Živá voda jako zdroj ženské síly

20. února 2013

Sedí, ani se nehne. Čeká; ne však na mouchu, ale na mě. Až přijdu a budu připravená pochopit, co se mi celé roky snaží říct. Ten večer mi to konečně došlo – a tak jsem se jí poklonila. A světe, div se: Otočila se a odskákala! Žába na mém prameni Živé vody... I o něm jsme si povídaly s Lucií Navarovou, lektorkou seminářů pro ženy.

Lucko, z tvého semináře o Živé vodě mám velmi hezké a hluboké, transformační prožitky. Jak bys Živou vodu popsala?

(usměje se) Je to náš vlastní vnitřní zdroj, náš pramen, díky kterému v nás mohou proudit láska, štěstí a radost – pokud tedy není zanesený, vyschlý nebo na něm nesedí žába. (směje se). Živá voda je pro mě symbolem přirozené vnitřní síly, kdy plně využíváme všechny své dary a potenciál. V seminářích tedy hledáme cesty k tomu, aby tento pramen mohl volně tryskat, abychom v sobě rozpustily všechna zamrzlá místa a odstranily překážky stojící naší živé vodě v cestě, a tak naplnily svůj vnitřní pohár svěží a jiskřivou vodou života.

(zamyslí se) Voda je pro mě  hluboce spjata  s ženstvím, už od mého setkání před mnoha lety s učením Maitreyi D. Piontek. Ale nejde pouze o ženství, my všichni jsme tvořeni vodou; jsou to naše city, pocity a emoce, prostě všechno, co v nás „proudí“.  V tom mě hodně inspirovala práce Masaru Emota.

Proč je pro ženu důležité být se svým vnitřním zdrojem vody spojena?

Pokud v ženě její pramen Živé vody volně proudí, žije šťastný a radostný život ze svého vlastního zdroje. Je nezávislá a „žensky“ silná čili pevná ve smyslu věrná: věrná sama sobě a své pravdě, zůstává ve spojení sama se sebou. A tím se stává pro své okolí inspirující a osvěžující.

(...) Je nezávislá a věrná sama sobě, své pravdě, zůstává ve spojení sama se sebou. A tím se stává pro své okolí inspirující a osvěžující.

Neustále také poznávám, z vlastní zkušenosti i ze sdílení jiných žen, že žena v tomto stavu nejen  příjemně  harmonicky plyne, ale také se v ní probouzí úžasná tvořivá síla. A její život rozkvétá a je čím dál tím víc naplňující a dobrodružný.

(odmlčí se) Lidskou bytost si můžeme představit jako strom. V první řadě musíme být dobře zakotveni v zemi, abychom se mohli korunou dotknout nebe. Růst směrem vzhůru je projevem mužské energie. Naopak ženská energie sestupuje směrem dolů, ke kořenům, ke zdroji naší síly a moudrosti.

Když jsme u těch mužů, řekla jsi, že vodou jsme tvořeni všichni. Jak je to ale se zdrojem živoucí síly právě u mužů? Voda to nejspíš nebude...

Z hlediska živlů se za zdroj mužské síly často považuje oheň a také vzduch, zatímco zdrojem ženské síly je skutečně voda a také země. Náhled pomocí živlů je sice hodně zjednodušující, ale umožňuje pochopit určité věci a souvislosti. Jinak ale platí, že každá lidská bytost má v sobě všechny živly, i když každý z nás je využívá jinak. Většinou jsou nám některé z nich bližší než jiné a podle toho jim ve svém životě dáváme prostor.

Nemyslím, že ideálem je, aby naše živly byly v dokonalé rovnováze, ale spíš v harmonii. To, že v naší vnitřní alchymii některý živel převažuje, vytváří naši jedinečnost. Zároveň si ale žena může těchto „tisíc tváří“ dovolit projevit sama v sobě a podle toho se v různých situacích chovat různě tak, jak to právě cítí. Takže proč někdy nebýt klidnou vodou, jindy divokou řekou, hlubokou tůní či nekonečným oceánem?

Co se týká nerovnováhy živlů, neplatí tedy, že by převažující vodní živel měly pouze ženy a ohnivý zase pouze muži. Bývá tomu i naopak..

Ano, ženy s převažujícím ohnivým živlem jsou aktivní, činorodé a neustále orientované ven. Pokud taková žena potká muže, kterému dominuje vodní živel a který má svůj vlastní vnitřní oheň slabý, může se stát, že vedle takové ženy zhasne úplně. A přitom by stačilo, kdyby se taková žena z aktivního prostoru trochu stáhla, aby se obrátila do sebe, a tím muži umožnila, aby v něm i on mohl projevit svůj ohnivý živel, rozvíjet svou mužskou podstatu, a pokud to bude chtít, tak aby se zde stal on tím aktivním prvkem. Důležité ale je, aby on sám za sebe cítil, že to tak skutečně chce.

