Proč komunikovat s miminky v bříšku?

3. února 2016

„Představte si, že vás někdo na devět měsíců zavře do garsonky a nepromluví s vámi. Jak vám asi bude smutno? Kdežto kdyby s vámi někdo promlouval a ptal se vás, co potřebujete, a zajímal se o to, jak se cítíte, budete se cítit přijímaní a milovaní“, přibližuje svou metodu PRENATÁLNÍ KOMUNIKACE terapeutka Klára Florianová.

Kláro, vy máte u nás moc zajímavé téma seminářů, a to prenatální komunikaci s miminky. Co vás k tomu přivedlo?

Dovedl mě k tomu vlastní příběh. Ve 20 letech jsem se poprvé setkala s regresní terapií a prošla si svůj prenatální vývoj. Byla to pro mě ohromující zkušenost na vlastní kůži zpětně cítit své tehdejší pocity, vnímat emoční prostředí matky i otce, a zároveň všechny okolnosti svého početí.

Později, po letech jsem „nevyléčitelně“ onemocněla a byla nucena hledat vlastní cestu k uzdravení. Tehdy mě zachránila regresní terapie spolu s meditací a dovedla mě i k práci s klienty. V průběhu praxe jsem se utvrdila, že většina našich programů, strachů a úzkostí má kořeny právě v našem prenatálním vývoji.  Měla jsem obrovskou chuť se do této problematiky hlouběji ponořit a hledat další souvislosti, tak jsem sepsala přednáškový cyklus provázející od početí do doby poporodní založený na konkrétních zkušenostech z regresí při práci s klienty.

A co to konkrétně přinese nastávajícím maminkám?

Mohou nahlédnout do způsobu, jakým funguje dětská psychika, vnímají pocity miminek a naučí se všímat, jak dítě reaguje na konkrétní podněty a proč má tendenci se např. negativně programovat.

A jakou roli v tom hraje meditace?

Při meditaci se nezaměřuji „jen“ na relaxaci, uvolnění nebo stav bez tíže, osobně ji využívám i jako pracovní nástroj. Přijde mi velmi důležité být napojen na své vnitřní vedení a naučit se skutečně komunikovat se svou duší.

Co od nás duše potřebuje? Když jsme třeba nemocní – jakou nám tím dává zprávu? Jak se máme rozhodnout, abychom šli životem v souladu se svou životní cestou?

A jednou na meditačních kurzech pro dospělé jsem dostala nápad, pokud se tu učíme komunikovat se svou duší, proč bychom nemohli komunikovat s duší miminka v bříšku? A sestavila jsem program prenatální komunikace, kde tuto dovednost trénujeme. Zároveň došlo k úžasnému propojení teoretického přednáškového cyklu se skutečnou praxí.

Hřejivé emoce, láska a něha.

A nemůže se stát, že rodiče budou naopak přehnaně opatrní ve svém chování, aby náhodou neublížili?

To se může stát vždycky. Proto i tady platí zlatá střední cesta. Jako rodiče máme tu moc mnohé pozitivně ovlivnit, pokud budeme k rodičovství přistupovat vědomě a s respektem. Na druhou stranu každá dušička přichází s nějakým vlastním inkarnačním plánem, s vlastním emočním nastavením, každá citlivě reaguje na úplně jiné věci, proto nejsme schopni zařídit, aby vše probíhalo absolutně harmonicky a je moudré na tom ani nelpět. Myslím si ale, že klíčové je, abychom byli ochotni poctivě naslouchat jak sobě, tak dítěti a tím tvořit zdravější generace.

Jako lidi máme primární zodpovědnost vůči sobě. Když se vrhnu do plánovaného početí/rodičovství, pak základní otázka zní: „Co se v této roli mám naučit? Jaké podmínky chci přicházející dušičce vytvořit, abych byla já v souladu sama se sebou?“ Pokud si ustojím svou primární zodpovědnost vůči sobě, automaticky se sekundárně překlopí i vůči dítěti.

Napadá mě, že první velký blok už je v momentě, kdy nastávající matka nepřijme to, že je matkou; že neumí projevit lásku ke svému dítěti a dává si to na rovinu dítě=problém.

To je úplná pravda. Děťátko potřebuje v prvé řadě, aby bylo přijímané a milované, a to od samého počátku. Hodně tedy záleží na emočním momentu, kdy se rodiče dozvědí o početí. Miminko čte a vnímá první myšlenky a pocity své matky, potažmo i otce, a už na základě tohoto si tvoří postoje. Naprosto přesně vnímá, jestli je chtěné nebo nechtěné, a v důsledku toho zažívá odpovídající emoce.

Mateřská láska je vlastně „základním druhem lásky“, ze kterého pak můžeme celoživotně čerpat, pokud je toto spojení kvalitní, proto mi dává smysl se tímto spojením zabývat a podporovat tak vědomý přístup k mateřství.

Je to pak krásně vidět v regresní terapii, kdy se vracíme do svého prenatálního období a odstraňujeme první bloky vzniklé právě na základě nedostatečného pocitu přijetí. Se ženami, ale i s muži, se na kurzu proto snažíme o to, aby si uvědomili, co vše dušička dítěte prožívá. Tušíme, že vnímá, ale zatím si nedokážeme představit, do jaké hloubky a jak formativní tyto momenty v bříšku jsou!

VIDEO BONUS: Prenatální vývoj od početí po porod

Úžasné je také vrátit se k rituálům – třeba rituál Početí, uvítat dušičku, navázat kontakt ještě před vstupem do fyzického těla.  Samozřejmě ne vždy vyjde vše, jak si to namalujeme. Je dobré se učit pracovat se všemi variantami, které život nabízí.

A může přijít i nastávající maminka, kde už ten prenatální vývoj běží?

Určitě může. A je to ta častější varianta. Nikdy není pozdě navázat s miminkem bližší partnerství, i kdyby to bylo týden před porodem. Je důležité začít.

Na jaká témata třeba komunikujete nejčastěji?

Od základních otázek, kdy např. zjišťujeme, zda se miminko u nás cítí bezpečně, jakým způsobem potřebuje projevovat lásku, co mu způsobuje strach? Až po témata jako jsou porod, sexuální aktivita v těhotenství, nebo různá lékařská doporučení, např. ultrazvuky, které jsou pro děťátka velmi bolestivým zásahem a často zásahem naprosto zbytečným.

Jakým způsobem propojujete automatickou kresbu?

Obrázek většinou kreslíme pastelem před zahájením meditativní práce a po dokončení, abychom měli srovnání. Na obrázcích pak vidíme, k jakým posunům v emocích dítěte dochází za poměrně krátkou dobu. Je na to prostor na vícedenních seminářích.

„Vývoj pocitů miminka z porodu“ (kresba pastelem).

Pokud to tak rychle ovlivní emoce dítěte, jak moc to ovlivní i jejich matku?

Lépe se naladí. Když vznikne komunikace už na počátku prenatálního života, promítá se automaticky do kvality porodu. Vezměte si, když nemáme žádné kvalitní naladění na miminko a jdeme rodit, jsme od něj odstřižení, do toho to neosobní lékařské prostředí, kde se ženy často nedokáží uvolnit a mají strach… Naopak když už komunikujeme, navázali jsme spojení, a vyladily jsme „anténky“, krásně se to při porodu projeví. Miminka jsou od přírody naprogramována na to, aby spustila porod, aby ho řídila a vedla a spolupracovala s matkou. Je to naprosto úžasné, jakou geniální výbavu od přírody má matka s dítětem danou do vínku.

A jak se dá ještě na porod psychicky připravit?

Maminky mohou přijít např. na seminář zaměřený jen na porod, kde v rámci jeho praktické části prožíváme vizualizaci porodu, pracujeme se strachem z porodu, ladíme se na svou porodní sílu, abychom se naladili na tu prapůvodní Esenci, která je naší základní výbavou. Ženy, se kterými se setkávám, chtějí přirozený porod bez zbytečných lékařských zásahů, a o tom právě hovoříme v té praktické části, jejíž součástí je i spousta ukázek z regresí přímo z porodů. Jak ty porody vlastně probíhají na té neviditelné duchovní, duševní, emoční rovině.

Mohla byste takovou ukázku porodu z regrese přiblížit?

Cílem je vyčistit bolavé emoce z vlastního porodu, aby vzpomínka zůstala neutrální, bez negativního emočního náboje. Po zpracování takového traumatu se nám často výrazně uleví v běžném životě. Dám příklad z praxe: „Cítím tíseň, že se budu muset narodit. Strach z toho, jaké to bude, až se narodím. Mám strach, že mi bude zima, protože venku je zima a mezi našima je taky chlad. Máma má strach z porodu, bojí se bolesti. Nevěří mi, že to zvládnu. Cítím úzkost, protože tu nikoho nezajímám. Chci ven, ale bojím se, jestli to venku nebude náhodou ještě horší…“.

A teď si představme, kdyby se maminka s děťátkem v prenatální komunikaci propojila, naladila se na něj, a „domluvila“ se s ním na průběhu porodu. Pak by spolu mohli prožít jeden z nejhlubších životních zážitků, na který by poté mohli dále navazovat.

Život je vždycky překvapivý. Když si řekneme, že nás nic nepřekvapí, tak za chvíli už to neplatí. (smích) Člověk musí být spíš otevřený čemukoliv, dát prostor co největší plynulosti, flexibilitě a otevírat se řešení.

A máte zpětné vazby od klientek, kterým se už narodilo miminko?

Ano, zpětné vazby vždycky potěší. Zvlášť zajímavé bývá, když už mají za sebou více porodů a srovnávají rozdíl vědomého a nevědomého přístupu. Nedávno mi napsala klientka, že byl pro ni porod krásným zážitkem. S partnerem absolvovali celý kurz prenatální komunikace a byla to pro ně prý nejkrásnější předporodní investice! (smích)

Takže na kurzy chodí i muži? To mě zajímá.

Je tam samozřejmě většina žen, alechodí i muži. Přijde mi to úžasné, když spolu komunikují matka – otec – dítě. O to větší propojení se nabízí. Pamatuju si na krásný zážitek s jedním párem tady z Maitrei. Měli za úkol dát miminku nejen řízené otázky, ale i nějakou svou osobní.  Zeptali se oba na to samé a oba byli překvapení z toho, co jim přišlo za odpověď. Muž říkal: „Nevím, jestli jsem si to tam nějak nedosadil, ale že by mi přišla taková odpověď!?“ A pak zjistili, že žena dostala úplně totožnou odpověď! Bylo to pro ně potvrzením, že komunikace s miminkem funguje.

Kontakt: http://www.uzdravsvoudusi.cz/

Akce lektorky v Maitrei:
17.02. - 18.05.2016   PRENATÁLNÍ KOMUNIKACE FORMOU MEDITACE (kurz)
21.09. - 30.11.2016   PRENATÁLNÍ KOMUNIKACE FORMOU MEDITACE (kurz)
Lze se účastnit i jednotlivých seminářů zvlášť!

Autor článku: Bára Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku