Vášeň pro pravdivou řeč

6. února 2019

Herečka, režisérka, divadelní autorka, pedagog herectví, lektorka divadelních, seberozvojových a komunikačních seminářů a seminářů pro ženy, to vše má pod svými křídly Eva Elxa. Absolvovala herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze v době, kdy ji vedl Jaroslav Dušek, studovala teologii a psychologii na HTF UK v Praze. Věnuje se dlouhodobě autorskému divadlu a improvizaci.

Evo, čemu v současné době věnuješ největší pozornost?

Cestování a jazyku. Zajímají mě všechny jazyky, miluji češtinu a baví mě všechny jazyky. Zkoumám, jak znějí a jak různě vibrují a emočně působí stejná slova v různých jazycích např. Slovo jako vibrace těla. V současné době mám čerstvou vášeň pro angličtinu, čtu anglické knihy, dívám se na filmy v angličtině. Přes skvělý britský seriál The Crown jsem  narazila na britskou královskou rodinu a uchvátilo mě ji teď zkoumat – konkrétně archetyp vznešenosti a důstojnosti, téma zodpovědného uchopení moci, ve smyslu uchopení vlastní síly a energie, a téma služby celku, otázku rovnováhy mezi rozumem a citem, osobním a veřejným...  

Souvisí to s Tvým povoláním herečky?

Všechno mi souvisí se vším. V životě mám to štěstí zabývat se tím, co mě baví. Divadlo a řeč. Spojení komunikace, tvořivosti s hravostí a sebepoznáním. Přesah a přínos uměleckých forem do každodenního života. Od malička mě ohromně baví zkoumat, jak to tady na Zemi funguje. Já mám od dětství schopnost vnímat věci, skryté pod povrchem. V dětství mi to přinášelo dost problémů.

Nechápala jsem, proč se lidi navenek tváří a chovají jinak, než se uvnitř cítí, a s naprostou jistotou jsem vždy reagovala na to, co jsem cítila z jejich vnitřku, jako na realitu, kterou ale nikdo kolem mě neviděl nebo to nedával najevo.

A tak jsem utěšovala vesele se usmívající lidi, kteří uvnitř byli moc smutní. Tato odhalení nebyla lidem často příjemná a vznikaly z toho někdy nepříjemné situace, pro mě značně matoucí. Zkoumala jsem to tedy ze začátku částečně i z pudu sebezáchovy. Ale ta zvědavost a vášeň pro pochopení principů života na Zemi, vztahu mezi vnitřním a vnějším, mezi hmotou a duchem.

Mezi světským a spirituálním tam byla už od začátku a stále ji mám. A na svých seminářích a ve svých představeních se dělím o tuto svou vášeň, zkušenosti, zážitky a postřehy s ostatními. A baví mě ohromně spojovat se se Zdrojem skrze hru, hravost. A pomoci ostatním si na tuto zvědavost znovu vzpomenout a zažehnat ji v sobě. Zvědavost a vášeň jsou báječné a umožňují rychlé změny a zhmotňování přání v našem životě a přinášejí radost.

Já jsem od mala vnímala také nefyzické bytosti. Pamatuji se, že v dětství nějakou dobu spával pod mou postelí duch staršího pána. Já vyrůstala na faře, můj tatínek byl protestantský farář. Zajímavé bylo, že přesto že každou neděli kázal o zázracích Ježíše Krista a o Duchu Svatém, tak když jsem mu pověděla o pánovi pod postelí, tak mi řekl se zřetelnou úzkostí v hlase: "To se ti jen zdá." Dnes už se tomu směju, ale tenkrát to pro mě nebylo vůbec snadné. Musela jsem si to "s pánem pod postelí" vyřešit sama.

Intuitivně mě tenkrát v pudu sebezáchovy přitáhl svět divadla. Umělecký prostor byl pro mě prostorem, kde jsem mohla být sama sebou, svobodně se projevit v rámci rolí a později si i vytvářet ty role sama.

Být sama sebou! Proto miluji a věnuji se nejvíce autorskému divadlu a improvizaci, kde se pracuje s vlastními osobními tématy a prožitky. I když občas si ráda zahraju i v klasické činohře.  

Učíš lidi techniky sebe prezentace...

Mně se líbí víc "sebe-vyjádření", což pro mě znamená doslova odhalení, uvědomění si a odhalení svého jádra, podstaty, bytosti, esence navenek. Vždy je to u mě o propojení vnitřního a vnějšího, o sladění obsahu a formy, o tom být v souladu, být sám sebou a bavit se při tom, hrát si, užívat si to! 

 Moje specifikum je, že se nejedná jen o osvojování vnějších technik. Jak někoho manipulovat a někam násilím nebo lstí tlačit.

Spojuji ve svých seminářích oboje, vnější techniku, aby bylo člověka dobře slyšet a bylo mu dobře rozumět, aby dokázal udržet kontakt s posluchači, aby se vyjadřoval věcně a srozumitelně, ale zároveň vedu lidi k přirozenému sebe-vyjádření v pravdě.  A také se jedná i o umění naslouchat. Naslouchat tomu, kdo jsem a co chci Světu říct. Je můj projev souladu s tím, jak se uvnitř cítím? Hodně lidí se prezentuje způsobem, který se od nich očekává.

Během života získáváme nánosy a masky a falešné představy o tom, jací bychom měli být. Podíváme se na to, jak "mluví" tělo a duše.

Eva Elxa

Vytvářím bezpečné prostředí a prostor, kde se lidé mohou projevit beze strachu, že je bude někdo soudit, kde mohou projevit všechny své polohy, emoce, mohou být klidní i divocí, rychlí i pomalí, rozumní i emoční, mohou projevit cokoliv bez posuzování a odsuzování. Jediné pravidlo je nezranit sebe, nezranit nikoho dalšího a nic nerozbít. A v okamžiku, kdy si lidé dovolí projevit i tzv. Nechtěné, skrývané, potlačované, tajené emoce a polohy, tak v tu chvíli většinou zaslechnou svůj vnitřní hlas a ucítí sebe, pocítí, kdo opravdu jsou a co opravdu chtějí. Svobodný bezpečný prostor je zásadní. 

Všimla jsem si také, že lidi inspiruje a otevírá to, když podvědomě vnímají, že vy sama jste svobodná a uvolněná. Že sama zpřítomňujete to, o čem jim povídáte. Čím více v souladu, otevřenená a uvolněná jste vy, tím méně je třeba mluvit a lidé se otevírají, uvolňují a mění sami od sebe, snadno, bez úsilí. 

 A podstatné je také, že lidi dostávám zpátky do těla, učím je znovu vyjadřovat se tělem a emocemi, nejen slovy. Pak mají totiž slova teprve váhu a mohou opravdu působit a třeba i někoho přesvědčit. Do teď jsme byli jako lidstvo v hlavě a dostáváme se teď víc do srdce, do těla. Pro mě je to velmi úlevné, protože to je moje přirozenost. Ale okolní svět mi to dlouho nepotvrzoval.

Když se řekne „cítím“, lidé se už nepohoršují a neodsuzují to.

Existuje nějaké poznání, o kterém můžeš říct, že je pro tebe objevné nebo velké?

Pro mě je každý den plný objevů. Když žiješ v přítomnosti, každé ranní probuzení, dýchání, vědomí toho, že se můžeš napít čisté vody, že máš rodinu, je obrovské. Aktuálně připravuji nové představení a angličtině. Hodně cestuji a začínám si víc naciťovat Českou esenci. Jací jsme jako národ a jak krásná je naše země. I když si tady všichni stěžujeme.

Pozoruji to a ráda bych to dala do nového představení, se kterým bych chtěla vystoupit na Fringe festivalech po Evropě a povede-li se mi to, tak by se mi líbilo se s ním vydat třeba do Kanady, kde je největší Fringe festival na světě. Taky se stále více dostávám do fáze života beze strachu. Je krásné přestat se držet jistot. Ve společnosti vnímám velký hlad po prožitku. Většina z nás už má docela hojnost, ale chceme se cítit dobře a  mít pocit smyslu.

Tak to je velká inspirace, do života beze strachu se mi zatím nepodařilo posunout.

Neříkám, že jsem v tomhle stavu vždy a stále, ale strach slábne, odchází, a to díky rostoucí důvěře v život a jeho smysl a nekonečnost, je to úlevné.

Moje zkušenost je, že Vesmír vždy prověří, jestli si člověk trochu lže do kapsy, nebo se opravdu nebojí.

Ano, pošle zkoušku.

Obecně máme tendenci mluvit o našem malém češství a dívat se na Čechy s despektem. Chybí nám vzory.

Já vnímám hlavně naši nádhernou přírodu. I přes to, že tu Babiš seje řepku. Už jen proměny ročních období. Podívej se, kolik máme vody, jakou hojnost zeleně. Musíme být ale bdělí a pečovat o svou zemi, chránit ji.

Hodně cestuji a poznávám i jiné národnosti. I když jsme v Čechách hodně ufňukaní a stěžujeme si, zároveň v sobě máme zemitý smysl pro humor. Jsem hodně v Irsku a vnímám tam s Čechy silnou paralelu. Dobrosrdečnost, která je sice poznamenaná strachem ze ztráty majetku, omezení svobody, ale je tam. Vždy když přistávám na letišti v Praze, zní mi hlavou naše nádherná hymna. V ní je podle mě obsažena podstata české nátury.

"Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled. A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká domov můj."

My Češi si dobře žijeme v krásně v zemi, která je zemským rájem na pohled, a při tom se ptáme: Kde domov můj? Všem doporučuji hodně cestovat, pak ten ráj tady doma uvidí.

 

Akce lektorky v Maitrei: https://seminare.maitrea.cz/eva-elxa

Autor článku: Barbora Jirsová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

CO JE A CO NENÍ LÁSKA

13. – 14.4.2019

Tajemství pánevního dna

30. – 31.3.2019

Radikální upřímnost

11. – 12.5.2019