Nepochybuj a klidně chybuj!

5. prosince 2018

Provádí odjakživa sama sebe, a nyní i druhé, běžnými i méně standartními životními situacemi a krizemi, labyrintem mezilidských vztahů, zpět k radosti ze života pro dosažení své autentické životní cesty a jedinečného potenciálu. Důvěrná znalost lidského těla i psychiky jí umožňuje obojí vzájemně propojovat. Seznamte se se Simonou Frydrychovou, průvodkyní na cestě celostní psychosomatiky.

Simono, co tě na životě v téhle chvíli nejvíc baví?

Baví mě poznávat svět ze všech možných úhlů pohledu, ale mojí největší vášní je tanec. Na tanci je skvěle vidět, že když je někde vášeň, tak možná jdete i mimo svou komfortní zónu, ale strašně vám to za to stojí. Když jsem začala tančit, zjistila jsem, že tam mám nejeden blok. To asi mnozí známe. Rodiče nám říkají: „Jsi dřevo“ a tak podobně. Ale taky mi došlo, že tanec úplně miluju, už jen, když se na něj dívám. Člověk ovšem musel nějak dospět k tomu, aby si to vůbec dovolil dělat. Po třicítce jsem došla do fáze, kdy jsem cítila potřebu konečně dělat věci, které jsem si do té doby nedovolila a nebo z nich měla obavy. Začala jsem s tancem a zpěvem.

I přes velikou vášeň, jsem na sebe tlačila, aby můj projev vypadal hezky a neudělala jsem náhodou někde chybu. V tanci se přesně ukázal stín mé touhy po dokonalosti. Tím, že byl pro mě tanec spojen s obrovskou vášní a strašně mě to bavilo, tak jsem od toho prostě nedokázala odejít, i když jsem měla dojem, že mi to nejde.

Tanec mě naučil uvolnit se do života, vykašlat se na to, jestli dělám chyby a tančit životem. I s riskem, že udělám chybu.

Když to ale zkusím, tak si tím zároveň otevírám možnost, že ji neudělám a něco se naučím, zlepším se a posune mě to dál. S každou „chybou“ přijde zkušenost, která mi přinese přesně to, co mi dosud „chybělo“ k větší celistvosti. Další věc, kterou mi to ukázalo, a o tom jsou i moje semináře, je tanec polarit. Jedna bez druhé nemůže být, a teprve dohromady tvoří harmonický pohyb. To napětí a interakce mezi mužskou a ženskou esencí - zpevněností a pružností, poddajností. Teprve dohromady to tvoří harmonii života. O tanci bych mohla mluvit hodiny, dostal mě do životního flow. Z hlavy do těla.

Tohle znám velice dobře, také se díky tanci dostávám zpět k sobě a všechno pak funguje úplně jinak.

Když člověk přestane hlavou řešit, jak by co mělo vypadat a oprostí se od limitujících očekávání, dostává se k autenticitě a je najednou obrovský prostor projevit svoji jedinečnost. Je to něco velice intimního, protože ve chvíli, kdy se ponoříte do svého projevu, ukazujete světu něco naprosto niterného. „Tohle jsem já.“ Pamatuji si, jak jsem bojovala sama se sebou, protože jsem si tak moc přála si tu vášeň dovolit, ale zároveň jsem ji nechtěla pustit naplno, aby to nebylo moc. (Smích)

Člověk stále řeší, aby nebyl málo nebo moc. Moje věčné téma.

Když to tam pustíš, pravděpodobně ve finále zjistíš, že je to přesně akorát. (Smích) Nikdy to nebylo tak strašně moc, jak jsem si představovala. 

Když navážu na to, co jsi zmínila, že děláš, dá se tanec nějak propojit tanec s Tvými semináři?

Jak jsem zmínila, šla jsem v tanci postupně z hlavy hodně do prožitku. Člověk ví teoreticky, jak funguje napětí, uvolnění, mužský a ženský princip. Protiklady. V tanci jsem si uvědomila to plynutí, kdy přestáváte rozlišovat. Jen jste a cítíte, prožíváte, necháváte se vést a mizí rozdíl mezi tím, kde je jedno a kde druhé. Jste v napětí a najednou musíte okamžitě zareagovat uvolněním, zpružněním. Je to bezčasí a splynutí. Odpadá dobře nebo špatně. Jen jsem a užívám si. Taky je na tom krásně vidět, jak to nefunguje, když se potkají muž a žena s obrácenou polaritou. Když ani jeden nevede, tak já, žena, začnu okamžitě reagovat jako muž a řídit to. Necítím se v tom dobře, já, jakožto žena, nechci vodit muže. (Smích) 

 Je zajímavé, jak si do toho muži často vstoupí automaticky, možná z nás cítí víc síly? Stává se mi poměrně často, že  jsou muži v mé společnosti velmi rychle submisivní nebo vyděšení.

Přesně takové situace mi tenkrát pravdivě zrcadlily. Že přesně to jsem vyzařovala, a že jsem ještě nebyla ukotvena ve své ženské síle. Tanec mi pomohl se naučit oddat se, nechat se vést a důvěřovat. Když nevede, tak nevede. Počkám, co udělá. Nechám to na něm. Dřív jsem chtěla všechno dirigovat a pak mi došlo, že si to dělám sama, pokud jsem v téhle energii a muži, co nejsou v sobě ukotvení, se leknou a vzdají to. O to krásnější je, když si zatančíte s mužem, co je ve své síle a můžete jít hluboko do své ženskosti. Život je zkrátka postavený na rovnováze.

Ve finále věci nejsou dobré nebo špatné, věci JSOU. Záleží jen na nás, jak se na to, co se nám děje, rozhodneme vědomě odpovědět.

Ty učíš lidi, jak to vyrovnat, jestli to dobře chápu. Jak to vypadá?

Vedu lidi  k tomu, aby k sobě byli pravdiví. Aby objevili své místo na slunci a dovolili si beze strachu, pravdivě,  žít svou jedinečnost. Nebáli se strašáků, kterým dávají nálepky špatně a dobře. Ve finále věci nejsou špatné nebo dobré, věci jsou. A záleží jen na nás, jak se na to, co se nám děje, rozhodneme vědomě odpovědět, což není to samé jako reakce z nevědomosti.

Všechno je dané příběhy, které jsme si prožili, bolestí. Vytvořili si nálepky na základě zkušeností. Já jsem si dlouho vyprávěla příběh, že jsem na své rodiče a okolí moc a tak jsem si svou divokost a vášeň zavřela a zdráhala se jí používat. Všichni toužíme po přijetí. Chceme patřit do smečky. Když nás nepřijímají, začneme se měnit. Duše dobře cítí, jaký člověk je a pokud odmítá svou přirozenost a s ní střípky své celistvosti, zadními vrátky se mu vrátí do života přes stín, ne-zdary, vztahy, ne-moc. Ukazuje se a říká: „ Tady jsem, podívej, tohle jsi také ty!“ Duše se chce projevit, když se nemůže projevovat konstruktivním, přiznaným způsobem, tak se projeví destruktivně v podobě nepříjemných situací. Může se stát, že svou potlačenou vášeň pak žiju v podobě nemoci, vyrážky, neurózy. Životu je jedno, v jaké podobě naši esenci a jedinečný potenciál žijeme. Pokud ji nežijeme volně a s radostí, odnáší to různé konflikty nebo tělo.

Dřív jsem byla hodně v mužské energii a tanec mě naučil nechat se vést a nechat to na muži. Když nevede, tak nevede. Počkám, co udělá. 

Co tě přivedlo k zájmu o psychosomatiku? Bylo to to něco, cos sama bytostně potřebovala řešit?

Tanec mě naučil uvolnit se do života.

Reaguju odjakživa hodně psychosomaticky, takže se moc nemůžu odchylovat od svého středu, tělo mě na to velice rychle upozorňuje. Když jsem hodně v hlavě, nad vším hodně přemýšlím a nedělám praktické kroky, tak mi v té chvíli třeba začne tuhnout pravý bok. Svalovina by chtěla vykročit, ale když nevykročíte, tak nastává křeč. Když příliš dlouho přemýšlím a necvičím, začnu být hyperaktivní a nesoustředěná.

Měla jsem několik těžkých krizí. V 25 jsem odešla z domova a začala zjišťovat, kdo jsem. Bytostně jsem cítila, že ten, koho se ze mne snažili vychovat rodiče, nejsem přeci já. Jela jsem do Německa studovat a v nastalém prostoru, se mi projevila obrovská fóbie, kdy jsem netušila, co se děje. Spirituální krize. Lékaři nevěděli, co se mnou, lékařská vyšetření byla v pořádku. Psychology jsem vzdala velmi brzo, nevedlo to nikam. Pořád se mi opakovaly angíny, několik měsíců.

Angína souvisí se strachem. Nezabíraly antibiotika, jen jsem vegetovala. Nemohla jsem už ani mezi lidi, totálně mě to vrátilo k sobě. Přemýšlela jsem, že jestli se zblázním, nebo se stane to, čeho se bojím, vyjde to vlastně na stejno. Tenkrát jsem díky tomu v sobě spontánně nalezla vztah ke Zdroji, Bohu, zkrátka něčemu, co nás přesahuje. Prosila jsem si o pomoc a dostala se mi do ruky kniha Nemoc jako cesta od Ruedigera Dahlke. Díky této knize a meditačním cd, které Dahlke vydává, jsem se začala postupně uzdravovat. Díky meditacím si to prožijete i na emoční úrovni, tam se dějí výsledky. Hltala jednu knížku za druhou, meditovala a současně tak šla do prožitku a do roka jsem byla zdravá.

Každé onemocnění je manifestace stínového tématu, které bylo vytěsněno z vědomí. A nemoc ho na něj upozorňuje.

Čím se konkrétně Dahlke zabývá? Vím o něm, že je Jungián, věnující se psychosomatické medicíně.

Ruediger Dahlke se proslavil díky své symbolické výkladové psychosomatice, kterou spolu s Thorwaldem Dethlefsenem popsal v bestselleru Nemoc jako cesta. Vycházeli z toho, že každá forma a tím každá věc, je manifestací ideje, která je za ní. Tělo zastupuje aspekt formy a duše pak zastupuje obsah. Každý obraz nemoci je tedy výrazem ideje, příp. určitého vzorce, který chybí ve vědomí. Tato „chybějící“ součást pak klesne na manifestační rovinu těla, pokud se jí nedostává prostoru na rovině vědomí.V současné době je autorem více než 60ti knih, lektorem seminářů a přednášek na téma integrativní medicíny. Dalšími pilíři jeho práce jsou aplikace tzv. „Zákonů osudu“, ale je také uznávaným odborníkem v oblasti půstu či spoluautorem terapie spojeným dechem. 

Stín podle Junga je základ, na kterém stojí Dahlkeho symbolické výkladové psychosomatiky. Každé onemocnění je manifestace stínového tématu, které bylo vytěsněno z vědomí. Tato „chyba“, kterou tělo ztělesňuje ve fyzické podobě, nám pak v našem systému chybí. 

Když máme nemoc, tak tedy vlastně už máme také řešení pro svůj problém, aby byla v systému zachována rovnováha.

 

Když máme nemoc, máme i řešení,

Jen v podobě, která se nám nelíbí, ale chybějící princip tak zůstává v našem systému zachován. Takže to vlastně žádná chyba není, ale snaha organismu o udržení rovnováhy. Umění je destruktivní řešení v podobě zdánlivé chyby systému- bolesti a nepříjemných tělesných projevů- vrátit zpět na úroveň vědomí a žít chybějící princip v konstruktivní podobě. 

Postupně jsem si vyléčila, co mne trápilo. Od malička jsem byla totiž hodně nemocná. Byla to nakonec výhoda pro moji profesi, protože jsem si spoustu nemocných stavů vyzkoušela a vím, jak se člověk cítí. Zpětně jsem si dokázala uvědomit, jak jsem si tyto stavy přivodila. Moje častá ne-mocnost mi pomohla z toho udělat profesi.

Nejdřív jsem studovala pro sebe, ale pak jsem měla absolvovány téměř všechny výcviky u Dr. Dahlke a tolik mě to naplňovalo, že jsem to chtěla dělat dál, protože mi tato filozofie byla velmi blízká a její praktikování vneslo do mého života propojení se s univerzálními principy. Nevěřím totiž na náhody. Mám ráda řád a mít svůj život ve svých rukou. A univerzum, ve kterém žijeme, má dokonalý řád. Jde o to, naučit se žít v souladu s jeho principy fungování. Kdykoliv mě něco bolí, trápí, nejsem ve flow, vím, že to není náhoda, ale láskyplné upozornění a zároveň jasný ukazatel, jak se opět vrátit na svou cestu. 

Jak sloučit „flow“ a bytí pánem svého života? Osobně bych přirovnala flow k tomu, že se nechám nést tím, co přichází a podřídím se „osudu“, ale když jsem pánem svého života, určuji si krok po kroku, co já chci.

Je to báječná kombinace, ale uchopit ji mi trvalo asi úplně nejdéle. Když chci mít všechno nalajnované a pod kontrolou, není prostor pro „děj se vůle Tvá“ (jak se říká „Děj se vůle Boží“), ale spíše tím říkám: „Děj se vůle má“. Problém je, že naše ego a hlava to nikdy nevymyslí tak, jak to dokáže vymyslet vesmír.

V poslední době zjišťuji, jak velice důležité je mít vizi a být otevřená, ale pak to pustit, nelpět a důvěřovat.

A samozřejmě dělat praktické kroky, jež jsou v mé moci. Není to rezignovanost, ani odevzdání odpovědnosti za svůj život, ale „já důvěřuji“, že mě život láskyplně nese a podporuje. Často jsou k tomu lidé dotlačeni ve fázi, kdy se snažili zuby nehty něco prosadit, ale život jim stále zavíral dveře. Až když je člověk sražen na zem, vezme mu to sílu a prostředky a nezbývá mu, než se poddat vyššímu principu, pak může opět vstoupit život a projevit se jeho vyšší moudrost. K tomu ale nemusí dojít, když zavčasu uznáme, že se snažíme hlavou prorazit zeď, zatímco jsou otevřené dveře, které přes svou paličatost nevidíme. 

 Člověk obecně nemá rád změnu a má strach se tomu poddat.

Často máme dokonce strach z toho, jak může být život jednoduchý, úžasný a lehký. Že bychom se nemuseli neustále snažit a být perfektní a prostě BÝT, ve své opravdovosti. Sama mám za sebou velmi transformační rok, kdy jsem šla až úplně na dřeň. Tím, že jsem se pro to rozhodla, bylo pro mne vše ale mnohem zábavnější a spousta mystických zážitků mi byla odměnou, když jsem uvedla svou vůli do souladu s Vyšší vůlí. To mi jen potvrdilo, že život má pro nás připravená mnohem, mnohem úžasnější řešení, než si vůbec dokáže naše lidská mysl kdy představit. Pokud mu dovolíme se skrze nás projevit. 

 

Akce lektorky v Maitrei: https://seminare.maitrea.cz/simona-frydrychova

Web Simony Frydrychové: http://www.dahlke.cz

Autor článku: Barbora Jirsová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Temné bohyně

24. – 26.5.2019

Jak komunikovat srdcem

19. – 20.1.2019

ZNOVUZROZENÍ

17. – 20.1.2019