Z introverta koučem

1. srpna 2018

S Honzou Peterkou jsme se potkali po semináři Sebejistota, který pořádá v rámci seminářů konstelací v Maitrei, abychom si popovídali o jeho cestě, životních výzvách a metodách, které mu pomohly překlenout náročné životní období.

Honzo, začněme tím, jak ses dostal k práci s lidským potenciálem.

Jednou mě kamarádka pozvala na seminář, kde se učí tvoření astrotypu. Já jsem se podíval na internet, o co jde, ale nijak zvlášť mě to nebralo. V noci jsem nemohl usnout, pořád jsem měl nutkání tam jít. Tak jsem se rozhodl to zkusit, abych se aspoň vyspal. (Smích) Nakonec jsem byl vážně šťastný, že jsem šel. Asi to není první život, kdy se tím zabývám. Jedná se o čínskou kosmologii, feng shui, i-ting, čínskou medicínu. Původně to bylo ucelené učení, nikoliv každé odvětví zvlášť jako dnes.

Co to konkrétně je, takový astrotyp? Má to co dělat s astrologií?

Díky osobnímu astrotypu, kde člověk vidí svůj potenciál a potenciál své cesty, jsem se lépe poznal. Zároveň mi to pomáhá při práci s klienty. (Astrotyp se vypočítává z data a času narození.) Velkou hodnotu to má ve vztazích. Když se porovnají dva astrotypy, ukazuje se na různých úrovních vzájemné působení. Často to odhaluje nevědomé věci. Tím, že si člověk uvědomí rozdíly, může je použít ve svůj prospěch, ve svůj růst.

Korejská šamanka mi ukázala, že z venku nikdo nepřijde.

To zní jako báječná prevence konfliktů ve vztazích. Kdyby si lidé na prvním rande vyměnili takový „návod k použití“, ušetří si spoustu starostí.

Když na to mám sílu, nechám se vtáhnout.

Já mám se svou partnerkou silné rozdíly na dvou úrovních. Partnerka je hodně společenská a já introvertní. Vím, že kdybych neznal tuhle metodu, vznikaly by díky rozdílům konflikty. Teď, když o tom oba víme, necháváme se tím druhým naopak obohatit. Ale řídím si to. Když je toho moc, zastavím to s tím, že v téhle chvíli víc nepoberu. (Smích) Když na to mám sílu, otevřu se a nechám vtáhnout. Pokud se skrze to děje nějaký konflikt, tak se tomu zasmějeme, protože víme, o co jde. V komunikaci máme celá rodina stejný typ, buď mluvíme všichni naráz nebo ani jeden. Když si začneme skákat do řeči, víme, že je to zase „ten kůň“ na komunikaci. (Smích)

Hodně mi to pomáhá i v přijetí sebe. Pořád jsem si myslel, že bych měl být kreativní. Ale z astrotypu jsem zjistil, že tam mám oslabenou energii. Ale mám ty přednosti jinde, takže jsem se na sebe přestal zlobit a přijal jsem to. Geniální je, jak je to propojené s čínskými prvky. Když chci být kreativní, posílím si dřevo. Dělám věci ráno, což je energie dřeva. Nebo pokud chci vymyslet nějakou inovaci, jdu na procházku, protože chůze je energie dřeva. Nebo si můžu dodat tvůrčí chaos, dovolím si to, i když to není mojí přirozeností. Najednou to jde lépe. Člověk s tím může vědomě pracovat. Svoje slabosti posílit a oslabit to, čeho je příliš.

Jak jsi objevil metody, které teď učíš?

Já jsem byl vždycky veliký teoretik, pořád jsem četl a sbíral informace, ale nedostával jsem  k tomu, něco se sebou dělat. Měl jsem spoustu problémů a byl jsem mistr v jejich obcházení. Samozřejmě mě to dohnalo. Kompletně se mi sesypal celý život. Měl jsem problémy v partnerství, ve firmě, s penězi. Nejdřív jsem se s pomocí Reiki naučil stabilizovat hlavně sebe, byla to pro mě forma antidepresiv. Jedině díky práci s Reiki jsem byl schopen to unést a udržet si nadhled. Moje problémy najednou nebyly tak strašně těžké a mohl jsem začít hledat cestu, jak z toho ven.

Kamarádka mě přivedla ke konstelacím. Podala mi to tehdy tak dramaticky, že jsem neodolal.

Jsem člověk, co musí vyzkoušet kdejaké dobrodružství a ona mi vykládala, že tam probíhají bůh ví jaké věci. Musel jsem to vyzkoušet. (Smích)

Povídej, stálo to za to? Opravdu to bylo tak dobrodružné, jak jsi očekával?

Konstelace mě úžasně uchvátily. Přinášelo mi velkou úlevu, stavět si konstelace a stoupat si do rolí. Ze začátku jsem se bál, protože jsem měl dojem, že mi chybí citlivost a vnímavost. Ale bylo to úplně to nej. (Smích) 

Přineslo ti to něco dalšího kromě úlevy?

Skrze konstelace jsem se naučil přijmout jak rodinu, předky, tak i sám sebe. Protože oni jsou obsaženi ve mně. Uvědomil jsem si, že co jsem dřív soudil u táty, jsem sám, trochu jiným způsobem, udělal vlastně taky. To mě dovedlo zpátky k lásce k němu. Najednou nebylo co vyčítat.

Vím, že se věnuješ i metodě Klíč k životu Jany Novákové. Sama jsem prošla částí výcviku, ale zřejmě to není moje cesta.

Reiki, konstelace a Klíč k životu.

Dostal jsem se k tomu přes kamarádku a ze začátku to bylo pro mě hodně těžké. Měl jsem dojem, že konstelace jsou lepší. Teprve postupně, jak jsem s tím pracoval, jsem odhaloval hodnotu. Klíčem jsem prošel mnohokrát. Pětkrát nebo šestkrát jsem prošel pěti blokovým kurzem plus přídavnými semináři. Člověk se tam naučí, a to je na tom to těžké, pracovat se svými energiemi. Vzít za to odpovědnost. Začal jsem si tam uvědomovat, že je to všechno o mně. To, co prožívám, není ani o předcích, ani o ničem jiném. Že jsem to všechno já. V běžném životě mě to naučilo, že když se začne dít nějaká situace, umím se jí postavit a transformovat to i bez toho, abych musel na terapii. Zjistil jsem, že se konstelace s Klíčem doplňují. 

Klíč byl na mě asi hodně velké sousto, udržet se u vizualizací, nezapomínat na úkoly…

Člověk si musí najít svojí frekvenci, nebrat si toho moc. Někdy máš pocit, že zryješ celé pole rýčem, makáš a nic se neděje. A pak jsou momenty úžasné euforie. Najednou se něco velkého stane, potkáš se s Bohem. Je tam oboje. Je tam spousta práce, aby se k tomu člověk dostal. 

 Začal jsem si uvědomovat, že je to všechno o mně.

Jak se dají tyhle dvě metody propojit?

Konstelace pracují s obrazem venku a Klíč pracuje s vnitřními obrazy. Oboje slouží k tomu, abychom obešli logickou mysl, která nás mate, a dostali se k podstatě. V konstelacích u některých témat cítím, že by to bylo lepší v Klíči a opačně.

Vnímáš u sebe velký posun, za dobu, kdy se věnuješ konstelacím a Klíči?

Nepovažuju svůj život za vyjímečný, ale posledních 10 let, co na sobě pracuji, mi výjimečné připadají. Připadá mi výjimečné, o kolik jsem se dokázal posunout. Něco, co jsem udělal v minulosti, bych ve své momentální energii vyřešil úplně jinak. Tehdy jsem si vytvořil nějaký problém, teď bych si ho vůbec nevytvořil. Vnímám, že moje transformace během posledních let je neskutečně velká. Sice jsem podnikal, měl jsem prodejny s prádlem, ale jako člověk jsem měl velké problémy existovat. Komunikace byl obrovský problém. Když jsem šel nakoupit, tak to ještě šlo, ale jít něco reklamovat jsem vůbec nedokázal, to jsem to radši vyhodil. (Smích)

Nebyl jsem schopen běžně v životě fungovat. Během pár let jsem se dopracoval k tomu, že vedu kolektivy lidí a vedu semináře.

To bych si dřív vůbec neuměl představit. K Janu Bílému jsem nastoupil do konstelačního výcviku, protože jsem chtěl něco víc pročistit, ale vůbec jsem si neuměl představit, že bych konstelace stavěl. Nebyl jsem schopen ani mluvit před lidmi při úvodním kolečku, to byla pro mě noční můra. (Smích) Ta proměna byla velká a to dává sílu technikám, které mi pomohly. To je taková trojnožka, Reiki, konstelace a Klíč k životu.

Přináší to tedy větší stabilitu do tvého života?

Tuhle kombinaci stále používám, když je potřeba, už ne tak intenzivně jako dřív. Dělám velké pokroky v tom, být sebejistější, být víc ukotvený ve svém životě, zvládat života situace, jak přichází. I když se dějí věci, umím k nim vědomě přistoupit. Vnímám to i v rodičovství. Není nutné vytvářet zbytečné problémy.

Je ještě vůbec něco, co tě rozhodí?

Spoustu věcí! (Smích) Rozhodí mě, ale na chvíli. Protože už vím, co s tím. Dřív mě to zadusilo na dlouho a vyřadilo z nějaké části života. Nevěděl jsem, co s tím, tak jsem to začal obcházet. Teď se zastavím, podívám se, co to je. Co tam mám za pocity, zpracuju to a jsem schopen do té situace jít a nějak se k tomu postavit. Když člověk začne něco učit, tak se samozřejmě věci vynořují už před seminářem. Teď jsem vedl seminář na téma sebejistota a před tím jsem zažíval situace, které ji prověřovaly. Na základě těchhle zkušeností pak mám na semináři co předat.

Co ti dělá dobře předávat lidem?

Já nemám asi úplně oblíbené téma, ale hodně pracuji se vtahy. To je obecně hodně rozšířené téma. Já osobně jsem ve vztazích hodně pokročil. A hodně se mi vrací lidé, co řeší vztahy.

Zásadní je odpovědnost. Máme tendence házet vinu na někoho jiného, na situace, osud, předky.

Další věc, co bych rád zmínil, je určitá laxnost, kterou někdy vídám. Někdo se přihlásí na seminář, a pak si to rozmyslí, protože je venku hezky. Nechce se mu. Tím si může dost škodit. To, že se přihlašuju na seminář, znamená, že jsem v nějakém procesu. Někam mě to táhne, něco se děje. Pokud se někam přihlásím, proces se může prohloubit, mohou se otevírat věci. Proto je dobré pozorovat už před seminářem, co se mi děje. Když to najednou stopnu, řeknu si, že je hezky a pojedu na zahrádku, neudělám další krok, nedokončím to. Buď se mi to zasune zpět a zůstane to, jak bylo, nebo se začnou dít věci a já si s nimi nebudu vědět rady. Něco si tím můžu zbytečně znovu retraumatizovat. Je dobré důvěřovat prvotnímu pocitu a vytrvat i přes to, že se mi nechce. Sám jsem na spoustu seminářů chodil úplnou nechutí, ale když jsem byl v procesu, úplně se to rozpustilo.

A máš dojem, že by bylo potřeba, aby se lidé víc zabývali nějakým tématem?

Určitě přijetí odpovědnosti. Protože jsou obecně pořád tendence, házet vinu na někoho jiného, na situace, osud, předky. Ony ty konstelace k tomu trochu svádí. Pokud se člověk stále obrací na to, že to nějak měli jeho předci, ztrácí tím sílu. Člověk musí být připravený unést odpovědnost. I pro mě to byl mazec, i já jsem hledal guruy, spasitele, hledal jsem někoho, kdo mě zachrání. Nakonec jsem si díky korejské šamance uvědomil, že z venku to od nikoho nepřijde. (Smích)

Akce lektora v Maitrei:

http://www.maitrea.cz/jan-peterka

Autor článku: Barbora Jirsová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

TĚLO A EMOCE

1.9.-31.12.2018