V potlačené lásce se skrývá naše životní síla

30. dubna 2014

„Čtyřicet procent našich psychických potíží pochází ze zákazů - „Buď takový!“, „Nebuď takový!“ - šedesát procent je způsobeno potlačenou energií lásky, která se touží projevit, ale my ji v sobě ze strachu zadržujeme,“ říkají o bodyterapii a stejnojmenném semináři Erogenetic jejich zakladatelky Mona Lisa Boyesenová a Gussie Grace Wallemová.

Jste autorkami a lektorkami semináře Erogenetic. Co je to za seminář?

Grace (G): Začala bych významem samotného slova, který je složeninou tří slov: Eros znamená touhu, lásku a život, gen odkazuje na naše geny, jemněhmotnou substanci, se kterou se všichni rodíme, a slovo etika poukazuje na etiku vlastní každému z nás, se kterou přicházíme na svět. Také bychom ji mohli nazvat spiritualitou. Všechny tři jsou navzájem provázané, respektive eros a etika, spiritualita se spojují v genech, v nás. (ukáže rukou do oblasti svého srdce)

Jak si tedy seminář představit v praxi?

G: Probíhá v menším počtu účastníků, dvanáct, třináct, abychom se mohly dostatečně věnovat každému. Každý si přinese svou oblíbenou hudbu z období dospívání, protože právě toto období je obdobím obrovské transformace. Už nejsme dítě, ale ještě nejsme dospělý. Charakteristické expanzí životní síly a obrovské touhy. Protože jsme ale třeba utrpěli nejrůznější zranění, zavřeli jsme ji hluboko do sebe a ohradili ji, aby nemohla ven. A tak žijeme takříkajíc na půl plynu.

Mona Lisa (ML): Pracujeme metodou systemických konstelací, ale jdeme za ně. V určitém okamžiku pustíme oblíbenou hudbu toho, s kým se právě pracuje. A pouštíme ji opakovaně, protože nás vrací k našim vzpomínkám, k našim hlubokým pocitům osamocení a touhy, vrací nás k sobě a ke všemu, co jsme uvnitř sebe uzavřeli. Právě zde se totiž skrývá jeden z našich zdrojů životní síly, který nepoužíváme.

Právě zde se skrývá jeden z našich zdrojů životní síly, který nepoužíváme.

Zmínila jste hudbu. Tento seminář se také popisuje jako kombinace receptivní muzikoterapie a body-psychoterapie. Jakou roli v něm tedy hraje hudba?

G: Jednu z těch nejdůležitějších! Hudba se nás velmi dotýká, daleko víc než jakákoliv slova. A nedá se nijak zmanipulovat, protože to, co k nám skrze ni mluví, je naše vnitřní pravda. Je neuvěřitelné, jak přesně dokáže odrážet to, co jsme ve svém dospívání prožívali nebo po čem jsme toužili. A díky této její schopnosti rezonovat s naším srdcem představuje jeden z nástrojů, jak se znovu dostat ke svému zdroji životní síly, jak ho znovu „pozvat“ do svého života.

ML: Hudba s námi totiž rezonuje nejenom na melodie a  rytmu, ale dokonce i textu písní. V hudbě je ukryté všechno: naše obrovská touha po lásce, kráse a radosti, která nebyla vyslyšena a přijata nebo byla dokonce odmítnuta. Odtud pramení pocity hlubokého zoufalství a osamělosti, naše utrpení z procitnutí z iluzí o romantické lásce, zklamání a revolta, téma nesmrtelnosti a také smrti... Výsledkem této směsice pocitů je ale jeden z našich zásadních zdrojů životní síly.

G: Pracovaly jsme například s paní, která přišla s hlubokým celoživotním smutkem a pocitem, že se jí nic nedaří, že prožívá pouze temná období, že v jejím životě vůbec není slunce. Začaly jsme pracovat a pustily její vybranou píseň. A sálem zazněla slova písně: „Ach, slunce, nikdy ke mně nepřicházíš...“ To bylo neuvěřitelné, naprosto přesně to zapadalo! Všem nám začaly téct slzy. A tak se to prostě děje...

Není ale ono uzavření se od zdroje životní síly v dospívání pouze pokračováním a jakýmsi potvrzením daleko hlubšího zranění pocházejícího z raného dětství nebo z období porodu?

ML: Může to tak být. Okamžik narození a raného dětství jsou velmi důležitá období lidského života. Právě tehdy, od svých rodičů či vychovatelů, získáváme vzorce toho, jak – podle nich - vypadá láska. Tento vzorec si pak neseme s sebou a jsme zklamáni pokaždé, když mu naše zkušenosti neodpovídají.

G: Jak říkáte, vliv může mít prenatální vývoj, okamžik porodu a rané dětství - ale nejenom ony. Řadu věcí si můžeme nést i z předešlých životů...Každý dílek v celém obraze je důležitý a naopak nikdy nemůžeme říct: „Nic není důležité...“ Takže jde-li například o nějaké karmické téma, tak i když dítě prožije nádherný porod a po narození se mu dostává obrovské množství lásky a pozornosti rodičů, je to tam stále přítomné, jakoby paralelně. A proto se mu mohou nějaké potíže neustále opakovat, i když netuší, co za tím stojí, když „přeci měl tak krásný porod a dětství...“

Erogenetic se sice primárně věnuje našemu vnitřnímu zdroji nevyužité energie, současně se ale silně dotýká partnerských vztahů a vztahů obecně...

ML: … a má to svůj důvod. V partnerském vztahu je totiž jakýkoliv vnitřní konflikt daleko lépe vidět, a to umožňuje lidem se „probudit“. Uvidět, kde v sobě mají jaké nedořešené téma a jaké potřeby z dětství stále nemají naplněné. Na druhou stranu ale nemusíme za každou cenu vstupovat do partnerského vztahu jenom proto, abychom je uviděli.

Co musíme udělat, je otevřít se romantice a lásce uvnitř nás. Jungiánská psychologie k pojmenování používá názvy animus-anima, východní nauky jin-jang, ale obecně to je jakýkoliv magnetismus mezi dvěma opačnými póly. Jakmile je do sebe integrujeme a dosáhneme jejich rovnováhy, začneme tuto energii života žít a také sdílet s ostatními, se svými partnery a rodinami.

G: Lidé nejsou určeni k tomu, aby žili sami. Vztahy jsou tedy základem všeho: Náš vztah k naší současné rodině, k rodině, ze které pocházíme, náš vztah ke stvořiteli... A v tom jde také o to najít svůj střed, zároveň přijmout život v dualitě a zůstat s ním ve vztahu „flirtování“ místo toho s ním bojovat a být v „konfliktu“. (anglická slovní hříčka con-flirt versus con-flict, pozn.aut.) Flirtovat se vším, co je uvnitř i vně, se životem samotným. Nechat proudit tuto energii, která není ničím jiným než ryzí energií života a živoucnosti!

Najít svůj střed, přijmout život v dualitě a zůstat s ním ve vztahu „flirtování“ místo toho s ním bojovat.

Všichni máme tento proud v sobě, jen jsme se mu někde po cestě životem zavřeli.

G: Uvedu jednoduchý příklad: Sedmiletá holčička se oblékne do hezkých šatiček a přijde za svým tátou. „Podívej, tati, že mi to sluší....?“ šťastně se před ním točí. Jenže otec zrovna nemá čas nebo má starosti v práci a oboří se na ni: „To je děsné, vypadáš hrozně..!“ Dívenka se stáhne do sebe a uzavře, aby nemusela cítit bolest z odmítnutí. A později, i když je to hezká žena, ztratí zájem hezky se oblékat. Nebo bude mít problém cítit se a přijmout sama sebe jako ženu. A když jí nějaký muž řekne, že jí to sluší, tak to nepřijme: „Ale prosím tě, to říkáš jen tak...“ Nebo si bude myslet, že po ní něco "na oplátku" chce.

A přitom jediné, co tehdy potřebovala, byly dvě vteřiny pozornosti jejího otce. Nic víc. Potřebovala, aby její táta rezonoval s tím, co cítila ona. Vyjádřeno slovy: „Aaaah, vypadáš nádherně, tak ti to sluší...“

ML: Na semináři se, také díky hudbě, velmi rychle dostaneme do okamžiku, jak daná situace proběhla. A tehdy se dotyčného zeptáme, jak si on sám přeje, aby tehdy proběhla. Silným prvkem je také samotná skupina účastníků a její síla, nejvíc samozřejmě zástupci stojící v dané konstelaci. A jak jsem říkala na začátku, hudbu několikrát opakujeme, aby se dotyčného dotkla skutečně velmi hluboko a pomohla mu se otevřít na existenční i spirituální rovině.

G: Nevyhýbáme se problému, ale zároveň se na něj nefixujeme. Vnímáme ho a snažíme se najít, jak ho vyřešit – za pomoci hudby a také díky obrovské touze po lásce. Bez lásky se nedá žít. To není klišé z písniček, ale skutečnost. A problém nenastává jenom tehdy, když lásku nedostáváme od druhých, ale také tehdy, když ji nemůžeme plně projevit...

Problém nenastává jenom tehdy, když lásku nedostáváme od druhých, ale i když ji nemůžeme plně projevit...

ML: … Vezměte si, že čtyřicet procent všech neuróz pochází z restrikcí - „Buď takový!“, „Nebuď takový!“, „Tohle nedělej!“, „Udělej to takhle!“ - a šedesát procent je způsobenou potlačenou energií lásky a potlačením jejích impulsů, která se touží projevit, ale my ji v sobě ze strachu zadržujeme!

Co podle vás stojí za tímto strachem?

ML: Nejsme Freudiánky, ale vycházíme z Freuda a jeho teorie Oidipova a Elektřina komplexu. Freud tvrdí, že dítěti k naplnění stačí, aby ho rodič opačného pohlaví „viděl“, uznal, jak popisovala Grace, a rodič stejného pohlaví na to nežárlil. My jdeme dál v tom, že vnímáme, že tento komplex patří rodičům dítěte, kteří ho na své dítě pouze přenášejí, takže je to potom jejich dítě, kdo se stává středem konfliktu.

G: Ze strachu před odmítavou reakcí rodiče stejného pohlaví má potom dítě strach projevit svou lásku a touhu po rodiči opačného pohlaví. Tak ji v sobě jednoduše potlačí, čímž v sobě potlačí obrovský zdroj životní energie. V období puberty se děje to samé a pak přichází dospělost... A stejný vzorec se neustále opakuje. My se snažíme najít způsob, jak žít svůj život naplno a bez neuróz.

ML: Během tohoto procesu pracujeme s částí nás samých, kterou nazýváme vnitřní dítě nebo také zlaté jádro, primární jádro. Je to vlastně náš vlastní potenciál. Říká se, že z poloviny jsme podmíněni naším otcem a jeho předky a z poloviny naší matkou a jejími předky. Podle mě to je spíš třetina a třetina – a zbývajících čtyřicet procent je naše vlastní jádro zcela nezávislé na jakékoliv podmíněnosti. A o co v bodyterapii Erogenetic také jde, je umožnit této části se projevit a dovolit jí, aby skrze nás žila.

Náš tip:
Erogenetic je zajímavý přístup k uzdravování lidské duše. Možná Vás zaujme, že Mona Lisa a Grace v Čechách v listopadu povedou prodloužený víkendový seminář, který, jak říká Mona Lisa, je „určený pro všechny. Každý jsme lidská bytost, která uvnitř sebe má nevyužitý potenciál. Jediným omezením semináře je počet účastníků, aby se „dostalo“ na každého.“  Na stránkách Výcviky.cz najdete bližší informace k semináři Erogenetic - nové perspektivy v lidském potenciálu včetně termínu konání.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku