Životní mapa jako zrcadlo nás samých

15. ledna 2014

„Často dochází k tomu, že i když si partneři myslí, že jediným řešením jejich situace je ukončení vztahu, jejich partnerská mapa jim ukázala, že když změní úhel pohledu a způsob komunikace a když vyjdou ze zacyklení, tak se jejich vztah uzdraví,“ říká o metodě Životní mapy její spoluautorka Kamila Kopsová. Nejenom o partnerství a nejenom o uzdravování je tento rozhovor.

Paní Kamilo, jak byste představila váš projekt Životní mapy?

Krátce by šlo říct, že to je metoda, která odhaluje a učí chápat náš vlastní život od zrození do současnosti, tedy do okamžiku, kdy stojíte před svou životní mapou a pracujete s ní. Zároveň ale také umožňuje nahlédnout, jaká může být budoucnost. Po absolvování cesty po své Životní mapě (usmívá se) klient odchází s tím, že pochopil svůj vlastní příběh a rozkryl, co mu dlouho zůstávalo skryté a s čím si dlouho nevěděl rady, v čem zůstával zacyklen.

Říkáte „když klient odchází...“ Životní mapy se tedy konají formou jednodenního nebo vícedenního semináře?

Životní mapy jako takové jsou spíš metodou, a to metodou koučovací a transformační. Konají se individuálně pod vedením proškoleného lektora, který speciálními otázkami provádí klienta od přítomnosti, kdy stojí před svou životní mapou, směrem zpátky až do okamžiku jeho početí. Jedno takové sezení trvá zhruba dvě hodiny.

Takže je to jakési vědomé procházení vlastní minulostí. Pokud ale člověk prožije jisté trauma, jeho vědomí má tendenci tyto těžké okamžiky vytěsnit...

Možná to je zvláštní, ale ony z ní pokaždé vyplynuly! A také kvůli tomu k nám lidé chodí. (směje se, pak pokračuje) Opakovaně se nám ukazuje, že důvodem zacyklení v dospělém životě jsou konkrétní události v dětství. Pro dětství jsou důležité dvě fáze, do šesti let a do dvanácti let. V tomto období jsou uložené vzorce chování, které tehdy člověk svým dětským mozkem nějak vyhodnotí a na základě této životní zkušenosti si z nich vytvoří určitý závěr, podle které úspěšně celý svůj život jedná. Pokud se tedy jinou zkušeností vzorec nezmění...

Jakým způsobem s tím tedy metoda Životní mapy pracuje?

Je víceúrovňová, pracuje na třech základních rovinách: datové neboli rozumové, emoční a na rovině energie. Rozumová rovina obsahuje skutečná data, fakta, skutečnosti. Emoční rovina obsahuje emoce, které jsou s tím spojené, a rovina energie v sobě zahrnuje rozhodnutí se stávajícím stavem něco dělat, učinit změnu, a tím si sám utvořit budoucnost novým, jiným způsobem.

Nejdůležitější v celém procesu je tedy okamžik rozhodnutí podstoupit změnu, udělat ji?

Ano, jakmile se jednou rozhodnete pro změnu, začne se tento váš záměr postupně přepisovat i ve vašem podvědomí. Stane se totiž to, že jakmile své zacyklení uvidíte, a Životní mapy ho ukazují velmi rychle a jasně, můžete se vrátit do té situace, ve kterém vzniklo, a tam ho jakoby rozmotat. S každou úrovní, se kterou pracujeme, se pouštíme hlouběji a hlouběji a postupně uvolňujeme zablokovanou energii. Ta se potom dál využívá k další práci osvobodit se ze svého zacyklení.

Jakmile se rozhodnete pro změnu, začne se tento váš záměr postupně přepisovat i ve vašem podvědomí.

Jak se do emočně silné situace dostanu pomocí rozumu a uvědomění? Dosud se mi to totiž vždycky podařilo pouze v situacích, ať už skutečných nebo simulovaných, které v sobě měly určitý emoční náboj.

(směje se) Právě díky tomu, že práce s životními mapami probíhá na všech třech rovinách současně! Nejsou od sebe nijak oddělené. A k vaší otázce: Často tomu bývá právě naopak. Řada lidí se do emočně nabité situace dostane snáz právě díky rozumové složce; o to víc, jestliže mají v sobě emočně vypjatou sitauci nějak „zavřenou“.

Tohle bývá docela zajímavý jev: Především muži často říkají, že si ze svého dětství nic nepamatují. Že ani neví, co na svou životní mapu budou kreslit, a že vlastně ani kreslit neumí. Ale ve chvíli, kdy v procesu vstoupí do datové roviny a spolu s lektorem začnou postupovat podle dané metodiky, začnou se jim důležité okamžiky v jejich životě ukazovat. Co je ale důležité, oni je začnou prožívat jako tehdy ve svém dětství, protože to je okamžik, ve kterém se dotýkají svých emocí. A proces uzdravování už běží. (usmívá se)

Především muži říkají, že si ze svého dětství nic nepamatují. Není to pravda.

Zmínila jste metodiku práce...

Ano, lektor postupuje podle jistých pravidel, ale každá mapa je samozřejmě jiná, protože zrcadlí jiného člověka. Životní mapa je opravdu zrcadlem nás samých, protože když ji klient vidí před sebou, dokáže v ní daleko snadněji číst. A tím vlastně čte sám v sobě.

Paní Kamilo, jak vlastně váš projekt vzniknul? Co vás k němu inspirovalo?

(směje se) Úplně na začátku to byla metoda, jakou jsme si vytvořili s manželem čistě jenom pro sebe, abychom se podívali na to, co se nám tehdy dělo v životě. Oba jsme pracovali jako fyzioterapeuté, ale v jednu chvíli jsme se věnovali zaměstnávání postižených lidí. Setkali jsme se ale s odporem ze strany úřadů, což bylo pro nás nepochopitelné, protože to probíhalo v době ekonomické recese a tady na Táborsku byla tehdy skutečně velká nezaměstnanost.

Říkali jsme si, že v tom musí být něco jiného, když i přes to, že děláme užitečnou věc, se to otáčí proti nám. Hodně nám tehdy pomohly naše dlouholeté zkušenosti z práce s lidmi a také principy buddhismu, ke kterému máme oba s manželem blízko. Tak jsme si prostě namalovali svou situaci. A takhle vznikla první životní mapa. (směje se)

Říkali jsme si, že v tom musí být něco jiného, když i přes to, že děláme užitečnou věc, se to otáčí proti nám.

Projevilo se to nějak ve vašem životě?

Téměř ze dne na den (usmívá se), velmi se nám ulevilo. Zbavili jsme se toho, co nás dlouho tížilo, s čímž přišel i dostatek volného času. A současně s tím se nám začalo dařit i po stránce profesni! V té době si změny všimli i naši přátelé, a tak za námi přišli s tím, jestli bychom jim takto v životě také ulevili. (směje se) A ono jim to zafungovalo stejně jako nám!

Ani jsme nedělali žádnou reklamu, ale najednou k nám začali chodit lidé, že jdou „na doporučení“. Tak se to tak nějak samo uvedlo v život... (usmívá se)

A jakými potížemi vás klienti vyhledávají nejčastěji? S čím vším může metoda Životní mapy pomoci?

Tím, že metoda funguje jako zrcadlo, je pro každého, kdo do něj chce nahlédnout. Pomáhá při psychosomatických potížích, a to jak u dospělých, tak u dětí. Dají se tím odkrýt principy, které ve svém životě opakujeme a které nám brání ho prožívat šťastně a naplněně. Metodu můžeme použít, když chceme změnit práci, ale nejsme si jisti, zda je vhodný okamžik. Obecně při jakémkoliv okamžiku potřeby změny ve svém životě, ale nejsme si jisti, zda je to správný krok.

Ta otázka se sama nabízí: Patří sem také partnerské problémy?

Ano, právě z nich se postupně vyvinuly Partnerské mapy. V nich buď každý z partnerů řeší nejprve svou osobní životní mapu a poté, když pochopili sami sebe, spolu pokračují do partnerské, nebo už spolu pracují přímo na té své partnerské mapě. Díky ní se dívají na to, zda jsou spolu schopni komunikovat a spolupracovat.

Často dochází k tomu, že i když si partneři myslí, že jediným řešením jejich situace je ukončení vztahu, jejich partnerská mapa jim ukázala, že když změní úhel pohledu a způsob komunikace a když vyjdou ze zacyklení, ať už ve vztahu nebo sami v sobě, tak se jejich vztah uzdraví. Řada partnerů se tak díky partnerské mapě naopak podpořila a jejich vztah se posílil, protože došli k tomu, že se vlastně rozejít nechtějí.

Řada partnerů se tak díky  partnerské mapě naopak podpořila a jejich vztah se posílil.

Dalším druhem životních map jsou dětské... Pracujete tedy i s dětmi?

Tyto mapy také tak nějak samy vyplynuly, a to na základě poptávky. (usmívá se) Začali k nám chodit lidé, kteří si říkali: „Tak dobře, je mi čtyřicet let a pracuji v sobě na tom, co jsem nasbíral ve svém dětství. A co moje vlastní děti? Přeji si, aby tohle řešit nemusely, aby si tím nemusely procházet. Přeji si jim dát lepší podmínky, aby se lépe orientovaly v životě než já. Jak to udělat?“

Dětské životní mapy vypadají úplně jinak než ty „dospělácké“, také proto, že odrážejí jiné mechanismy – ty, které patří do dětského světa. Dětské životní mapy mají schopnost diagnostikovat a rozkrýt, co se v dětech děje. Dokáží například vysvětlit jejich psychosomatické potíže, které děti ještě neumějí vysvětlit, ale které se jim odráží v těle. Z mapy také dokážeme vyčíst jejich talenty a nadání, kam je směrovat.

Odrazí se v dětské životní mapě také vzájemný vztah mezi rodiči a dítětem?

Ano a rodičům dokáže pomoci nalézt cestu, jak se svým dítětem komunikovat. Protože každé dítě potřebuje jiný způsob komunikace. A často se pak ukazuje, že děti, které své rodiče „neslyšely“, najednou slyší – protože k nim rodiče mluví způsobem, kterému rozumí. (usmívá se)

Komunikaci se svým dítětem je potřeba se naučit.

Co je podle vás zlatým zrnem této metody? Tedy tím, co ji činí úspěšnou a funkční?

To, že lidem výrazně zjednodušuje život. Nejenom v tom, že dokáže odhalit jejich zacyklení, ve kterém se točí dokola, ale také zjednodušení v jejich uvažování.

Náš tip:

Milí čtenáři, rádi byste nahlédli do své životní mapy? Nebo byste ji raději nechali vypracovat pro svůj firemní tým? Máte odvahu nahlédnout do zrcadla a uvidět, co uvidíte? Metoda Životní mapy nabízí jednu z možných cest – více se dozvíte na stránkách www.Životní mapy.cz.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

PSANÍM KE SVOBODĚ

13. – 16.6.2019

Tajemství pánevního dna

30. – 31.3.2019

Láska a vztahy

26. – 27.1.2019