Nezůstávejme odpojeni aneb Návrat ke své esenci

14. ledna 2015

„Obecně jsou esence mostem mezi naší osobností, kterou jsme si vytvořili, a mezi střípkem božského principu v nás. Tento střípek také můžeme nazvat naší duší a ta je v přímém kontaktu se Zdrojem. A ten je samozřejmě jenom jeden,“ říká o esencích Martina Janků, spolulektorka semináře o návratu k naší přirozenosti. Proč se tedy o esencích mluví v množném čísle? Přečtěte si rozhovor s Martinou a Prasadamem.

Co to jsou esence, které na svých seminářích představujete?

Martina Janků (M): Je to naše přirozenost, jakási božská jiskra v nás, i když slovo „bůh“ je v naší společnosti hodně zprofanované. Na druhou stranu ale dobře víme, že nejsme jenom tělo, fyzická schránka, ale že naše podstata sahá daleko hlouběji. Nejvhodnější slovo možná bude „Zdroj“.

Když se narodíme, jsme plní esencí, které symbolizují naše přímé spojení s tímto božským principem, se Zdrojem. Ale tím, jak se dostáváme do světa hmoty a přicházíme k mamince, která má v sobě určité přesvědčení a předsudky nebo je možná sama zraněná nebo má problémy se svým partnerem, tak se postupně od své přirozenosti oddělujeme.

Celá společnost, ve které žijeme, nás ovlivňuje. Ne jenom maminka, ta sama je zrovna tak ovlivněná svými rodiči a okolím, ve kterém žije. Samozřejmě existují i další vlivy: Už v průběhu prenatálního období a porodu mnoho z nás zažívá trauma, a to má obrovský vliv na náš život.

Svou přirozenost tedy neztrácíme, jen se od ní oddělíme.

Ano, nejsme s ní v kontaktu. I my dvě teď, když si povídáme a soustředíme se na rozhovor, tak současně je v nás přítomen božský zdroj. Není možné, aby nebyl; vždycky JE přítomen. Toto oddělení od naší přirozenosti v nás vzniká postupně výchovou našich rodičů, kteří nás učí, jací máme - nebo nemáme – být, co je „správné“, co je „špatné“... Tím se postupně buduje naše  osobnost. S určitou nadsázkou také můžeme říct, že čím jsme „vychovanější“, tím jsme také oddělenější od své přirozenosti. (usmívá se)

Těžko soudit, co je největším vlivem našeho oddělení od zdroje, jestli to je právě výchova. Ale rozhodně obrovský podíl na tom mají právě všechna zranění a traumata z doby prenatalu, porodu, dětství, různé křivdy, ponížení a strachy, co jsme si zažili atd..

Čím jsme „vychovanější“, tím jsme také oddělenější od své přirozenosti.

Dosud jsem slyšela o „naší esenci“ – jakési božské přirozenosti, která je jenom jedna. Zaujalo mě ale, že mluvíte o esencích v množném čísle.

Obecně jsou esence mostem mezi naší osobností, kterou jsme si vytvořili, a mezi střípkem božského principu v nás. Tento střípek také můžeme nazvat naší duší a ta je v přímém kontaktu se Zdrojem. A ten je samozřejmě jenom jeden.

A o esencích mluvím v množném čísle proto, že obsahují různé kvality, které jsou nám všem naprosto přirozené. Akorát si jich nejsme tak často vědomi... Každé esenci také odpovídá jiná barva a je spojena s určitým hlavním tématem. Takovéto rozdělení není náhodné, ale má své hluboké kořeny, sahá až do pradávných súfijských metod a textů.

Mohla byste přiblížit nějakou esenci včetně jejich barevného odlišení a kvalit, které nese?

Na našich seminářích začínáme vždycky se zlatou a červenou esencí společně. Červená je spojena s kvalitou živosti, živelnosti, ohnivosti a naší přirozené odvahy. Pokud jsme ale odděleni od své přirozenosti, neumíme tuto esenci projevovat přirozeně, což v důsledku vypadá tak, že si jdeme tvrdě za svým a hodně o to bojujeme. V našem jednání je cítit velké úsilí a tlak. Nebo naopak jsme bojácní a neumíme se za sebe postavit, často selháváme v životě a jsme v roli oběti. Takové jednání v nás vytváří naše osobnost.

Jdeme tvrdě za svým a hodně o to bojujeme. V našem jednání je cítit velké úsilí a tlak. Takové jednání v nás vytváří naše osobnost.

Přirozeně projevená červená esence totiž spočívá v tom, že se umíme postavit sami za sebe nebo za svůj názor – bez boje, prostě jenom řekneme „Ne, takhle to nechci“ nebo „Tohle se mi nelíbí.“  Je to síla v nás, kterou nemusím nikomu dokazovat, protože pokud je použita správně, budí přirozený respekt. Červená esence také hodně vypovídá o naší vitalitě a vnitřním ohni. Dost často se také stává, že ten, kdo pochází z rodiny, kde se často křičelo a dělo násilí, svou vitalitu potlačí. Jenže když v sobě cokoliv potlačujeme, živoucí energie přestává proudit a vznikají bloky.

Na našich seminářích červenou esenci propojujeme se zlatou, protože s ní úzce souvisí. Jsme s ní totiž ve spojení už od okamžiku našeho početí: Můžeme si ji představit jako zlatý energetický obal kolem nově vznikajícího života v matčině lůně. Také proto je zlatá esence asociována s tématy jednoty a hluboké lásky, která ale dalece přesahuje lidský rozměr.

Jak spolu právě tyto dvě esence souvisí?

Když se narodí dítě, určitou dobu trvá, než si uvědomí, že je samostatné individuum. Po tuto dobu vnímá samo sebe skrze svou matku a svou matku vnímá jako samo sebe. Toto splývání je vyjádřeno zlatou esencí, která je svou podstatou velmi výživná, protože nám poskytuje pocit totálního naplnění a bezpečí.

Později si dítě začne uvědomovat, že je samo sebou: začne lézt a postupně se od své matky vzdalovat a současně se k ní vracet. To je okamžik, kdy se zlatá esence začíná prolínat s červenou – a tématy prosazení a vlastního směřování.

To je okamžik, kdy se zlatá esence začíná prolínat s červenou – a tématy prosazení a vlastního směřování.

Prasadám (P): ... To potom mluvíme o takzvaných dírách, které se ukrývají na našimi nejhlubšími zraněním pocházející z našeho dětství. A pokaždé, když se k nim přiblížíme nebo se jich jakkoliv „dotkneme“, tyto „díry“ se v nás aktivují - nebo také můžeme říct, že do nich spadneme. Poznáme to podle toho, že se aktivuje náš obranný systém, náš štít, jak o něm mluvila Martina. Během svého života jsme si vypěstovali řadů mechanismů, jak se těmto svým dírám, bolavým místům vyhýbat.

Jak se v našem každodenním životě projevuje, že nejsme v kontaktu se svou esencí?

M: Obecně řečeno jsme nespokojení v životě a se životem jako takovým. Máme pocit, že nám nic nefunguje, vztah ani práce. Jsme ustrašení, naštvaní nebo bez emocí, protože si myslíme, že projevit, co cítím, není správné. Neumíme říct „ne“, vlastně ani nevíme, co chceme, a bojíme se říct svůj názor. Máme pocit, že nám v životě nic nefunguje, a často vidíme problémy tam, kde ani nejsou. Necítíme se milovaní a přijímaní.

Často se cítíme jako oběti, nemůžeme najít své místo v životě. Svoji nespokojenost svádíme nejdříve na rodiče nebo společnost, kteří jsou odpovědní za to, že například  nemám dostatek prostředků na slušné živobytí nebo slušné postavení. Pozornost je zaměřená na to, co nefunguje, stěžování si a obviňování okolí. Ne na to, co dělat, abych to změnil, a jak vzít život do vlastních rukou.

Všechny tyto pocity jsou pouhou reakcí na naše prvotní oddělení od naší vlastní přirozenosti v raném věku. Toto oddělení nesmírně bolí. A abychom tuto bolest vůbec přežili, doslova si musíme (zdůrazní) vytvořit ochranné štíty.

Zmínila jste těžkosti a zranění, se kterými se v životě potkáme. Když se tedy začneme s esencemi znovu kontaktovat, otevřou se také naše staré rány?

Ano, je to tak. Otevřou se staré rány, které je díky tomu možné uzdravit a zacelit. Pochopíme, proč jsme si v dětství museli vytvořit mechanismus přežití. Prvotní tendenci „shodit“ se za to a odsoudit nahradí soucit sám k sobě. Přijetí sebe sama a ochota čelit bolavým místům v nás je jedním z prvních kroků.

Prvotní tendenci „shodit“ se za to a odsoudit nahradí soucit sám k sobě.

Na seminářích se učíme, jak se znovu spojit s esencemi, se kterými nám chybí spojení.Je to metoda, která pochází z učení Diamond logos. Tím se léčí hluboká stará zranění a my jsme opět celistvější a více v kontaktu sami se sebou, se svoji podstatou. Zároveň využíváme i jiných velmi účinných metod, jako jsou například rodinné konstelace, práce s traumatem, enneagram nebo voice dialogue. Neodmyslitelnou součástí jsou také různé druhy meditací.

Prasadáme, mluvil jsi o dírách, které v nás zanechalo oddělení od naší přirozenosti. Dají se vůbec někdy zahojit, ve smyslu zaplnit? Nebo se s nimi musíme naučit žít?

P: Ze všeho nejdřív si musíme být vědomi toho, že nějaké takové „díry“ v sobě máme. Což může být zpočátku těžké, protože kvůli zranění, která se v nich skrývají, se jim nevědomě vyhýbáme. To se projevuje tak, že danou oblast na těle necítíme: Necítíme svůj solar plexus, své třetí oko, své ruce nebo své pohlavní orgány, kde se mimo jiné skrývá nejvíc „zranění“ našeho oddělení od své přirozenosti.

Toto „být si vědom“ svého primárního zranění ale předpokládá určitou míru odpovědnosti za svůj život. Dokud budu za své „nepohodlí“ obviňovat druhé, nemůže skutečné léčení začít. Je to podobné, jako když se mi opakovaně vrací nějaká nemoc a já si chodím k lékaři čistě pouze pro prášky na úlevu od bolestí nebo nemoci, ale víc se jí věnovat nechci. Potom celou odpovědnost za své uzdravení předávám do rukou farmaceutickému průmyslu, místo abych se snažil pochopit, co se mi tělo snaží říct.

Dotýkat se vlastních zranění není jednoduché...

To bezpochyby. Ale vyplatí se to. Když se do nich ponoříme víc a dostaneme se až ZA ně, setkáme se konkrétní kvalitou naší esence, které se daná oblast týká. A to je nádherné setkání sebe sama v naší celistvosti! Právě z tohoto místa si pak do svého života přinášíme obrovské obohacení v podobě osobní síly. Tím se naše zranění uzdravuje.

Když nevěříme, že můžeme svou sílu mít, vlastnit (zdůrazní), pak ji ztrácíme.  A když nevěříme, že ji můžeme mít, pak samozřejmě také nevěříme, že můžeme svou vlastní životní sílu žít. (zdůrazní) A pak prožijeme celý život ve strachu, třeba i ze zneužití životní síly. A k tomu se přidávají pocity viny ... a už se od své přirozenosti vzdalujeme čím dál tím rychleji. Protože i moc a síla jsou aspekty naší esence, jen jsme už zapomněli jejich původní, přirozenou a nevinnou kvalitu.

Za úvodní fotografii děkuji paní Evě Neumanové (www.evenue.cz).

Náš tip:

S Martinou jsme poodhalily tajemství pouze dvou esencí, červené a zlaté. A co taková stříbrná, modrá, žlutá, zelená nebo dokonce černá? Jaké kvality nám přinášejí do života a s jakými tématy se při jejich objevování můžeme setkat? Přijďte na prodloužený víkend 23. ledna do prostoru Pohled v Praze 7, kde proběhne Představení esencí. Nebo můžete začít přímo bílou esencí spojenou s tématem otce a jeho role v našem životě. Setkání s bílou esencí se koná v úterý 10. února. Bližší informace a termíny najdete na stránkách Mandira.name.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

QUODOUSHKA 1

18. – 22.3.2020

Otisky

10. – 12.4.2020