Na druhou stranu jsem už ale také zažila, že slabý ohnivý živel muže naopak ve mně ten můj pořádně dráždil, snad aby ve vztahu vznikla rovnováha. Jenže to mi jako ženě úplně nevyhovovalo, protože jsem se přestávala cítit jako žena...

To je dané celospolečenským vývojem a souvisí to i s emancipací, že jsou dnes ženy aktivnější než dříve. A pro muže jako by zde nebylo místo...  Je na nás, na ženách, jak současnou situaci dokážeme víc vyvážit. Zároveň ale i na mužích, jakou novou roli si v tom budou hledat.

K tomu, co popisuješ: Možná by stačilo, kdyby ses víc zaměřila na posílení svého vodního živlu. Také jsem to sama zažila, že když je žena příliš v aktivní roli, tak si ve výsledku škodí sama sobě. Protože tím, že je orientovaná hodně ven, zanedbává své ženství, které je ze své podstaty orientované naopak dovnitř.

(odmlčí se) Je to trochu paradox: I když největší harmonii a štěstí zažívá žena tehdy, směřuje-li svou energii dovnitř sebe, když vyživuje sama sebe, současně v nás existuje nějaká síla, která nás nutí dělat opak. (usmívá se) Když je žena v roli matky, hodně se zaměřuje na své dítě a svou rodinu. Podobně je tomu v partnerství, žena příliš své energie dává svému partnerovi... Ale toto všechno se nakonec obrací proti ní, protože se zapomíná vracet ke své vnitřní studánce, ke svému prameni života, který má uvnitř sebe. A ten, pokud to trvá dlouhodobě, začne vysychat...

(...) Žena se zapomíná vracet ke svému prameni života, který má uvnitř sebe. A ten, pokud to trvá dlouhodobě, začne vysychat.

Jak se s tím dá pracovat?

Spoustu inspirace k probuzení nebo podpoře různých tváří jednotlivých živlů nám poskytuje příroda. Klidnou sílu vody můžeme například načerpat z lesní studánky. Pokud tuto možnost nemáme, můžeme si ji vizualizovat nebo si tento pocit přivolat prostřednictvím meditace. Divokou energii vody v sobě zase můžeme rozvířit tancem na energickou  rytmickou hudbu.

Několikrát jsi zmínila podstatu ženy a ženství obecně. Co bys ještě přidala?

Její plodivou sílu. Co se do ženy zaseje, namnoží se v ní a vyzařuje ven, aniž by ona sama cokoliv aktivně dělala. A chytrý nebo zkušený  muž (usmívá se), který si je toho vědom, svou ženu obdarovává láskou, péčí a pozorností, protože se mu toto všechno  mnohonásobně vrací. Ale platí to i opačně: Je-li muž k ženě nepříjemný, „sklidí“ podstatně horší nepříjemnosti.

(zamyslí se) A proč se také věnovat svému ženství? Jsme-li v něm totiž skutečně hluboce zakotveny, tak  si také úplně přirozeně vážíme  mužů a ctíme  je. Ve vztahu k nim už nejsme v extrému -   nepovyšujeme se ani neponižujeme. Dokážeme plně vnímat dary svého ženství i dary mužské světa , se kterým se nádherně doplňujeme. Protože každý z těchto dvou světů má něco, čím může ten druhý obdarovat. Stačí být ve své přirozené ženské či mužské síle a otevřít se jeden druhému. 

Což také nejde vždy a snadno, například vyrůstal-li jeden z partnerů v rodině, která v něm od malička podporovala opačný archetyp. To jsou všechny ty holčičky, které musely být úspěšné a podávat výkony...

Ano, ale i to se dá změnit. . Vlastně je to docela jednoduché: Pracovat s pozorností. Zaměřit ji na svůj vnitřní zdroj, zdroj Živé vody (usměje se), uvědomit si, že ho v sobě mám, s láskou o něj začít pečovat a chránit jej a studánka se začne postupně  plnit jiskřivou vodou plnou nového života.

Poznámka z natáčení

My o živlech a živly s námi... V čajovně, kde jsme se s Lucií k rozhovoru sešly, jsme naprosto automaticky zamířily ke stolečku, nad kterým visel obraz mořské panny sedící na skále. Voda... A kde byl oheň? Blíž, než byste čekali: plápolal v krbu hned ve vedlejší místnosti a seděli u něj - to je, pane, překvapení – samí muži. Krása.

NÁŠ TIP:

Lucka Navarová u nás v MAITREI vede řadu seminářů, nejenom pro ženy. Podívejte se, jaké různé a kdy je jejich nejbližší termín. A kdo má rád vodu, s tím se uvidíme v březnu na dalším dílu Živé vody. PS. Žáby nechte doma...

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku