O základní škole s „moderním“ přístupem

13. února 2013

„Tak trochu jiný“ styl výuky a výchova dětí se nejenom u dětí, ale i u jejich rodičů těší čím dál tím větší oblibě. Pojmy jako Montessori či waldorfská pedagogika už dávno není ničím neznámým; mateřskými školkami se začalo, základní školy brzy následovaly. S čím se při přechodu z mateřinky do školy děti nejvíce potýkají? A jak konkrétně vypadá vyučování? Ptali jsme se Olgy a Patrika Matlákových, autory projektu ZŠ a MŠ s Montessori výukou SOFIE v Říčanech u Prahy.

Vcházím do třídy a překvapení přichází okamžitě: Počet stolečků rozhodně neodpovídá počtu dětí ve třídě. Proč? Však se podívejte sami... A potom také, že všechny „pomůcky“ – pastelky, kostky, sešity vyrovnané do komínků – jsou tak nízko. Tedy - nízko pro dospělého; pro děti jsou akorát. A o to právě jde: škola je tu přeci především pro děti, takže dosáhnout na ně mají HLAVNĚ ony. A jak říká Olga Matláková, takto vznikla celá základní škola SOFIE.

Olga(O): Dorostly nám totiž děti z naší mateřské školky a my jim chtěli nabídnout možnost pokračovat v této filosofii, o které si myslíme, že má smysl a má jim co dát. Tak jsme mezi rodiči zjišťovali, jestli o něco takového vůbec mají zájem. Měli...

Předpokládám, že do základní školy Sofie chodí i děti, které před tím do mateřské školky s Montessori nebo jí podobnou výukou nechodily. S čím se takové děti musejí potýkat nejvíce?

O: Mezi školními dětmi jsem daleko víc zaznamenala, že nově příchozí děti přišly už do zavedené party, která se znala ze školky. Takže bylo zapotřebí začlenit je do kolektivu a pomoci jim najít si kamarády. Také pomůcky pro ně byly zcela nové, ale už po několika měsících je z nich fungují parta bez rozdílu v tom, z jaké školky přišly.

Český jazyk - děti a nová písmenka

O principech Montessori pedagogiky je na internetu spousta informací, většinou jsou ale hodně obecné. Jak si tedy konkrétně představit aktivity „podporující individualitu dítěte“ nebo „získávání odpovědnosti za sebe i za své okolí“, o kterých se ve spojitosti s tímto stylem výuky často mluví?

O: Děti například učíme, že tak jako život probíhá v určitých střídajících se cyklech, tak i výuka má určitý rytmus, ve kterém se střídají jednotlivé činnosti. Činnosti, díky kterým se učí trpělivosti, soustředění a tolerance, tím je například řízená aktivita, obvykle nová látka, kterou jim paní učitelka vysvětluje, nebo aktivita, kdy děti něco dělají společně,. Tím se učí udržet pozornost a přes určitou poslušnost se v nich buduje „slušnost a disciplína“. Každé dítě je ale jiné a potřebuje jiný přístup: Někoho naučíte sčítaní nebo odečítání díky jedné určité pomůcce, někdo jiný bude k pochopení potřebovat pomůcku jinou.

Proto po této řízené části přichází část, ve které děti pracují s pomůckami a vybírají si z nich takové, které znají a které je baví. A tyto pomůcky mohou souviset s výukou, kterou právě probírají, nebo nemusejí...

P: Během výuky jsou ve třídě vždy dvě paní učitelky. A právě v tomto okamžiku mají možnost věnovat se individuálně těm dětem, které s látkou potřebují ještě pomoci, ať už zopakovat novou látku nebo si něco více procvičit, například psaní písmen, nebo se věnovat těm, které potřebují pomoc v logopedii. Těmto dětem to umožňuje pracovat v klidu, protože nejsou ve stresu, že zdržují a ostatní by na ně museli čekat. A právě tohle je v našem pojetí jeden z aspektů individuálního přístupu k dítěti.

Ve vašem pojetí... Narážíte tím na potřebu určitých změn vůči původním principům Montessori pedagogiky?

P: Tato metoda vznikla před sto lety, ale co se základní školy týče, už teď po půlroce provozu narážíme ve své každodenní praxi na její určitá omezení, která jsme se rozhodli překročit a dělat víc po svém. Ukazují nám to samotné děti! Ukazují nám, že to, co je napsané v knihách a co je vidět na projektech, které se podle těchto knih důsledně řídí, není podle nás úplně to, co by našemu projektu a našim dětem vyhovovalo.

O: Například v klasické Montessori škole mají děti velkou volnost v tom, čím se budou zabývat, co budou vlastně ve třídě dělat. Nemusí se účastnit výkladu nové látky, když nechtějí, nebo se věnují jiné práci ve třídě. Nám se ale ukázalo, že určitý řád a z něj vyplývající disciplína lidskou duši a speciálně tu dětskou kultivují. Sami jsme si vyzkoušeli, že když jsme dětem takovou volnost poskytli, nedokázaly ji zatím uchopit. Najednou nevěděly, co mají dělat, se kterou pomůckou pracovat...

(...) Velkou volnost děti zatím nedokázaly uchopit. Najednou nevěděly, co mají dělat, se kterou pomůckou pracovat...

P: ... Jako když se ocitnou v obrovské místnosti plné hraček. Nevědí, se kterou si hrát dřív, tak postupně vytahají všechny, ale ve finále si ani s jednou nehrají pořádně. Zato když jim dáte na výběr ze dvou, tří hraček, dokáží si s jednou hrát několik hodin. (zamyslí se) Dvojsečnost takové volnosti se promítá i do celé výchovy. Když se budete dítěte každé (zdůrazní) ráno ptát, co chce na snídani, samozřejmě jednou dospějete do bodu, že si začne vymýšlet všechno možné, jenom jestli to ta máma splní. Když mu dáte na výběr ze dvou možností, na které je maminka připravená, má svobodu se rozhodnout a zároveň má stanovené určité hranice.

O: Ať se to někomu líbí nebo ne, vědomí hranic a určité autority je pro děti velmi důležité. Dává jim to jistotu! Bez nich je pro ně náš svět příliš veliký a zahlcující. Proto se ani ve velkém prostoru necítí dobře: Když postavíte batole doprostřed velké místnosti, začne plakat nebo se odtud bude snažit přesunout blíž ke stěně nebo k nejbližšímu nábytku...

P: ...Děti potřebují vidět, kde jim končí jejich svět. Proto, pokud nejsou novorozenci přímo u maminky, tak jim je nejlépe v zavinovačce nebo jiném podobném vaku nebo později i v dětské postýlce, prostě tam, kde mají jasně stanovené hranice svého těla a okolního světa.

Zmínili jste určité rozdíly mezi přístupem Montessori pedagogiky tak, jak vznikla před sto lety a jak děti žijí dnes. Kde jinde je vy osobně ještě vidíte?

O: (bez rozmýšlení) Před sto lety vyrůstaly děti v daleko početnějších rodinách a do školy si chodily tak trochu odpočinout. (usmívá se) Dnešní děti jsou mnohem častěji jedináčci nebo mají jednoho, maximálně dva sourozence. Takže škola jim tak trochu nahrazuje společenství, které dřív vyplňovala rodina. Vidíme, že do školy přicházejí s touhou mít kamarády a dělat věci společně, ne samy.

Matematika - pojem množství

Dnešní děti také mají málo přirozeného pohybu, zejména děti ve městech. Něco částečně nahradí zájmové sportovní kroužky, ale ne dostatečně. Přitom přirozeností dětí je být téměř neustále v pohybu, malé děti se prostřednictvím pohybu učí... Prostě jim chybí takové to běhání nebo lezení po stromech. Toto se v klasické Montessori pedagogice také neřešilo.

(přemýšlí) Dnešní děti také mají kolem sebe obrovské množství informací, které se na ně neustále valí z různých stran. Podle mě dnes dětem chybí to, aby si informace získávaly přirozeně, aby si na to přicházely samy a uměly se získanými informacemi pracovat, propojovat je a uměly si nacházet, co pro ně je důležité a co není.

P: Vidíme tedy, že neexistuje jeden jediný výklad Montessori pedagogiky, který by byl považovaný za správný a všechny ostatní byly špatné... To ale ani paní Montessori nechtěla! Nepsala žádnou obecně platnou příručku nebo návod k použití; vytvořila učební pomůcky a systém, jak s nimi pracovat, spolu s určitou filosofií.

Ale to, jak to kdo uchopí a uvede do praxe, se v čase proměňuje, v závislosti na potřebách dětí a vnějších podmínkách, ve kterých vyrůstají. Také proto můžeme o těchto principech říct, že i když jsou staré sto let, jsou v podstatě moderní. Ve své tehdejší době byly a dnes stále jsou.

Procvičování jemné motoriky

Náš tip:

Zaujalo Vás toto téma v této konkrétní základní škole? Podívejte se na www stránky Základní školy Sofie nebo se rovnou přijeďte podívat – vlastní zkušenost nenahradí ani tisíc slov (ani těch 1.153 tohoto rozhovoru).

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Otisky

10. – 12.4.2020

Překroč svůj stín

13. – 14.6.2020

INDIVIDUÁLNÍ TERAPIE

17. – 18.2.2020