Na vlnách vědomé sexuality

15. října 2012

„K tomu, abychom se osvobodili, potřebujeme otevřít bublinu zevnitř a zároveň zvenku. A právě tehdy hodně pomáhá, je-li venku někdo, kdo nás miluje a je nám oporou. Někdo, kdo nás chytne za ruku a půjde tím peklem s námi,“ říká v rozhovoru Søren Ventegodt alias Janu. Přečtěte si, jak se osvobodit skrze sexualitu a co Vám přinese mít milenku či milence.

Jedno z témat vašich seminářů se věnuje posvátné sexualitě. Proč právě jí?

Posvátná sexualita pro mě představuje především lásku. Vědomou lásku. Jakmile žijeme více vědomě, vidíme, že láska je všude kolem nás a sexualita je životní silou, hybatelem všeho. Na jedné straně tedy máme vědomí, které je všude a které je pro mě výrazem boha, a na straně druhé máme své tělo, ve kterém se ukrývá životní síla. Tou je sexualita.

Abychom byli skutečně šťastní, spokojení a blažení, potřebujeme plně porozumět své sexualitě, žít vědomý život a následně v sobě tyto dva stavy propojit. Je to nádherné, když dovolíme našemu vědomí, aby se stalo božským, a naší sexualitě, aby byla svobodnou!

Mezi vědomím a sexualitou je tedy silný vztah. I když se o tom nahlas nemluví, problémy ve svém sexuálním životě má řada lidí. Dá se říct, že to pouze odkazuje na to, že nejsme dostatečně vědomí?

Ano a také se dá říct, že naše sexualita není svobodná, protože nejsme vědomí. K tomu, abychom ji osvobodili, je zapotřebí do ní přivést naše vědomí. Jakmile dovolíme, aby se naše sexualita svobodně projevovala, stane se takovou, jaká ve skutečnosti je: nevinná a nádherná. Současně také můžeme říct, že vědomí je ve své podstatě prázdnota, vyprázdněné místo, a je zapotřebí, aby se do podobného stavu dostala i sexualita. Sexualita by tedy měla směřovat do vědomí a vědomí do sexuality, aby spolu mohly vzájemně splynout.

Řekl jste, že oběma těmto proudům je potřeba porozumět. Myslíte porozumět, pochopit skrze naši mysl? Nebo porozumět skrze žitou zkušenost?

Jsme-li nevědomí, žijeme v nevědomí. Nevědomý život je život v mysli. A pokud následujeme svou mysl, snadno přehlédneme pravou podstatu nás samých, naše božství. Tak se stane, že nežijeme Pravdu, nežijeme skutečnost, jsme chyceni ve své vlastní mysli a prožíváme zkušenosti svých přesvědčení, které vytvořila naše mysl.

V tomto stavu se potom sexualita nachází na „nízké“ úrovni a víc než posvátnost připomíná tělocvik. Když se podíváme na svou přirozenost, vidíme, že vědomí nám přináší takové kvality jako je štěstí, moudrost a přítomnost.... Většina lidí se ale v tomto stavu nenachází, naopak jsou chyceni ve svých představách, iluzích a utrpení, nejsou svobodní.

Štěstí, láska a vztahy mohou skutečně fungovat pouze tehdy, pokud prožijeme zkušenost svého vědomí a vědomé sexuality.

K tomu, abychom se dostali z tohoto vězení naší mysli, potřebujeme světlo vědomí.Máme tedy vědomí a máme svou vnitřní sílu. Řekněme, že já jako člověk jsem tvořen vědomím, které mi dává poznat sám sebe ve svém těle, a sexualitou, která, pokud je svobodná, mi umožňuje prožívat se a být plně sám sebou. K tomu je samozřejmě důležité pochopit svou vlastní přirozenost, kým jsme; naši podstatu dítěte Vesmíru, jako projevení božství. (přemýšlí)

Štěstí, láska a vztahy mohou skutečně fungovat pouze tehdy, pokud prožijeme zkušenost svého vědomí a vědomé sexuality a pokud dovolíme, aby se v nás oboje projevovalo svobodně.

Jak se stane, že se do tohoto vězení dostaneme?

Je naší lidskou přirozeností vstupovat do temnoty mysli. Život je cesta; nejdřív vstoupíme do temného nevědomí, prožíváme utrpení a postupně poznáváme, že něco není v pořádku, že nežijeme v Pravdě.   Narůstá náš zájem a zvědavost, začínáme hledat. To je přesně to, co nás vyvádí ze tmy nevědomí. A tohle hledání a znovunalezení sám sebe je smysl celého života, to je to, proč tu jsme a od čeho tu je celý tento svět: Znovuobjevit sám sebe a v sobě božskou podstatu.

K tomu potřebujeme temnotu a utrpení; potřebujeme nejprve ztratit krásu a svou nevinnost, abychom pocítili opravdové štěstí, jakmile je znovu nalezneme. Dokud stále kráčíme v temných částech naší mysli, v nevědomí, nemůže být láska svěží a hravá. Stává se plytkou a nudnou. Proto je zapotřebí objevit sám sebe, kdo jsem. Probudit se.  

K tomu potřebujeme sílu... Naši Životní sílu, kterou je sexualita. Sexualita pro mě není cíl, ale prostředek, jakým se lze osvobodit a probudit. Je to práce, nikomu z nás to nespadne do klína jen tak zničehonic, proto potřebujeme silnou motivaci. A tou je hledání Pravdy a vystoupení ze tmy nevědomí.

Stále mluvíme o sexualitě člověka obecně. Jak je to se sexualitou v našich vztazích?

Partnerský vztah může být naším klíčem ke svobodě, pokud plně otevřeme své srdce a doslova „roztajeme“ v lásce. A to je to, po čem lidé v současné době touží: Chtějí žít, chtějí si najít partnera a třeba mít vlastní dům a děti. Zároveň se chtějí probudit a plně porozumět životu a sami sobě... Nemusíte být mnichem, abyste dosáhli probuzení a setkali se svým božstvím; můžete toho dosáhnout v běžném životě.

Láska a porozumění partnera vás podpoří při hledání sebe sama, může se stát zrcadlem pro vaši mysl a její umělé představy. Také si budete mnohem víc cenit svého partnera. Pokud ale těmto šancím ke změně neporozumíme a nechopíme je, pak se plně neosvobodíme.

Kde je hranice mezi „osvobozenou“ sexualitou ve smyslu, jak o ní mluvíte vy, a mezi „svobodnou“ sexualitou, kterou si mnozí odůvodňují své mimomanželské milostné aféry?

Jsem romantik a mojí  přirozeností je žít v páru. Je přirozené projevovat sexualitu fyzicky skrze sexuální styk. Nejprve se však musíme probudit, být vědomí, žít svou podstatu, abychom rozuměli svým skutečným potřebám. Pokud neznáte sami sebe, střídání partnerů vás k trvalému klidu a pocitu naplnění nedovede.  Může se stát, že pokud ve svém životě uděláme místo pro Lásku a objevíme, že některá osoba – tedy náš partner či partnerka - je pro nás významnější než ostatní, bude pro nás přirozené se milovat pouze s ní. K tomu si však musí každý dojít sám skrze vlastní pravdivý prožitek.

Náš vztah k sexualitě a sexualita samotná je silně podmíněna a ovlivněna kulturními, společenskými nebo náboženskými tradicemi, do kterých se rodíme a ve kterých vyrůstáme. Není jednoduché je opustit, nasáváme-li je do sebe doslova s mateřským mlékem...

To je pravda a jediným způsobem, jak se dostat za ně, je skrze vědomí. (přemýšlí) Všechny pocity viny, studu, znechucení a další, které se týkají sexuality a jsou označované jako takzvaně špatné, v nás přežívají jenom proto, že nejsme vědomí. Jakmile do svého těla, do každého jeho orgánu a myšlenky, do sexuality přivedeme vědomí, zmizí. Podobně jako mizí tma, přineseme-li světlo do tmavého koutu.

Žádný vnitřní démon nemůže přežít na světle (...) Stejně je tomu u všech vzorců, které jsou nám od dětství předkládány jako pravdivé.

Žádný vnitřní démon nemůže přežít na světle, protože tam velmi rychle vychází najevo, že není skutečný, ale je pouhou představou. Stejně je tomu u všech vzorců, které jsou nám od dětství předkládány jako pravdivé a které slouží k opanování naší skutečné podstaty a k tomu, abychom byli přizpůsobivější nejrůznějším rodinným nebo společenským podmínkám. Jakmile tomu porozumíme, můžeme se od nich osvobodit.

Ve všech těchto temných částech nás samých zasunutých hluboko v našem podvědomí se ale zároveň skrývá obrovská energie a potenciál. Jakým způsobem je transformovat do jejich pozitivní stránky a přinést je do našeho života?

Dá se říct, že pokud žijeme nevědomě, skrývá se v temnotě téměř všechna (zdůrazní) naše životní energie. Abychom ji přivedli k „životu“, potřebujeme si pro ni do podsvětí našeho nevědomí dojít a potkat se se všemi démony a nestvůrami, které ale nejsou ničím jiným než ztělesněním určité vnější podmínky, omezení nebo konstruktů nebo ztělesněním naší niterné touhy. (přemýšlí) Cest do podsvětí vede celá řada: Můžeme jít sami nebo v intimním vztahu se svým partnerem, můžeme se vypravit s pomocí našich přátel nebo při čtení inspirativních knih, braním drog nebo cestováním... Ale stále jde o jedno a totéž: Přinést vědomí do nevědomí.

Na workshopech tohle učím spolu se svou partnerkou a jsem za to moc rád. Účastníky seminářů vyzveme, aby si mezi sebou našli někoho do dvojice nebo pracovali se svým partnerem, pokud s ním přišli. Protože k tomu, abychom se osvobodili, potřebujeme dvě věci: Otevřít bublinu zevnitř a zároveň zvenku. A právě tehdy je obrovskou pomocí, je-li venku někdo, kdo nás miluje a je nám oporou. Někdo, kdo nás chytne za ruku a půjde tím peklem s námi.

Vydat se do světa svého nevědomí není jednoduché. Velmi často je to obrovský a hluboký strach ze změny, který v takovou chvíli rozhodne o konečném  Ne, nikam do podsvětí nejdu. Jak ho překonat, je-li tak silný, že dokáže člověka zcela paralyzovat?

Ano, to je opravdu velký problém... Tento strach je vlastně strach ze smrti, strach z konce a pochází z našich představ o tom, kdo jsme. Pokud se identifikujeme s iluzemi, se svými myšlenkami, které o sobě máme, potom prožíváme sami sebe jako jasně definovanou osobnost. Máme svou image. Abychom byli pravdiví a upřímní ke svému skutečnému Já, potřebujeme odložit všechny tyto iluze a představy o nás samých. Pochopitelně, že ve společnostech, které nevycházejí z tradice opakovaného zrození, je strach ze smrti, zániku a destrukce obrovský a hluboce zakořeněný.

Svoboda znamená osvobodit se od strachu, že nás přestanou mít ostatní rádi, když budeme sami sebou.

Také bychom si měli uvědomit, že podmínky, ve kterých žijeme a které nás obklopují, nám slouží k tomu, abychom přežili ve společnosti. Skutečná svoboda znamená skončit s tím věčným kontrolováním a překonat strach, že se znemožníme, budeme vypadat hloupě nebo nás ostatní zavrhnou, když budeme následovat naši přirozenost.

Svoboda znamená osvobodit se od strachu, že nás přestanou mít ostatní rádi, když budeme sami sebou. Hodně lidí v současné době v sobě tento strach zažívá. Když nejsme vědomí a žijeme ve vleku vnějších podmínek a podle představ, jací bychom měli být, je tento strach z odmítnutí pochopitelný. Instinktivně totiž cítíme, že odmítnutí není pro naši existenci na tomto světě vůbec dobré...

Co dělá tento strach být sám sebou v našich vztazích?

Především to je velká výzva.Mezi námi a našimi blízkými a přáteli je obzvlášť silné pouto a hluboko v sobě nechtějí, abychom se změnili. Nechtějí, abychom se probudili a vyšli z vězení nevědomí a temnoty. Protože „nevědomé“ už nás znají a vědí, jak zareagujeme v určitých situacích. To jim dává pocit bezpečí, iluzi vzájemného porozumění a součastně možnost snadné manipulace. (směje se)

Proto je otázka ega a osvobození se od lpění na něm otázkou nejenom individuální, ale také celospolečenskou. A často to může být skutečně problém, protože jakmile se staneme vědomými a osvobodíme svoji sexualitu, stane se, že najednou uvidíme, že vztah s naším partnerem není tak dobrý, jakým by mohl být. Nebo si uvědomíme, že náš partner pořád „spí“... Proto naše probouzení představuje takovou výzvu pro vztahy. Ale my nemůžeme zůstat nevědomými jenom proto, že si to přejí naši blízcí! To je hloupost... (směje se)


Podívejte se na termíny akcí Sørena Ventegodta v Maitrei ZDE.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku