Najít nejhlubší Pravdu v nás

13. prosince 2011

Dinačarja jako život v harmonii sám se sebou. Dinačarja jako vědomí o neměnnosti denních rutin. Dinačarja jako rytmus písně mého života sladěný s rytmem písně Vesmíru. Dinačarja jako umění žít ve své nejhlubší Pravdě. Dinačarja jako respektování cykličnosti. Dinačarja jako každodenní práce na zrození sebe sama ve své pravé skutečnosti.

Prashanti, o co vlastně jde, když mluvíme o dinačarje?

Všude kolem nás je hmota, i my sami jsme hmota. Mnohem pravdivější ale je, že jsme energie, vibrace, která může být se vším ostatním buď v harmonii nebo dysharmonii. A tím, jak žijeme, vytváříme tyto vibrace, ať už ku prospěchu nebo újmě. A takhle by se dala popsat dinačarja. Jsou  to naše rozhodnutí správně si vybrat, abychom naši osobní píseň, kterou žijeme, uvedli do harmonie s písní Vesmíru. V souvislosti s tím je dinačarja způsob, jakým můžeme vytvořit sami sebe takové, jací chceme být.  Když se chcete stát umělcem, budete pracovat každý den na tom, abyste se stal umělcem, když se chcete stát lukostřelcem, budete pracovat každý den na tom, abyste se stal lukostřelcem.

Jak to vypadá prakticky?

Stačí si vzpomenout a vybavit si, co děláme, když se vzbudíme. Jaké jsou naše úkony, jaké jídlo jíme, ve společnosti jakých lidí se pohybujeme... Promítají se do toho tři důležité pilíře ájurvédy: dobré jídlo, dobrý spánek, dobrý sex (zde slovo „dobrý“ ve významu „správný, vhodný“, pozn.red.). A častokrát jsou naše volby takové, že to, co je pro nás opravdu správné, třeba to jídlo, je současně dobré i pro naši planetu a naše okolí.

Je to určitá forma aktivismu, co si vybíráme, jak žijeme svůj život. Už třeba jenom naše volba, za co utratíme své peníze, byť i třeba jen malou částku, je obrovská aktivita. Protože tímto svým rozhodnutím podporujeme, co ve světě přežije a zůstane a co ne. Dinačarja nám pomáhá s naší zodpovědností a schopností utvářet sám sebe, svou rodinu, komunitu, své okolí a tím celou planetu.

Z vašich slov mám pocit, že žít v dinačarje částečně znamená žít vědomě, bez zautomatizovaných a naučených pohybů. K tomu patří i vědomá  komunikace a vědomé používání slov...

Ano, ve védském systému existuje model čtyř stupňů mluvy, vyjadřování, model čtyř stupňů Pravdy. Říká se mu VAK. Prvním stupněm je nejhlubší Pravda, kterou máme každý hodně hluboko v sobě. Je ještě před naší myslí, která ji ze své podstaty nemůže uchopit. Je to, jako když se díváte na odraz měsíce na vodní hladině. Vidíte odraz světla z měsíce, ale měsíc je zase odrazem světla slunce. Takže mysl může poznat část této pravdy, ale ne celou, ne úplnou. Abychom dokázali tuto svou nejhlubší Pravdu uchopit, je třeba naslouchat tichu. Z této úrovně přicházejí mantry.

Jak se s touto svou nejhlubší Pravdou spojit?

To se nám může povést na další, v pořadí druhé úrovni. I zde nasloucháme tichu, je to spíš něco, co prožíváme a cítíme...

To mi připomíná podobenství „srdeční mysli“, jak o ní uvažuje šamanismus...

Ano, to je to samé. Není to tak, že by védští lidé vytvořili nějaký model a ten byl jednou jedinou pravdou. Ne, tohle je to, co se děje, to je ta [hluboká]Pravda. Védští lidé pouze vytvořili jeden model a své modely má každá kultura. A tohle je také další důvod, proč uznáváme a ctíme básníky. Každá kultura to dělá. Protože básníci umí mluvit z této druhé úrovně a vyjadřovat tuto nejhlubší Pravdu. Oni nemluví z mysli, ale odtud, kde každý z nás víme, že cítíme, že je nejhlubší Pravda.

(...) I Pravda, jak vyvěrá a dotkne se našich myšlenek, není čistým odrazem sebe sama.

Mluvil jste o čtyřstupňovém modelu Pravdy. Jaké jsou ty další?

Když Pravda stoupá  z druhé úrovně vzhůru, začíná se manifestovat a dotkne se mysli, to je třetí úroveň. A stejně jako vodní hladina odrážející světlo měsíce nemusí být úplně hladká, může foukat vítr a udělat vlnky a odraz měsíce mu pak nebude úplně věrný, tak i Pravda, jak vyvěrá a dotkne se našich myšlenek, není čistým odrazem sebe sama.

Když se naše Pravda dotkne vzduchu, když ji vyslovíme, mluvíme o čtvrté úrovni. A to, na které úrovni se převážně nacházíme a ze které působíme, určuje, ze které úrovně jsme schopni uchopovat a chápat, mluvit a naslouchat.

Co nám tento model nabízí v našem každodenním životě?

Když si ho jsme vědomi a používáme ho, jsme těsněji ve spojení s naší vlastní nejhlubší Pravdou o tom, kým jsme a kým bychom mohli být. Čím jsme v něm hlouběji, tím jsme hlouběji napojeni na Pravdu. Jde o to, že když se budeme pohybovat pouze na povrchu, budeme slyšet a rozumět tomu, co lidé říkají, ale to může být velmi daleko od pravdy. Mohou lhát, mohou si lež myslet (zdůrazní), protože to je oddělené. Ale ze svého nejhlubšího jádra, když se v něm pohybujete, lhát nemůžete. To prostě nejde, když jste ve své Pravdě.

Když někdy posloucháme ostatní lidi, co říkají, a pozorujeme jejich rty, stane se nám, že poznáme, že nemluví pravdu. Stejně tak nemůžeme věřit všem svým myšlenkám, které nám přijdou. Jde o to poslouchat se z větší hloubky, ze své Pravdy, která je skutečnou pravdou. Tyto hluboké Pravdy jsou úžasní učitelé a způsoby, jak si zrevidovat svůj dosavadní způsob života a své činnosti.  (usměje se) To jsou momenty, kdy s někým jste a nemusíte spolu vůbec mluvit, protože jste navzájem spojeni na mnohem hlubší úrovni. Prostě se na sebe podíváte a víte.

Když k takovém kontaktu mezi lidmi dojde, vzájemné spolubytí najednou dostane úplně jiný rozměr...

Často, když je někdo naladěn na hloubku své Pravdy, je schopen vidět ostatní a jasně určit, jak jsou oni v souladu se svou Pravdou. A je to krásná služba, kterou pro sebe můžeme navzájem udělat. Protože když se někdo nachází na těchto velice hlubokých úrovních sebe sama, své Pravdy, pak může vidět, pokud je někdo od své Pravdy odchýlen a žije úplně něco jiného než sebe sama. Často lidé žijí očekávání svých rodičů. A tím, že to můžeme vidět a vnímat, získáváme velký soucit pro ostatní. A už je nesoudíme.

Někdy to platí přesně obráceně (usmívá se): Žijete nějakým způsobem a myslíte si, že ho žijete ze své nejhlubší Pravdy. Nebo principy tohoto modelu znáte, takže i sami víte, že nejste ve svém centru. Cítíte, že jste ve své mysli. A pak se setkáte s někým, kdo ve svém centru, ve své Pravdě je, podíváte se mu do očí ... a víte. Víte a vidíte, jak jste se pomýlili. A v tom okamžiku se ke své skutečné Pravdě vrátíte. A sám sobě se zasmějete.

Během svého semináře jste zdůrazňoval, jak je v dinačarje důležitý rytmus, a to nejenom v našem každodenním životě, ale i z hlediska kosmického...

Předně je třeba říct, že nám dinačarja ukazuje, že se všechno pohybuje v cyklech. Takže ji vnímáme ve dni, ve kterém se projevuje jako den a noc, máme ji v roce, což se projevuje střídám ročních období, nebo ji můžeme vidět v horizontu celého lidského života. Podstata je taková, že v každém období děláme něco jiného, jinak se chováme. Všechno jsou určité opakující se rutiny.

Rytmus našeho života je jako píseň, kterou zpívá naše bytost.

A pak když se podíváme na to, kdo jsme a jak žijeme, zjistíme, že nejsme pouze lidské bytosti, ale že jsme mnohem víc. Jsme něco, co přesahuje. Jsme duch, ale nejenom ten, jsme i rytmus. Metaforicky lze říct, že rytmus našeho života je jako píseň, kterou zpívá naše bytost. Připomíná to ulici v New Orleans, po které jdete a na každém kroku je jiný bar, odkud se line jiná melodie. Tady je blues, támhle jazz, po pár krocích flamenco... A každý bar, každá píseň přitáhne ty lidi, kteří chtějí zpívat právě tu nebo onu melodii. A tak je to i s námi: Když se naladíme na svou píseň, na její rytmus, přitáhneme si to života, do naší reality věci a lidi, kteří chtějí také poslouchat a hrát tuto píseň se stejným rytmem.

Co když slyším rytmus své písně, ale nerozumím jejím slovům a tomu, co mi říká?

Když říkáte „Nerozumím“, tak tím posouváte mentální porozumění na nejvyšší příčku. Říkáte „Nerozumím tomu svou myslí a potřebuji rozumět myslí, protože to je to nejvyšší.“ Ale naše lidská inteligence je poměrně dost limitovaná a v přírodě existuje spousta jiné, daleko vyšší inteligence, než je kapacita naší mysli. Takže pokud máte pocit, že lidskou inteligencí něco neuchopujete, může to být nakonec dobré znamení. Protože daleko větší porozumění je za lidskou myslí.

Někdy se stane, že tím, jak jsme na povrchnějších úrovních VAKu a často na nich operujeme, mluvíme, myslíme a posloucháme z nich, tak se s nimi můžeme ztotožnit. Nebezpečí toho je, že pak příliš moc přemýšlíme nad povrchními věcmi. A když se stane, že něco chceme uchopit myslí, znamená to, že fungujeme na úrovni mysli, komunikujeme z ní a vlastně se s ní naprosto ztotožňujeme. Mysl ale není dobrým zdrojem Pravdy. Některé opravdu inteligentní a výjimečné mysli mohou být dobrým odrazem Pravdy, ale ne jejím zdrojem.

Dáte nám inspiraci, jak dinačarju, umění žít v rytmu sebe sama a Vesmíru, prakticky začlenit do svého každodenního života?

Předně, probudíme se před svítáním, protože v době východu slunce máme nejvíc síly. Proto je dobré vykonávat své praktiky právě tehdy. Uděláme čas sami na sebe, ať už to pro nás znamená cokoliv, můžeme praktikovat cokoliv, co nás očišťuje, a dobré je také využít toho, že v tuto dobu je hodně aktivní naše prána. Proto jsou nejvhodnější jakékoliv dechové techniky jako taiči, jóga nebo třeba jenom v zahradě načerpat čerstvou energii. Ráno je spojené s elementem země, a i proto je to nejvhodnější doba na posilování těla a zároveň  naší paměti. V tuto dobu se totiž nejlépe studuje. Řada lidí chodí do posiloven odpoledne, ale tehdy je aktivní element vzduchu, který se spíš hodí na cesty, cestování.

Poledne patří elementu ohně a je zasvěcen transformaci. Je to tedy doba nejvhodnější na tu největší a nejvýznamnější transformaci, kterou v ten den děláme, a to je transformace naší potravy, našeho hlavního jídla dne. Spousta lidí si do velké míry vyléčila svůj vysoký krevní tlak jenom tím, že přesunuli hlavní jídlo dne z odpoledne a večera, kdy trávení není tak silné, na poledne.

Večer je pak znovu ve znamení elementu země, který se tentokrát projevuje zpětným chodem. Síla se vrací zpátky k nám. Jako když se vracíte z práce ve městě na vesnici, z vesnice do svého domu, z domu do své ložnice, z ložnice do postele, z postele do vašeho těla a pak ... puf! (dlaní pročísne vzduch) Jde o to využít tuto energii stahování se do sebe k přípravě na spánek.

V noci tento kruh pokračuje?

Ano, přichází druhá vlna elementu ohně reprezentovaná sekundárním trávením, které probíhá v játrech. Když tedy jdeme spát třeba v deset hodin, mají játra možnost tuto transformaci provést. Jsme-li ale v tuto dobu vzhůru, třeba si užíváme bujarou  noc, děje se to za mnohem horších podmínek. Někdy se v tuto dobu lidé budí a mají hlad. V angličtině pro to existuje výraz „půlnoční svačinka“; to proto, že když nespíte, tak díky druhé vlně ohně dostanete o půlnoci najednou hlad nebo máte najednou hodně energie. A když se najíme, nemůžeme využít oheň na další fázi trávení, kdy se přijaté látky z potravy rozkládají na jednotlivé živiny. Když lidé žijí v souladu s těmito cykly, je v souladu celé jejich tělo. Když jsou ale v noci vzhůru nebo dokonce jí, úplně se jim rozhodí rovnováha hormonů a do nerovnováhy se dostane úplně všechno v těle.

Připomíná to takzvané orgánové hodiny z konceptu tradiční čínské medicíny...

... ano, to je přesně ono...

Přesto jsou mezi ní a ájurvédou rozdíly, co se aktivity některých orgánů během dne týče...

Všechno to jsou modely, které vznikly v určitém kontextu... Zázvor – zahřívá, nebo ochlazuje?

Mně je po něm vždycky horko, takže asi zahřívá.

Ano, ale pak se zapotíte a pot ochlazuje. Vždycky je třeba brát všechny modely v tom kontextu, ve kterém vznikly, a potom jednotlivé modely vzájemně porovnávat. Protože v tom kterém kontextu dává ten který model smysl. Srovnávat modely samy o sobě moc dobře nejde, protože, co se týká třeba toho zázvoru, v některých tradicích zahřívá, v jiných ale ochlazuje. Smysl ale dává oboje. Proto je dobré modely studovat a všímat si jich. Takže odpověď na otázku Má pravdu tradiční čínská medicína? a Má pravdu ájurvéda? zní Ano! (směje se)

NÁŠ TIP:

 Zajímá-li Vás Prashanti víc, podívejte se na jeho www stránky.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku