Nová doba si žádá nové přístupy k partnerství

17. září 2014

„V otevřeném vztahu musíš být naprosto přítomná ve všem a pravdivá ke všemu, co se v něm právě děje. A to není vždycky lehké,“ říká Richard Vojík o jednom z typů nových přístupů v partnerských vztazích. Celkem jich je pět; jaké jsou ty další? A v čem spočívá výzva každého z nich? Přečtěte si!

K rozhovoru jsme se sešli v tantrickém studiu TantraSpa v Praze, příjemné oáze uprostřed Prahy, kterou Richard Vojík vede spolu s Denisou Říha-Palečkovou. Povídání s Richardem patří k těm, ze kterých by se dala napsat kniha. Zde tedy alespoň část jedné kapitoly, a to na téma nových přístupů v partnerství.

Richarde, tvou doménou je především vzdělávání v oblasti vědomé sexuality pro dospělé, ale když jsme se spolu domlouvali na rozhovoru, nadhodil jsi téma nových přístupů v partnerství. Proč právě tohle téma?

Protože stejně jako v sexualitě, i v partnerství musíš být vědomá. Jenže to my neděláme, daleko častěji do partnerství vstupujeme hladoví. Něco nám chybí a chceme to. Je to podobné, jako když někdo hladoví – to je stav před opravdovým vážným vztahem - a pak se ocitne před švédským stolem - to je ten vztah -, začne se cpát a pak je mu zle. Proto je dobré tolik nehladovět a než vstoupíme do vážného vztahu, tak už se trochu „sytit“.

Co tím myslíš, „jíst před samotným vztahem“?

Věnovat se sám sobě. A to neznamená jenom chodit mezi lidi a stýkat se s přáteli, ale také jít dál, o čemž se často na veřejnosti a v médiích nemluví. Mám na mysli doplňování naší základní lidské potřeby doteku a emocionálního sdílení. Takže si třeba dopřát masáž. Nebo si zajít na tanec, ve kterém se s ostatními můžeme obejmout, dotýkat.

Nejhorší, co může člověk, který je právě sám, udělat je zavřít se sám doma a vytvářet si v hlavě řadu domněnek a konstruktů. Tím jeho frustrace neustále stoupá, a kdykoliv potom někoho potká, vrhne se po něm. Na což dotyčný zcela logicky zareaguje útěkem. A kolo se roztáčí...

Tím jeho frustrace neustále stoupá, a kdykoliv potom někoho potká, vrhne se po něm.

Je to skutečně jediný možný scénář? To by bylo tristní...

(směje se) Dost často to také bývá tak, že takoví „emocionálně vyhladovělí“ lidé potkají někoho, kdo jim pomůže se takzvaně „otevřít“, a tím připravit pro vážný vztah. Na který kvůli emocionálnímu zranění připraveni nebyli…. Velmi často, a v partnerském vztahu obzvlášť, po tom druhém chceme, aby nám naplnil naše potřeby.

Pojďme se tedy víc věnovat rozdílným přístupům k partnerství. Jaké jsou?

Principiálně takové, že oba partneři mají od partnerství odstup. Jakoby svůj vztah „vedou“. Takové partnerství má totiž určitý společný cíl, společnou vizi a způsob, jak chtějí oba partneři spolu v daném partnerství žít. Řada takových párů už existuje; opustili město a žijí bio nebo dokonce raw (zastánci syrové stravy, pozn.red.) A podle mě jde o to podobný přístup uplatňovat i v myšlení: prostě to zkusit jinak.

Vlastně nevymýšlíme nic nového, indiánská tradice Quodoushka, ve které jsem vzdělán, ukazuje, že severoameričtí původní obyvatelé téma vědomého přístupu k partnerství řešili už kdysi dávno. A jedním z výsledků, ke kterému došli, byl například zvyk, že muž a žena se brali na tři roky. Po třech letech se manželství automaticky ukončilo. Současně tím oba dva měli možnost situaci zhodnotit a svobodně se rozhodnout, jestli spolu chtěli znovu být nebo ne. Tak měli některé páry svatbu třeba pětkrát za život! A podobně si mohou zvolit, v jakém typu vztahu chtějí žít.

A jsme u toho: Z jakých typů si tedy vybírají?

Celkem z pěti: Buď se rozhodnou pro uzavřený vztah, který je ideální pro výchovu dětí, vytváření bohatství nebo společné vize. Nebo se rozhodnou pro otevřený vztah, který je ideální na vědomou retraumatizaci všech svých stínů a zpracování výzev, to říkám s nadsázkou…, které si tím ale můžeš vyléčit.

Otevřený vztah je ideální na vědomou retraumatizaci všech svých stínů a zpracování výzev…

Něco mi říká, že to bude poněkud „náročnější léčba“…

V otevřeném vztahu musíš být naprosto přítomná se vším a pravdivá ke všemu, co se v něm právě děje. A to, opravdu, není vždycky lehké. V tomto druhu vztahu nelze hrát žádné hry typu „Dneska nechci sex, tak ty ho mít taky nebudeš.“ Protože ten druhý totiž může říct „Dobře, tak já ho budu mít tady s Honzou“, pokud jde o ženu, případně „s Hankou“, pokud jde o muže. A v ten okamžik se v nás dost často okamžitě spouští všechna naše zranění z dětství, všechna naše traumata opuštění rodiči a všechny nenaplněné touhy našeho vnitřního dítěte. O způsobech léčení vnitřního dítěte a do jakých slepých uliček se během toho můžeme dostat, bychom ale mohli mluvit dlouho…

Jaký je rozdíl mezi tímto otevřeným vztahem, který se skutečně nazývá „vztahem“, a mezi volným nezodpovědným přelétáním od jednoho člověka ke druhému?

Tomuto otevřenému typu vztahu se také říká polyamorie. Z čehož vyplývá, že ke všem lidem, které v takovém vztahu jsou, skutečně cítíš lásku. Všechny, se kterými spíš, miluješ. Máš s nimi skutečný vztah.

Na rozdíl od dalšího typu vztahu nazvaném volný tanečník nebo volná tanečnice. Takový člověk nemusí (zdůrazní) mít vztah s nikým. Je to typ vztahu, který na krátkou chvíli ochutnává a zkouší všechny existující vztahy. Tu skočí do otevřeného vztahu, tu zase do celibátu, prostě tak pluje a zkouší. Spí s ostatními, i když je nemiluje. Většinou tento typ vztahu lidé zažívají mezi třináctým a osmnáctým rokem. Polyamorii a volné tančení si lidé velmi často pletou a zaměňují…

Čtvrtým typem vztahu je vztah ve trojici; dva muži a jedna žena nebo dvě ženy a jeden muž. Bohužel, v našich podmínkách tento typ partnerského vztahu většinou vzniká tajně a v takovém případě to je podvádění.

A co když je člověk sám?

To je pátým typem vztahu – celibát. Ve smyslu, že sexuálně nežiješ s ostatními lidmi, ale sám se sebou ano. Toto je velmi silná forma vztahu vracející člověka k sobě samému; v tomto vztahu si velmi jasně uvědomíš, co chceš, jak chceš a kdy chceš, uvědomíš si své tělo a jeho potřeby, svou sexualitu a také její kvalitu.

V tomto typu vztahu si uvědomíš, co chceš, jak chceš a kdy chceš, uvědomíš si své tělo a jeho potřeby, svou sexualitu a také její kvalitu.

Každý typ vztahu má určitou význačnou kvalitu. Často ve svém životě procházíme všemi typy, a proto je dobré být v nich vědomě. Protože jedině tehdy můžeme se svými protějšky o svých potřebách mluvit narovinu a jasně. Když v tom vědomě nejsme, tak se přizpůsobíme druhému, který chce uzavřený vztah, ale my chceme otevřený. Potom své tajné touhy přenášíme do ilegality a vytváříme si dvojí život.

Zmínil jsi, že tě v těchto pohledech inspirovala tradice původních obyvatel Severní Ameriky Quodoushka. Ještě někdo?

Dobrý pohled také nabízí David Deida, který rozdělil vývoj partnerských vztahů na tři úrovně: První úroveň je typu „já“ a „jenom moje potřeby“, přičemž ten druhý ve vztahu je důležitý pouze jako sexuální objekt. A tento objekt zůstává objektem ze své vlastní vůle, protože se mu líbí, že ten druhý o něj stojí a že má jistou moc, ať je manifestovaná jakkoliv – penězi nebo společenským postavením, skrze kterou se on může definovat.

Na tomto principu „vzájemně výhodných výměn“ funguje v současné době velká řada partnerství. Tato úroveň je absolutně nevědomá a neustále je v ní někdo zraňován, jak muži, tak ženy…pro oba dva v ní ale současně funguje maximální sexuální přitažlivost!

Druhé úrovni vztahu se říká psychologická, protože oba partneři si v něm hlavou vysvětlí, jak to mezi sebou mají. Mají společný cíl. To jsme třeba my dva teď; ty jsi žena, vědomá si své sexuality a víš, že spolu nic mít nechceme, já jsem muž, vědomý si své sexuality a vím, že spolu nic mít nechceme. Oba víme, proč tu jsme - aby vzniknul tento rozhovor.

V první úrovni vztahu byli oba dva partneři neustále něčím zraňováni. O co jde v této druhé úrovni?

Protože se druhá úroveň vyvinula z první, jde především o ochranu (zdůrazní) před zraněním. U žen touto ochranou bývá skleněná koule, díky které každé potenciální nebezpečí zranění odpálkují, zatímco u mužů to je spíš amébovitý vlnivý gel. (usmívá se) To jsou ti jemní hoši, kteří jezdí na tantrické semináře, mají vyšší duchovní cíle života, hledají jeho smysl a boha a chtějí se dlouze, dlouze milovat, i když nakonec velmi často skutek utek´…

To jsou ti jemní hoši, kteří jezdí na tantrické semináře, hledají smysl života a boha a chtějí se dlouze, dlouze milovat, i když nakonec velmi často skutek utek´…

I v tomto typu vztahu není ani jeden z partnerů plně uspokojen. Dobře si spolu popovídají a vysvětlí spoustu věcí, ale sexuálně to moc nefunguje. Ženy jsou velmi často frustrované, protože se chtějí dobře a kvalitně milovat, ale muži nemají moc zájem, ti si spíš jen tak plynou.

Asi tuším, kam míříš… Třetí úroveň je tedy „od obou extrémů trochu, ale v nové kvalitě“? Tedy propojení „spirituality“ druhé úrovně s „hmotou“ a „živočišností“ první úrovně….

… přesně tak, ale aniž by se vzájemně zraňovali! Na této třetí úrovni totiž jsou lidé, kteří měli všeho předešlého dost a zjistili, že si s tím mohou hrát. A takové ženy a takoví muži jsou doslova bohyněmi a bohy (usmívá se) vědomí si své sexuality. Protože obě dvě předešlé úrovně obsahovaly jistou kvalitu nevědomí týkající se vlastní agresivity: na první úrovni je jí moc a na druhé je potlačená.

Richarde, řekni mi, jaká je tvá vlastní zkušenost s typy vztahů, o kterých jsme si povídali?

Dalo by se říct, že velká, vyzkoušel jsem si je totiž všechny, (směje se) takže vím, o čem mluvím, když říkám, že například celibát je velmi silná forma vztahu sám se sebou. Žil jsem v něm rok a dokonale tak poznal sám sebe. Bylo to velmi vyživující pro mě samotného i pro můj současný vztah.

Náš tip:
Více informací o tom, čemu se Richard věnuje a v jakých tématech Vás může na Vaší cestě doprovázet, najdete na jeho stránkách RichardVojík.cz.

Možná vás Richard zaujme jako jeden z lektorů a autorů projektu Cesta pravého muže, do kterého přispívá zcela tematicky, protože se věnuje oblasti vědomé sexuality, vášně a našich stínů, které vědomá sexualita nekompromisně odkrývá – a tím je pomáhá přijmout a léčit.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku