Vytvořte si svou realitu - a pak ji žijte!

26. června 2013

Zkoušeli jste si někdy představovat, jaké by to bylo, kdyby...? A splnilo se Vám to? Vědomé utváření reality není žádnou iluzí; když víte, jak na to. Duchovní učitelka a autorka knih Ilona Selkeová o tom ví své: Její kniha Delfíni, láska a osud, která v nejbližších dnech vyjde v našem nakladatelství, je autobiografickým příběhem. Velmi otevřeným a inspirativním. Povídaly jsme si nejenom o něm.

Ilono, tvoje kniha Delfíny, láska a osud, kromě toho, že je tvým osobním příběhem, se věnuje především tématu vědomého utváření reality. Jak tedy změnit svůj osud?

O multidimenzionalitě reality už nikdo nepochybuje. I sami vědci přicházejí s tím, že informační pole je vlastně neustále se pohybující energie. A tak jsme svědky toho, jak se mění a přepisují zastaralé vzorce uvažování o tom, co nazýváme naší realitou. Dnes už víme, že myšlenka je schopná přepsat strukturu DNA, a tím změnit fyzickou realitu. Respektive, dnes už to víme i my, na Západě; na Východě už to vědí dávno.

Je zapotřebí, abychom plně porozuměli, nejenom věřili a důvěřovali, že realita je skutečně právě taková (zdůrazní), jaká ve skutečnosti je. A to ještě před tím, než tímto pochopením budeme chtít ovlivňovat fyzický svět. To je výzva především pro zaryté materialisty. (usmívá se)

Jedna z věcí, které jsou na této knize sympatické, je to, že zmiňuje řadu praktických technik, jak být vědomější ve svém každodenním životě.

Ano, popisuji metody, jak zvýšit svou osobní vibraci, protože to je jeden ze základních stavebních kamenů na cestě k vědomému životu. V návaznosti na to se tak mění podvědomé vzorce v naší mysli. Velmi často a velmi silně bývají spojeny s určitými pocity, například strachem nebo zlostí. Pomocí speciálních technik je ale možné se svými pocity komunikovat, dát jim nějaký tvar a postavit si je před sebe. Tím si je více zvědomíme a současně se od nich odosobníme.

Potom se jich totiž můžeme zeptat, co je jejich skutečným záměrem, proč se objevily a co od nás chtějí. Protože skutečným a hlubokým záměrem našeho bytí je růst a rozvoj, rozvinout svůj potenciál a schopnosti, milovat a vnitřně zářit. Většinou se nám tak ale od našeho úplného počátku v lidském těle nedaří, potýkáme se s neúspěchy, což není dvakrát motivující...

Skutečným a hlubokým záměrem našeho bytí je růst a rozvoj, rozvinout svůj potenciál a schopnosti, milovat a vnitřně zářit.

... a tak reagujeme, že se stáhneme a přestáváme věřit.

Ano! Stáváme se stále otupělejšími a reagujeme stažením, ve kterém se objevuje úzkost nebo vztek. Co s tím? Postavíme si ho před sebe a zeptáme se, co skutečně chce, po čem skutečně touží. A jdeme-li dostatečně hluboko, téměř vždy se dozvíme, že uvnitř těchto pocitů se skrývá touha žít dokonalý život na dokonalém místě a s lidmi, se kterými se cítí dobře. Bohužel se tak ale neděje – a tak se objeví vztek.

Co se ale stane, když si tuto jeho touhu, řekněme budoucnost, představíme v energetickém poli jako skutečnou a začneme ji naplňovat novou, pozitivní energií? Frekvence našeho energetického těla se začnou zvyšovat. Z toho také mimo jiné vyplývá, že „negativní“ pocity jsou pro nás ve skutečnosti naším darem, protože nám ukazují cestu k vědomé změně v energetickém informačním poli.

A co ty sama, změnila jsi si někdy vědomě svůj osud?

