Mohou i vlastní sliny léčit?

9. prosince 2015

„Jednou jsem měl seminář přes Literární noviny. Přihlásil se o slovo nějaký docent, který řekl: „Ale vy tomu říkáte energie! Energie je přeci materialistický pojem! To nemůžete říkat energie něčemu, co neexistuje“, říká se smíchem Jiří Čehovský, homeopat a autor autopatické metody léčení.

Hodně lidí už slyšelo o homeopatii, nebo ji praktikují, ale co znamená autopatie?

Autopatie vyrůstá z klasické homeopatie. Tu jsem začal praktikovat už v roce 1980. Byl jsem tady první, kdo o ní psal články a dělal rozhovory v rádiu. Dvaadvacet let poté, v roce 2002, jsem přišel na nový, vylepšený princip.
V homeopatii hledáme látku v přírodě, v tělech živočichů, rostlin, nebo v minerálech, která by byla podobně informačně naladěná, jako člověk, kterého chceme léčit. Přičemž zde neléčíme nemoc, ale léčíme vnitřní rozladěnost člověka, která se navenek manifestuje nemocemi. Obvyklé je, že když je člověk rozladěný, začne mít divné psychické pocity, začne být roztěkaný a nervózní, začnou mu padat vlasy, objevují se bradavice či trpí nespavostí. Tohle se začne prohlubovat a objeví se vážné poškození vnitřních orgánů. To je proces nemoci, který Hahnemann, zakladatel homeopatie, nazval miasma.
Neléčíme tedy nemoci, nediagnostikujeme, ale veškeré to naše úsilí vede ke „znovunaladění“  člověka na příjem vitální síly. Vitální síla je pojem, který známe i z čínské tradiční medicíny (čchi) a z ajurvédy a jógy (prána).  Oživuje nás, dává nám pocity, spojuje nás s vyšší sférou bytí. Ta je všem lidem společná, proto jsme přes ni v jemné sféře propojení. (Odtud například pramení jasnovidné stavy.) Když klesá naše schopnost přijímat vitální sílu, tak se náš systém začne rozpadat.

Jedna z knih J. Čehovského o autopatii.

V čem se tedy liší homeopatie a autopatie?

V homeopatii chceme a můžeme najít v přírodě látku, která je v rezonanci s nemocnou osobou. Když ji vysoko naředíme do té úrovně, ve které funguje naše jemná energie, tak nás to naladí, abychom ji lépe přijímali. A najednou se začne všechno zlepšovat: psychika, bradavice, ledviny, přestávají bolet klouby… Má to i určitý řád a posloupnost.

Ale problém v homeopatii je, že tu látku, která je podobně naladěná dané osobě, nemusíme najít. Někdy ji najdeme pomocí tlustých knížek a softwaru, ale někdy ne, nebo jen částečně.
V autopatii tenhle problém už nemáme. Nemusíme nic hledat. Tu látku každý ve svém těle má. Akorát ji musíme povýšit do jemného stavu, aby mohla působit a mohla nás naladit zpátky na příjem našich jemných energií, které jsou individuální. Univerzální je zdroj, ale jak to přichází do nižší a nižší sféry, tak se to víc individualizuje. Takže každý člověk má svou individuální vibraci. Potřebujeme se naladit na příjem této informace.  Můžeme si to přirovnat k vysílači, který hraje hudbu. Když do toho rádia někdo kopne, nebo spadne na zem, tak se rozladí, praská a šumí a my tu hudbu vnímáme deformovaně. Máme pak dvě možnosti: buď to rádio znovu naladíme a pak zase hraje výtečně, nebo ho vyhodíme a koupíme si jiné rádio. To je reinkarnace. A ten zdroj tam pořád je a pořád hraje krásnou hudbu.  

Problém v homeopatii je, že tu látku, která je podobně naladěná dané osobě, nemusíme najít... V autopatii tenhle problém už nemáme. Nemusíme nic hledat. Tu látku každý ve svém těle má.

Další rozdíl mezi homeopatií a autopatií je v tom, že homeopatie je intelektuálně velmi náročná. Pořádám kurzy homeopatické akademie a trvá minimálně tři roky, než jsou lidé schopni v homeopatii odborně diferenciovat léky. A v autopatii tohle všechno odpadá. Ta nejlépe naladěná materiální informace v přírodě je ve vašem těle, nikoliv v těle žáby, hada, krávy…

To mi připomíná i přístup kraniosakrální terapie, že hledáme tu zdravou sílu v těle, která tam je neustále přítomna.

Ano. Zdraví je tady pořád. Ale problém je ho najít. My jsme rozladění k tomu zdraví. Je to naše „vina“. Ta zdravá informace, která vás dokáže udržet dokonale zdravou, tu neustále je, ale jste neustále pod spoustou vlivů, které vás rozlaďují. Vlivy si nesete jednak ze své historie, to je karma, jednak je to vaše okolí. To je svým způsobem taky karma, ale ta vnější. (smích)  

Odkud vlastně berete ty hmotné informace pro léčení? Četla jsem o slinách, dechu…

Vlastní sliny a dech určitě. Ještě se může vzít informace přímo z netělesné části člověka, tedy ze sedmé čakry, která je nad hlavou. Do autopatické nádobky se nalije voda a pořád se to nařeďuje a nařeďuje – takže z materialistického hlediska tam už skoro nic být nemůže. A když to děláte z prány, tak tam už při odběru té informace nic hmotného není! (smích)  

Autopatická lahvička.

A to mě překvapuje? Myslela bych si, že energie nad korunní čakrou už bude jemněhmotná, tak proč ji ještě ředit?

Ne. Jemněhmotná sféra není homogenní. Je hierarchizovaná. To nejjemnější je ta centrální idea.

Když půjdeme konkrétně – jak probíhá ten proces výroby? Máte lahvičku, fyzický vzorek či pránu a ředíte to vodou? A jak se potom aplikuje?

Nejprve to prolijeme vodou – každý potřebuje trochu jiné ředění, na to máme tabulku – a potom kápneme kapičku na šestou čakru, ke kořeni nosu. Nověji stačí tu vodu v kuličce pouze přidržet v místě třetího oka, protože čakry jsou prostorové útvary, není to místo na kůži.

A jaké jsou první dojmy po léčbě?

V první fázi hodně často sdílejí lidi až extatické pocity, protože přišlo obrovské uvolnění.  Mám i řadu lidí na videu, kteří vyprávějí své zkušenosti o tom, jak jim mizí chronické nemoci. Člověk se léčí zevnitř ven. Na to máme tzv. Heringovy zákony z homeopatie. Když správně léčíme, nejdřív se léčí psychika, pak vnitřní orgány a pak teprve kůže. Ta psychika je nejvnitřnější. Má to svoji logiku. Takže ta vyrážka si s léčbou počká až nakonec. (smích) Tohle všechno je čistě empirické pozorování. To, že se nám to spojuje s dalšími koncepty, tak je to jen o tom, že se díváme na stejnou věc z různého úhlu.

Když správně léčíme, nejdřív se léčí psychika, pak vnitřní orgány a pak teprve kůže. Ta psychika je nejvnitřnější.

Máte nějaké zajímavé příklady úspěšných vyléčení z praxe?

Například jistý pán trpěl na těžkou revmatoidní atritidu, že nemohl bolestí ani přejít ulici. Chodil dlouhá léta do těch nejvznešenějších lékařských pracovišť a pořád se mu to zhoršovalo. Až narazil na autopatii. Přečetl si knížku Uzdrav se s autopatií (spousta lidí se léčí podle ní), za nějaký čas odhodil berle a byl zdráv. Následně začal léčit svého přítele, který měl těžkou rakovinu jater, a dávali mu jen dva měsíce života. Dva a půl roku poté referuje, že se příteli zlepšil stav, zmenšily se mu nádory a dělá zpátky věci, které dělal předtím, než onemocněl. A není to ojedinělý případ. Lidem mizí ekzémy, kloubní potíže, psychózy, nespavosti, únavové syndromy atd.

Kniha pro domácí praxi.

Já se k homeopatii a těmto věcem dostal přes vlastní nemoci a přes nemoci rodiny. Při užívání této metody se stav radikálně zlepšil. A lidi si to postupně přes kolegy homeopaty říkali a šířili dál. Je jedno, s čím člověk přijde. Diagnózy pro nás nejsou určující. Všechno je to jen symptom rozpadu a špatného příjmu informací z jemné úrovně.

Proč se o autopatii mluví zatím tak málo?

Problém je, jak to sdělit ostatním? Vy nemůžete lidem sdělit vlastní prožitek. To nejde. Včera jsem zrovna slyšel hezký příklad: Vy nemůžete sdělit, co se děje v meditaci. To je jako kdybyste někomu, kdo nikdy neviděl jahodu, vysvětloval, jak jahoda chutná. To je podobné. Je to praxe. Nemůžeme předat praxi, je to prožitek. Ale každý ten prožitek může zažít. Je to dostupné.

Všimla jsem si, že ve vás rezonuje téma spirituality a materialismu. Jak je vnímáte u nás?

Jsme naprogramovaní materialistickým školstvím. Je to až neuvěřitelné, jak je stát provázaný s materialismem. Přestože podle statistik tu žádní materialisti skoro nežijí. Existuje na internetu sociologická studie posledních dvou ročníků středních škol. Zjistilo se, že 78% uznává, že je spirituální sféra člověka. Jenom 6% z nich se dívá na oblast spirituality očima nějaké tradiční církve, těch 72% se na to dívá očima svobodné spirituality – jako je jóga, homeopatie, rodinné konstelace, šamanismus, buddhismus atd. To je úžasné! A jenom 22% odpovědělo, že ne, ale z toho velice podstatná část jsou lidi, kteří jsou takoví, že nechtějí o téhle debatě absolutně slyšet. Čili de facto taky nejsou materialisti. Oni se jenom této oblasti vyhýbají, ale nejsou to materialisti. Takže kde jsou ti materialisti, jejichž jménem stát organizuje školství jako materialistické? Ta otázka mě fascinuje!

Více o metodě ZDE.

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku