V kruhu žen vyživujeme sebe samu

20. března 2013

Na popis některých situací v životě neexistují slova; je zapotřebí je prožít. Třeba přijít a usednout do kruhu žen - bez mužů, bez dětí. Tehdy ženy zažijí hluboké uvědomění si své vlastní, ženské hodnoty a síly. „Proto ženské kruhy pořádám: pro tu obrovskou vlnu, která z nich vzejde a která nese ženy zpátky do svého nitra a ke svému tělu, tedy zpátky k sobě,“ říká k tématu Kateřina Kramolišová, lektorka ženských kruhů.

Katko, o ženských kruzích se často mluví jako o bezpečném prostoru, ve kterém si ženy nejsou soupeřkami, ale vzájemně se podporují. Skutečně tomu tak v minulosti bylo, jak se často říká? Nebo se snažíme přiblížit ideálu, jak si to my samy přejeme?

Podle mě je jedno, jestli to tak bylo, nebo nebylo (směje se), protože scházet se s ostatními ženami je potřeba, kterou ženy v sobě cítí a které je důležité vyjít vstříc. Jinak jsem ale přesvědčená, že se v minulosti ženy skutečně scházely a nesoutěžily, ale podporovaly se; už jenom díky tomu, že v původních společnostech tato praxe byla a v současné době v nejrůznějších částech světa stále funguje.

Naopak soupeření žen vidím jako důsledek ztráty váhy ženské role ve společnosti. V průběhu patriarchálního zřízení, jak tomu dlouhé období bylo, získávaly ženy svou moc právě skrze muže, protože skrze něj definovaly svou identitu, svou hodnotu. Tím pro ně ale byly ostatní ženy ohrožující, protože jim mohly jejich muže „přebrat“, čímž by přišly o svou identitu i sílu.

V ženském kruhu tedy získáváme zpátky svou sílu?

V současných ženských společenstvích, tedy v ženských kruzích, si ženy mohou zažít, jaké to je být bez muže a nespoléhat se, že sebe sama a svou hodnotu budou definovat skrze něj nebo skrze své děti, což se také často děje! Jakmile jsou ženy spolu a zacítí svou vlastní ženskou hodnotu, kterou bytí v ženské komunitě podporuje, začnou se na ostatní ženy dívat jinak; už pro ně nejsou konkurentky.

A to proto, že tam nejsou muži, kteří toto téma přinášejí, a protože začnou cítit výživu, která k nim z ženského kruhu přichází a kterou nikdy nepostrádaly, dokud se s ní nesetkaly. Pak přichází poznání, jak moc je vyživuje a dává jim to, co od naší společnosti nedostávají...

Říkáš, že v kruhu žen můžeme dovyživit své potřeby coby žena - to mohu potvrdit. Co se mi ale opakovaně děje, je to, že po každém takovém setkání ze mě tento pocit „dovyživení“ postupně vyprchává a vše se vrací do starých kolejí... Co to znamená a co s tím?

To jenom svědčí o tom, že společnost je taková, jaká je, a funguje to v ní tak, jak to v ní funguje... Přirozené totiž je, že se ženy scházejí pořád a že svůj podpůrný kruh mají pořád! A nemusí to být právě touto formou, stačí mít kolem sebe okruh kamarádek. Ženské kruhy, jak je vedu já, chápu jako semínko, které si každá žena z kruhu odnese, aby mohlo dál klíčit a růst samo.

(zamyslí se) Pro ženu je v současném světě hodně těžké cítit svou hodnotu čistě jenom z toho, že je žena...Protože současná společnost čistě „ženské“ kvality, jako je láska, péče o druhé, mateřství, příliš neoceňuje; jsou spíš chápány jako okrajové, protože v centru zájmů je individualita, výkon a  úspěch. Což samo o sobě není špatné, jenom to je nevyvážené. Ale to, co je pro lidskou společnost zásadní, čili stvoření nového života a výchova nových lidí, nemá zdaleka takovou hodnotu. Proto se ženy v těchto rolích necítí doceněny.

V ženských kruzích se pracuje s archetypem bohyň. Jak nám mohou pomoci v dosažení rovnováhy, o které mluvíš?

Pro mě má práce s bohyněmi dvě dimenze: Jedna se odehrává na psychologické rovině, protože každý mýtus o konkrétní bohyni představuje určitou univerzální ženskou zkušenost. Všechny nás ale učí, co to znamená být ženou, kolik to má rozměrů, podob a tváří. S tím si jasně uvědomujeme, že v naší společnosti jsou přijímané pouze nějaké podoby, zatímco jiné jsou odmítané... Je evidentní, že v dnešní společnosti panuje kult mládí, takže žena by měla být mladá, štíhlá, s plochým břichem (směje se)...

... takový mladý kluk...

(směje se) ... mladý kluk, ale s velkými ňadry, protože ta na druhou stranu vyjadřují touhu po mateřství... Mýty nám ale otevírají spoustu dalších, třeba i „temných“ podob, které v sobě přirozeně máme a ve kterých se skrývá naše ženská síla. Od malička jsme vychovávané, že správné a přijímané jsou pouze poslušné holčičky, zatímco ježibaby a čarodějnice jsou špatné...

Život nás ale učí, že v něm jsou úspěšné právě „zlobivé“ holčičky, které si jdou za tím svým a dokáží si prosadit, co je pro ně (zdůrazní) důležité. Což je právě část čarodějnice v nás, která si dokáže ustát své hranice, říct NE, pokud to tak cítí. Na kruzích tedy pracujeme s přehodnocením mýtů a učíme se vnímat to pozitivní v tom, na co a priori nahlížíme jako na negativní. Baba Jaga je tedy naší učitelkou. (usmívá se)

Život nás ale učí, že v něm jsou úspěšné právě „zlobivé“ holčičky...

A druhý rozměr práce s bohyněmi?

Zatímco ten první nás vede k celistvosti skrze poznání, kolik různých podob má žena a ženství, ten druhý je více duchovní. Vyrůstáme totiž v náboženské tradici, která vychází z modelu mužského boha. A přestože je naše společnost „ateistická“, potřeba po určitém duchovním ukotvení je v každém člověku, jen ji každý vyjadřuje vlastním způsobem.

Když ženy pocítí, že v univerzálním božském principu je přítomen ženský rozměr, dává jim to obrovskou sílu. Bohyně je totiž velmi silný princip - přináší do světa život, stejně jako žena... Důsledkem je, že ženy víc dokáží vnímat svůj potenciál, jak o tom alespoň mluví ony samy, když sdílejí své prožitky.

Uvědomit si sama sebe jako ženu, dárkyni života nutně vede přes tělo a vztah k němu...

To je moc důležité a je dobře, že to zmiňuješ...! (zamyslí se) Tím, že se v této době znovu vracíme k mýtu bohyně, vracíme se potažmo ke svému tělu, protože ženský princip je především hmota, země, tělo, dávání života... Odluka těla od ducha jako dědictví křesťanství je v nás stále velmi silně zakořeněná. Vztah k našemu tělu a sexualitě pořád není zdravý, to vidíme například u reakcí rodičů na první projevy sexuality u svých dětí. Okřikují je, že „tam se nesahá“ a „to se nedělá“... Jak tedy nemít pokřivený pohled na své tělo, když některé jeho části jsou přijímané a jiné takto silně odmítané?

(zamyslí se) Ženy a tělo, to je ještě o stupeň výraznější vztah. Jsme s ním totiž velmi úzce svázány a právě v něm (zdůrazní) je naše moudrost.... Přechodové, mezní zážitky v životě ženy, které předznamenávají vstup  do nové životní fáze, se dějí právě skrze tělo: Přeměna dívky v ženu je nám dána naším tělem, první menstruací; přeměna ženy v matku se také děje skrze tělo, ve kterém vzniká a jehož prostřednictvím přichází na svět nový život. Stejně tak je menopauza velká přeměna v životě ženy, která má více duchovní rozměr. Je-li totiž žena se svým tělem spojena, daleko lépe vnímá, že všechny změny, které se s jejím tělem dějí na fyzické úrovni, mají také duchovní rovinu.

Je-li totiž žena se svým tělem spojena, daleko lépe vnímá, že všechny změny, které se s jejím tělem dějí na fyzické úrovni, mají také duchovní rovinu.

Jak s tím na svých seminářích pracuješ?

Zmínila jsem děti - jsou pro mě inspirací. Pro mě je velmi důležité navrátit se k přirozenému, nevinnému stavu, kdy jsme šťastné ve svém těle, tak jako jsme byly jako děti, a odlepíme od sebe všechny nálepky, které jsme v životě posbíraly a které nám pošpiňují naši sexualitu a naše tělo.

(odmlčí se) Moc ráda dělám se ženami jeden speciální rituál k přijetí svého těla. Dělám ho samozřejmě až po určité době, kdy je skupina uzavřená a vytvoří se v ní hluboká důvěra a bezpečí. Ženy se svléknou a dívají se na své tělo pohledem zevnitř sebe. Naciťují se na něj, učí se cítit samu sebe ve svém těle.

Co to má za důsledek?

Jsme zvyklé se na své tělo dívat a hodnotit ho očima ostatních. Když ale své tělo začnu vnímat z hlediska toho, jak ho já sama prožívám (zdůrazní), získám k němu úplně jiný vztah. Nedívám se, jak vypadají (zdůrazní) moje ňadra nebo břicho, ale jak se v nich cítím! A pak najednou zjistím, že ve svém břiše skutečně cítím tu obrovskou sílu, která je schopná stvořit nový život, že v ňadrech cítím něžnost a citlivost a v bocích mohutnou životní energii.

A tehdy začínám své tělo vnímat jako něco, co je zde primárně pro mě, ne primárně pro druhé. Zároveň ho začnu oceňovat za to, jakou má podobu, protože vyjadřuje moji energii, to, kdo jsem a jaká jsem: něžná, silná, vášnivá, citlivá …. Můžu si také uvědomit své kořeny, protože mé tělo v sobě nese podobu mých předkyň. Přijetí mého těla mě vede k přijetí sama sebe takové, jaká jsem

A tímto rituálem také můžeme ocenit skutečná těla skutečných (zdůrazní) žen a opravit si tak nereálný, v počítači upravený obraz ženského těla,  který v nás vytvářejí média. Tak si uvědomíme, že skutečné ženské tělo je krásné, ne protože je dokonalé, ale protože odráží ženskou duši.

Za fotografie pocházející z rituálu Menarché děkuji Katce Kramolišové. Rituál je součástí cyklu, který vede spolu s Katinkou Soetens a Liliou Khousnoutdinovou.

Náš tip:

Ženy, jestli Vás zaujala cesta ženství a cítíte, že Katka je tou, která Vám může ukázat směr – protože jít musí každá z nás sama, podívejte se na www.Ženské kruhy, kde najdete termíny jejích „kruhů“. Nebo přijďte ve čtvrtek 21. března přímo k nám do Maitrei na setkání Dcer bohyně.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

ŽIJTE SVÉ SNY!

12.-9.11.2017

TĚLO A EMOCE

4.10.-13.12.2017