Posbírej své střípky!

20. dubna 2018

Sešli jsme se s terapeutem, kreativcem a manažerem v jedné osobě, Hynkem Nekužou, abychom si ku příležitosti jeho seminářů v Maitrei popovídali o jeho práci. Má dar vidění a cítění, se kterým se narodil, a díky kterému může pomáhat ostatním. "Nejdřív musíme zbořit (to staré a nefunkční), abychom mohli tvořit", říká.

Hynku, co tě na tvé práci nejvíc baví?

Mě nejvíc baví, když v sobě a v druhých hledám to, co skutečně jsme. Když se člověk narodí, je celistvý. Ale v průběhu života se vlivem různých traumatizujících situací rozstřelí na tisíc kusů. A mě baví ty kousky, které se tak jako kdyby zamrazí v daném bodě, hledat, odmrazit a pomáhat je lidem dát dohromady, aby se stali tím, kdo skutečně jsou a ne někým, koho by si přál jeho tatínek, maminka, prarodiče, společnost apod.

Myslíš si, že je nevyhnutelné, aby se člověk po narození rozstřelil na tisíc kusů?

Myslím si, že se to do určité míry stane každému. Někdo to vnímá a cítí více, někdo méně, ale stane se to každému. Jako bytost přicházíme z čistého prostoru a najednou se narodíme a setkáme se s hmotou. Hmota je pro nás velmi těžká a cizí, navíc zde fungují určité systémy a to všechno dohromady způsobí určité roztříštění. A to, i když se narodíme vědomým rodičům. Je třeba také vzít v potaz, že si nějaká témata, která to roztříštění jenom podpoří, neseme s sebou i z minula. Je to proto, abychom se mohli naučit něco nového, abychom se mohli znovu najít a cesta životem měla nějaký smysl.

Co tedy vnímáš, že je smyslem života?

Pro mě je to cesta. Každý si vybere jinou – někdo snazší, někdo těžší, někdo vědomější, někdo méně vědomou…

Být na cestě znamená učit se, poznávat co to život vlastně je, co to je realita, co to znamená tvořit ve hmotě, co to je být sám sebou, poznávat sám sebe skrze ostatní lidi.

Protože ve fyzické realitě se vnímáme velice odděleně, „já jsem tady, ty jsi tam“. Ale na energetické úrovni jsme všichni jako bytosti propojení – máme podobné emoce, můžeme se cítit, milovat, vnímat naše prožitky. V mentální rovině jsme si ještě blíž – jsme schopni vnímat, že jsme všichni vlastně jedno. A čím méně bloků v sobě máme, tím více můžeme naše poznání realizovat, jsme šťastnější.

To zní moc hezky. Jakým způsobem s lidmi pracuješ na tom, aby našli své zmrazené kousky a mohli realizovat své poznání?

Vycházím z učení a technik, které jsem studoval, jako je např. Voice dialog, práce s vnitřními archetypy, konstelace, tantrické učení o sexualitě, kabala apod. Ale pracuji velmi intuitivně. Většinou lidi vnímám a cítím velmi přirozeně. Informace mi přichází jako obraz, zároveň cítím pocit, který klient prožívá, a společně se spolu ladíme na téma. Je důležité, aby klient sám byl schopen dané téma vidět, prožít a pustit. A to je to, s čím mu já pomáhám.

Kabala / Strom života

Můžeš mi povědět něco víc o kabale? Co je to kabala?

V židovské tradici to znamená přijetí moudrosti. Je to velmi komplexní systém, který pracuje se stromem života, s posvátnou geometrií. Je to vlastně systém naší sluneční soustavy -  jsou tam zastoupeny planety, které na sebe určitým způsobem působí a utváří náš svět, je tam zastoupen člověk se všemi čakrami, energetickými těly a vnímáním. Lze jí využít i matematicky a informace vypočítávat, ale já využívám její podporu právě pro práci s lidmi.

Nakreslil jsem si celý systém kabaly na plachtu, která vytváří silné energetické pole, a na ní pak s klientem pracuji. Symbol kabaly, resp. stromu života, je totiž velmi silný prostředek, který má sám o sobě léčivé a harmonizující účinky, umožňuje vidět obrazy, které nám usnadňují pochopení sebe sama, přivádí nás zpět k sobě skrze uvědomění, kdo vlastně jsme.

Setkal ses někdy s tím, že přestože pracuješ s takto silně podporujícím zázemím, nešlo s klientem hnout?

Určitě, setkal. To vždycky záleží na tom, jaký má v sobě člověk v daný moment potenciál povolit ty části, které jsou zamrznuté. A leckdy jsou tak silně zamražené a jsou v takové bolesti, strachu až sevření, že se k určitému tématu musíme vracet několikrát a pracovat na něm postupně. V takové situaci je nejdůležitější, aby v daném prostředí klient cítil lásku, přijetí, aby se byl schopen co nejvíce uvolnit. Což samo o sobě někdy úplně stačí pro to, aby uviděl a pochopil obraz toho, co se v něm děje. A i když se díky množství bolesti nemusíme v daný moment nikam dál posunout, toto je velmi důležitý krok směrem k vyléčení traumatu.

Respekt k bolesti klienta je pro mě jako terapeuta naprosto klíčový, protože skrze společnou práci vlastně vstupujeme do těch nejzranitelnějších částí nás. A otevírání takto hluboce skrytých aspektů je potom vnímáno jako až existenciální ohrožení. Je tedy třeba postupovat skutečně jemně, s respektem a láskou.

Existenční ohrožení je téma, které se nedávno dotklo i mě. Zaujalo mě Moojiho advaitistické učení, které říká, že to je vlastně strach identity/ega ze smrti. A že „zemřít“ v tomto slova smyslu je nutným krokem, který je třeba udělat směrem k osvobození – k pochopení, že všechno tady to utrpení, které žijeme, je vlastně jedna velká iluze. Jaký je tvůj pohled na tohle téma?

Z kabalistického hlediska má naše bytost několik rovin – fyzickou, emocionální, mentální a spirituální. A každá z těchto rovin má své „já“. Mnoho škol se pře o to, zda je dobře, aby ego zaniklo či nezaniklo…

Pro mě ego znamená „já“ fyzického těla, které je velice podstatné pro to, abych se mohl orientovat ve světě, abych věděl, kde mám hranice. Problém je, že naše ego je často zraněné, a proto je roztříštěné.

Tedy čím víc zceluji sám sebe, tím víc uzdravuji ego a spojuji se s vyššími „já“. Tzn. s emocionální rovinou ega, kde jsme na úrovni duše, s mentální rovinou ega, kde jsme na úrovni ducha atd. Samozřejmě, že to fyzické „já“ se bojí zániku a vždycky bude. Ale čím víc jsme schopni se napojit na ty vyšší části a více se zcelujeme s celou svojí bytostí, tím více jsme schopni přijmout i tento existenciální strach. Je to pro nás pak mnohem snazší. Já jsem např. schopen být v obrovském existenciálním strachu, ale když jsem ve své mentální rovině, tak vidím sám sebe, jak se moje fyzické „já“ klepe a strašně se bojí. Což je nesmírně zajímavé. Protože když tě to pohltí, tak máš pocit, že opravdu umíráš. A to je právě ta iluze, božský paradox. Hovoří o tom Kybalion, který říká, že na jedné straně hmota je iluze, a na druhé straně iluzí není.

Takže když dokážu opečovat zranění ega, které se nachází v hrubohmotném (fyzickém) těle, dokážu pak vnímat i jemnější úrovně? Chápu to správně?

Ano přesně tak. Díky práci sám na sobě se postupně mám možnost dostat do vyšších vibračních rovin a získávám tak přístup k jiným typům vědomí.

Zdravé ego naprosto přirozeně a uvolněně komunikuje jak s tělem, tak vyššími částmi bytosti. Když je bolavé, tak pak ta komunikace vázne, protože zaměřuje svoje vědomí pouze na bolest.

Více se s ní ztotožňuje a myslí si, že je tou bolestí, tím strachem. A právě proto se cítíme tolik ohroženi a jednáme třeba ve vzteku, protože najednou se staneme tím vztekem. Ale je potřeba vidět, že je to pouze část z celého toho našeho příběhu. Cesta k tomuto uvědomění vede právě skrze zdravé ego.

Já o tobě vím, že vedle terapeutické práce pracuješ ještě jako manažer v gastronomii. Jak se ti daří spojovat tyto dva poměrně odlišné světy, ve kterých žiješ?

Jsem částečně Ital, babička byla kuchařka, miluji ochutnávání vynikajícího jídla, vína. Proto si práci v gastronomii nesmírně užívám. Je zde přítomná i taková větší akce, dynamika, materialismus, což je dobrá protiváha práci terapeuta, kde jsem v klidu a tichu bytí. A moje hlavní cesta spočívá v učení se, jak tyto dva světy propojovat a dostávat se tak více do středu. Pokud bych žil pouze v pólu „dělání“ nebo pólu „bytí“, necítil bych se celistvý. Takhle mám ty póly oba a cítím se v tom moc dobře.

To je fajn. Často se totiž setkávám s tím, že si lidé buď tak trochu ulítnou na „bytí“, anebo se zakopou v „dělání“. Pocítil jsi na sobě někdy takovou tendenci?

To je pravda, to může být docela strašák. Jde o to, aby si člověk nevytvořil realitu, která není celistvá. Sám jsem to na sobě pociťoval v době, kdy jsem pracoval převážně jako terapeut. Na druhou stranu jsem se v té době hodně čistil a bylo to pro mě důležité období, díky kterému jsem si uvědomil, kdo jsem, co dokážu a co umím. Když jsem pak vstoupil do gastronomie, přehoupnul jsem se zase spíše do té hutnější materie. A nyní se snažím o rovnováhu, abych se cítil dobře a přitom byl nohama na zemi.

 

Hynkovy osobní stránky:

https://www.hyneknekuza.cz/

 

Akce lektora v Maitrei:

27.4.2018 Rodinné vztahy a odpuštění ve stromu života

 

 

Autor článku: Petra Zemanová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

TĚLO A EMOCE

1.9.-31.12.2018