Udělej si v životě pořádný detox!

18. ledna 2017

„Mám pocit, že v dnešní době se lidi hodně zaměřují na to svoje, na ženství nebo mužství, ale trochu se odpojují od toho, jak být spolu v partnerství. I proto si přeji vzdělávat v celostním přístupu oba partnery zároveň.“ Se Soňou Hájkovou jsme si povídaly mimo jiné i o jejím projektu Centrum přírodní léčby.

Máte vystudovanou medicínu. Co se stalo, že jste obrátila pozornost k holistické léčbě?

Už v mládí, někdy před 25 lety, jsem se hodně zaobírala východní filozofií a zároveň jsem studovala medicínu. Zažívala jsem vnitřní konflikt mezi alopatickým přístupem klasické medicíny a celostním pojetím léčení. V tu dobu mě ještě víc zajímala samotná filozofie, otázky smyslu života, než „jen“ koncept zdraví. Trvalo to nějaký čas, než jsem si to v sobě srovnala a propojila. Vlastně propojuji stále.

A jak jste ten svůj vnitřní konflikt nakonec vyřešila?

Krátce po revoluci jsem měla možnost si ještě na medicíně otevřít soukromou praxi, která se ze začátku zaměřovala na stravu, bylinné doplňky a celostní cvičení s masážemi  – původně jsem fyzioterapeut. Úplně klíčová však byla interakce mezi klienty, kteří mě vyhledávali, mým vnitřním osobním a duchovním vývojem a podněty, které ke mně přicházely. Kromě medicíny jsem navštěvovala Univerzitu Nové doby Milana Calábka. Hodně mě inspirovala reflexologie manželů Patakyových, s tím hodně pracuji. A také koncept práce s energií podle Barbary Brennan. Z těchto vnějších i vnitřních vlivů se utvářel můj holistický pohled na svět. A odtud už je jen krůček k pohledu na léčení, resp. na klienta jako na lidskou bytost, nejen jako na tělo. Od toho se vyvinula moje hluboká potřeba léčit holisticky. Proto jsem založila Centrum přírodní léčby.

Vnímám, že se dnes rozvíjí i vědomí klientů, kteří ke mně chodí. Často totiž přicházejí preventivně, ne jako k poslední štaci na vyléčení.  Vnímají citlivěji své duševní stavy a navštíví mě dříve, než se vyvinou fyzické potíže. Řešíme i psychospirituální otázky…

Vnímám, že se dnes rozvíjí i vědomí klientů, kteří ke mně chodí.

U klasické medicíny mi přijde, že neřeší většinou to, proč se symptomy vracejí. Jaké skóre úspěšnosti má celostní přístup léčení?

Nejsem žádný kritik klasické západní medicíny. Myslím si, že v tomto světě má své místo, ale vnímám, že její přerod je nezbytný. Mám i klienty, kteří využívají obojího přístupu léčení. Jsou však určité věci, které jdou proti sobě. Týká se to zejména použití psychofarmak a hormonální léčby.
Zpět ale k otázce - vyléčení opakování symptomů je nejčastější efekt holistického léčení. Často medicína léčí příznaky, kdežto holistický přístup se dívá na příčiny. Záleží však, z jaké úrovně vědomí se na příčiny díváte, protože na každé úrovni se příčina jeví jinak.
Snažím se naladit na klienta a jeho úroveň vědomí a na této úrovni jej léčit. Je možné, že se klient více otevře a nahlídne ještě hlubší souvislosti. Důležité je také, aby tomu klient věřil. Nemůžu jít tam, kde tomu klient sám neuvěří. Baví mě hodně pracovat s vědomím – obvykle pak nastává jakési psychospirituální otevření jako součást léčby.

Nemůžu jít tam, kde tomu klient sám neuvěří.

Nehrozí, že klient nahlídne něco, čeho se zalekne, přijde mu to složité a nad jeho síly?

To záleží, jakou technikou se pracuje. Já často mívám jako vstupní bránu reflexologii. To je technika na pomezí mezi fyzickým a jemnohmotný světem. Skrze reflexní zóny kontaktuju určitě fyzické tělo a psychosomatický projev. A zároveň se skrze reflexní zónu můžu nořit i do emocionálního stavu klienta a vést ho do jakési katarze, kde vyplaví emoce související s konkrétním orgánem, s konkrétní zónou. Současně se tím i čistí a léčí. Klientovi jdou samy do vědomí tyto souvislosti. Nepotřebuju mu tedy odhalovat něco, co je příliš složité, kam sám nedohlídne.
Reflexní terapie je pro mě brána ke vstupu. Tak krásně vidíme, co se otevře. A s tím můžeme dál pracovat – jak na rovině fyzické, tak na rovině duševní nebo duchovní. Takže neznásilňuju klienta do nějakých hlubokých témat, které by mu ještě vytvořili chaos v hlavě. To není cílem.

Je úžasné, že začínáte přes chodidla, kterými se dotýkáme země.  Znám případy, kdy lidi nejsou uzemnění a ulítávají do závislosti na pomoci terapeutů…

V momentě, kdy má klient pocit, že na to nestačí sám, má tendenci se nalepit na terapeuta. Myslím si, že je to věc i etiky práce terapeutů, do jaké míry jsou ochotní převzít odpovědnost za klienty. Asi mi v tomto medicína pomáhá, protože lékaři dnes nesou ohromnou, až nemístnou zodpovědnost za pacienta. Tím, že si to uvědomuju a vidím to, tak určitě nechci přebírat odpovědnost. Nechávám na klientech, aby odpovědnost měli u sebe. A ani mi nevadí, když navštěvují další terapeuty. Je to v pořádku. Cesta, kterou si klienti vyhledávají, musí být jejich osobní. Pak je to pro ně i pravdivé a pomáhá to.

Nechávám na klientech, aby odpovědnost měli u sebe.

Co na práci celostního terapeuta oceňujete nejvíc?

Při holistické práci – a je to můj názor – je potřeba pracovat integrativně. Holistický terapeut by měl zvládat jak práci s tělem, myslí, tak s jemnohmotnou částí. V momentě, kdy tam to propojení úplně není, se můžou klienti trochu ztrácet. Cítím a vždycky jsem se snažila pracovat s lidmi tak, aby práce obsahovala tělesnou složku. Je to dáno i tím, že dělám i masáž. Masáž může být hodně hluboká, když je u ní člověk v přítomnosti a má vědomí v doteku, stejně já jako masírující mám vědomí v doteku. Při tomto může docházet k léčení na hodně příčinných rovinách. 

Na co si dát při masážích pozor?

Jsou dva póly, které jsou extrémem: lidi, co se nejsou ochotní uvolnit, těch je menšina; pak jsou lidi, kteří pustí tělo a vylítnou si úplně jinam. Když se však klient sám učí při masáži udržet vědomí v těle, může tím nesmírně získat - pokud využívá masáž jako léčení. Pokud ji využívá jako odpočinek, tak ať si lítá, kde chce. Což platí i pro maséra! (směje se) Masér taky může lítat mimo. Když je jeho přítomnost v doteku, pak je jeho účinek obrovský.

Máte i přesah do psychoterapie a konstelací?

Ano, pracuju i konstelačně. Klientům se dějí opakovaně hlavně situace ve vztazích. Takže jako třetí osoba ve vztahové situaci jim umožním nadhled, uvidím souvislosti s odstupu a nastavím zrcadlo. Kromě konstelací je možné udělat i hlubší léčení, které se týká třeba dětských zranění, nebo obran. Jsou různé cesty a záleží, co ten klient potřebuje a co je ochoten přijmout.

Je něco, co je pro vás klíčové v holistickém přístupu ke zdraví?

Ano, je to celá oblast detoxikace. Když se klienti i my, terapeuti, detoxikujeme na všech úrovních – hmotných i jemněhmotných, tak proud uvědomění je mnohem čistší a srozumitelnější. Mnoho psychických i fyzických potíží odezní samo, jen díky detoxikaci. Jsem velký fanoušek detoxikace jak tělesné, formou stravy, různých doprovodných procedur, prvků z jógy, pitím bylin, užíváním tinktur… Stejně tak jsem velký přítel duševní detoxikace, to znamená schopnosti naučit se zacházet s emocemi, neztotožňovat se se svými emocionálními stavy a stavy mysli. Mysl je nástroj a my nejsme jejím sluhou.

To dá ale fušku!

Ano, ale jsou to prvky, které hodně pomáhají. Klient se může dostat i do stavu, kdy nepotřebuje terapeuta a dokáže si poradit sám. To je ideální stav. Detox je klíčový.

Detox je klíčový.

Mně pomáhá jako detox úklid v bytě. I samotný proces je fajn meditace a spousta věcí se mi vyjasní, nejen samotný byt.

Určitě, i tohle s tím souvisí. Vemte si, že i příroda má úžasný řád. Někdy vzdorujeme vůči řádu, ale mít pořádek ve svém životě, ve svém domově, ve svých vztazích, ve svém těle, ve své duši, ve svém srdci, to je přirozenost.
Je přirozené mít věci v pořádku a být v souladu s řádem. Vždy, když to tak není, je to určitým způsobem narušení přírodního řádu.
 
Spousta lidí se v životě pohybují naprosto bezvědomě. Prostě jsou unášení tím, co se děje, a moc neporovnávají, co je podporuje a co destruuje. Je to dobré se nad tím občas zamyslet. (usmívá se)

...mít pořádek ve svém životě, ve svém domově, ve svých vztazích, ve svém těle, ve své duši, ve svém srdci, to je přirozenost.

Pojďme se vrátit k vašemu Centru přírodní léčby. S čím se na vás můžou lidé obrátit?

Na prvním místě je to individuální terapie, o které jsem už mluvila. Druhá část, práce se skupinami a výuka, je mojí srdeční záležitostí. Učíme se jednak na sobě z hlediska osobního rozvoje, tak i z hlediska práce s klientem. Školu jsem zakládala v roce 2009 a v poslední době jsem ji přejmenovala na Via Sophiae, cesta moudrosti.
Už jsem cítila potřebu transformace. Skupina směšuje jak lidi, co chtějí být terapeuty, tak lidi, co chtějí pracovat na sobě. Studenty čeká práce s tělem, s myslí, s emocemi, s rozšířeným stavem vědomí, určité spirituální prožitky atd. Dojde i na improvizaci – práce s kruhem skupiny. Taková jedna velká tříletá konstelace. (směje se) 

A kde sídlíte?

Momentálně sídlíme na Praze 11, v objektu Kulturního centra zahrada na Chodově. Je tam milé prostředí i možnost vyjít v létě ven na zahradu a zacvičit si v zeleni.

Mám pocit, že se blíží termín uzávěrky na přihlášky?

Do školy Via Sophiae se lze přihlašovat do konce února 2017 a během března bude následovat informační setkání. Každý cyklus začínám na jaře, první víkend v dubnu. Letos jsem pozvala i partnerské a manželské páry. V poslední skupině mám jeden pár a vidím, jak moc je pro vztah užitečné, když se lidi rozvíjejí paralelně a v souladu.

Když jeden tomu druhému neujede. To vidíme docela často…

Moc ráda bych podpořila tento partnerský rozvoj, proto jsem nabídla i velkou slevu pro páry. Cítím, že tohle je v dnešní době hodně potřeba: aby bylo partnerství v souladu, rodina v souladu. Přijde mi hloupé, pokud se rodiny rozpadávají z důvodu duchovního rozvoje jednoho ze členů. To je vážně hloupost!


Kontakt:
http://www.centrumprirodnilecby.cz/

 

 

Autor článku: Barbora Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku