V 5rytmech na vlně stínů

20. května 2015

„Ve stínu rytmu chaosu se nachází celá naše současná společnost: valí se na nás jedna přírodní katastrofa za druhou, jíme otrávené jídlo a ze všeho nejvíc se staráme o to mít poslední model iPhonu, místo abych nás zajímalo, jestli naše zdroje – vzduch, voda, země - jsou zdravé.... To je bláznivé!,“ říká celkem k věci Adam. A jak se v našem životě projevují další stíny jednotlivých rytmů Tance 5rytmů?

Adame, téma tvé intenzivní taneční dílny, se kterou v červnu přiletíš do Prahy, je světlo a stín. Co tě k tomuhle tématu přivedlo?

Víc věcí. Každý, kdo tancuje 5rytmů, mohl velmi rychle poznat podstatu každého z nich. Není těžké pocítit, jaké je téma každého rytmu. Navíc je každý rytmus sám o sobě organický, spontánní, přirozený a kreativní způsob bytí. Jinými slovy se ve svém každodenním životě projevujeme pěti základními způsoby – rytmy. Postupně jsem si začal všímat, že se lidem daří daleko lépe se s jednotlivými rytmy spojit právě díky porozumění, jak se projevují prakticky v jejich každodenním životě.

Jenže většina z nás ale většinu svého života na téhle planetě nežije (zdůrazní) spontánně, kreativně, živě, plynule a přirozeně. A tím se zcela přirozeně vynořily stíny jednotlivých rytmů. Protože jsou přesně tím, jak po většinu svého života žijeme. Jsou tím, s čím se identifikujeme daleko častěji než se světlými stránkami rytmů.

Představíš nám tedy tyto stíny?

První rytmus, plynutí, vyjadřuje, že jsme, ať už na tanečním parketu nebo v životě, naprosto přirození, že jednáme spontánně a přirozeně podle našeho vnitřního toku. Jaký je tedy opak tohoto stavu? Stav, kdy ráno vůbec nechceme vylézt z postele. Nebo kdy musíme dokončit projekt, ale budeme raději místo dělat všechno možné, jenom abychom nemuseli udělat ten první krok. Co je to za přirozenou součást nás samých, která absolutně nechce s ničím začínat – a tím blokuje jakýkoliv náš růst? Netečnost a naprostá lhostejnost. Rezistence a prokrastinace.

Co je to za přirozenou součást nás samých, která absolutně nechce s ničím začínat – a tím blokuje jakýkoliv náš růst?

Druhý rytmus je staccato, které je ve své přirozenosti naprosto nádherným ohnivým vyjádřením naší živoucnosti. Když tančíme – nebo žijeme – rytmus staccata, jsme živoucí a vášniví do života, energie se pohybuje směrem ven: je to vlastně praxe naprosto otevřeného srdce, které je schopno do sebe pojmout každého člověka velmi milujícím způsobem.

Jak tedy vypadá náš život, když jsme ve stínu staccata? Jsme zavření, není v nás žádný pohyb, a i když naše energie míří ven, je to ve smyslu obviňování vnějšího světa za všechny problémy, které máme. Co tedy děláme? Chceme okolní svět kontrolovat. Stáváme se rigidními, kontrolujícími a dominantními.

Existují nějaké fyziologické znaky odkazující na stín, v jakém člověk většinu svého života žije?

Ano. Člověk ve stínu plynutí je zemitě těžkopádný. A naproti tomu je v těle člověka, který je ve stínu staccata, přítomno hodně napětí. Takový člověk připomíná býka, který jde tvrdě kupředu. Má i podobně sevřenou a někdy předsunutou bradu a chodí „vyprsený“ s rameny mríně zvednutými. Řekli bychom, že představuje téměř až zoufalou expresi, ale už v patologickém stavu.

Tady bych rád připomněl, že každý stín je reakcí (zdůrazní) na stín předešlý. Tyto dva příklady to nádherně ukazují: když jsme příliš dlouho neteční ke všemu kolem, nic nás nebaví a jenom se válíme v posteli, dříve či později přijde okamžik, kdy toho budeme mít dost. V tu chvíli – silou býka – sami sebe vykopneme z postele! Nebo z ní vykopneme někoho jiného...

Pak přijde okamžik, kdy toho budeme mít dost. V tu chvíli sami sebe vykopneme z postele - nebo z ní vykopneme někoho jiného...

Co se s námi stane, když budeme příliš dlouho ve stínu staccata? Tedy rigidní a snažit se mít všechno pod kontrolou?

Co se stane? Život nám dá jasně na srozuměnou, jak to s tou kontrolou je. Navíc snažit se ho kontrolovat a obviňovat celý svět kolem nás stojí obrovské množství energie. Tím pádem stín staccata velmi přirozeně směřuje do stínu chaosu, a tou je naprostá ztráta kontroly. Která ve skutečnosti dokáže být velmi kreativní, jako tomu je ve „světle“ tohoto rytmu, když se odevzdáme sami sobě a svému vnitřnímu proudu a vedení. Když řekneme sami sobě jedno velké ANO, své přirozenosti a kreativní síle, která mě stvořila a je uvnitř mě... To je světlá stránka chaosu: nechat svou hlavu být a být přitom stále uzemněný, stále vědomý.

Pro stín chaosu je typické, že svou hlavu ztrácíme, velmi často nevědomě. Na tanečním parketu to pak vypadá tak, že se ztrácíme v prostoru; v takovém případě můžeme velmi snadno srazit druhé kolem nás. Tento stín se v našem každodenním životě projevuje tím, že jsme naprosto zahlceni úkoly (tzv. multitasking mode, pozn.red.), sto emailů se dožaduje naší pozornosti, do toho neustále zvoní telefon, přeskakujeme z jednoho na druhý, ztrácíme svůj vlastní střed i pocit uzemnění, spojení se zemí. Ve stínu rytmu chaosu se nachází celá naše současná společnost: valí se na nás jedna přírodní katastrofa za druhou, spalujeme fosilní paliva víc, než bychom měli, jídlo, které jíme, je otrávené a ze všeho nejvíc se staráme o to mít poslední model iPhonu, místo aby nás zajímalo, jestli naše zdroje – vzduch, voda, země - jsou zdravé.... To je bláznivé!

Pro stín chaosu je typické, že svou hlavu ztrácíme.

Jestli každý stín jednoho rytmu přirozeně ústí do následujícího, kam vede tento zmatek?

V určitém okamžiku je toho na nás příliš. Jsme zavaleni, zahlceni. A tak prostě z tohoto bláznivého světa „zmizíme“, psychicky se odpojíme. Abychom necítili, disociujeme se. Když takové lidi potkáte, máte z nich pocit, že tady nejsou. A když promluví, „všechno je fajn, v pohodě a skvělé...!“ Přesto z nich ale cítíte, že hluboko uvnitř jim tak fajn není. Že se vlastně potýkají s velkým traumatem...

Takových lidí potkáváme spousty, žijeme v kultuře traumatizovaných lidí. A je to pochopitelné: je to pár let, co například skončila druhá světová válka... Naši otcové v sobě nesou trauma svých otců a naše matky v sobě nesou trauma svých matek. A tohle všechno v sobě neseme i my sami. Hluboko, hluboko, hluboko v sobě křičíme bolestí, ale na povrchu se tváříme, že je všechno ok.  To je stín rytmu lyrika, který je ve své světlé stránce velmi hluboce spojený s naší duší. Žijeme to, čím jsme. V jeho stínové roli jsme naopak velmi povrchní.

Žijeme ve kultuře traumatizovaných lidí.

A jde to ještě dál: rytmus klidu....

To je stav naprosté katatonie a stuporu. (nepřítomnost pohybu i řeči, neschopnost žádné koncentrace, mentální i emoční tupost, pozn.red.) Stav, kdy „nikdo není doma“ a ve kterém zvládneme jenom jednu jedinou věci: pět hodin zírat na televizi a k tomu jíst chipsy. Není o čem mluvit. Nic nepřichází k nám dovnitř, nic nevychází ven. Světlá stránka klidu je prázdnota, ze které může vzniknout cokoliv. Je to magický klid samotného Zdroje. Stín klidu je spíš mrtvolností.

Stav „živých mrtvol“, „být mrtvý zaživa“...

Přesně tak. A to je konečná fáze celé vlny stínů; tam, kde začala naprostým zaseknutím se na místě a neschopností jakéhokoliv pohybu ve stínu plynutí, tam končí tímhle naprosto katatonickým stavem stínu klidu.

Všech pět stínů je strašidelných. Protože všechny vyjadřují naše lidské utrpení, v pěti různých podobách. Ale nebojte, nestrávíme celý víkend ponořeni do utrpení. Budeme stíny zkoumat a poznávat na vlastní kůži, i tak ale bude dost místa na humor. Garantuji každému, že se během tohoto víkendu bude hodně smát. (usmívá se) Je ale taky dost možné, že bude i plakat.

Garantuji každému, že se během tohoto víkendu bude hodně smát. Je ale taky dost možné, že bude i plakat.

Co nám to dá, když si na tvém workshopu zatančíme svoje stíny?

Tím, že je poznáme v tanci, daleko lépe je pak rozpoznáme ve svém každodenním životě. Najednou uvidíme všechny svoje vzorce, které v konkrétních situacích donekonečna opakujeme. To, co na tomto workshopu děláme, je to, že tedy „uchopíme“ stav, ve kterém se nacházíme po většinu svého života, možná celý...., a převedeme ho do pohybu. Vyjádříme ho pohybem. Z toho, co nám v běžném životě způsobuje utrpení a bolest, uděláme svým způsobem umění.

Gabrielle (Adamova učitelka a zakladatelku 5rytmů Gabrielle Rothová, pozn.red.) řekla něco ve smyslu: Další pohled na celou tuto terapii je změnit utrpení v umění, umění změnit na uvědomění, a toto uvědomění proměnit v akci! Díky tomu se můžeme v našem životě chovat jinak. Během tohoto semináře se tedy budeme učit, jak tyto „nízké“ a v zásadě nefunkční stavy našeho bytí  proměnit ve fyzický pohyb. Jak rozšířit svou tvořivost a tím se znovu vrátit ke své živoucí radostné spontánní podstatě, kterou každý z rytmů do našeho života přináší. Budeme se ptát: „Jakou medicínu můžeme v tom kterém stínu najít? A jak z něj vystoupit?“

Každý z nás má nejspíš jiný „rytmus“ a tím i stín, ve kterém se ve svém životě nachází nejvíc.

Ano. Každý se identifikuje s jedním z rytmů a jeho stínem víc než s ostatními. Během workshopu bude mít každý možnost dotknout se právě toho „svého“ rytmu, a odhalit tak své vzorce chování, které ho v životě blokují. Řekl bych, že na tomto workshopu si každý může přímo sám pro sebe vytvořit takzvanou „pohybovou řeč“, která mu může pomoci v jeho každodenním životě transformovat stíny do jejich světla. Tento workshop je skutečně velmi spojený s naším každodenním životem, o mnoho víc než všechny předchozí... Už také proto, že se budeme hodně dotýkat našich utrpení a bolestí.

Ale místo toho, abychom se svým stínům a svým bolestem vyhýbali a předstírali, že je všechno v pohodě, do nich budeme vstupovat a zase vystupovat. Budeme jimi doslova procházet skrz naskrz. To nám umožní z nich získat jejich ryzí sílu. Takže tenhle workshop velkou měrou také přispívá k našemu vlastnímu posílení.

V době, kdy jsem s Adamem chystala rozhovor, prožíval těžké období; onen večer, kdy se nám podařilo se spojit přes skype, se právě vracel z nemocnice od své dcery. Volal mi přímo z auta. A i když jeho dceru čekala druhý den operace, předvedl Adam během rozhovoru v praxi to, o čem mluví: plutí na vlnách života, ať nám přinášejí cokoliv... Zapálení, s jakým odpovídal na moje otázky,  mělo v jeho srdci naprosto stejnou hodnotu a stejné místo jako bolest, kterou prožívá otec čelící zranitelnosti svého vlastního dítěte.
Světlo i stín – nerozlučné části života člověka.

Náš tip:

Pokud si i vy chcete zatančit své světlo a stín, přijďte poslední červnový víkend do DDM Ulita v Praze 3. Dotkněte se svých stínů a vyneste je na světlo. Protože „čeho se dotkne světlo, stává se světlem“. Vytančete ze své „ulity“... 

Na našich stránkách k semináři Světlo a stín najdete podrobnější informace o chystané akci.
 

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku