Prodýchejte se a protančete ke svému Já

24. července 2013

Ludmila Chrášťanská, žačka Stanislava Grofa a jeho asistentka v holotropním dýchání, patří k nestorům na poli osobního rozvoje – Centrum Nesměň založila na počátku 90. let a nyní zde pořádá a vede řadu zajímavých seminářů. Povídali jsme si mimo jiné o holotropním dýchání, súfijském soulworku nebo tancích univerzálního míru.

Ludmilo, v jižních Čechách jsi založila Centrum Nesměň, jedno z prvních center osobního rozvoje, které tu po revoluci vznikly. Jak k tomu došlo?

Inspirací mi tehdy byla spirituální komunita Findhorn ve Skotsku, kde jsem byla na holotropním dýchání. Koupila jsem dům v jižních Čechách, který jsem pak věnovala Nadačnímu fondu pro osobní rozvoj a zdraví. Postupně jsme jej opravili a začali zde pořádat akce, které podporovaly toleranci mezi různými duchovními směry a ladily s principy transpersonální psychologie.

Souviselo to nějak s Mezinárodní transpersonální konferencí, která se tu konala v roce 1992? Tys byla jedním z organizátorů, že? Jak ses k tomu dostala?

Ano, souviselo. K transpersonální psychologii jsem se dostala přes holotropní dýchání. Před revolucí jsem absolvovala tajný kurz holotropního dýchání s maminkou profesora Grofa, a když pak mohl přijet na začátku 90. let Stanislav Grof osobně, šla jsem k němu do výcviku. Stanislav Grof tehdy přišel s nápadem, že bychom v Čechách uspořádali transpersonální konferenci a já jsem se ujala organizace za českou stranu. Byla to obrovská akce, které se zúčastnilo dvanáct set cizinců, mezi nimi i takové osobnosti jako Rupert Sheldrake (významný anglický biochemik zabývající se mj. parapsychologií – pozn. red.), David Bohm (jeden z nejvýznamnějších teoretických fyziků 20. století, zabývající se kvantovou teorií, filosofií mysli a neuropsychologií – pozn. red.), Jack Kornfield (slavný americký učitel meditace vipassaná – pozn. red.) a další.

Facilituješ holotropní dýchání tady v Čechách, ale také jsi byla jako asistentka profesora Grofa několikrát v zahraničí. K čemu je holotropní dýchání dobré?

Je to příležitost být v bezpečném prostředí takový, jaký opravdu uvnitř jsem. Při dýchání se mohou objevit dlouho zadržované nebo neuvědomělé emoce. Já jsem se třeba až na desátém dýchání dostala ke svojí agresi. Předtím jsem netušila, že v sobě vůbec nějakou mám. To je nesmírně uvolňující. Pro mě je dýchání způsob, jak se dostat ke svému vnitřnímu světu a prozkoumat jej.

Pro mě je dýchání způsob, jak se dostat ke svému vnitřnímu světu a prozkoumat jej.

Jsem moc ráda, že jsem mohla absolvovat dýchání právě s profesorem Grofem a i mu asistovat. Je to výjimečná osobnost a svojí prací stále žije. I když je mu dneska už osmdesát a má kolem sebe řadu zkušených facilitátorů, tak nikdy neodejde ze sálu, dokud je tam alespoň jeden člověk, který ještě neukončil svůj proces. Kurz ve Švýcarsku, kde jsem asistovala, byl zajímavý také tím, že ho vedli s Jackem Kornfieldem a střídalo se holotropní dýchání s meditací vipassaná.

Jak jste tyto metody kombinovali?

Půl dne dýchání a půl dne vipassaná. Jack Kornfield říkal, že když žil v klášteře, tak tam také pracovali s prohloubeným dechem, s jehož pomocí se dostávali do změněných stavů vědomí. Ta základní idea je, že díky meditaci vipassaná můžeme lépe zpracovat a integrovat to, co jsme zažili při dýchání.

Z čeho vyplývají léčebné účinky holotropního dýchání?

Dýchání otvírá přístup k základním životním zdrojům, jako je například směřování k harmonii a  tendence k růstu a k celistvosti, které jsou vlastní všem živým bytostem. Také aktivuje vnitřního léčitele: zvýrazní se symptomy a následně se rozpouští a abreaktivně vyjadřují.

Tohle ale ještě nemusí přinést výrazně změněný stav vědomí. Jak je to s transpersonálními prožitky, které bývají s holotropním dýcháním také spojovány?

Každý člověk prožívá holotropní dýchání jinak. Stav změněného vědomí je velice jemný, celou dobu, kdy máte třeba i transpersonální prožitky, máte zároveň pevné pouto s realitou. Někdo má spíš tělesné prožitky, na počátku může zažívat křeče a uvolňují se mu emoční bloky. Jiní se  dostávají více do těch transpersonálních dimenzí a mají vize. Z mého pohledu to není tak důležité. Důležitější podle mně je, jestli si to, co účastnící prožijí, odnesou do života, jestli jsou pak šťastnější, vyrovnanější, uvolněnější a otevřenější.

Důležitější podle mně je, jestli si to, co účastnící prožijí, odnesou do života a jsou šťastnější a vyrovnanější...

Je potřeba proces holotropního dýchání nějak regulovat či řídit, aby se neotevřelo člověku víc, než je schopen aktuálně zpracovat?

Myslíme si, že se tam uplatňuje určitá autoregulace, náš vnitřní radar nezachytí nic, co bychom nebyli schopni zvládnout. Hloubka prožitku je daná intenzitou dýchání, kterou si dýchající může sám regulovat. Facilitátor hlavně vytváří bezpečné prostředí a do procesu dýchání vstupuje co nejméně, například pomáhá dýchajícímu uvolnit bloky pomocí práce s tělem. Ty bloky se projevují jako napětí v těle nebo zadržené emoce. My facilitátoři jsme si vědomi a respektujeme hranice toho, co je dýchající ochoten a schopen aktuálně zpracovat.

Holotropní dýchání není jednoduchá metoda a jsem ráda, že máme v našem týmu lékaře. Nikdy jsme žádný zvláštní lékařský zásah při dýchání nepotřebovali, ale je to dobrý pocit i pro účastníky, že tam s námi je.

Vím, že tě inspiruje buddhismus, tradiční indiánská spiritualita, amazonská křesťanská církev a také súfismus. Co tě přitahuje k arabské mystice a jak ses k ní dostala?

Súfismus přivedl na Západ začátkem 20. století indický učitel Inayat Khan. Ten zde zavedl tak zvanou Univerzální bohoslužbu, během níž se čte ze šesti hlavních náboženských knih a každému náboženství je věnována stejná pozornost. Jeho žák Sam Lewis, který žil v 60. letech v San Francisku, byl zenovým mistrem, súfijským učitelem, měl hinduistického učitele, znal dobře Kabalu a přivedl na svět Tance univerzálního míru, které vychází z univerzálního pohledu Západního Súfismu, že všechny náboženské směry mají jediný zdroj a stejnou hodnotu. Tyto tance se staly i mým koníčkem.

Jak ty tance vypadají?

Jsou to vlastně takové modlitby těla. Zpíváme posvátné písně či mantry a do toho děláme symbolické pohyby, při tom se většinou držíme za ruce v kruhu nebo sedíme ve dvojicích. Během jednoho večera se přetancuje třeba pět tanců z různých tradic, což napomáhá pochopení, že ve všech těch tradicích jde v zásadě o totéž, i když je to vyjádřeno jinými symboly. Slova dýcháme, zpíváme a vyjadřujeme pohybem. Dnes je těch tanců asi pět set a tancují se po celém světě.

Během večera se přetancují tance z různých tradic, což napomáhá pochopení, že ve všech tradicích jde v zásadě o totéž, i když je to vyjádřeno jinými symboly.

Aramejský otčenáš, který děláš, je jedním z těch tanců?

Aramejský otčenáš je taneční meditace, kterou vytvořil jeden ze žáků Sama Lewise, anglický jazykovědec, mystik a hudebník Neil Douglas-Klotz. Za doprovodu nástrojů dýcháme a zpíváme Ježíšova slova v jeho rodném jazyce a v kruhu používáme jednoduché symbolické pohyby, které jsou typické pro modlitby těla na Blízkém Východě. Zapojujeme celé tělo a necháme v sobě působit vibrace zvuku a pohybu a atmosféru Ježíšových slov. Cítím, že nám umožňuje prožít jiným způsobem modlitbu, kterou lidé v naší části světa používají dvě tisíciletí. Já se u Neil Douglas-Klotze učím práci s aramejskými modlitbami už dvacet let, mezi ně patří i Blahoslavenství nebo Ježíšovy výroky „Já jsem…“

Soulwork je další metoda, kterou používáš a která vychází ze súfijské tradice. Co to je za metodu?

Původně pochází z Havaje, jeden ze žáků Sama Lewise ji upravil a já jsem se ji naučila od své súfijské učitelky Mariam Bakerové, které říkáme „porodní bába duší“.  Smyslem soulworku je zjistit, co naše vnitřní části – vnitřní muž, žena, dítě, soudce, léčitel, fyzické já, eventuálně další – chtějí či potřebují, a sladit je tak, aby všechny táhly za jeden provaz. Aby ten, jehož jsou součástí, mohl žít šťastně. Když s těmito částmi komunikujeme, děláme to s láskou a respektem. Je to spojeno s pomalým, hlubokým dýcháním, nikoli rychlým jako při holotropním dýchání, díky němuž i zde někdy dochází k trochu pozměněným stavům vědomí.

Ludmilo, jaké plány máš do budoucna?

Nemám moc čas o tom přemýšlet, protože se stále něco děje. Teď zrovna budeme mít v Nesměni súfijského mistra Shams-ud-dina, úžasného derviše, který dělá rodinné konstelace. On to channeluje a je to koncert. Na to se těším celý rok. A také na delší akce, např. čtyřdenní, jako je třeba Sebepoznávání a osobní rozvoj, která má tradici už 28 let a vystřídají se tam čtyři lektoři. Vzniká tam neopakovatelná atmosféra... Celkově bych se ráda věnovala víc odborné lektorské práci a méně té organizační. Také mně moc baví a ráda předávám lidem to, k čemu mě přivedly zkušenosti a vnitřní práce, například nebát se stárnout, a to zejména ženám.

Náš tip:

Ludmila Chrášťanská absolvovala výcvik v holotropním dýchání u Stanislava Grofa, zakladatele této metody, kterému také několikrát asistovala na workshopech v Brazílii, Itálii a Švýcarsku. Je učitelkou Tanců univerzálního míru. Má výcvik v sufi soulworku u Mariam Baker, které se říká „porodní bába duší“.

Od roku 1994 vede Centrum osobního rozvoje v Nesměni. Podívejte se, zda byste zde objevili událost či akci, která by Vás zaujala. Nabídka je zajímavá a lákavá...

Autor článku: Jan Honzík, Psychoterapeutické centrum Lávka

Komentáře

Zpět na předchozí stránku