Zapomeňte na výkony! Cvičte bez ega!

15. března 2017

Zuzana Bičíková se věnuje sportu a instruktorství dlouhá léta. Začínala u vrcholového sportu, trénovala v síti fitness, ale postupně se její cesta zjemňovala. Vítejte ve světě, kde platí „Cvičíme bez ega“, vítejte v projektu Vnímej své tělo.

To, co mě u tebe zaujalo, je, že můžu cvičit i jinak. Můžeš nám přiblížit svůj koncept cvičení?

Cítím, že neustále tělesné cvičení zjemňuju. Byla to však dlouhá cesta. Dělala jsem vrcholově atletiku – skákala jsem do dálky a sprintovala jsem. Takže velká dynamika. Na sklonku mé atletické kariéry jsem také rok učila tělocvik na gymnáziu. Ale nebylo to ono. Neviděla jsem tu správnou motivaci dětí.
Pak přišlo zranění, a tak jsem plynule přešla do role trenérky fitness v Holmes Place. Je to ohromně velká společnost a dost věcí mě to naučilo. Vedla jsem také trenéry a jezdila jsem na vzdělávací kurzy po Evropě. Přišla jsem do styku se cvičební pomůckou PowerPlate. Je to vibrační stroj – nestabilní plošina, která při cvičení aktivuje větší množství svalových vlákýnek. Stala jsem se master trenérem PowerPlate a zároveň jsem měla na starosti VIP klienty a celebrity, které na něm cvičili.

Jak dlouho jsi tam vydržela?

Šest let. Pak přišla únava, ztráta smyslu práce a syndrom vyhoření.  Vůbec mě to ke konci nenaplňovalo. Hodně se to točilo okolo PR. Odjela jsem na měsíc na dovolenou a tam ve mně uzrálo rozhodnutí odejít. Zároveň jsem si říkala: „Co ty lidi potřebují?“ Pořád mi při cvičení něco chybělo a chybělo to hlavně mně samotné.

Začala jsem navštěvovat spiralyogu u Renaty Škrabalové. Hodně mě inspirovala a díky ní jsem se naučila i základy jógy. Moc se mi líbilo její pojetí. Všechno do sebe zapadalo. Nebylo to jen odcvičit si hodinu, ale krásně vysvětlila, co na co působí. Cvičení měla propojené i se systémem SM (Stabilizační a Mobilizační Systém – pozn. red.). Jen mi k tomu chyběly dechové techniky, které teď považuji za jedny z nejdůležitějších. Nemyslím ani tak pránajámu, ale vůbec učit se pracovat s dechem a na základě toho objevovat a vnímat svoje vnitřní tělo. Tím se dostávám k tvojí první otázce (usmívá se).

Co je ještě navíc ve tvém systému obsaženo?

Zuzana Bičíková

Obohatila jsem to i o cviky na pánevní dno a chodila. Kladu na to velký důraz. Můžeme si představit tři tělesné roviny, které jsou pilíři mého cvičení: chodidla, pánev a správné držení těla. To vše zastřešuje dech. Tohle když si lidi zažijí, je v podstatě všechno vyřešené. Vidím na klientech, že to funguje, a mně osobně to dává smysl.
Vím, že je teď ohromný boom jógy. Sama se nepovažuju za jogínku. Dokonce mi přijde, že i samotná jóga je někdy o výkonu.

Souhlasím. Mám takové zkušenosti z lekcí ashtanga jógy.

Občas se lidi prostě předhánějí, jakou pozici už zvládnou, do které pozice se už umějí nasoukat. K nám chodí normální lidi, kteří mají tělo, co žije tady v tom stresovém prostředí Prahy. Učíme lidi hlavně se umět uvolnit ve svém těle a rozvíjet jeho přirozenou vnitřní tělesnou inteligenci.

Pověz mi, jak ti přišly cviky, které učíš? Jaké bylo to „kritérium“ pro přijetí?

Vznikalo to tak, že jsem si nejprve sedla sama se sebou. Věděla jsem, že ty pilíře, co jsem zmínila, tam musejí být. Ty jsou důležité pro všechny z nás, ať už cvičíme či nikoliv. Postupně jsem si cviky poskládala na papír a vybrala takové, které mě hodně inspirovaly. Takže můžu říct, že jsem vytvořila výtažek ze všech možných metod, protože jako celek (fitness, funkční trénink, pilates, jóga aj.) se mnou neladily. Obohatila jsem to navíc o dechové techniky a svůj pohled na relaxaci, která je vždy na konci každé lekce. Pořád se to vyvíjí.

Líbilo se mi, že na začátku je čas nalít si čaj, v klidu se usadit. Udělám si pohodu a není to o tom, že musím něco předvést.

Ano, je to u nás klubové a útulné. Časté reakce nových klientů jsou takové, že jen co vystoupají schody vzhůru, otvírají dveře do oázy klidu a líbezně říkají „jé, to je hezké.“ Už přichází první fáze úlevy. (usmívá se)

Vnímat a respektovat sebe i ostatní...

I závěrečná relaxace mi připadala spíše jako řízená meditace.

Metodami meditačních cvičení a vůbec uvolněním v těle se hodně zabývám. V buducnosti bych chtěla mít i projekt ve stylu „Vnímej své vnitřní tělo“. Už šest let chodím pravidelně k Milanu Moravcovi, kterého v tomto směru považuji za svého učitele (on to označení nemá rád :-)) Je to úžasný člověk, trenér plavání, zakladatel projektu conscio.cz. Zabývá se psychomotorikou, učí přenášet pozornost do těla a vnímat přítomný okamžik. Začínala jsem tím, že jsem žonglovala s míčky, abych se uměla odpoutat od mysli. Učí mě vlastně nemyslet. Po těch šesti letech jsme už došli k nějakému bodu, kdy pracujeme s energií a jemnými dechovými technikami, díky čemuž se dostáváš dovnitř do těla. Například teď během tohoto rozhovoru bys zvládla se naladit na svoje chodidla a vnímat je. Rozhovor by byl najednou o „jiné“ úrovni.  

Cvičení, které jsem díky němu poznala a předávám, pomáhá lidem prostřednictvím dechu uvědomovat si prostor napětí v těle a také, jaké to je, když se tělo uvolní.

Je těžké, když člověk nevnímá svoje fyzické tělo, tak jak by mohl umět vnímat svoje vnitřní tělo?

Ano, k tomu, aby se člověk žijící v současně nastavené společnosti naučil vnímat své vnitřní tělo, musí být velká vůle, trpělivost a jakási touha po hlubším smyslu bytí. Fyzické cvičení a vnímání fyzického těla, jsou takovým předvojem pro vnímaní těla vnitřního. Například se díky fyzickému cvičení, u kterého budete vnímat své tělo, čili budete plnou pozorností ve svém těle, učíte odbourat mysl. Je moc důležité fyzické cvičení provádět vědomě a nelítat myšlenkami někde jinde, člověk si poté ze cvičení odnáší zcela jiný prožitek a je-li trpělivý, přijdou první vjemy svého vnitřního těla.

To musí být pro spoustu lidí hodně těžký úkol jít se svou pozorností dovnitř?

Je to obtížné, ale ne nemožné. Já sama jsem kdysi byla mistr v myšlení. A už je to lepší! (směje se) Ale je to makačka. Tak jako se trénuje tělo fyzickým cvičením, i tohle je třeba trénovat denně a má to úžasné výsledky. A myslím si, že by to mělo být ve školních osnovách. Ano, paradoxně by se děti už od mala měli nejen učit myslet a vymýšlet a přemýšlet, ale hlavně by se měly učit dostat svou mysl pod kontrolu, zklidňovat ji. Uvědomovat si, že my ovládáme své myšlenky, nikoliv myšlenky nás, jak to většinou bývá. Bylo by to vysvobození pro tuhle populaci!

A co říkáš na argumenty tipu, že na jiných lekcích si aspoň „pořádně“ zacvičí, až z nich teče pot?

Ono vůbec není špatné, když lidi běhají a tancují, dostanou energii ven. To je často taky třeba. Pak ale přijde fáze (třeba porod, období po porodu, zranění, bolesti pohybového aparátu atd.), která je trochu zastaví. Chceme zase rychle běhat, ale ono to nejde. Chtě nechtě se začnou zabývat více vnitřkem a přijdou na to, že cvičení nemusí být o tom se zpotit, zadýchat se a dát si šíleně do těla, ale že ta síla může přijít i v jemnosti. Přijde čas, učit se vnímat své tělo, naslouchat mu a také si uvědomit, že musím začít něco dělat jinak.

V jemnosti může být síla, ale musí do toho člověk dozrát.

Jak bys popsala funkční pohybové aktivity?

Pohybové aktivity bych rozdělila do čtyř rovin. První rovina je pohyb pro radost: tanec, jakákoliv hra, prostě něco, co děláš dvě hodiny a přijde ti to jako dvacet minut. Druhý typ pohybu rozvíjí aerobní aktivity: běh, inline, spinning, běžky, cyklistika atd. Třetí pohyb, kterým se učíš vnímat své tělo, je podle mě ten, kterým by se mělo začínat. Jsou to právě dechové techniky, brániční dýchání, poznání pánevního dna, aktivita a uvědomění tělesného jádra, práce s chodidly a jejich klenbami, správné držení těla, vědomá chůze, zapojení spirálních svalových řetězců a bezesporu sem patří i vědomá relaxace.

 A čtvrtý je posilovací cvičení, kterým buduješ sílu. Z hlediska těla je potřeba zastoupit všechny čtyři složky. Když dělá člověk jen fyzicky náročné sporty, po chvíli ho to vyčerpá. Bude mít ztuhlé svaly, bolavé achillovky, začnou ho bolet kyčle, kolena, u žen se později může objevit problém s inkontinencí… Takže nás to stejně k tomu klidu vždy dovede.

Z. Bičíková při cvičení

Když tomu dám pro větší názornost symboliku, člověk by měl začít od jadýrka. Postupně nechat uvnitř schované, navenek neviditelné svalové soustavy a jejich sílu prorůstat na povrch svého těla. To je správný postup: zevnitř – ven! Nikoliv opačně. Objevit a aktivovat nejprve to, co je hybnou silou našeho těla, to, co je podstatou toho, že chodíme vzpřímení a díky čemuž vůbec můžeme žít. Vnímat svůj dech, který je symbolem života a my jej bereme jako samozřejmost neuvědomujíce se jeho sílu. U výkonnostních sportů či fitness se jde přesně obráceně. Řeší se venek, kapota, svaly, ale vynechává se vnitřek. To je, jako kdybys měla mercedes a neměla jsi k němu motor.

Často známe případy, kdy se vrcholoví sportovci zhroutí i psychicky.

No totálně! Nejsou totiž stabilní zevnitř a chybí jim hlubší rozměr sportu. I ten vrcholový sport se dá dělat jinak. Ten můj učitel s vrcholovými sportovci pracuje. Dostaneš se pak do stavu, kdy jsi si vědoma skoro každé buňky ve svém těle. Vědomí těla se stane tak intenzivním, že už ti v ten moment nejde o žádný výkon, ale paradoxně se tvůj výkon stane až abnormálním. Když v něm není obsažena mysl, tak tělo téměř nemá limity. Zní to fantasticky a navíc je to tak. (usmívá se)

Když v něm není obsažena mysl, tak tělo téměř nemá limity.

V čem vidíš největší mentální zádrhel při cvičení / sportu?

Problém vidím ve správné motivaci, ta jde totiž z hloubky. Často to zůstane jen u „Chci zhubnout. Chci vytvarovat postavu.“… Když už by to mělo být trvalé a smysluplné, tak je k tomu potřeba velká vnitřní síla, která člověka žene.

Lidi jsou zvyklí pořád jet na výkon, v práci, doma, ve cvičení… Chtějí zhubnout, k tomu stresu ještě nejedí, nebo drží nesmyslné diety. Místo oběda jdou třeba cvičit, takže místo uvolnění další stres. Tělo na to pochopitelně reaguje a vyplavuje kortizol (tzv. stresový hormon), který zamezuje odbourávání tuků, takže ten člověk nezhubne, i kdyby se rozkrájel… A že jsem takových lidí již poznala!
U nás v klubu se takový člověk začne ladit na jemnější notu, naučí se odpočívat, dýchat, pracovat s vnitřkem, uvolňovat. Lidi z toho občas mívají ze začátku špatný pocit, protože si myslí, že během cvičení nic neudělali. Ale když to nevzdají a vydrží, tak v tom začnou objevovat ohromné zalíbení a tělo na to začne pochopitelně pozitivně reagovat.

Znám to! Taky jsem si tím prošla. Teď to mám naopak. Čím více cvičím pomaleji a vědoměji, tím je to pro mě hlubší a intenzivnější a reakce těla rychlejší. Ale ráda chodím i na spinning! (smích)

Jasně! Teď byla skvělá zima, ideální na běžky. Je to bezvadný pohyb, ale pro spoustu lidí je to dřina. Ale i to běžkování se dá prožít jinak. Můžeš používat jiný dech, pozornost zaměřenou do jiné části těla… To, co se naučíš na kurzech Vnímej své tělo, si můžeš přenést do dalších pohybových aktivit.
A můžeš tak začít i v práci v sedě. Nastavíš si páteř, prodýcháš se. I pozornost můžeš na chvíli přenést od klávesnice ke svému tělu. Je to těžší, ale jde to.  Když jdu třeba běhat, můžu mít aktivní tělesné jádro a najednou přijde i jiný prožitek z běhu. Z té hloubky se dá dělat opravdu všechno, ale opačně to nejde. Z povrchu se nedá dělat hloubka.

Z té hloubky se dá dělat opravdu všechno, ale opačně to nejde. Z povrchu se nedá dělat hloubka.

Abychom přiblížili celé vaše spektrum, jaké typy kurzů u vás v klubu nabízíte?

Snažíme se obsáhnout ony zmiňované 4 složky pohybu, s pevným základním kamenem, který samozřejmě činí pohyb na rozvoj vnímání svého těla. Kromě kurzů Vnímej své tělo pořádáme i semináře, které nabízejí jiný pohled na tématiku těla, např. seminář Břicho a jeho tajemství. Lidi trápí břicho hlavně navenek a řeší ho kvůli hezké figuře, ale jeho tajemství právě zve lidi dovnitř do břicha. Učíme je dech, anatomii, pánevní dno, které s břichem velmi souvisí, trávení, pohled na stres…  Dalšími tématy jsou bolavá záda, síla středu, cvičení pro ženy po porodu, či těhulky a nezbytnou součástí našeho Vnímej konceptu je relaxace a dech. V programu taky najdete přednášky např. s Pjérem la Š´ézem, či inspirativní večery tipu malování mandal nebo taneční večery. Najdete u nás i kurz Vnímej a běhej. Vedle jógy je to druhý boom. A taky máme kurz na rozvoj síly. Děláme s lidmi i vnímací víkendové cvičení v Orlických horách, kde se snažíme pokrýt všechny ty čtyři prvky, o kterých jsem mluvila. A moc nás to baví „uvolňovat“ lidi zpátky do těla a navracet se samy k sobě. (usmívá se)


Kontakt: http://vnimejsvetelo.cz

 

Autor článku: Barbora Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

19. června 2009

Všechno pustit a jen BÝT

23. září 2015

Tělo jako kompas

ŽIJTE SVÉ SNY!

12.-9.11.2017

Hlasové workshopy

19.11.2017-18.3.2018