Nastav si své hranice! Aneb vše začíná u sexuality

11. listopadu 2015

„Někdy si stačí pustit hudbu, poprotahovat se, zeptat se: „Co ve mně teď je?“ A rozhýbat to v sobě. Třeba u vaření, vysávání, utírání prachu.(smích) Tělo hned ožije a dostaneš se do příjemné energie“, doporučuje lektorka spontánního tance a sexological bodyworker Silvia Henniger.

Co vás přimělo k tomu, učit lidi poznávat svoje tělo skrze tanec?

Ve své terapeutické praxi používám různé metody práce jako je třeba systemické konstelace, voice dialog, asociační terapie, psychografie, regresní terapie, sexological bodywork, techniky arteterapie, imaginaci. V sezeních mají klienti někdy problémy se vyjádřit slovy. Stud, strach a různé kontrolní mechanismy jim brání uvolnit se a povídat o svých potížích. Hledala jsem způsob, jak je podpořit jinak, aby mohli snadněji vyjádřit svoje emoce

A podařilo se. (smích)

Ano. Jednoho dne mě napadlo, že by to šlo formou tance, který bude mít v sobě nějaký příběh, nebo motiv. Díky tanci pak budou moci lidi vyjádřit své pocity, protože nemusejí nic říkat. Našli by v pohybu těla svůj způsob, jak se uvolnit a projevit. To byl impulz pro vznik mého prvního tance. I když do svých tanců vkládám meditace a náměty, pořád je to spontánní tanec. Neříkám nikomu, jak tančit.  Každý tančí po svém. Já přináším pouze námět.

Kam chodíte na náměty? Cítíte je ze sebe, nebo vám to téma vyvstane během terapií s klienty?

Každý z nás má svůj příběh, svoji minulost, svoje zkušenosti, vzorce chování, pocity. A v každém z nás žijí více či méně podobné emoce. Dle jedné teorie se jim říká sedm vrozených archetypických emocí. Jsou tostud, strach, smutek, vztek,radost, zájem, překvapení. A všechny tam někde uvnitř nás žijí. Když nejsme schopni se vyjádřit přes pusu, tak se můžeme vyjádřit přes tělo. A já vymýšlím příběhy a hledám náměty, skrze které se v tanci můžou emoce rozpohybovat v těle. Někdy vznikají spontánně, na základě momentálního impulzu. Tak vznikl i 7*ČAKRA DANCE, nebo ANDĚLÉ A DÉMONI. Mé tance jsou pro všechny, kdo milují spotánní tanec a pohyb. Každý si v nich najde to své. (smích)

Naše těla jsou často zamrznutá, uvězněná v minulosti. Přestali jsme je cítit a častokrát místo prožívání těla a pocitů v něm ulétáváme někde mimo (i při milování). A zapomněli jsme dýchat, nebo nedýcháme plnou kapacitou, kterou můžeme. Bojíme se projevit, bojíme se ukázat, že je nám dobře, bojíme se žít. A zapomněli jsme se hýbat. Stojíme strnule nejen ve svém těle, emocích, ale i v životě. Jako kdybychom si nedokázali vzít prostor pro život.

Co je pro vás tanec?

Tanec je taková pomyslná třešinka na dortu celé mé práce. Je pro mě radostí, uvolněním a taky návratem do těla, kdy jej můžeme (když si to dovolíme) začít konečně cítit, vnímat emoce, které v něm žijí, „zvědomit“ je a pak je propustit. Tím se může pomalu uvolňovat prostor pro něco nového - třeba pro radost, která byla kdysi dávno naší součástí. A pro spokojenější život. To je i cílem mé práce. Aby se lidi zbytečně neohlíželi donekonečna zpátky do své minulosti na to, co je tam zraňovalo (i když se ta minulost často v sezeních objevuje a je to tak v pořádku), ale aby našli v sobě hlavně zdroje, které tam jsou. A jedním takovým zdrojem je, že se vždy můžeme vrátit do radosti. Snažím se koncipovat a vést moje taneční akce tak, aby se vyplavené emoce díky tanci transformovaly a proměnily se v radost.

Jedním takovým zdrojem je, že se vždy můžeme vrátit do radosti.

Je to o tom, dovolit si tělem projít tyhle emoce a nebát se toho?

Ano. Když dovolíme emocím projevit se a zjistíme, že nás to neohrožuje, tak příště můžeme jít o kousek dál. A nezáleží na tom, co bylo v naší historii. Záleží na nás, jak se k ní postavíme a jestli se necháme sevřít všemi těmi dogmaty, nebo se postavíme za svůj život. Je dobré říct emocím, které žijí uvnitř nás: „Vím, že tam jste, vidím vás, dávám vám prostor, ale teď už dost! Už mi takto nebudete ovlivňovat můj život.“ Člověk má nárok na vztek a na strach, na smutek, ale jde o to, vyjádřit pouze momentální emoční stav a ne nechat promlouvat skrze ně staré příběhy z minulosti.

Připomíná mi to lekce zpěvu u Moniky Obermajerové. Učí mě parodovat emoce, osahat si je, když mi ještě nejsou blízké a přirozené.

Hlas k projevu patří. Zapomněli jsme se projevovat na více úrovních. Naše krky a krční čakry jsou sevřené. Vyjádření hlasem, to je i odvaha postavit se za sebe a souvisí také s vytvářením hranic. Zpěv a hlasový projev je jeden ze součástí „božích“ nástrojů a je přirozenou součástí mého tance. Kolikrát se tu v Maitrei projevuji naše krční čakry hodně nahlas! (smích) Někdy je to fakt síla.

Co se vám ještě osvědčilo pro uvolnění těla a sebevyjádření?

Při individuální práci používám nástroje ze SBW (sexological bodywork, tj. sexuologická práce s tělem - pozn. red.), které nás vrací do prožívání v těle a často i do vyplavování emocí. Pomáhají nám prožívat víc radosti a potěšení v těle, co se samozřejmě projeví i v ostatních oblastech života. Důležitou roli hrají dech, pohyb, dotek a hlasový projev. Určitě jsi slyšela např. o vaginálním a análním mapování, léčení jizev, sex koučinku, intimním doteku. Všechny nástroje a techniky v SBW pomáhají tělu zbavit se napětí, bolesti, necitlivosti, pomáhají otevřít prostor pro prožívání většího kontaktu s tělem a prožívání potěšení v něm. Měl by je však vykonávat školený sexuologický bodyworker.
Přeji každému, aby se mohl cítit tak volně, svobodně a hezky, jak se cítím ve svém těle a životě já! Miluji svou práci a všechny ty možnosti, které mám! Taky to však nebylo vždy jednoduché v mém životě. Musela jsem si lecčíms projít.

Přeji každému, aby se mohl cítit tak volně, svobodně a hezky, jak se cítím ve svém těle a životě já!

… Báro, můžeme si tykat?

Můžeme. (smích)
Když pracuješ se sexuální energií – jak by ji mohli lidi skutečně používat a prožívat vědoměji?

Myslím si, že práce se sexualitou je hodně důležitá, možná nejdůležitější, protože tam někde to všechno začíná.
Sexualita je téma naší první čakry, která zahrnuje více témat, např. naše přežití, kontakt s materiálním světem, strachy, sevření, zachování rodu. To, jak se dnes sexualita žije, je výsledkem doby. Žijeme ve stresu, v sevření. Pořád se někam ženeme, někomu něco dokazujeme, snažíme se být dokonalí a perfektní. Jako bychom stále byli někde jinde, jenom ne ve svých tělech, ve svých životech. A to má samozřejmě vliv i na náš sexuální život, blízkost, partnerství.

Máme sex, ale hlava často bloudí všude možně a souběžně řeší kopu jiných „důležitých“ věcí. Tohle určitě není vědomé prožívání sexuality. My sami se musíme rozhodnout, jestli chceme svoji sexualitu prožívat vědomě. Nejdříve to musíme zvládnout sami za sebe. A taky umět zaměřit a udržet pozornost v tom, co se právě teď děje a jak se to odráží právě teď v těle.
Když to zvládneme za sebe, bez toho, aby naše mysl bloudila někde jinde, budeme to pak umět i s partnerem a můžeme tak zažít vědomý sex, nebo vědomé milování, ve kterém vědomě zůstáváme přítomný celou svojí pozorností. Vědomě se dotýkáme, vědomě prožíváme a cítíme na svém těle každý dotyk, každý záchvěv partnerova i svého těla.

Kolikrát je sex v rodině tabu a je považovaný za něco špatného. Ty programy v lidech pak intenzivně fungují. 

A co se děje v ženě, když se nedokáže uvolnit?

Máme strach se uvolnit, otevřít, sdílet nejhlubší intimitu, ukázat vše, co v nás je. Při orgasmu ztrácíme absolutní kontrolu, jsme nejzranitelnější a padají z nás všechny masky. Tolik žen má například problémy s dosahováním orgasmů, jsou zraněné, nebo se neumějí z nějakého jiného důvodu uvolnit. Necítí vzrušení, nebo cítí bolest. A taky se projevuje spousta programů a vzorců: stud, výchova, náboženství. Kolikrát je sex v rodině tabu a je považovaný za něco špatného. Ty programy v lidech pak intenzivně fungují. I to způsobuje, že se nedokážeme uvolnit, nežijeme v tělech a ulétáváme.

Napadá mě, jestli si lidi vlastně umějí říct v rámci partnerství, co vlastně potřebují v intimním životě? Jestli to není o tom, že každý si tam vybíjí to svoje, ale jak to skloubit, aby to fungovalo harmonicky jako celek?

Myslím si, že spíš muži si dokáží říct, co v intimitě potřebují, nebo si to prosadit. Často sex ženy nějak strpí, vydrží, vyjdou partnerovi vstříc. Přitom však nejsou šťastné a potřebovaly by úplně něco jiného. Ze strachu z partnerovy reakce, nebo že o něj přijdou, mají strach o tom vůbec mluvit. To je jedna věc. Druhá věc je, že některé ženy ani nevědí, co potřebují! Nemají znalosti o svém těle.
A tak je tady vhodná chvíle si zase připomenout, jak je důležité dotýkat se svého těla. Abychom zjistili, co potřebujeme a co nám dělá či nedělá dobře. Protože když nepoznáme vlastní tělo, jak chceme sdělovat svá přání tomu druhému?
Další důvod, který ženy brzdí v prožívání intimity je stud a přesvědčení, že v sexu se svobodně projevují ženy volných mravů: „To přeci slušná žena nedělá.“

A co když právě žena zjistí, že má v sobě hodně sexuální energie a partner se toho zalekne?

Pokud je to "sebe vědomá" žena, tak potřebuje k sobě "sebe vědomého" muže, který ocení její energii a nelekne se jí. Je možné, že muž, který se lekne silné sexuální energie ženy, má v sobě strach, že ženu nezvládne, že nebude stačit jejím nárokům, že selže. Muži neradi selhávají a obecně mají rádi věci pod kontrolou. A není na tom nic špatného. Taky je důležité, jak se žena se silnou sexuální energií vně projevuje. Jako Bohyně, která má přirozeně ráda svoji sexualitu, nebo nenasytná nymfa, ze které má muž strach? Někdy jsou spolu dva lidi jako partneři, aby spolu hráli nějaké hry. Pokud partner potřebuje hrát nějakou hru a ty ne, v nějakém bodě se nepotkáte, zaskřípe to mezi vámi a možná se i rozejdete. Nebo partner potřebuje svoji hru dohrát ještě s někým jiným. Anebo ji hraje celoživotně.

Někdy jsou spolu dva lidi jako partneři, aby spolu hráli nějaké hry. 

V čem vidíš největší kámen úrazu?

Hrajeme hry v souladu s přesvědčeními, která máme našroubované v hlavě. A někdy je to fakt výzva najít v sobě odvahu překročit staré vzorce a pravidla a říct: „Děkuji vám za vaše dobře míněné rady a pravidla, ale já už tohle nechci“, poděkovat za ně, a nechat tento způsob fungování minulosti. A pak můžeš začít pomalu žít to, kým opravdu jsi. Ale hodně lidí si to nemůže a nechce dovolit. Stále se bojí, že budou posuzovaní, odsuzovaní, kritizovaní, nebo že ztratí lásku svých blízkých. Tam je někde původ v těch hrách, které hrajeme. Když si člověk dovolí žít to, kým je, tak se mu najednou překlopí celý život.
A nemusí to být z počátku lehké a někdy to provětrá i vše kolem nás, hlavně vztahy, ale když je tam vědomí vývoje, že se to děje z nějakého důvodu, že to skutečně chceme, nesrazí nás to na kolena. Být přirozený a odhodlaný žít to, kým skutečně jsme, znamená být také blíže ke Zdroji.

A čeho se vyvarovat?

Když je to ještě křehké a něco se stane„po starém“, často lidi sklouznou do starého vzorce a hrají zase ty samé staré hry jak předtím. A pak se ptají „ Proč se mi to stalo? Proč zrovna já? Mně nic nepomáhá.“ A už jsou zpátky v té spirále, která je semele. Důležité je se postavit za sebe. V jakékoliv situaci.

Nedávno jsem taky zažila situaci: „A dost! Už nebudu hodná za každou cenu.“ To ustupování druhému mě neskutečně oslabovalo. Je to hodně těžké. Až tělo mi to muselo říct, že tudy cesta nevede.

Ano naše moudré tělo nám často dává najevo, že něco v našem životě není v pořádku. Jestliže si nejsme jistí sami sebou a hrajeme všechny ty hry, tak naše vnější hranice jsou postavené chabě. Ale když se za sebe postavíme a zjistíme, kdo jsme, a žijeme náš život spontánně a přirozeně, vědomí si sami sebe, v přijetí a v sebelásce, tak naše hranice nějak přirozeně nedovolí, aby nám někdo zasahoval do naší integrity.
Pokud přesto všechno přejdeš a dostaneš se do své vnitřní pravdy a procítění pocitu TOTO JSEM JÁ A TAK JE TO V POŘÁDKU, tak tam už nikoho, kdo tě potřebuje zraňovat, nebo ovládat, nepustíš. I když to může být hodně smutné a zraňující, protože ne všichni kolem nás smýšlejí stejně jako my. Ale pokud nastavíš okolí jasné hranice, posuneš se blíž k sobě. Spolehni se na svůj Zdroj, na své nastavení, svoji vnitřní pravdu a moudrost. Jakmile zvládneš tohle období, budeš mnohem silnější.

Kontakt na Silvii:
http://www.cestyksobe.com/
http://silviahenniger.cz/

Akce lektorky v Maitrei:
02.02.2016  7* ČAKRA DANCE - Tanec první čakry: země, kořeny a hadí síla
08.03.2016  7* ČAKRA DANCE - Tanec druhé čakry: vztahy, emoce a tvořivost

 


 

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku