Most mezi Jungem a tantrou

11. října 2011

Britský psychoterapeut a buddhistický učitel Rob Preece se ve své praxi věnuje zkoumání duše z pohledu jungiánské psychologie a buddhistické praxe. Toto na první pohled vzájemně si odporující spojení však nabízí možnost, jak nahlédnout sám na sebe a pochopit zdroj svých potíží.

V dubnu letošního roku (2011) přijedete poprvé do České republiky. Na jaké semináře se můžeme těšit?

Musím říct, že se na Prahu hodně těším, říká se o ní, že je to nádherné město s mimořádnou a zároveň velmi bolestivou historií. Takže děkuji za pozvání. Povedu zde dva semináře. První z nich bude víc určen pro terapeuty a vysvětlím v něm, co spojuje a naopak odlišuje jungiánskou psychologie a buddhistickou praxi. Rád bych se podíval na dva různé způsoby, jak nahlížet na lidskou duši, protože díky těmto způsobům máme možnost pochopit přirozenost našich psychických procesů. Mluvit budu také o podstatě duchovní patologie.

Druhý seminář bude spíše meditativním retreatem. Jeho účastníci se setkají s praktickou stránkou meditace a jejím vlivem na rozvíjení našeho uvědomění ve vztahu k našim pocitům, celkovému emočnímu životu a našemu tělu. Celé to je postavené na tom, jakým způsobem si můžeme my sami vytvořit zdravý přístup k přijetí sebe sama a k soucitu.

Ve svých terapiích vycházíte z ne příliš tradičního spojení Jungova pohledu na psychologii s buddhistickou praxí. Dá se říct, že to jsou dvě cesty vedoucí k témuž cíli? A jaký je to cíl?

Ano, do své praxe přináším oba přístupy, ale přesto si nemyslím, že vedou ke stejnému cíli. Jak jungiánská psychologie, tak buddhistická praxe pracují s představou cesty, jejímž cílem je naše celistvost. Každý z přístupů si ale pod pojmem celistvost představuje něco jiného. Pro Junga to je silně zakotvená oblast spadající do sféry naší lidské zkušenosti. Je to daleko víc začleněný stav existence, který je zároveň pokřivený, defektní a nedokonalý.

Naproti tomu v buddhismu představuje celistvost stav dokonalé a ukončené transformace, kde už začíná být naše lidská omylnost přesahována. Buddhovství je v tomto smyslu stav daleko přesahující pomíjivost a zmatenost našeho lidství. Jung byl velmi přesný a tohle nebyl cíl jeho cesty individuace. Být celistvý v jeho pojetí znamená stát plně sebeuvědomělý jako člověk, ne jako Buddha.

Zakoupíte na http://eshop.maitrea.cz/

Co vás k praktickému spojování přístupů Východu a Západu ke zkoumání psychiky a vědomí člověka vlastně přivedlo?

Během svých vysokoškolských studií v roce 1972 jsem se setkal jak s buddhismem, tak s Jungovými pracemi, a to v jednom okamžiku. Od té doby se mi obě tyhle cesty staly paralelními průvodci v životě. A protože jsem souzněl s oběma přístupy, nezbylo než zkusit najít to, co je spojuje. Teď už jsou prolnuté natolik, že stěží najdeme hranice jednoho nebo druhého z nich. Navzájem si ukazují, v čem spočívá jejich blízký vztah, v čem si jsou blízké.

Když jsem byl v Indii na několikaletém meditačním retreatu, byl jsem moc rád, že jsem tam měl s sebou Jungovy sebrané spisy. A bylo to také jejich zkoumání v kontextu tamní tantrické praxe, které nakonec vyústilo v napsání knihy Psychologie buddhistické tantry (The Psychology of Buddhist Tantra). Kniha představuje pokus o vytvoření jungiánskéh mostu do světa tantry.

Ve své knize The Wisdom of Imperfection (Moudrost nedokonalosti) zmiňujete, že zdrojem našeho utrpení (ve smyslu trápení a nespokojenosti) je naše mysl a její základní tendence k uchopování a ulpívání. Odhodlám-li se otevřít a uvolnit, objeví se obrovský prostor k vyjádření sebe sama. Spolu s ním se může objevit strach z nepoznaného. Co s tím?

Strach je pouze další úrovní stažení, pomocí kterých reagujeme na určité situace v našem životě. Pokud pocítíme strach, znamená to, že s tímto pocitem máme zůstat a ještě víc se otevřít. Z buddhistického úhlu pohledu nám strach říká, že jsme se stáhli kolem silně uvědomělého pocitu sebe sama. Jako reakce našeho ega, které neustále touží po uchopování. Na nás je své ego postupně zmírňovat a nechat ho jít. Nakonec stejně zjistíme, že ego ve skutečnosti neexistuje a tím pádem ani neexistuje žádná živá půda pro strach.

K dostání na http://eshop.maitrea.cz/

V buddhismu se klade velký důraz na etiku, a to daleko víc než v porovnání s tzv. Západním světem. Jakou roli v poznání sebe sama hraje odpovědnost za své činy?

Na Západě jsme hodně zaujati sami sebou, a protože to trvá už tak dlouho, vytvořili jsme si nekonečné utrpení sami pro sebe i pro ostatní. Žít užitečnější život znamená přijmout za své, že blaho ostatních bude pro nás důležitější než naše vlastní. Etika v buddhistickém pojetí je závislá na naší vlastní mysli, ne na souboru morálních pravidel.  

Jak v současném životě plném reklam dokonalých lidí s dokonalým tělem, dokonalou rodinou a dokonalým zaměstnáním přijmout nedokonalost svou i ostatních?

Ano, je velmi smutné, že my, lidé na Západě, jsme tak lapeni do perfekcionismu. Otázkou je, jestli nám to skutečně přináší štěstí a klid v mysli, nebo nám to naopak přináší další a další trápení v podobě nespokojenosti. Podívejte se na svět a život celebrit, jak se neustále honí za publicitou a za tím být ikonou krásy.

V Buddhismu existují Devy, které jsou podobně jako tyto celebrity velmi krásné a uctívané. Pak ale tyto své dary ztratí a začnou být unavené, vyčerpané, opotřebované, začnou chátrat. Nikdo se k nim nechce znát. A stejné to je s celebritami, dnes a denně se noviny předhánějí v tom ukázat, kde a kolik zase ta která celebrita přibrala a jak strašně dneska vypadá. Jeden den je svět miluje a druhý zatracuje.

Za vším stojí myšlenka, že všichni zoufale toužíme stát se někým, kým nejsme.

Tady na Západě nás velmi ovlivňuje a zraňuje pocit, že nejsme dost dobří, pokud se nezměníme. Výsledkem toho je, zvláště ve Spojeném království, obrovský zájem o metody zlepšování sebe sama, což se postupně stalo velkým byznysem. Za vším stojí myšlenka, že všichni zoufale toužíme stát se někým, kým nejsme, ale když se podíváme hlouběji, v samém centru najdeme nedostatek přijetí sebe sama. Vtip je v tom, že to, co nás může udělat skutečně šťastnými, je skutečné a absolutní přijetí sebe sama, s našimi přednostmi, i chybami.

Všechny snahy stát se dokonalými je pouze iluze. Můžeme se dokonce snažit být dokonalí nejen po stránce fyzické, ale i duchovní, ale usilování o to být dobrým, čistým, jednoduše perfektním představuje jen další překážky na cestě k naší celistvosti. Když se toho všeho vzdáme a dovolíme si být takoví, jací jsme, dojdeme celkově hlubšího vnitřního klidu a teprve potom budeme schopní otevřít své srdce ostatním.

Akce lekora v Maitrei: https://seminare.maitrea.cz/rob-preece

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

VE SVĚTĚ EMOCÍ

16. – 17.3.2019

CO JE A CO NENÍ LÁSKA

13. – 14.4.2019