Někdy musíme dát mladým prostě „ochutnat“

7. srpna 2012

Co říkají posvátné rituály současným dospívajícím vyrůstajícím v naprosto jiném kulturním kontextu? „Zeptejme se jich samotných! A pak sledujme, s čím přijdou oni sami,“ říká Julia Tallard Johnsonová, psychoterapeutka pracující s dospívajícími cestou kreativity, přijetí vlastního hněvu a užšího propojení s přírodou

Na počátku bylo slovo, vlastně dvě: Bouřlivá léta v názvu knihy. Nápad zkontaktovat její autorku a položit jí pár otázek týkajících se témat této knihy vyvstal téměř okamžitě. Výsledkem je následující rozhovor.

Julie, pracujete jako psychoterapeutka a poradkyně pro dospívající. Co podle vás, z pohledu vaší praxe „současné mladé“ nejvíc trápí?

Nic, čím by se nezaobírali mladí a dospívající v jiném historickém období. I ti současní hledají své místo ve světě, zajímají se o to, jak je přijímají druzí, a také je zajímá, co si pro ně přichystala budoucnost. Je to období života, ve kterém se silně soustředí sami na sebe. Z pohledu vývoje jim tohle všechno pomáhá nejenom najít jejich místo v komunitě, ale také odpovědět na otázku, kdo jsou - sami pro sebe i pro ostatní.

O budoucnost se dospívající zajímají nejenom z pohledu sebe sama, například co se týká otázky jejich uplatnění v pracovních příležitostech, ale také ze všeobecného pohledu: Samozřejmě se jich dotýkají témata neustále rostoucí celosvětové populace, znečištění planety nebo ubývajících zásob přírodních zdrojů.

Ve společnosti vnímám silný pocit vykořeněnosti, nejenom mezi mladými. Možností, jak více „zakořenit“, stát se pevnějším a jistějším, existuje několik. Některé tradice, zvláště ty pracující s meditacemi, toto „stát se pevnějším“ nazývají „návratem domů“. Jaká tradice je nejblíže vám osobně?

Praxi, kterou doporučuji ve všech svých knihách a která také prostupuje celým mým životem, je ta týkající se přírody. Trávit v ní víc času. Každý z nás se občas potřebuje projít venku, aby se cítil uzemněný a „zhojil“ svoje pocity vykořeněnosti. Mé čtrnáctileté dceři v tomhle například hodně pomáhají koně, se kterými tráví svůj čas venku a díky nimž se ona lépe spojuje s přírodou kolem sebe.

Podobně mohou dospívající „přijít k sobě“ také skrze psaní si deníku – to v mladých velmi podporuji! Aby si vedli svůj deník, kam mohou nejenom psát, ale i malovat a vůbec si vylévat své pocity. (k tomuto tématu napsala Julie knihu Spiritual Journaling: Writing Your Way to Independence, česky zatím nevyšla, pozn.red.) Tento způsob vyjadřování může dospívajícím také pomoci procítit svou nezávislost a uvědomit si, že se mohou stát tvůrci svého života.

Co vás vedlo k napsání knihy Bouřlivá léta?

Víra, že dospívající hledají způsoby, jak cítit své spojení a vlastní propojení se vším živým kolem sebe, a že touží najít způsob, jakým oni sami mohou pravdu podrobit důkladnému prozkoumání. Každý z nás chce někam patřit, každý chce mít důvod žít; a mnoho dospívajících dosud nedostalo do rukou žádný nástroj, s jehož pomocí se na svou pravdu podívat a probádat ji. Touto knihou bych jim velmi ráda dodala odvahy, aby pokládali velké otázky a viděli, že neexistuje jenom jedna pravda, že pravd je několik. A také bych ráda, aby viděli, že cesta kreativity a spirituality může být jednou a tou samou.

Jádrem vaší knihy Bouřlivá léta jsou rituály pro dospívající. Rituály činí náš život „bezpečnější“, ukotvují naši nejistotu z vnějšího světa. Proč jsou podle vás rituály v našem životě důležité, když některé duchovní praktiky nás naopak vedou k „nelpění na ničem a na nikom“ a asi tedy ani na žádném typu „ukotvování“?

Rituál, pokud je prováděn tak, že respektuje individualitu toho, kdo jej provádí, je spíš způsobem, jakým jednotlivec vyjadřuje svou kreativitu a duchovní inspiraci. Rituál může do vědomí přinést nejrůznější hluboce ukryté nápady či záměry, které díky rituálu mohou být vyjádřeny. Rituálem je všechno, co budeme za rituál považovat – všechno, v jakékoliv podobě nebo v jakémkoliv způsobu. A rituál nám také pomáhá k tomu, aby se naše sny a modlitby proměnily ve skutečnost.

Kniha Bouřlivá léta, vydalo nakl. Dharmagaia

Jedna z věcí, které mě na vaší knize překvapily a zaujaly, bylo obrovské množství citátů a moudrosti z naprosto rozdílných tradic! Křesťanská, buddhistická, hinduistická, judaistická, šamanská, ze světa poezie, antiky, politiky i teologie...

Velmi si cením pravdy, která se ve všech těch citátech skrývá! V nejrůznější podobě. Moc ráda sbírám moudrost z nejrůznějších míst, kde se dá najít; tedy v jakékoliv tradici a na jakémkoliv místě světa. Spoléhám při tom na společné vlákénko jednoty, které propojuje všechna náboženství a tradice. Nás všechny spojuje daleko víc věcí, než nás rozděluje. Poezie stejně jako buddhistické sútry dokáží zachytit posvátnost našeho světa způsobem, který doslova sytí naši duši.

Ve své knize Bouřlivá léta se věnujete přechodovým rituálům a posvátné moudrosti pro dospívající. Řada rituálů pochází z tradice kmenových společností. Jak je adaptovat do dnešních podmínek a přizpůsobit nárokům současného životního stylu mladých?

Tohle je skvělá otázka! Podle mě bychom ji měli položit skupině dospívajících a pak sledovat, s čím přijdou oni sami. Oni sami vnímají rituál jako akt kreativity; jako něco, co jim pomůže vyjádřit, co se v nich právě rodí. Řekněme například, že chtějí komunitě kolem sebe ukázat, co je štve nebo trápí – tak kolem toho mohou uspořádat rituál. Rituály z tradic původních kmenů se mohou nechat pouze inspirovat a tomu svému dát takovou podobu, jakou oni sami potřebují a chtějí vyjádřit.

Co tyto praktiky a rituály dnešním dospívajícím říkají? Čím je přesvědčit, že je lepší podniknout vision quest nebo se starat o planetu Zemi než se opít a zažít „pořádné dobrodružství v nějaké nebezpečné situaci“?

Někdy jim prostě musíme „dát ochutnat“. Například moje dcera mě vídá dělat rituály vision quest (rituál hledání vize, pozn.red.), potní chýše a řadu jiných, kterých se už také sama účastnila. My po ní nechceme, aby šla na vision quest (zatím), ale mohu o ní říct, že nebere drogy, je kreativní, upřímná a otevřená a miluje, když je v přírodě. Díky knize Bouřlivá léta bych všechny dospívající ráda přizvala k tomu, aby se účastnili něčeho podobného. Ale základním předpokladem samozřejmě je to, co vyznávají dospělí, v jejichž blízkosti dospívající vyrůstají.

Přinášíte řadu tipů a nápadů, jaké rituály mohou mladí lidé provádět. Všimla jsem si, že jsou postavené především na tvořivosti a aktivitě a řada z nich dokonce využívá meditační techniky. Jak jde dohromady klid a ztišení potřebné pro meditaci s živelností a aktivitou, které bouří v tělech dospívajících?

Meditaci samotné může napomoci, zaměříme-li svou pozornost na to, kde chceme v budoucnosti být. Meditace obecně nám pomáhají zkrotit svou mysl, ztišit ji a díky tomu se můžeme stát kreativnější. Mysl, která je snadno vyrušitelná, nebývá dost často šťastnou myslí...

Meditaci samotné může napomoci, zaměříme-li svou pozornost na to, kde chceme v budoucnosti být.

Jedněmi z rituálů, na které je kladen důraz i v řadě jiných tradic, jsou tzv. přechodové rituály pro dívky, ze kterých se stávají mladé ženy, a pro chlapce, ze kterých se stávají mladí muži. V čem spočívají právě tyto rituály?

Přímo dospívajícím doporučuji svou knihu věnovanou tomuto tématu. (v originále The Wheel of Inititaion, česky zatím nevyšla, pozn.red.) Celá směřuje k jednomu jedinému aktu: k oslavě osobní duchovní iniciace. My všichni potřebujeme provádět duchovní praxe a přechodové rituály, skrze které se můžeme osvobodit od svých bolestí a přetransformovat je. Pro dospívající má tento typ rituálu ten význam, že jim „dovolí“ stát se dospělými. Rituály dávají našemu životu smysl, vyjadřují, že existuje něco, co je pro náš život z nějakého důvodu mimořádné a co pomáhá nám odpovědět na otázku, kdo jsme.

Jaké rituály provádíte se svou rodinou vy sama?

Velmi jednoduché: Alespoň pětkrát do týdne spolu večeříme všichni u jednoho stolu a povídáme si. Alespoň jednou za týden během společné večeře provedeme „rituál ocenění“, během kterého něco na druhém oceníme – cokoliv. V létě a v zimě také provádíme tradiční rituál Solstice („Slavnost světel“ odpovídající letnímu a zimnímu slunovratu, pozn.red.) a v rámci zdejší komunity já sama pořádám zmíněný vision quest, potní chýše a jiné příležitostné rituály.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

KOSMICKÝ TANEC

23. – 26.4.2020

QUODOUSHKA 1

18. – 22.3.2020