SoulCollage aneb Zrcadlení naší duše

17. prosince 2014

Tento článek není klasickým rozhovorem, na který jste z našeho magazínu zvyklí. Je nahlížením do zrcadla vlastní duše: Nejprve si vyrobíme zrcadlo. Pak jej otočíme proti sobě a nahlédneme do něj. Přímo a bez uhýbání. Můžeme se i ptát - ale nemusíme. „A pak přijmeme, co vidíme. Nic víc,“ dodává Leela Victoria Sedláčková, facilitátorka metody SoulCollage, která k zrcadlení pomáhá.

S Osho Leela Centrem nedaleko Doks mě pojí zvláštní osud: Pokaždé, když na něj přijde řeč, do skládanky mého života jakoby „náhodou“ velmi brzy zapadne další dílek. Poprvé při rozhovoru se Svarup a Premarthou o našem vnitřním dítěti, pak seminář Od sexu k nadvědomí věnovaný první čakře a naposledy sotva před několika dny, kdy jsme spolu s Leelou za pomoci metody SoulCollage nahlížely do krajin vlastní duše.

Sešly jsme se jedno sobotní odpoledne, které se záhy proměnilo v podvečer. Stmívalo se brzy, jakoby i čas věděl, že určité cesty se nejlépe podnikají ve tmě – nebo lépe: v temnotě. Ale k té jsme se teprve měly dostat.

„O ničem nepřemýšlej, na nic nemysli. Prostě se jenom probírej obrázky a vyber z nich tři až pět, které tě teď, v tuhle chvíli nejvíc oslovují,“ vede mě Leela k obrovskému masivnímu dřevěnému stolu uprostřed jídelny v jejich domě. Z poloviny je zaplněný barevnými fotografiemi lidí nejrůznější barvy pleti, národnosti a vyznání – a v nejrůznějších situacích. Prohrabuji se obrázky, a i když bych moc ráda získala odpovědi na otázky, které v sobě nosím už dlouho, přesto se snažím na nic nemyslet. A vytahuji pět fotografií - které vůbec nic nespojuje. Zdánlivě.

Duše volá - který obrázek osloví Vás?

„Já jsem ta, která...“

Sedám si s fotografiemi ke stolu, Leela naproti mně, svíčky na pětiramenném stříbrném svícnu vedle nás mihotavě poskakují. „Jeden obrázek si vyber. Dívej se na něj, dej si čas ... a až pocítíš, promluv. Ale ne jako Rina, ale jako obraz samotný. Promluv jako ten nebo ta nebo to, co je na obrázku,“ posílá mě Leela na cestu do mých vlastních hlubin, které se v jediném okamžiku zpřítomnily právě u tohoto dřevěného stolu. „To je také jedna z věcí, které SoulCollage dělá: přivádí nás do přítomnosti; právě tím, že nám odzrcadlí přesně to, co se v tuhle chvíli uvnitř nás děje.“ Způsobů, jak se dostat do „tady a teď“ existuje spousta. Jeden z těch „kreativních“ je právě metoda SoulCollage.

Jako správná facilitátorka neříká Leela víc, než je třeba; jen ukáže cestu. „Dívej se na obrázek a promluv větou ,Já jsem ta/ten, která/který...´ a doplň, co pocítíš, že chceš říct...“ Dívám se na obrázek a za chvíli promlouvám. Zezačátku se cítím trochu nesvá; jednak je pro mě zvláštní mluvit z pozice muže-lovce, zabitého buvola nebo z pozice Matky Země, „která to všechno nese a nesoudí“, a jednak je pro mě zvláštní sdílet tyto niterné pocity nahlas. Což se daleko výrazněji ukáže u dalších fotografií spojených například s tematikou ženství, svázanosti, spoutanosti, zahalení, zavření se – a naopak vnitřního jasu, krásy, tance a „být viděna“. „Sdílení s ostatními je stejně důležité a léčivé jako samotné podívání se do zrcadla,“ dozvím se od Leely později. „Proto když pracujeme ve skupině, každý, kdo si vybere nějaký obrázek, ho nejprve ukáže ostatním a pak s nimi sdílí, co mu obrázek říká.“

Z některých obrázků, respektive sdělení, která mi má duše posílá mými hlasivkami a větami „Já jsem ten/ta, který/která...“, jde smutek a bolest, z některých radost a štěstí, bezpodmínečná láska, z jiných pohoda, klid a celkové uvolnění. „A to je přesně ono: Uvědomit si, že tohle všechno jsme my! Všechno tohle jsou naše části a všechny jsou naprosto stejně plnohodnotné!“ vysvětluje později Leela.

Ani žralok ani ledovec

Zatím jsme ale na samém začátku cesty; teprve vyrábíme zrcadla - karty. „Obrázky, které sis vybrala a ze kterých jsi mluvila, tvoří ústřední téma karty. Teď k nim potřebuješ najít další, doplňující a udělat z nich koláž. Platí pouze jediné pravidlo: Každá karta by měla nést jenom jednu energii, neměly by se míchat. Proto si prolistuj támhlety časopisy,“ ukazuje moje průvodkyně na vyskládané komíny časopisů, „a pokus se k jednotlivým ústředním obrázkům najít další dva, tři doplňující.“

Listuji časopisy o přírodě a lidech, míjím rozevřenou tlamu žraloka i pářící se krajty, ledovce, norské lesy i hvězdnou oblohu, Lukáše Vaculíka, sexy Karla Rodena i nekontaktované kmeny v  srdci Amazonie. Je zvláštní pozorovat vlastní vědomí, k čemu se doslova přisákne a co ho naopak nechává naprosto chladným. Pak už jenom rozmístit všechny obrázky na čtvrtce dané velikosti, vystřihnout, nalepit – a je hotovo. Zdánlivě.

„Zrcadlo je na světě. Teď se do něj můžeš podívat... a navázat kontakt s touto částí tebe sama. Začneš se karty ptát: ,Kdo jsi? Co mi chceš říct? Co chceš, abych v tuhle chvíli udělala? A jak si zapamatuju to, co mi říkáš?´ A znovu, jako na začátku, začneš mluvit z pozice koláže karty a jejích jednotlivých částí. Tohle všechno opět vede k tomu si uvědomit, že všechny tyto části jsou části mě samotné. Že tohle VŠECHNO jsem já,“ukazuje Leela na další směr cesty ke své duši. K sobě. „Co SoulCollage dokáže velmi dobře, je tímto způsobem pracovat s našimi stínovými stránkami, s našimi nejhlubšími temnotami a strachy.“

Zrcadlo je na světě, zde hned tři - tři karty SoulCollage, které Leela vyrobila.

Vyživujicí temnota

Pak se na okamžik odmlčí. „Dnes se hodně mluví o světle a pročišťování, o tom, jak všechno musíme ,vyléčit´... Vnímám, jak je temnota odmítaná, jako by na ní bylo něco ,špatně´, jako by byla nějak ,vadná´ a musela se ,opravit´. Ale tak to není, temnota je úplně hodnotná jako světlo. Jak zmiňuje i C.G. Jung, během roku je stejný počet hodin světla jako tmy!“ říká Leela. „Ale všechno nové se počíná právě z temnoty; semínko klíčí v temnotě půdy, dítě vzniká v temnotě matčina lůna. A právě kontakt s vlastními stíny pomocí obrázků a těchto koláží je velmi silný – a svým způsobem ojedinělý. Protože SoulCollage dokáže přinést silné momenty překvapení, kdy se sami divíte, co vám pod rukama vzniká,“ usměje se.

Nezbývá než souhlasit. A i když v ten okamžik své setkávání s kartami přerušuji, už za několik hodin prožívám moment překvapení na vlastní kůži; najednou, zcela bez objektivního důvodu se začínám třást. Tenhle stav už dobře znám; „poslíček“, že se něco děje a ještě se bude dít. Zdá se, že jsme do něčeho sáhly – rozvířily vnitřní bahýnko. „Bezva! To je skvělá příležitost si vyrobit kartu! Uvidíš, co ti k tomu a o tom řekne,“ povzbuzuje mě Leela. A tak se za několik okamžiků koupu v moři totálního nevědění a jenom se nesu na vlně, která vede moje ruce, stříhá fotografie a lepí je na čtvrtku. Moment překvapení od začátku do konce: planety, erupce na Slunci, mléčná dráha. Co to znamená?! Ale karta mlčí.

Když karty mlčí

„Zatím jsme mluvily o kartách, které k nám určitým způsobem mluví. Tak, jak vznikají, odrážejí čtyři základní roviny našeho bytí. Také můžeme říct, že jsou rozděleny do čtyř základních skupin: vnitřní hlasy nebo také naše podosobnosti či různé perspektivy, jako je například naše vnitřní dítě – naše rozhněvané, zraněné nebo třeba radostné vnitřní dítě... Dále skupina komunita, silová zvířata a archetypy. Někdy je těžké rozlišit, do jaké skupiny daná karta patří, protože stejně jako v životě, nic není přesně rozdělené do jednotlivých škatulek, ale velmi často se prolíná a přelévá z jedné roviny do druhé,“ vysvětluje Leela. „Karty z každé skupiny nás mohou posílit nebo nám naopak říct, kde, v jaké oblasti jsme oslabeni. S tím hodně pomáhají právě karty takzvaných silových zvířat nebo karty komunit, kam spadají všichni nám blízcí lidé, ať živí nebo už zemřelí, kteří pro nás mají význam. Mohou to být naši předci nebo duchovní učitelé.“

A co tedy karta, která mlčí? Nemá co říct – došly jí snad slova?

„Ke kartám, které mluví, ještě existují další tři karty, které takzvaně nemluví. Jsou to transpersonální karty, které bychom mohli popsat jako ,Esence naší duše´, té jedinečné božské jiskry v každém z nás. Potom je to ,Zdroj´a ,Pozorovatel, svědek´,“rozhání mraky pochybností o slabé slovní zásobě mé poslední vyrobené karty Leela. Karta Esence mě zaujala; je možné vyrobit kartu vlastní esence? A nebude se náhodou měnit v průběhu mého života? A pokud bude, jak je to možné, když esence každého z nás je pořád stejná? Nebo snad není....?

„Ano, i tyto karty se mohou v průběhu času proměňovat; podle toho, jak zrovna cítíme, že nás dané obrázky vyjadřují nejpřesněji. Důležité je, aby karta měla pro nás pořád určitý ,náboj´. A když ho ztratí, tak ji nevyhodíme, ale schováme do krabice. Třeba přijde čas, kdy k nám znovu začne promlouvat. Třeba tohle je karta mé esence, kterou jsem si vyrobila, když jsem se SoulCollage začínala,“ vybírá z objemné hromádky hotových karet Leela a přisunuje ji ke mně. „A tohle,“ vybírá jinou,„je karta esence, jak ji cítím teď, právě v toto období, ve kterém jsem.“ Z karty, i když ona sama nemluví, přichází jasné poselství: poselství propojení světla a stínu, respektive temnoty protkané paprsky světla.

Světlo v temnotě - jedna z karet, které nemluví.

Karty jako svoboda být

„Ještě se vrátím k tematice světla a temnoty,“ napojuje Leela na mé myšlenky. „I mě jedno období mého života hodně naplňovalo téma světla a naší skutečné podstaty, která taková skutečně je. Jenže žijeme ve hmotě, na Zemi. A to s sebou nese také stíny a temnotu. Takže pro mě je například v tuhle chvíli takzvané divine child, neposkvrněné naprosto čisté vnitřní dítě archetypem a ideálem, kterého ale ve hmotě není možné dosáhnout. Už při početí na sebe nabalujeme spoustu věcí, které si s sebou do života přinášíme... Když jsem se ale setkala se SoulCollage, najednou mi to do sebe všechno zapadlo. A s tím přišla obrovská úleva a svoboda.“

SoulCollage je tedy způsob, jak komunikovat se svou duší – s jejími jednotlivými částmi, v jakémkoliv rozpoložení. „Ano, je to způsob, jak kreativně zpracovat všechno, co se v nás právě odehrává, svoje emoce,“ usmívá se Leela. „Pár obrázků vždycky kolem sebe najdete, nůžky, lepidlo a kousek čtvrtky také není problém sehnat a mít při sobě. Co je ale hlavní poselství metody SoulCollage, je zvědomění. Vynesení toho, co je uvnitř, ven na světlo. A to už udělá hodně! Někdy se ani nemusíme ptát, někdy pouze stačí, že uvidíme to, co chtělo být skrze naši kreativitu viděno.“

Dívám se na objemný balíček karet, které Leela vytvořila za celou dobu, co se této metodě věnuje. Zajímá mě, co jí to celé dalo – a pořád dává. „Obrovskou svobodu v tom být vším, čím jsem,“ odpovídá mi bez sebemenšího zaváhání. „Svobodu v přijetí, že všechny části, které uvnitř mě jsou, jsou naprosto v pořádku takové, jaké jsou. Že se nemusí nijak ,opravovat´ nebo jinak ,léčit´ jenom proto, že nezapadají do všeobecného pojetí o tom, jak „prosvětlení a pročištění“ bychom měli být!“

Čím víc karet-střípků sebe sama, tím jasnější obraz - karty vyrobené metodou SoulCollage.

Náš tip:

Výhodou metody SoulCollage je, že poskytuje jednoduchý nástroj – a pak už je jenom na nás, jestli a jak ho budeme ve svém životě používat. Pokud se s ním chcete seznámit i Vy nebo ho chcete nadělit svému blízkému jako dárek k blížícím se Vánocům, máte možnost: O víkendu 24.-25. ledna 2015 se v Osho Leela centru koná vůbec první seminář o této metodě v České republice.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku