Pohyby Ducha – „Spirit Mind” a seminář s M. Erdödy

20. března 2009

Základním principem metody rodinných konstelací je práce s nedokončenými pohyby lásky. Ta má nekonečně mnoho podob a hraje důležitou roli při uvědomění, že zde existuje něco jako "zdroj" pohybu veškerého života. Co je tímto zdrojem? Trochu to připomíná snahu poznat boha, kterého jakmile ale pojmenujeme, dostaneme se mimo poznání...

Otázkou, co je “Spirit Mind”, se intenzivně zabývám již od prvního setkání s konstelační metodou „Pohyby Ducha”. Bylo to před dvěmi lety v Hellingerově centru v Paříži. Zážitky z tehdejšího semináře s Manuelou Erdödy byly tak hluboké a inspirující, že ve mně podnítily touhu po dalším poznávání tohoto unikátního přístupu k metodě konstelací. To mě později přivedlo i do Londýna na seminář s Bertem Hellingerem. Seminář se jmenoval „Jak vzkvétá láska?” a jeho tématem byly podoby lásky při uvědomění si všeprostupující přítomnosti zdroje pohybu veškerého života.

Co je však oním zdrojem? Po dlouhodobých intenzivních úvahách o Spirit Mind, provázených dotazováním u fyziků, psychologů, psychoterapeutů včetně Berta Hellingera, jsem si naplno uvědomila, že konečnou odpověď se vlastně nikdy nemůžeme dozvědět. Vyplývá to totiž ze samotné podstaty toho, co chceme poznávat. A tím je ona velká „Mysl”, která je zdrojem naší individuální mysli a je s ní v každém okamžiku propojena.

Lidská mysl je jediný nástroj, který k uvědomění nebo procítění Spirit Mind máme.

Abychom mohli pochopit, co tímto termínem Hellinger míní, je třeba naši pozornost zaměřit nejprve na naši lidskou mysl. Je to totiž jediný nástroj, který k uvědomění nebo procítění Spirit Mind máme. Hellinger zdůrazňuje, že je velmi důležité nezaměňovat lidskou mysl se „Spirit Mind” a nepromítat do ní obraz své vlastní mysli. Ale jak si potom můžeme o ní vytvořit jakoukoliv představu? Lze si vůbec v tomto ohledu něco představovat? Nezůstane to pak jen na úrovni hry s obrazy uvnitř naší omezené mysli? Můžeme vůbec přemýšlet o Bohu? A pokud ne, co nám pak vlastně zůstane?

Podle Hellingera nám nezůstane vůbec nic. A právě toto nic je všechno. Připomíná to známé zenové paradoxy - koany. A východiskem z tohoto paradoxu a cestou, jak poznat nepoznatelné, je podle Hellingera cesta bezpodmínečné pokory a odevzdání se oné Spirit Mind. Přijetí vlastního nevědění. Bez otázek. (Nemůžeme si zde nevšimnout paralely se známým výrokem antického filozofa a mystika Sókrata: “Vím, že nic nevím...”).

Lidská mysl

V rámci naší lidské mysli můžeme zkoumat a ptát se: Jakým způsobem se naše mysl zaobírá Bohem? Jakým způsobem se obrací k tomu, co ji přesahuje? Jak může chápat onu nesmírnou a všepronikající Božskou Mysl? Podobně se můžeme ptát i na to, jak se liší naše představy a pojetí Boha dnes a jak tomu bylo v minulosti. A také jak se tyto přístupy liší v různých kulturách. Dnes se těmto pohledům pozvolna otevírá i současná věda - od psychologie přes medicínu a neurovědy až po kvantovou fyziku (vědci jako S. Grof, anebo Arnie Mindell - který je kvantovým fyzikem i terapeutem).

Výchozím nástrojem a branou hledání odpovědí ohledně toho, co nás přesahuje, je přirozeně naše vlastní mysl. Je tím nejbližším, co máme. Díky ní jsme si vědomi sebe sama a světa kolem nás. Díky ní si můžeme klást složité otázky. A zároveň někdy naše vnitřní představy, schémata a koncepty mysli můžou komplikovat a znemožňovat přiblížení se k oné dimenzi „Spirit Mind”.

Od nepaměti existoval nespočet těch, kteří tomuto zkoumání a hledání zasvětili celý svůj život. V našich evropských končinách například Aristoteles, Platón, Spinoza, Komenský, Einstein a řada dalších.

Božská mysl

Pojem „Spirit Mind” poprvé zmínila Hellingerova spolupracovnice Američanka Suzi Tucker. Hellingerovi se tento termín velmi zalíbil. „Spirit Mind” je všeobsahující a nesrovnatelná s myslí lidskou. Lidé si o ní po tisíciletí vytvářejí představy a označují ji různými jmény. Často jsou tyto představy vytvořeny podle svého vlastního obrazu - někdy úžasné, někdy pohádkové, někdy naivní, někdy scestné, často od každého trochu. Ve jménu těchto představ bylo vedeno nespočet válek a konfrontace mezi různými představami přivedla miliony lidí k utrpení a smrti.

„Spirit Mind” je všeobsahující a nesrovnatelná s myslí lidskou. Lidé si o ní po tisíciletí vytvářejí představy a označují ji různými jmény.

Hellinger se ptá: „Jak bychom si vůbec mohli představovat a tušit, co Bůh je a co myslí?” Můj vzácný přítel, prof. Gejza Timčák, přední evropský odborník v oblasti spirituální a transpersonální psychologie, na to říká: “Každý, kdo by chtěl něco takového definovat, si na tom musí nutně vylámat zuby...” Hned mi v mysli zarezonovala velmi podobná myšlenka Berta Hellingera, který řekl: “Jak bych mohl definovat Spirit Mind? Spirit Mind definuje mě...”

Jak se liší konstelace od „Spirit Mind”?

Původ klasických konstelací pramení z praktických klinických zkušeností terapeutů, jako byli Carl Jung se svým pojmem kolektivního nevědomí, Virginia Satirová se „sculpturing” a přesvědčením, že za vším chováním, i sebevíce bizarním je třeba hledat lásku, potom Arthur Janov s návratem k fyzickému znovuprožití potřeby lásky a Ivan Boszormenyi-Nagy se svou interpersonální etikou, díky které Hellinger objevuje význam svědomí v systemických zápletkách.

Koncept „Spirit Mind” má své kořeny ve filosofii a mysticismu. Hellinger, Erdödy a několik jejich následovníků se o „Spirit Mind” začínají opírat ve své konstelační praxi.

Během Londýnského semináře kladli účastníci Hellingerovi řadu otázek, například: „Co je Spirit Mind? Co přináší klientovi a co přináší mně, lektorovi?”

Hellinger vysvětloval, že v dimenzi „Spirit Mind” neexistuje dualita. Je to nedělitelná celistvost existence, která nic nehledá a nic nepotřebuje, protože je sama vším. Naproti tomu základní tendencí pohybů lidské duše („Movements of the soul”) je hledání lásky. A základní pointou uvnitř klasických konstelací je obnovení přerušeného pohybu lásky. Principem metody konstelací i pohybů duše je objevení odklonu pohybů členů systému „od” lásky. Tento odklon je obvykle způsoben „svědomím” (svědomí je v hellingerovském významu velmi specifický a důležitý terminus technicus.

Není to instance v nás, které můžeme bezmezně důvěřovat. Naopak, známkou zralosti osobnosti je schopnost ji střízlivě zpochybňovat. Svědomí v daném konkrétním systému definuje, co je správné a co se smí, t.j. jak se máme chovat, co je správné dělat, myslet, cítit anebo necítit v dané situaci. Svědomí v tomto smyslu je „malé”, dočasné a relativní a liší se od skupiny ke skupině. Na jedné straně určuje skupině hranice a řád. Někdy se ale stane, že lidé na dodržování norem svědomí trvají nepřiměřeně a za každou cenu. Natolik přehnaně, že to mezi členy systému znemožní radost, spontánnost a lásku, někdy na celá léta, někdy i na celý život a dokonce to pocítí další generace.

Tento pohyb „k” lásce se zřetelně ukazuje v metodě pohybů duše. Je tím nejkrásnějším, co můžeme v konstelacích pozorovat.

Řešení spočívá ve změně tohoto směřování „od” lásky (od druhých i od sebe a svých skutečných pocitů a potřeb) nazpět k původnímu toku lásky, k znovuspojení toho, co bylo svědomím odděleno. Tento pohyb „k” lásce se zřetelně ukazuje v metodě pohybů duše. Je tím nejkrásnějším, co můžeme v konstelacích pozorovat. Pohyb přes konstelační místnost, pomalý a tichý pohyb skrze léta bolesti a odloučení, hněvu a smutku ke spojení, úctě a lásce.

„Pohyb Ducha” je však něco, co v sobě obsahuje všechny pohyby všemi směry. Všechno má své místo. Bolest i láska, hněv i vášeň, to vše se vrací do „Spirit Mind”. Všechno je tu správně. Není tu žádný rozpor. V této dimenzi obvykle stačí jen málo léčivých vět. Pohyb zde směřuje k odkrytí základní pravdy v konkrétním systému v rámci všudypřítomné „Spirit Mind”. Uvedu příklad pro ilustraci:

Londýnského semináře se účastnil padesátiletý muž jménem Steve. Před léty ho srazilo auto, vina byla na straně řidiče. Ochrnul a od té chvíle byl odkázán na invalidní vozík. Tato událost mu od základu změnila život. Bezprostředně po nehodě byl dlouhou dobu připoután na lůžko a odkázán na pomoc jiných. Opustila ho vlastní žena.

Hellinger postavil do konstelace jeho a onoho řidiče. Steve chvíli chodit vydržel a tak v konstelaci stál bez vozíku. Hellinger tam stál též, občas k němu přistoupil a dotkl se ho jemně a pevně na ramenou a na rukou a těmito doteky v něm uvolňoval pohyb směrem k celosti. Byl to pohyb, při jehož pozorování se tajil dech. Nevím, jestli to k čemu došel Steve, byla láska. Určitě v tom byla hluboká, nekonečná láska. Byla v tom také síla. „Oběť” Steve se posouval. Neomylně, fixován pohledem na „viníka” řidiče. Držel se na nohou díky Hellingerově podpoře a soustředěnosti.

Z Hellingera vyzařovala síla a důvěra v tento pohyb. Tím, co Hellinger zpřístupňoval, o čem byl přesvědčen, tím, jak byl celému procesu odevzdán, byl umožněn tichý, pozvolný pohyb na té nejhlubší úrovni. Steve šel dlouze a tiše. Šel skrze roky zatrpklosti, skepse a zoufalství, ztráty smyslu života až k řidiči, který ho srazil. Byl to neomylný pohyb, který nešlo zvrátit. Byl to jednoznačný směr a Steve byl samovolně veden k tomuto pohybu. Když došel, bylo všem jasné, co udělá. Objali se beze slov, velmi pevně, jako milenci. Jako by byli spolu srostlí. Jejich osudy byly navždy propojené touto událostí. Stali se součástí svých osudů, které si navzájem změnili. Takového člověka není možné ztratit tím, že ho budeme hodnotit.

Dosáhnout spokojenosti a štěstí je možné jen při skutečném „přijetí” klíčové osoby do sféry intimity.

Dosáhnout spokojenosti a štěstí je možné jen při skutečném „přijetí” této klíčové osoby do sféry intimity. Tam, kde se normálně nacházejí osoby nejbližší: děti a partner. Nejde samozřejmě o fyzickou intimitu, není nutné ani skutečné setkání. Jde o uvědomění si propojenosti osudů. Tyto duše se určitým způsobem staly jedinou duší. Všechno ostatní - negativní pocity apod. byly přemostěny v síle pohybu ducha. A víc se už neřeklo nic. Ani jediné slovo.

Během Pohybů Ducha si náhle hluboce uvědomíme onen prostor, kde existuje vše současně: všichni živí i mrtví, narození, nenarození a dokonce ještě nenarození, veškerá minulost, přítomnost i budoucnost. Tento dotek může být transformující do té míry, že některé problémy přestanou být důležité a tváří v tvář této nekonečné dimenzi ztratí svou naléhavost.

Další slova Berta Hellingera o Spirit Mind:

„Ve „Spirit Mind” není dobro ani zlo. Dokonce ani láska. Je tam jen pohyb - věčný pohyb a síla. Není to pohyb individuální duše. Je to něco, co všechny duše přesahuje. Je to vědomí života, které tvoří všechny duše. Pokud vím, že jsem malou a neoddělitelnou součástí toho všeho, pak všechno, co se skrze mě děje, je správné. Vím, že tam převládá tma a prázdnota. Jako ve vesmíru - podívejte se, jak je vesmír prázdný. Nevědění. Nikdy jsem netušil, kolik možností skrývá „nevědět”. Teď to cíleně využívám v tom, co dělám.

Jdu vždy do nového. V každé konstelaci. V této diskuzi. Jdu do prázdna. Protože jsem to ještě nikdy nezažil tak jako právě teď. Když chcete být s duchem v kontaktu, je to možné jenom teď, v tomto okamžiku. Tam, kde jste právě teď. V té situaci, v tom rozpoložení, ve kterém se nacházíte právě teď. Bez minulosti a plánů. To ale neznamená, že postrádáme směrování. Uvědomíme si, že jsme tímto směrem vedeni a nemáme už potřebu nic kontrolovat a definovat. Není to úžasné?

Zítra, když ráno vstanu, mohu být nový člověk. Podívám se v koupelně do zrcadla. Co vidím? Úžasnou a neznámou lidskou bytost. Ještě ho neznám, je to nový Bert. Zítra ráno tam bude nový Bert. Každým momentem umírám a rodím se nový. Sám pro sebe zajímavý a tajemný. Ale zároveň jsem též absolutně podřízen. Dovolím tomu pohybu aby mě měnil. Transformoval. Je to pohyb Ducha v nás...“

Autor článku: Magda Nišponská

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Radikální upřímnost

2. – 3.11.2019

Poznejte sami Sebe

14. – 15.12.2019

Zpívej naplno

25. – 27.10.2019