Proč léčím bez příručky?

21. září 2016

Je to veselý muž plný zvědavosti a lidi kolem sebe zalévá dotyky, aby vykvetli do plné své krásy. I tak by se dala slovy kraniosakrálního terapeuta popsat náplň jeho práce. Nechává se unášet přítomným okamžikem, život přijímá tak, jak plyne, a díky své vnitřní moudrosti léčí duše kolem sebe. Z Mexika si odskočil do Prahy pokřtít svou knihu Ticho a klid. Po více než čtyřiceti letech praxe terapeuta v ní sdílí své zkušenosti.

Jak bys popsal to, co děláš?

Dělám druh práce, který vychází z meditativního stavu. Je to stav, ve kterém nemyslím, nýbrž se v něm nechávám vést svou vnitřní moudrostí neboli intuicí. S klientem se setkávám a komunikuju pomocí doteku v přítomném okamžiku. Díky doteku se s ním spojuji ve vnitřním světě, ne v tom, který vidíme kolem nás. Neexistuje na to příručka, ve které by se psalo, kde a jak dlouho se budu člověka dotýkat při každém sezení. Nemám vytyčený žádný pevný cíl, co se během naší společné hodiny odehraje. Pracuju na rozšíření vědomí, spíš než že léčím bolesti hlavy nebo zad. Ten princip je stejný jako u zrodu bytosti, kdy se během devíti měsíců stane ze dvou buněk padesát trilionů. Pomáhám lidem vrátit se k sobě sama dřív, než se života zmocnilo ego. Všechny příznaky nemocí, které nás trápí, jsou jen odrazem utrpení a vnitřních zranění. Snažím se dotykem pomoct lidem, aby znovuobjevili svou přirozenou sílu.

Jak tedy reaguješ na dotazy pacientů, kteří k tobě přijdou a chtějí léčit astma nebo bolesti zad?

To jsou typické otázky. Lidé ke mně přijdou se seznamem nemocí, které je trápí a které si chtějí postupně ze seznamu vyškrtnout. Ať už jde o bolesti hlavy, zad nebo úzkosti. V tom případě jim říkám, že jim možná terapie pomůže, ale možná taky ne. Záleží na jejich přístupu. Pokud budou lpět na svém nákupním seznamu, těžko se nám podaří najít východisko. V tom případě, ať se obrátí na západní medicínu, která se opírá o jistoty. Když se ale otevřou tomu, že je může vyléčit vlastní vědomí, pak mají dost dobré šance, aby jim kraniosakrální terapie zabrala.

Snažím se dotykem pomoct lidem, aby znovuobjevili svou přirozenou sílu.

Jak se kraniosakrální terapie od západního léčení liší?

Sledujte náš eshop.maitrea.cz

Řekl bych, že jde spíš o to, jak pracuji s lidmi já. I většina kraniosakrálních terapeutů pracuje ve smyslu – já jsem doktor a ty pacient, já mám schopnosti, ty mě platíš. Jedou v tabulkách a v tom, co jim bylo nařízeno, namísto používání vlastní intuice a propojení se s klientem. Vypracují terapeutický plán, dotýkají se tam, kde si to přečetli v knížkách, ale vůbec neberou v potaz objektivizaci. Když učím, nejraději pracuji se studenty, kteří o kraniosakrální terapii nikdy neslyšeli. Jsou jako nepopsaný list a to jim otevírá bránu k tomu, aby se opírali o své vlastní vrozené schopnosti. Má praxe zahrnuje spolupráci dvou rovnocenných entit stvořených ze stejné podstaty. A přítomnost obou vyvolá samotné vedení dotyku v meditaci. Pravdou zůstává, že i tady může i nemusí terapie zafungovat, pořád je to risk, ale je to upřímná cesta. Nikomu neslibuju, že ho stoprocentně zbavím nemocí, tak jako ostatní terapeuti. Devadesát procent z nich přistupuje k terapii moc medicínsky. Já jsem tento model v roce 2000 opustil a vydal se vlastní cestou. Nemohl jsem sedět na dvou židlích, když jsem to cítil jinak.

U kraniosakrální terapie je tedy potřeba hlavně intuice?

Ano. Dám vám příklad. Návštěva psychologa vám může pomoct, ale nemusí být upřímná. Pacient o sobě nemusí odhalit celou pravdu, něco může skrývat, vymýšlet si. U mé terapie tohle nejde, protože je založená na dotyku, skrze který já cítím, co se v těle druhého člověka děje a kde si žádá pozornost. Dotek vychází z podvědomí a díky němu se na povrch vyplavují různá dramata a dávné rány, které v sobě člověk hluboko zadusil a možná na ně i zapomněl. Tělo si je ale pamatuje a pomocí dotyku je můžeme nechat odejít. Řada klientů se po terapii diví, co vše v sobě nesli. Terapie je učí, aby k sobě byli víc shovívaví a soucitní. Tím se dostávám i k bezpodmínečně lásce, o které píšu ve své knize Ticho a klid. Nechci tím říct, že jsou jiné kraniosakrální přístupy zcela špatné, spíš je jen po svém vylepšuju.

Dotek vychází z podvědomí a díky němu se na povrch vyplavují různá dramata a dávné rány, které v sobě člověk hluboko zadusil a možná na ně i zapomněl.

Znamená to, že je léčivým nástrojem samotný dotyk?

Dotyk je brána. Léčivým nástrojem je přítomný okamžik a propojení mezi tebou a tvou vnitřní moudrostí. Tu máme všichni už odjakživa, jen jsme na ni zapomněli. Mým posláním je, aby se lidé rozpomněli na tuto vlastnost, přičemž i já dovoluji své intuici, aby mě vedla. Občas se mě klient po terapii zeptá, proč jsem se ho dotýkal tam či tam, a já na to nedokážu racionálně odpovědět. Je to jako zacvičit si sérii cviků v józe, které sis předem nenaplánovala, ale tělo tě do pozic přizvalo samo a vedlo tě každým pohybem.

Ptáš se nových klientů na jejich zaměstnání nebo na to, co dělají? Povídáte si před terapií?

Ne, občas neznám ani jejich jméno. Není to důležité. Na čem skutečně záleží, je, zda souhlasí s terapií takovou formou, jak ji provádím. To znamená ne z medicínského hlediska, ale na základě vnitřní moudrosti. Můžeš mít deset klientů se stejnými nemocemi a ne všem příznaky po terapii zmizí. Občas mám pacienty, kteří mi po hodině řeknou – a to bylo všechno? Když řeknu, že ano, oponují mi, že se s nimi nic nestalo. V takovém případě nic nenaděláš.

Jak se s takovými reakcemi vypořádáváš?

Je tu širé pole lidí, kteří se mi za to, co dělám, posmívají. Jednou jsem letěl v letadle a cestující vedle mě se zeptal, co dělám za práci. Odpověděl jsem, že kraniosakrální terapii. Vůbec netušil, co to znamená. Řekl jsem mu, že je to práce, při které se spojím se svou vnitřní moudrostí, medituju a dotýkám se druhého člověka, kterému pomáhám, aby se cítil vyrovnaněji a klidněji. Vůbec nevěděl, která bije. Možná ze slušnosti se mě zeptal na moje webové stránky a já bych si ze srdce přál vidět jeho výraz, pokud si je skutečně otevřel. Nebylo mezi námi žádné spojení. Absolutně žádné. A bohužel taková je zatím většina populace. Lidé se zajímají o domy, drahá auta, média a nemají napojení na jinou filozofii.

Lidé se zajímají o domy, drahá auta, média a nemají napojení na jinou filozofii.

Jak jsi vůbec ke kraniosakrální terapii přišel ty? Byl jsi odjakživa napojený na svou vnitřní moudrost?

Na tohle mám dvě odpovědi. Ano, pamatuju si, že mi byly tři roky a meditoval jsem a byl jsem napojený s oblohou, ptáky, trávou... Jenže potom, jak už to bývá, se ujali výchovy rodiče a mě to odřízlo. Dlouhou dobu jsem cítil, že jsem něco postrádal a nevěděl jsem co. V patnácti jsem začal experimentovat s psychedelií a to mě znovu přivedlo k sobě samotnému. Zhruba rok jsem to intenzivně zkoumal a cítil jsem, že jsem zpátky na cestě k jednotě jako to malé dítě. Poté jsem asi v sedmnácti cestoval po Kalifornii s batohem na zádech, skončil jsem s drogami a ponořil se do meditace, jógy, stal se vegetariánem a potkal svého duchovního učitele. Ten se jednou zmínil a o kraniosakrální terapii a svém terapeutovi v San Francisku a se mnou to slovo „kranio“ tak zamávalo, že jsem o tom chtěl okamžitě vše vědět a zažít tu terapii na vlastní kůži. Jedno jediné sezení absolutně rozšířilo mé vědomí tak, že jsem v něm vydržel po celý měsíc – bez drog či jiných látek, prostě jen díky terapii. V tu chvíli jsem věděl, že tohle je moje cesta. Takže moje první zkušenost nepramenila ze snahy léčit si bolesti hlavy nebo tak něco, ale byla to čistá zvědavost se silným duchovním zážitkem.

Co považuješ za nejlepší na této práci?

Za prvé jsem placený za to, že medituju. Myslím, to vážně. Jsem placený za to, že rozvíjím své vědomí, léčím a učím ostatní. Můj duchovní život je finančně podporován a to je skvělé. Dalším obrovským přínosem je, že pomáhám ostatním, aby se probudili do své síly. To, že někomu odezní nějaké symptomy bolesti, je jedna věc. Je však k nezaplacení vidět, jak se lidé mění ve svém jádru počínaje svými návyky, chováním, jak kvetou. A do třetice mi přináší radost učení. Baví mě pozorovat studenty, kteří se otevírají své vlastní duchovní cestě a vývoji. To jsou tři úrovně, které mě na práci kraniosakrálního terapeuta naprosto naplňují a těší.

 

Webové stránky Charlese Ridleyho: http://www.dynamicstillness.com/

PS: Kniha Ticho a klid byla rozebraná během 14 dnů. Chystáme dotisk. Sledujte naše stránky http://eshop.maitrea.cz/

 

 

 

 

  

Autor článku: Lenka Nechvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Mayana Romieri

25.-26.2.2017

MOHENDŽODÁRO

28.2.-27.6.2017