Popisuji to právě v této knize: Setkala jsem se s jiným mužem, o kterém jsem věděla, že ho mám potkat a mít s ním dítě, a to i přes to, že stále velmi hluboce miluji svého muže. Co v tu chvíli dělat? Říct si Tak jo, naplním tedy svůj osud, i když od svého muže nechci odejít? V té době jsem se už několik let aktivně zabývala posouváním na vyšší vibrační úroveň. A tak jsem se modlila: „Pane bože, prosím, můžeš mi takového  muže, se kterým se to má stát, seslat na vyšší vibrační úrovni?“ Nestalo se vlastně nic jiného než to, že jsem přijala svou „lekci“ této inkarnace. Požádala jsem o ni, protože jsem byla připravena a ochotna ji prožít. Na svou vlastní zodpovědnost.

Připomíná mi to jednu větu z tvé knihy: Zázraky mohou přijít pouze tehdy, když je očekáváme... Znamená to tedy, že naše splněné sny už jsou dávno tady, ale jsme to my, kdo na ně nemá ve svém životě dostatek místa?

Skvělý poznatek, je tomu skutečně tak; a záleží jenom na nás, jak moc se zázrakům otevřeme. Miluju příklady z každodenní praxe, kdy sama sobě říkám: Tak co skvělého dnes ke mně přijde?! Jaký zázrak by se dnes mohl stát? Je to jednoduché: Občas si během dne prostě představit sebe sama uprostřed pole naplněného všemi možnostmi, které jenom existují. Cítit kolem sebe obrovský potenciál toho, co jsme si ještě před pár minutami vůbec nedovedli ani představit, že by bylo reálné.

Pracuješ s konceptem vyššího stavu vědomí. Jak se do něj dostaneme?

Prostřednictvím svých pocitů a vizualizace. Nejčastěji cítíme takové brnění, jako by se naše energetické tělo rozšiřovalo za naše fyzické. Potom – a k tomu také vedu účastníky svých seminářů – se dostáváme do svého středu, do místa našeho vnitřního míru, jak mu říkám, kde si představujeme světelný sloup.

Nejčastěji cítíme takové brnění, jako by se naše energetické tělo rozšiřovalo za naše fyzické.

Potom tento sloup necháme vyrůst ze svého středu až do Vesmíru a spojíme ho s jeho středem. Představíme si, jak tento sloup získává tvar lidské postavy, stále spojené se středem Vesmíru, což pro nás může představovat boha, a pak už jenom do této světelné postavy promítneme sami sebe.

To asi vyžaduje dobrou schopnost vizualizace.

Spíš bych řekla, že záleží na naší disciplíně naučit se zamířit svou energii přesně do jednoho bodu. Je to jenom na nás. A když to dělají dva lidé současně, dívají se přitom do očí a plně se té energii otevřou, v jednom okamžiku oba najednou pocítí, že mezi nimi „něco“ začne vznikat. Energie zhuštěná a zakuklená do jakési kukly.

Jakmile toto oba dva pocítí, představí si několik centimetrů nad hlavou zářivý diamant nebo hvězdu. Každý prociťuje ten svůj. Většinou to chce čas a trpělivost, než tento zdroj světla, toto místo zhuštěného vědomí nad hlavou plně procítí, takže jde o to nenechat se odradit. Po určité chvíli začnou v tomto místě oba dva rezonovat, spolu, na stejné vibrační frekvenci.

Stále se ale cítíme jako dva, i když o nejvyšším stavu vědomí se mluví jako o stavu jednoty...

Ten nastane později, až se postupně naučíme rozlišovat, že intenzita této vzájemné rezonance se neustále zvyšuje. Budeme stoupat stále výš a výš, až v jednom okamžiku oba vstoupíme do stavu obrovské laskavosti a pocitu, že „teď jsme jedno“. A to je přesně to, po čem ve skrytu duše všichni toužíme. Nejčastěji to zažíváme s lidmi, které jsou našimi spřízněnými dušemi.

Schopnost vědomě tvořit realitu od nás vyžaduje hlubokou důvěru, že je to skutečně možné. Existují ještě další „požadavky“ na naši úroveň vědomí?

Je dobré vědět jednu věc: Dostat se do nejvyššího stavu vědomí může klidně trvat celý jeden lidský život. Může to být opravdu dlouhá cesta a vyžaduje disciplínu a trpělivost, například v pravidelnosti každodenních meditací. Pravidelnost je opravdu důležitá, protože jedině díky ní se může naše vědomí neustále rozšiřovat a stoupat výš, skrz jednotlivé neustále se rozvíjející vrstvy naší citlivosti. A o to právě jde: Někomu stačí, když své Vyšší Já vnímá jako anděly, jiný chce prozkoumávat víc a chce jít ještě za to. A někdo třetí půjde ještě za tuto vrstvu, půjde ještě dál.

S hlubokou důvěrou, kterou jsi zmínila, se také pojí odvaha a schopnost pokračovat v cestě! A to i přes to, že nevíme, do čeho jdeme. Připomíná to Platónovu jeskyni: Když se z ní konečně dostaneme ven a vidíme najednou to skutečné světlo a ne pouze jeho odrazy na stěnách jeskyně, může to být tak silná a zářivá zkušenost, že se někteří otočí a vrátí zpátky. Na jejich vkus tam bude příliš mnoho světla a nejistota z dalšího vývoje jim bude nahánět strach. Jiní zůstanou - a teprve potom přijde poznání, které ale může nastat pouze tehdy, když máme srovnání. Pak teprve si můžeme vybrat: Chceme skutečné světlo, nebo jen jeho odraz na zdech jeskyně?

Pak teprve si můžeme vybrat: Chceme skutečné světlo, nebo jen jeho odraz na zdech jeskyně?

Někdy se jako určitá „překážka“ na cestě k jednotě zmiňuje náš vlastní mozek, respektive jeho rozdělení na dvě hemisféry...

... ano, protože právě díky jim vnímáme svět a realitu, ve které žijeme, jako duální. Dobré – špatné. Světlé – temné. Mužské – ženské... Ve stavu jednoty ale žádné takové rozdělení ani hodnocení není; tam existuje jenom pozorovatel toho všeho. Stavu vnitřního pozorovatele se můžeme dotknout v meditaci. Jenže pak většinou následuje tvrdý návrat do každodenního života v dualitě... (směje se, pak se odmlčí) Náš život je vlastně neustálým tancem mezi stavem jednoty, kam se toužíme dostat, a dualitou, ve které žijeme.

V názvu knihy uvádíš delfíny. Jaká je jejich role v procesu vědomého vytváření reality?

Poprvé jsem se jim věnovala už ve své první knize, a sice ve vztahu k multidimenzionalitě reality, v této knize jsou víc spojeni s tématem vztahů. Delfíni jsou k multidimenzionalitě neskutečně vnímaví, mají obrovskou schopnost být v kontaktu se svým vyšším já a také silnou telepatii! Díky tomu všemu se s námi mohou setkat na úrovni našeho Vyššího Já, ve vyšších dimenzích.

Delfíni nám také mohou pomoci na cestě do stavu jednoty. Často si totiž můžeme „myslet“, že v něm už jsme, můžeme se snadno identifikovat s tím, že jsme „někým“, že nějak vypadáme. Ale jsou to právě delfíni, kteří nám nedovolí do takové „iluze“ spadnout: Dávají nám přímou zpětnou vazbu, jak se právě cítíme. Přinášejí nám odpovědi na naše otázky. Je to skvělá příležitost, jak se ptát na to, co nás zajímá. Já sama se většinou ptám na celkem dost praktické věci. (směje se) Ale lidé, kteří se v moři s delfíny potápěli, po takové zkušenosti velmi často říkají, že slyšeli, jak k nim delfíni promlouvají a přinášejí jim ryze osobní poselství. Jsou to takoví andělé žijící v moři...

Náš tip:

Kniha Delfíni, láska a osud, ze které jsem pro náš rozhovor čerpala, vyjde v našem Nakladatelství Maitrea v průběhu července. Sledujte www stránky nakladatelství Maitrea nebo přímo náš obchůdek v Týnské uličce 6, kde ji už brzy najdete.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku