Potřebujeme se probudit. Právě teď.

8. ledna 2012

Adam Barley, lektor Tance pěti rytmů, je muž na svém místě. Tancem žije a tanec žije v něm, jak jsem měla možnost vidět během našeho videorozhovoru. „Nepotřebujeme změnit svá těla, ta jsou v pořádku. Potřebujeme změnit své vědomí,“ říká Adam. Tanec pěti rytmů je k tomu vhodnou metodou a příležitostí.

Nazveme-li Tanec pěti rytmů určitým druhem pohybové terapie, co ji odlišuje od jiných pohybových terapií?

Hmm, vlastně to není skutečná terapie. Je to terapeutický tanec ve smyslu, že je zdravý, je vám při něm dobře emočně i na těle..., to ano, ale není to terapie. Navíc já sám se za terapeuta nepovažuji, daleko víc je mi bližší role katalyzátora, který je schopný udržovat takové prostředí, ve kterém může nastat léčení. Ve skutečnosti ani nejsem tím, kdo v tanečním sále léčí, každý z přítomných na tom pracuje sám.

Daleko víc než pohybová terapie to je spirituální praxe, pohybová meditace a léčení. Je to zen. Lidé, kteří na tento tanec chodí, mají za sebou často neuvěřitelné bolestivé zážitky a jsou plni emočních zranění z dětství. Víte, jen velmi málo lidí dospěje tak, aby zůstali úplně v pořádku. Daleko častěji má spousta z nich špatný vztah ke svému tělu, nejsou ve spojení se svými pocity nebo žijí naprosto odříznutí od reality, ve vysněném světě... A tento tanec je velmi jednoduchým a účinným způsobem, jak se lidé mohou víc spojit sami se sebou, uzemnit a díky tomu se i víc emočně otevřít.

Zmínil  jste, že Tanec pěti rytmů je spíš jako zen. V jakém smyslu?

Podle mě terapie staví na tom, že naše osobnost je skutečná, kdežto když půjdeme skutečně do nitra tance, zažijeme naprosto elementární zkušenost, že skutečné není nic. Že všechny tyto stavy, se kterými se člověk potýká, jsou pouhou iluzí a naše osobnost je pouze optickým klamem . V tu chvíli existuje jenom tanec a jediné, co je třeba, je ho prožít.

Daleko víc než pohybová terapie to je tedy zen. Má několik úrovní; první z nich je ryze fyzická, ve které necháváme věci jít, jsme plně ve svém těle a rozpohybujeme ho, protože jsme často velmi zablokovaní a žijeme pouze ve své hlavě. Jde o to zažít přirozenou radost z okamžiku, jeho šťavnatost a plnost a vychutnat si vibrace a život v těle. Jako děti, ty to umí! A tím se postupně otevírá druhá úroveň, emoční.

V tanci pěti rytmů se neučíme žádné taneční kroky, takže nemůžeme tančit volný styl, dokud nebudeme víc emočně otevření. A najednou zjistíme, že máme víc energie! Nepřemýšlím o tom, o pocitech a citech se nepřemýšlí, prostě se stanou a my jim dovolíme, aby se staly. Spontánně, nádherně, ohnivě, kreativně, takové, jaké jsou.

Trochu to připomíná pohyb, který naše duše dělá v rámci objevování sebe sama. Něco jako cesta duše... Lze to tak nazvat?

Stejně jako máme pět rytmů tance, tak máme pět úrovní živé bytosti: tělo, srdce, mysl, duše a duch. A tento tanec funguje jako katalyzátor všech, jako ten, kdo v sobě zahrnuje všechny úrovně. Pokaždé, když procházíme každým jednotlivým rytmem, pokrýváme tím celý tento obraz. A to na tomto tanci miluji: Že pokrývá naprosto všechny úrovně člověka a je velmi dobře vyrovnaný. Neorientuje se tedy jenom na fyzickou stránku cvičení a není naopak čistě jenom v hlavě, když hodně přemýšlíme o pocitech nebo o osobnosti.

Jde o to sladit to, co cítím, myslím a jak se chovám, do jednoho rytmu...

Určitě to je cesta duše. Můžeme říct, že jsme oduševnělí tehdy, jsme-li plně integrovaní. Tedy pokud naše tělo, srdce a mysl fungují spolu, propojeně. To je to známé: cítím „ne“, myslím si „měl bych“ a chovám se tak, jako kdyby „možná“... Jde o to sladit to, co cítím, myslím a jak se chovám, do jednoho rytmu a v něm být. A právě tehdy jsme ve spojení se svou duší, právě tehdy okamžik jiskří kouzlem a cítíme, že se „něco“ děje... Proto se neučíme žádné taneční kroky, ale dovolíme tanci, aby se děl. Skrze nás. A tím se velmi přirozeně spojíme se svou duší. Takže krátká odpověď na vaši otázku by zněla určitě ano! (směje se)

Během tance se vyjadřuje a vyplouvá na povrch celá řada emocí, vlastně se tím odkrývá naše duše. Co třeba stydliví lidé a tento tanec?

Každý se stydí! Minulý víkend jsem byl v Dubaji a to jste měla vidět, jak tam jsou stydliví! Ale to je jasné, není tam zatím příliš takových seminářů a tohle všechno je pro ně celkem nové. Takže stydlivost tam byla v tanečním sále opravdu velkým tématem. A když ji zažijeme častěji, tak to zase taková fuška není. (přemýšlí) Každý se stydí, i já! Vždycky před workshopem jsem pěkně nervózní. Ale naučil jsem se, jak s tím být v pohodě.

Vlastně je nádherné být stydliví. Protože takoví prostě jsme. Na jednu stranu odmítáme být, jací jsme, a na stranu druhou po tom toužíme...A právě v tanci jsme sami sebou, tam se ukáže, jací skutečně jsme. A většinou je stydlivost tím prvním, od čeho se ve svém vědomí osvobodíme. Velice rychle! Každý se postupně začne hýbat, začne tančit podle sebe. A navíc nikdo příliš nesleduje ty druhé, každý má co dělat sám se sebou...

Jak motivujete ty, kteří se přeci jenom nemohou při tanci uvolnit?

Koupíte na http://eshop.maitrea.cz/

Říkám jim: Dejte tomu dvacet minut a na tohle úplně zapomenete. Tanec je prostě zábava!... Západní země a možná některé vzdálenější východoevropské jsou jediné v celých dějinách lidstva, ve kterých se netančilo. Jinak všude jinde po světě je tanec naprosto přirozenou součástí života. (vzrušeně) Tančí každý, děti, muži, ženy! Kdo by neměl tanec rád? Jenom hlupák tvrdí, že tanec znamená roky studovat a vypadat při tom elegantně a uhlazeně. Samozřejmě, že to neznamená! Tančit znamená klesnout do boků, být přirozený a prostě si to užít... (směje se) To umí každý! A každý to miluje!

Souhlasím, sama mám tanec velmi ráda! Tanec jako jeden z přirozených pohybů člověka... Některé pohyby, například ve fázi staccato jsou ale přeci jenom energické, ostré. Co třeba lidé s nadváhou nebo zdravotními potížemi?

Nadváha, nemoc nebo dokonce i zranění tanci nevadí... Prostě se vyjadřujete podle svých aktuálních možností. Před dvěma lety jsem zlomil ruku, celkem dost ošklivě, a několik měsíců jsem tancoval s rukou v sádře tak, že jsem ji držel. (předvádí držení ruky v náručí podobně, jako se chová dítě) Od tancování mě to nezastavilo.

To jsou přesně ta naše omezení. Nadváha. Zranění. Pocit, že jsem naprostý smolař... Smutky, deprese, únava. To všechno jsou omezení, se kterými se během tance setkáváme. Jediné, co s tím můžeme udělat, je to změnit. A tančit. Je to tvůj tanec! A čím víc všech pět rytmů zažíváme, tím hlouběji se dostaneme k tomu, jak s nimi skutečně jít! Přirozeně, naší cestou. Žádné takové, aby nás někdo nutil, jak při tom máme stát nebo se tvářit.

Proč je podle vás tanec pěti rytmů oblíbený?

Především proto, že pracuje s celou naší bytostí... Protože to je hluboká duchovní praxe. Podle mě je v dnešní době každý hladový, hladový (zdůrazní) po něčem, co má hloubku a význam... Je společenský, zábavný a sexy. A tohle všechno vytváří skvělý most mezi duchovní praxí a životem, kterého se nemusíte vzdát. Pět rytmů jako takových představuje ucelenou praxi, mapu celé lidské bytosti....

Co všechno z takové mapy můžeme vyčíst?

Může nás zavést kamkoliv, můžeme se dostat skrz sebe sama, skrze sebe celého. Skrze rytmy samotné zažijeme zkušenost být ve fyzickém těle, ve svém srdci, v mysli... Každému rytmu je přiřazena jedna složka naší bytosti, jak jsme o tom mluvili na začátku. Plynutí tedy odpovídá naše fyzické tělo, staccatu srdce, chaosu mysl, lyrice naše duše a klidu duch. A kamkoliv se během toho, jak vaše tělo pracuje, podíváte, najdete těchto pět částí. A jim zase vždy odpovídá pět rytmů. Je to jednoduchá základní symbolická mapa.

Například chaos je ve vztahu s naší myslí a ta je zase ve vztahu s příběhem našeho života. Během tance tak můžeme pozorovat a objevovat, jaké to bylo ve vztahu s naší mámou nebo tátou, jak probíhalo naše dospívání, naše dospělost, dostat se můžeme až ke smrti. A takhle můžete projít a prozkoumat všech pět rytmů, velmi detailně.

Dělám workshopy zaměřené třeba jenom speciálně na smutek. Nebo čistě na fyzickou rovinu, a sice na boky; s cílem probudit se a růst. Na každém kroku. (přemýšlí) A to mám jako velké téma svých workshopů v roce 2012. Skutečně se potřebujeme probudit... (zdůrazní) Každý z nás. Teď! Takže pohyb na fyzické úrovni bychom měli vždycky dělat za účelem být uvědomělí... Tohle je vlastně praxe vedoucí k uvědomění. Nehýbeme se jen tak beze smyslu, ale naprosto vědomě.

Řada lidí má v sobě nejenom spoustu psychických bloků, ale také pokladů, kterých si možná ani není vědoma. Odhalí jim je tato mapa?

Bloky a poklady můžete potkat kdekoliv. Všichni je máme, ve své psychice nebo srdci. A místo abychom je tam zablokovali a zavřeli, jimi prostřednictvím tance procházíme a osvobozujeme je. Svoje pocity spíš ukrýváme, nechceme čelit strachu, nechceme cítit a dávat najevo bolest. Prostě s nimi nechceme mít nic společného. A tak vznikají bloky.

Dokud se jimi nezačneme zabývat, zůstanou v nás jako kusy kamene. Jakmile se ale začneme hýbat, vyjdou na povrch. Dobrá zpráva je, že budeme-li v pohybu pokračovat, začneme se čistit a náš růst bude probíhat velmi organicky, přirozeně. A okamžik, kdy to začneme dělat, je právě naším pokladem. Pokaždé, kdy se začneme zabývat svými bloky, máme možnost se dotknout svých pokladů.

Jako téma svých workshopů v tomto roce jste zmínil potřebu lidí probudit se. Ve stejném duchu se tedy ponese i váš červnový seminář EVOLUCE, který povedete v Praze?

Ano. A tenhle seminář mám obzvlášť hodně rád, protože to je to, proč dělám, co dělám.  Když mi bylo osmnáct, jel jsem jednoho večera po ulici, stmívalo se, foukal vítr a já měl v tu chvíli obrovsky silný pocit, že svět se jednou velmi a zásadně změní. A já budu částí této změny. To je můj záměr v tomto čase mého života - být mezi těmi, kdo pomáhají, aby se změny udály. (přemýšlí) Mám pocit, že celý svět se naklání. Jako bychom se dostali na hranu. A je to dost intenzivní, spousta lidí je vyděšená.

(přemýšlí) Mám z toho pocit, že právě teď se potřebujeme probudit, potřebujeme se posunout směrem k evoluci. Nepotřebujeme změnit svá těla, ta jsou v pořádku. Potřebujeme změnit své vědomí. Zdá se, že právě v této době stojíme před výzvou změnit úroveň svého vědomí, a to je to, o čem tento workshop bude. Změnit vědomí. Používat pohyby těla. Používat rytmy. A během toho se stane něco, co, si myslím, si potřebujeme uvědomit: Že všichni jsme skutečně jedno. A tanec pěti rytmů je skvělým lékem, který nám tohle pomáhá pochopit.

 

TANEC PĚTI RYTMŮ tvoří pět pohybových fází: plynutí, staccato, chaos, lyrika a klid. Jak Adam zmínil v rozhovoru, každé z fází odpovídá jistá část naší bytosti, jistá událost nebo pocity.

Plynutíse pojí s tělem, nohama; dualitou strachu a odvahy; matkou a porodem; elementem země a silou bytí. Staccato odpovídá srdci, našim bokům; emocím hněvu a odpuštění; tématům otce a našeho dětství; elementu ohně a síle lásky.

Fáze chaosu je spojena s naší myslí a hlavou, uvědomění si svého já, s fází dospívání; s emocemi smutku a schopností pouštět staré a nepotřebné, patří jí element vody a síla vědění. Fáze lyriky odpovídá naší duši, na tělesné úrovni našim rukám; emocím radosti a vděčnosti; našemu vztahu ke světu a dospělosti; odpovídá elementu vzduchu a síle vidění.

Zakončující fáze klidu se pojí s duchem, naším dýcháním; soucitem a pocitem propojení; naším vztahem k duchovnosti a smrti, odpovídá meditaci a síle uzdravování. „Lyrika je tou fází, která je pro každého velmi specifická, jedinečná a osobní, protože se pojí s jeho vlastní duší. Je naprosto nezaměnitelná a vyjadřuje jeho vlastní niterné vibrace. Fáze klidu není takto osobní, daleko víc vyjadřuje ducha, univerzum. Na této úrovni jsme všichni jedno. Je jen jeden duch, jedna láska, jeden dech, jeden tanec,“ říká Adam.
 

Kontakt a víc info: www Adama Barleyho

TIP: JUST DANCE! 24.5. 2016 Adam Barley v Praze!


Pokud Vás Tanec pěti rytmů a jeho pět fází zajímá, podívejte se na krátké video komentované jeho zakladatelkou Gabrielle Roth.
V češtině vyšla její kniha Mapy k extázi. Nakladatelství MAITREA vydalo další její dílo Vypoťte své modlitby.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku