Změňte zápisky ve své mysli!

4. června 2014

„Podvědomí je takový náš zápisníček, který neustále nosíme s sebou. Naše mysl si v něm samovolně podvědomě listuje a neustále „načítá“ zápisky, které v něm jsou zapsané: „Jsem nemožný, zklamala jsem, nezvládnu to...“,“ říká Mirek Vojáček. To není moc dobrá vyhlídka... Pojďme se podívat, jak zranitelnost a slabinu přeměnit v potenciál!

Pane Vojáčku, když jsem si pročítala nabídku vaší terapeutické pomoci, napadla mě otázka: Proč bych měla se svými potížemi přijít právě k vám?

Protože chcete být šťastná, jako každý jiný. Základ všeho je, že z nějakého důvodu nejsme šťastni, že se s něčím stále trápíme. Psychicky nebo fyzicky, když nás něco bolí. Se vším se dá ale něco dělat, protože za vším je mysl. O propojení těla a mysli, respektive jejího stavu se v dnešní době už nepochybuje: V jakém stavu je mysl, v takovém stavu je i tělo.

Společnost, ve které žijeme, na nás klade velké nároky a naše mysl je dost zmatená. A tato zmatenost se odráží v našem prožívání a později i ve formě vyzických bolestí. Bolesti hlavy nás upozorňují na příliš mnoho starostí a na pocity viny z rozdělaných a nedodělaných projektů. Zatuhující krční páteř a ramenní svaly svědčí o naší „ochotě nést všechny problémy světa“. A tak bychom mohli pokračovat...

Tělo ale pouze dává signály, příčina je jinde...

Ano, to je to propojení těla a mysli. A právě na hledání příčiny se zaměřuji se svými klienty. Protože když je dlouhodobě bolí koleno a bolest ne a ne odeznít a podle lékařské zprávy jsou naprosto zdraví, tak tělo jim dává jasnou zprávu, že nejspíš tak zdraví nejsou...

(odmlčí se) Fyzická bolest může být dvojí: Buď nám tělo signalizuje, že děláme něco špatně, že jdeme proti své vlastní přirozenosti, proti určitým zákonitostem. A není to jen tak zničehonic; kdysi dávno, v dětství zareagujeme na určitou situaci, vytvoříme si program chování a ten potom opakujeme stále dokola.

A ten druhý typ fyzické bolesti?

To je fyzické poškození, třeba úrazem. Přesto se ukazuje, že každá bolest je způsobená jenom stresem. A tento stres je uložen přesně v tom místě, kde se nám úraz stal...  A když tento stres odstraníme, tak samotné fyzické zranění, zlomenina nebo výron, nemusí bolet. Navíc toto zranění se bude hojit mnohem rychleji.

Dobře, ale co když už jsou tkáně poškozené tak, ze jsou na nich nevratné fyziologické změny? Je možné z „nevratných“ udělat „vratné“?

Podle mě to možné je: Každá buňka v sobě nese informaci o sobě samé. V tomto případě tedy tu, že je poškozená. A protože buňky se neustále obnovují, tato informace se dědí ze staré zanikající buňky na tu nově vznikající. Takhle pořád dokola se předávají informace „Jsem poškozená“.

Jestliže ale informaci „Jsem poškozená“ nahradíme informací „Jsem zdravá“, co se stane: Odumírající buňka v sobě sice ještě nějakou dobu ponese informaci „Jsem poškozená“, ale už ji nebude aktitvně dál předávat novým buňkám.

Otázka se sama nabízí: Jakým způsobem odstraníme informaci „Jsem poškozená“ a jakým ji nahradíme „Jsem zdravá“?

Když budeme pracovat na úrovni našich pocitů. Protože každý pocit pro nás z určitého pohledu představuje stres, který prožíváme a který si ukládáme do podvědomí. A podvědomí není nikde jinde než v našem těle. Pocity jsou součástí našeho těla, protože díky svému tělu prociťujeme (zdůrazní) různé emoce. A určité typy emocí se ukládají na určitá místa, to jsou ty různé bolesti hlavy nebo zatuhující svaly, jak jsem už zmiňoval.

Podvědomí není nikde jinde než v našem těle.

Což také vysvětluje, proč například masáže pomohou jen krátkodobě: Pokud neodstraníme příčinu, tedy proč jsou tyto konkrétní emoce uložené na tomto konkrétním místě, tak po masáži se svaly, vlivem přítomného stresu v těle, opět stáhnou – a bolí.

Jakými metodami pracujete?

Nejdřív pomocí svalového testu zjistím, která myšlenka z těch všech, které náš rozum vygeneruje, je ta původní, která stojí za našimi potížemi. Tedy která myšlenka v nás takříkajíc „odstratovala“ program, který stále opakujeme, i když už dávno nefunguje.

Jakmile tuto myšlenku odhalíme, můžeme s ní začít pracovat, například metodami na bázi kvantového léčení, tedy mentálního předávání informací mezi sebou. Všichni jsme spolu totiž propojeni a neustále spolu komunikujeme. Takže když vyšlu správnou informaci do „poškozeného“ místa na vašem těle, váš systém ji zachytí a zařídí se podle ní.

Stačí tuto informaci vyslat jednou, nebo je třeba ji opakovat? Protože vyjeté koleje jsou hluboké a síla zvyku je síla zvyku...

Stačí ji vyslat jednou. Protože jakmile jednou pochopíme (zdůrazní), co neustále nevědomě opakujeme, a jakmile se rozhodneme (zdůrazní), jak to budeme do budoucna dělat jinak, tak to je pro náš systém signál změny. Toto naše rozhodnutí se nám totiž opět ukládá do podvědomí.

Podvědomí je vlastně shromaždiště naprosto kompletních informací, tedy faktů spolu s našimi prožitky; a o ty právě jde – o naše prožitky. Je to takový náš zápisníček, kam se zapisuje všechno, co prožijeme. A my jím pak listujeme a čteme: „Jsem nemožný“, „zklamala jsem“, „nikdo o mě nestojí“... A čím víc takových zápisků uděláme, tím obtížněji se nám bude životem kráčet. Protože tento zápisníček nosíme neustále s sebou a navíc: žádný zápisek z něj nikdy nezmizí, zůstane v něm navždycky. A naše mysl v něm podvědomě listuje a neustále „načítá“ informace, které v něm jsou zapsané... A my potom tyto podvědomé informace prožíváme – a cítím se čím dál tím hůř. A nevíme proč.

Je to (podvědomí) takový náš zápisníček, který všude nosíme s sebou. Žádný zápisek z něj nikdy nezmizí...

To je tedy výhled, to vám řeknu.

Neklesejme na mysli. (usmívá se) Protože v tom se skrývá i řešení: změnit zápisky. Dát si možnost výběru, to je pointa toho všeho. A pak nám začne docházet, že se v určitých situacích můžeme zachovat jinak než dosud.

V praxi to vypadá tak, že před tím, než zareagujeme obvyklým způsobem... (významně se odmlčí), máme na okamžik výpadek, pár vteřin neděláme nic a pak zareagujeme nově, už ne podle starého programu. Když máme možnost se rozhodnout, nemusíme už opakovat stále stejné chyby. Učíme se tím úplně nový způsob jednání, a to vyžaduje určitý čas.

Zmínil jste svalový test. Tím tedy říkáte, že odpovědi na naše otázky nenajdeme v hlavě, ale ve svém těle.

Ano. Náš rozum rovná se naše ego. A to ví všechno nejlépe, vždycky nám řekne nějakou pravdu. Ale tahle pravda je vždycky poloviční lež nebo úplná lež. Proč tomu tak je? Protože náš rozum staví jenom na určitých domněnkách, podle hesla „aby to dobře vypadalo“: „Tahle pravda vypadá moc dobře, ta se mi líbí, ta mi vyhovuje, tak to určitě bude pravda!“

Od našeho rozumu skutečnou pravdu nedostaneme, proto se ptáme té části, která je sice méně zjevná, ale o to mocnější. A tou je naše podvědomí, náš zápisníček. Jeho výhodou je, že nehodnotí. A tak když se zeptáme, vždycky dostaneme odpověď „ano“, „ne“, nikdy nedostaneme odpověď „možná“.

A to je také jeho velká výhoda: Pomocí svalového testu velmi snadno zjistíme, k jaké situaci, k jaké osobě se váže kořen našeho problému. Tím se do té situace dostaneme a a za pomoci uvědomění (zdůrazní) ji řešíme. Základem všech změn je totiž právě ono uvědomění. Na některé potíže, například partnerské, ale tato metoda nestačí, protože ve vztazích existují stovky drobných emočních zauzlení, který je potřeba se zbavit. V takových případech používám techniku funkčního principu. (o této technice si můžete blíže přečíst v rozhovoru Uzdravení za několik minut, pozn.red.)

Základem všech změn je uvědomění.

Jedna věc je cítit úlevu na terapeutickém sezení a druhá udržet si tento stav po návratu domů.

Jde o to naučit se určité postupy. Když znáte postupy a víte, jak na to, pak vás nic nezaskočí. Tyto postupy samozřejmě učím i své klienty. A čím víc lidí je umí, tím lépe! Protože každý člověk je může zase předat tam, kde je to potřeba, což ve výsledku pomůže víc lidem než jenom těm, kteří přijdou ke mně na terapii.

Vůbec to není složité a nepotřebujete k tomu žádné zvláštní schopnosti. Naučit se to může opravdu každý, kdo má zájem zlepšit si život. Existuje zajímavý psychologický výzkum, podle kterého tím, jak se cítíme, v jakém jsme rozpoložení, ovlivňujeme nejenom toho, kdo je nám blízký, ale dokonce i jeho známého! Čím více lidí se to naučí, tím rychleji se bude léčení ve společnosti šířit.

Váš přístup se hodně zabývá myslí. Je tedy tak mocná? Mocnější než srdce a schopnost milovat?

Myslím si, že cílem života každé bytosti je prožít život šťastně, být šťastní. Ale naše mysl, náš rozum dělá všechno pro to, abychom toho nedosáhli...

… proč to proboha dělá?

Protože kdybychom toho dosáhli, tak nebudeme nic řešit. Budeme ve spokojeném, blaženém stavu. A to je pro naši mysl smrt. Ono to „nic-neřešení“ není tak jednoduché, protože od útlého dětství si v sobě neseme určité programy, které zcela automaticky nabíhají v konkrétních situacích. Jsou to programy, které žijeme a ani o tom nevíme. A tím se vracíme znovu na začátek: rozpoznat je a „vložit“ si nové – takové, které budou sloužit životu a našemu rozvoji, ne naopak.

Náš tip:

Zveme Vás: Brání vám vaše strachy a obavy žít uvolněný život? Zkuste zkrotit svou mysl na semináři věnovaném právě strachům - ve čtvrtek 19. června u nás v Domě. Pokud hledáte ztracené sebevědomí a tušíte, že zakopaný pes bude právě v mysli, přijďte k nám v červenci 20.-21. v podvečer. A v září se na seminář Kdo skutečně jsem budete moci podívat na to, jak vám, nám naše mysl ovládá náš život. Těšíme se na viděnou!

Kdybyste chtěli vědět o způsobech léčení a přístupu k člověku víc, podívejte se na MirekVojacek.cz. Najdete zde také záznam vystoupení pana Vojáčka v pořadu Sama doma na téma například, proč se nám nedaří v práci nebo ve vztazích.

A kdyby vás zaujaly „základní principy“ šťastného života, které v našem rozhovoru pan Vojáček zmínil, můžete se o nich dozvědět víc přímo z jeho knihy Univerzální zákony života. Ve formě e-booku si ji můžete koupit a stáhnout přímo do svého počítače.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku