy poznáte, kdy se cítíte příjemně a kdy ne.

Dost lidí má problém říct někomu druhému „ne“. Kde v sobě najít tu sílu k realizaci sebe sama, ne realizaci toho druhého?

Prostě si všímejte, která část vás potřebuje říkat „ano“. Ta část vaší osobnosti už ví, co potěší okolí. Tak proč stále říká „ano“, když uvnitř cítíte „ne“? Kde jste se to naučili? Kdy to prvně přišlo? Proč se dostáváme do situací, ve kterých nechceme být? Takže říct „ne“ ve vás vyvolává strach, že se od někoho blízkého vzdálíte a že vás proto nebude mít rád. To vás děsí. Tohle se naučte poznávat.

Když to zase naskočí, řekněte si: „Moment, už zase? Tělo mi ale říká něco jiného. Budu se cítit lépe, když to řeknu podle instrukcí těla.“ Často je za tím vším zklidnění našeho vnitřního dítěte. Kdysi k tomuto jednání asi mělo důvod, ale teď už to potřebuju změnit.

Často je za tím vším zklidnění našeho vnitřního dítěte.

Mnoho otisků z dětství v nás zůstává nedoléčených. Někdy mám pocit, že bych se potřebovala v těle vrátit zpět, abych ty situace přepsala.

K tomu můžu říct jen DÝCHAT – HÝBAT SE – MILOVAT. Když se necítím dobře, začnu vědomě dýchat. Pokud můžu, tančím, rozhýbu se nebo jen trochu změním postavení svého těla. A dívám se do srdce, jak se miluju za to, kým jsem. A transformuju ten původní pocit, který mě chtěl rozhodit.
Další tři slova, která používám, jsou: PŘÍTOMNOST – SPOJENÍ – HRAVOST.
Takže v takových situacích se snažím přivést se do přítomného okamžiku, propojím se se svým okolím a pak si hraju, přináším lehkost, takže už se té situace nadále nebojím.

Jakmile vás nějaký vzorec hodí do dětství, vraťte se zpátky do přítomnosti, už jste dospělí. A způsob, kterým se můžete posouvat je dýchat – hýbat se – milovat. Pohybovat svým tělem je klíč. Jinak se v nás všechny pocity ucpou a neucítíme žádnou energii v sobě. Utlumíte se.

Pohybovat svým tělem je klíč. Jinak se v nás všechny pocity ucpou a neucítíme žádnou energii v sobě.

To moc dobře znám. Když se nehýbu, začne mě bolet hlava, jsem celá povadlá a mám náladu pod psa.

Není žádná jiná vývojová síla, která se zastaví a nechce hýbat. Není. Vždy je v ní obsažena potřeba po změně. Pohni svým tělem a změníš tak i své pocity v těle! A dýchej. Jinak tě ta hlava rozbolí. Zatřes sebou! (směje se)

Každé sebeocenění je také důkazem posunu. Dělám to několikrát denně, Barboro. Oceňuju se za to, že si s tebou můžu povídat odsud z této pláže, za to, že jsem se rozhodl jet v únoru do Prahy a vést tam workshop… Už se nekritizuju, ale oceňuju se za dobrá rozhodnutí a za to, že jdu životem dál tak, jak mě to baví a způsobem, který miluju. Vždy máme na výběr. A když dosáhneš tohoto bodu, můžeš už jen žasnout, co přijde dál.

Pak se stáváme režiséry svého života.

Přesně tak. Tvoříme si svůj vlastní film.

Zabýváš se také prací s fasciemi. Vím, co jsou fascie, ale netuším, jak s nimi pracuješ ve své praxi?

Cílem je poznat strukturu svého těla, svůj základ. Jak vlastně žiješ ve svém těle? Řekni mi, co děláš právě teď se svým tělem? Sedíš?

Jak vlastně žiješ ve svém těle?

Ano, sedím, ale bolí mě z toho bederní páteř. 

Tak si můžeš vybrat novou pozici. Klidně si stoupni. S tělem pracuji tak, že používám různé rotace, pozoruju stará zranění a pak zapojím ruce, abych pohnul s linií od hlavy až po paty, od ramene po prsty. Zajímá mě vzájemná komunikace mezi těmito místy. Dokážu už cítit vazby ve svém těle. Když poznám vztah mezi kolenem a kyčlí, vím, jak mi to pomůže vnímat spodní část páteře. Často jde o to najít si svůj prostor, nebýt přikrčený, ale prodloužit své tělo dál do prostoru. Propoj svoje chodidla a pánev se zemí a uleví se ti.

A zase se mi to vrací k dýchání. Když sedím, nemám tolik prostoru pro dech…

Správně. Když sedíš, je důležité mít kontakt se svými chodidly tak, abys je přitlačovala k zemi. To je správný základ pro sezení.

Koupíte na eshop.maitrea.cz

Přijde mi smutné, že nutíme děti ve škole hodiny sedět, přitom jejich těla právě rostou a vyvíjejí se.

Ano, to je velmi smutné. Ale co s tím můžeme dělat? Jedině to, že pomalu budeme měnit systém vzdělávání.

Mám 6 letého syna a místo chůze spíš poskakuje. Říkám mu, ať si zkusí hrát na lva, který musí tiše našlapovat, než chytí kořist. Lev musí být propojený se zemí, po které chodí.

Je to o tom, dovolit si hrát, vnímat prostředí kolem a podle něj se i přizpůsobovat - hravou formou, aby se děti, a nejen ony, zase naučily vnímat své instinkty.

Ve své praxi používáš rolfing a Hellerovu terapii. Jaký je v těch metodách rozdíl?

Záleží to na tom, kdo praktikuje. Mám už třicet let zkušeností. Metody jsou si velmi blízké v tom, čeho chtějí dosáhnout a způsobem, který k tomu používají. Hellerova metoda se ale více přibližuje k emocionálnímu tělu, jinak jsou si opravdu blízko. Heller se učil přímo u Rolfa.

V Maitrei budeš mít i individuální sezení. S jakými problémy za tebou mohou lidé přijít? S čím jim dokážeš pomoci?

Určitě s uzemněním a s tím, jak se mohou pohodlně a s potěšením hýbat. (usmívá se)

 

Akce lektora v Maitrei:
24.2.-26.2.2017   TANČÍM VĚDOMĚ - intenzivní seminář s tancem 5Rytmů

 

Autor článku: Barbora Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku