Ve víru tance Univerzálního Vědomí

4. září 2013

„Ve školách a později v našem profesním životě nás povzbuzovali, abychom se definovali pouze na základě jednoho či dvou aspektů: myslet a vydělávat peníze. Naštěstí se čím dál tím víc lidí v dnešní době vydává zpátky ke svým kořenům,“ říká bubeník a lektor transpersonálního tance Rodolphe Schlachet. A kudy k nim jinudy než cestou hudby a bubnů...

Rodolpho, co je to transpersonální tanec?

Je to tanec, který vychází z naší nejhlubší podstaty - nikoliv z naší osobnosti. Často o sobě máme představu, kým jsme nebo nejsme a kým chceme nebo nechceme být. To ale většinou neodpovídá naší skutečné podstatě. K ní se dostáváme a znovu se s ní spojujeme ní právě během tohoto tance, protože jde ZA naši osobnost. Proto se mu říká transpersonální.

K tomu, abychom se do tohoto stavu dostali, používám tři základní techniky, které je zapotřebí se naučit spojit v jedno: dýchání, svobodný pohyb a živou hudbu. A když se vám to podaří, pak zažijete něco zázračného...! V tu chvíli se rozpouštějí hranice mezi dechem, pohybem a hudbou; jste jenom vy, jeden, jediný a v něm je toto všechno obsažené. Jste tanečníkem, který tančí na hudbu, ale jste i hudba, která tančí tanečníka!

Řekl jsi, že se během tance znovu spojujeme se svou skutečnou podstatou. To znamená, že v běžném životě jsme od ní odpojeni. Co se stalo, že jsme se odpojili?

To je dobrá otázka... Nemohu samozřejmě mluvit za každého, protože každý z nás je světem sám o sobě, ale vnímám velmi silný vliv vzdělávání a výchovy. Nebyli jsme vedeni k tomu věřit svým vlastním pocitům a intuici a své pocity vyjadřovat! Ve školách a později v našem profesním životě nás naopak povzbuzovali, abychom rozvíjeli pouze jednu složku sebe sama. Abychom se definovali pouze na základě jednoho či dvou aspektů: myslet a vydělávat peníze.

Naštěstí vidím, že v dnešní době je čím dál tím víc lidí, kteří chtějí poznat, kým skutečně jsou; kteří se vydávají zpátky ke svým kořenům a učí se znovu navázat vztah se svým tělem. Naše tělo je pro mě tím nejdůležitějším nástrojem v poznávání sebe sama. Velmi jednoduše a velmi rychle nám dá najevo, co funguje a nefunguje; jde jenom o to dovolit si to prožít.

Vidím, že v dnešní době je čím dál tím víc lidí, kteří se učí znovu navázat vztah se svým tělem.

Řekněme, že se prostřednictvím transpersonálního tance spojíme se svou skutečnou podstatou. Jak si můžeme toto spojení udržet i ve všedním životě?

Podle mě záleží na každém člověku zvlášť, na jeho vlastním životě, jak si to v něm zařídí. Nemám žádný zázračný univerzální recept pro všechny... Ale je pravda, že se mě na tohle po semináři ptala už řada lidí! (přemýšlí) Možná by pomohlo, když se lidé po jednom takovém tanečním víkendovém semináři vrátí zpátky domů a opět zaplují do svého běžného života, že se budou ptát sami sebe: Jaké to jsou činnosti, které dělám a které mě oddělují od mé skutečné podstaty?“

Je to výzva pro každého z nás. Možná by pomohlo provádět každý den dechová cvičení nebo denně tančit. Zároveň ale také záleží na okolnostech: Když budete každý den tančit, ale zároveň budete dělat něco, co vás nebaví nebo nemáte rádi, tak vás pouhý tanec šťastnými neudělá. V takovém případě bude zapotřebí provést hlubší změnu ve vašem životě.

A jaký je tedy recept, který platí pro tebe? Co děláš ty osobně?

Bubnuji. Každý den, je-li to možné. Je to můj způsob meditace, díky kterému se dostanu do svého středu. Také cvičím jógu. Tyto dvě věci, bubnování a jóga, mi dělají opravdu moc dobře a přivádějí mě do stavu naprosté harmonie. Je to už tak silné, že když nemohu jeden den bubnovat, cítím, jak z té harmonie pomalu ale jistě vyplouvám. Obecně moc rád tančím a vedu semináře přímo v přírodě, na čerstvém vzduchu a bos v trávě. Je to úplně jiný prožitek a spojení s sám se sebou je daleko intenzivnější.

Když nemohu jeden den bubnovat, cítím, jak ze stavu naprosté harmonie pomalu ale jistě vyplouvám.

Tahle část našeho rozhovoru mi připomíná jeden starý indiánský příběh: Nemocní lidé z kmene chodí za místním šamanem, aby je uzdravil. Pvní otázka, kterou jim položí, zní: „A kdy jste přestali tančit a zpívat...?“ Proč jsme tedy podle tebe přestali tančit a zpívat?

Podle mě v tom velkou roli hrají stovky let křesťanství a perzekuce, které s ním šly ruku v ruce... Musím říct, že číst Bibli je pro mě děsivé. Podporuje v nás totiž nedůvěru ve své vlastní tělo a o některých jeho částech dokonce říká, že jsou nástrojem ďábla. Tím ale rozděluje: některé části našeho těla jsou božské, ale jiné ďábelské...? Traduje se, že v dávné minulosti vyznavači křesťanství spálili všechny bubny v celé Evropě, které tehdy našli...

Jaká je role bubnu během transpersonálního tance?

To je těžké popsat slovy, nejlepší to je zažít... (přemýšlí) Jeho hluboké vibrace nás dokáží rychle a dokonale spojit s naším vlastním tělem, doslova nás uzemní. Zároveň rozvibrují naši druhou čakru spojenou s naší kreativitou, začne se uvolňovat energie a naše tělo k nám začne promlouvat; daleko lépe vnímáme jeho potřebu se hýbat do rytmu.

Z pohledu duchovního nás zvuk bubnu dokáže spojit s univerzálním Vědomím. To ale není pouze otázka bubnu, ale také toho, kdo bubnuje, jeho záměru a také záměru samotných tanečníků, s čím do transpersonálního tance vstupují.

Vím o tobě, že vlastníš několik druhů bubnů, které také vyrábíš. Jaký buben používáš na workshopech?

To záleží na konkrétní situaci a jednotlivých lekcích; někdy používám svůj šamanský buben, jindy djembe. V tomto tanci je velmi důležitý rytmus (začne vytleskávat) a síla úderů, hlasitost zvuku. Jde o to propojit dýchání a pohyb těla, podobně jako srdeční čakru a čakru solar plexu. Rytmus bubnu v tomto procesu hodně pomáhá, protože nám umožní všechno ze sebe shodit a naprosto uvolní náš dech, aby nás rozpohyboval! Nad ničím nepřemýšlíme – jenom dovolíme svému tělu, aby se pohybovalo do rytmu.

(odmlčí se) Co se týká mě jako bubeníka, nedělám nic jiného, než že vedu lidi a pomáhám v nich odkrýt, co potřebují odkrýt, aby se dotkli své skutečné podstaty. Záměr každého, kdo do tance vstupuje, je různý, ale tím mým je znovu se spojit sám se sebou – a také s přírodou. Nezapomenutelné je také tančit s různými aspekty přírody, například v noci s hvězdami a měsícem. Možností je spousta!

Náš tip:

Přijďte se dotknout toho neuchopitelného a slovy nepopsatelného uvnitř sebe. Rodolpho Vás provede – na konci září přijede do České republiky, aby s námi sdílel stejný časoprostor a zároveň nás prostřednictvím svého bubnu zavedl do krajin mimo tento čas a prostor. V rytmu bubnu a svého Srdce můžete tančit o víkendu 28.-29. září v Kostelci nad Orlicí v meditativním centru Vila Sklenářka.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku