Recept na opravdovost? Radikální upřímnost.

3. května 2017

S Bradem Blantonem jsme se sešli v Maitrei den před jeho workshopem. V jeho silném americkém přízvuku se jako zřetelné údery často ozývaly jadrné výrazy. Co na srdci, to na jazyku. Taková je podstata metody Radikální upřímnost. Autor stejnojmenné metody i bestselleru rozhodně stojí za bližší seznámení.

Jste autorem metody Radikální upřímnost. Jak k vám přišla do života?

V mém životě se odehrávala dvě témata, když jsem byl mladý. Prvním byla agrese.
Když mi bylo pět, zemřel mi otec. Rok poté se moje matka provdala za člověka, který se vrátil z druhé světové války. Je mi teď 76 let, takže to bylo v letech 1945 nebo 46... O tři roky později se jim narodilo dítě. Narodilo se předčasně, protože oba dospělí se staly alkoholiky. Můj otčím nás bil, vím, co je to domácí násilí. Do svých třinácti letech jsem v podstatě zastával roli matky a staral se o mladšího i staršího sourozence, ten se stal závislý na drogách. Takže se ze mě nakonec stal násilný ochránce – agrese se stala mým životním tématem. Když mi bylo třináct a půl, utekl jsem z domu poté, co jsem způsobil svému otčímu frakturu a skončil v nemocnici. Rok poté matka odešla od mého nevlastního otce, tak to bylo pro mě jako vítězství  v tomto konfliktu.
Dalším mým tématem byl aktivismus. V devatenácti jsem bojoval jsem za lidská práva. Účastnil jsem se spousty demonstrací v jižním Texasu a Lousianě. Byl jsem kvůli tomu mnohokrát zatčen. 

A odehrával se uvnitř pořád stejný pocit?

V zásadě ano. Nenásilí mi dělalo těžkosti. (směje se) Trvalo mi téměř osm let terapií, než jsem se z těchto následků dostal. A stal jsem se psychoterapeutem právě proto, abych vyléčil hlavně sám sebe.
A po mnoho letech psychoterapeutické praxe ve Washingtonu D.C., jsem se stal expertem na lhaní a přetvářku, proto tohle město je srdcem lhaní na světě – hlavně při přepočtu právníků na počet obyvatel. Došel jsem k tomu, že lidi když lžou nebo v sobě něco dusí, aby se ochránili, tak neznají, co je to intimita. Protože tohle pole přetvářek vám neumožní být otevření a čestní. Začíná to už o hodnocení druhých.
Knížku Radikální upřímnost jsem napsal po 25 letech praxe. Od té doby jsem napsal šest dalších knih.

Kniha k dostání na eshop.maitrea.cz

Takže vy říkáte úplně všechno?

Ano. Jsem otevřený, ale pokud mě i přesto bude chtít někdo „napadnout“, nakopu mu zadek. (směje se)
Hodně jsem se naučil od svých klientů ve Washingtonu. Pracují 80 hodin týdně, nemají žádný soukromý život. Vydělají si sice půl milionu, milion dolarů ročně, ale ve 45 letech už mají za sebou většinou třetí rozvod a o polovinu peněz tak nakonec přijdou (usmívá se). Pak ke mně přijdou a nechápou, proč nemůžou být šťastní, když dělají práci, kterou nemůžou vystát. Radím jim: „Tak když se vám něco nelíbí, jděte za šéfem a řekněte mu to. Bez ohledu na výsledek. Prostě to v sobě neduste. Buď vás vyhodí, nebo se vám situace může zlepšit.“

Risk nebo zisk.

Ano. Ale jinak se nic nestane, když změnu neventilujete! Váš boss není Ježíš, stará se hlavně o sebe. Říkám lidem, že přijít o práci není ta nejhorší věc na světě.

A co myslíte, jak by vám pomohla Radikální upřímnost v době, kdy jste revoltoval; když jste byl dítě?

Děti jsou sami o sobě radikálně upřímné, spíš je od toho postupně odnaučujeme výchovou v rodině, ve školách… Takže to, že učíme děti být zdvořilé, znamená, že je učíme zamlčovat, co skutečně cítí. To vše jen proto, aby byli společensky slušní.

Ano, už to začíná u Vánoc, kdy jim zakrýváme, jak to ve skutečnosti je. (smích)

Pokud jsou děti malé, je to ještě hra a je to fajn. Jakmile hra skončí, už jsou jiná pravidla. Napsal jsem také knihu Radical Parenting (Radikální rodičovství). V zásadě je to o tom, že vy jste v tom vztahu student, ne učitel.

A kde leží hranice mezi hravostí a účelovou lží?

I práce by měla být hrou, pokud ji milujete. Ve hře se totiž skrývá moře kreativity. Syn pracoval pro společnost Lego jako specialista na dětskou učenlivost. Vyvíjí hry, při kterých děti můžou sdílet své zkušenosti. Vznikají úžasné výtvory! Říkáme tomu ko-operace, ko-inteligence. A tohle může vznikat jenom v hravosti.

Jako rodiče si musíme uvědomit, že i zadržování informace je lež. Když neřeknete, že se cítíte špatně, že jste šťastní nebo naštvaní… to vše je vlastně nejobtížnější forma lži. Lžete někomu jinému, abyste se před ním „ukryli“. Vy znáte pravdu, ale chcete mít pod kontrolou to, co si o vás myslí ostatní. Takhle manipulace je nejhorší forma lži. Pokud tohle odbouráte, může růst váš osobní rozvoj i vaše vztahy.

Vy znáte pravdu, ale chcete mít pod kontrolou to, co si o vás myslí ostatní. Takhle manipulace je nejhorší forma lži.

A není na téhle manipulaci postaven princip sociálních sítí? Mně se například hodně ulevilo, když jsem zjistila, že nemusím o sobě nic postovat, jen abych se ukazovala v lepším světle.

Na to můžu říct jeden příběh. Kolik zenových mistrů vyměňuje žárovku? Jeden, aby ji vyměnil, druhý, aby ji nevyměnil a třetí, který ji vymění, nebo nevymění. Takže to, o čem mluvíte, je ta třetí možnost. Dnes potřebujeme více intimní svět, aby si lidé více důvěřovali.

Někdy mi přijde, že v postkomunistických zemích se ta radikální upřímnost rodí pomalu. Ještě naši rodiče se nesměli vyjadřovat nahlas, co si myslí, a tu dvojjakost cítím stále.

Nedávno jsme byli na pochodu za ženská práva v rámci nesouhlasu s Donaldem Trumpem. Dcera nám všem vyrobila tričko s nápisem „Fuck fascism“. Ale myslím si, že tam klidně mohly být nápisy i s komunismem, kapitalismem… prostě ty –ismy nechceme, všechny jsou svým způsobem represivní. Co tím chci říct, že nám chybí jednodušší komunikace mezi sebou, bez nutnosti přetvářek.

Rovnováha se lépe drží, když víte, co se kolem děje. A my nepotřebujeme být chytřejší, ale naopak „jednodušší“. Pak si dovolíme říkat věci, jako když jsme byli děti.

My nepotřebujeme být chytřejší, ale naopak „jednodušší“. Pak si dovolíme říkat věci, jako když jsme byli děti.

Souhlasím. Všechno spíš komplikujeme, než zjednodušujeme. (smích)

Prezentace nás samotných je teď děsně vážná věc. (říká nadneseně)

Kromě knihy Radikální upřímnost a Radikálního rodičovství jste napsal ještě další knihy. O čem jsou?

Další kniha, Practicing Radical Honesty (Praktikování radikální upřímnosti) popisuje víc konkrétní příklady, jak je procvičujeme při workshopech. Popisují v ní také, že vnímání a věnování pozornosti je důležitější než myšlení. A také, že kvalita vaší pozornosti je cennější než myšlení.

Myslíte pozornost ke svému tělu, ke svým emocím?

Ano. Pozornost můžete rozdělit do tří rovin. Vnímáte, co se děje právě teď kolem vás, mimo vaše tělo. Vnímáte, co se právě dotýká vás skrze kůži a vnímáte, co se vám dere na mysl právě teď. To je vše. Nic víc nemůžete vnímat. A většinou to, co vám probíhá hlavou, je pěkný kopec sraček, takže to je nejméně důležité vnímat. (směje se) Samozřejmě se to dá kultivovat cvičeními a meditacemi. Nejvíce problémů nastává ze zklamání při střetu s realitou. Ale aspoň člověk vnímá, že se jedná o dvě rozdílné  věci.

Dnes potřebujeme více intimní svět, aby si lidé více důvěřovali.

Výhodou mé metody je, že lidi vidí a poznají výsledky už po týdnu, ne až po osmi letech. Mizí jim deprese, vyřeší se jim dlouholeté konflikty...

Myslím si, že hodně lidí u nás vnímá slovo „radikální“ negativně. Často slýchám: „Takže být radikálně upřímný znamená, že mám být hrubý a sprostý na druhé?“

Na to můžu říct: „Ano, musíte být klidně i hrubí, když už jste z toho všeho unavení!“
Radikální v tomto případně můžu interpretovat přirovnáním „být jako mrkev“. Protože to, co vyčuhuje, není problém. Ale to, co je schované, je to, k čemu se potřebujeme dostat. Když popíšu, co vidím, je to přímé vnímání. Když popisuju, co vnímám, že děláte jinak oproti jiný lidem, je to složitý intelektuální koncept. Takže když se dobrovolně uvolníme a nebudeme tolik lpět na intelektuálnosti, bude to snazší a staneme se víc neutrálními vůči ostatním.

Když necháte jakýkoliv proces, aby probíhal, může se sám vyjasnit a ukončit. Ale pokud mu vzdorujete, bobtná a bobtná až může překročit únosnou mez.

 
www.radialhonesty.com
Akce v ČR www.radikalniuprimnost.cz
Akce v Maitrei: http://www.maitrea.cz/sebastian-james

 

 

Autor článku: Barbora Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku