12 současných učitelů meditace: o probouzení

25. května 2015

Ve své hlavě trávíme nejvíc času; a tak se stává, že zjednodušeně řečeno nežijeme svůj život tak, jak probíhá, ale že reagujeme na své představy, které jsme si o něm vytvořili.

Velmi často tak nežijeme se svými milovanými, ale se svými PŘEDSTAVAMI o nich. Setkání s ostatními lidmi neprobíhá na úrovni dvou lidských cítících bytostí, ale dvou výkonných počítačů, které na sebe vzájemně valí nekonečné soubory a tabulky svých PŘEDSTAV o tom druhém – a zároveň o sobě samých. Co k tomu říká 12 současných učitelů meditace?

Jednou z osvědčených metod je práce s myslí. Protože to je právě naše mysl, kdo v „nás“ tyto obrazy neustále vytváří stejně, jako je neustále proměňuje.

Tělomysl

Podobně, jako se říká: Jsi tím, co jíš, také platí, že Jsme tím, jaké jsou naše myšlenky. O pravdivosti této věty se můžeme přesvědčit hned několikrát denně; díky svému fyzickému tělu. Zde se můžeme setkat se dvěma přístupy: buď jsou prvotní naše myšlenky a naše tělo na ně reaguje....„Třeba taková myšlenka „Nejsem dost dobrá“. Když jí uvěřím, rozvine se do „příběhu“ o mně samotné. Uvěřím, že to je pravda. Velmi brzy se dostaví odpověď mého těla, spustí se neurochemické reakce, které způsobí, že se nebudu cítit dobře. A přitom to celé je pouze otázka naší imaginace! Byla to naše myšlenka na samém počátku, kterou jsme vytvořili – a s ní celou svou realitu, kterou nám naše tělo zrcadlí!“ říká duchovní učitelka Joan Tollifsonová...

Když se uvěří myšlence...

.... nebo nejdřív pociťujeme vjemy ve svém fyzickém těle, na jejichž základě pak vytváříme „mentální příběh“, který to všechno vysvětlí. „Ano, naše tělo reaguje, ale pouze v reakci na naše myšlenky. Jenže ty jsou zase jenom reakcí na naše pocity... Tento mechanismus se děje velmi rychle; máme za to, že prvotní jsou naše myšlenky, ale daleko častěji nejdřív něco cítíme a až poté začne naše mysl vymýšlet scénáře, proč cítíme zrovna to, co cítíme,“ říká další duchovní učitelka Kosi.

Síla pozornosti

Slepice – nebo vejce? Bádáním nad touto otázkou můžeme strávit celý svůj život. Nebo také můžeme přesunout svou pozornost k jinému fenoménu: k pozornosti samotné: „Tím, že všem těmto myšlenkám věnujeme pozornost, si způsobujeme utrpení – nejenom v mysli, ale následně i v těle,“ dodává Kosi. Na druhou stranu je ale naše pozornost oním nástrojem, kterým můžeme svou mysl „zkrotit“: „Mysl neustále nabízí myšlenky. A když se nějaká objeví, věnujeme jí pozornost a následujeme ji a její obsah místo toho, abychom byli přítomni a dívali se na ni jenom jako na myšlenku. Tedy abychom si řekli: ,Aha, to je jenom myšlenka.´ Místo toho věříme tomu, co nám myšlenka říká,“ říká Canela M. Mayersová, učitelka meditací přítomnosti, a nabízí návod, jak na to: „Trochu to připomíná koučování sebe sama tím, že sama sobě neustále říkám: „Dobře, tak co se teď, v tomhle okamžiku děje?“ A tím okamžikem může být velmi prosté vnímání tíhy svých boků, když zrovna teď sedím na židli... To ,něco´, co „vidí“ myšlenku, která se právě objevila a co vnímá gravitační sílu boků osoby sedící na židli, je naše vědomí, které si uvědomuje a vnímá, co se v každém okamžiku děje.“

Jít za mysl - meditace

Tím se dostáváme k nástrojům a metodám, jak s myslí „pracovat“. Jedním z nich je pomocí meditace. „Během ní se naše mysl dostává to pole čistého vědomí, tedy do stavu takzvané kliduplné bdělosti. Mysl je naprosto v klidu, nepracuje, nic si nemyslí, ale zároveň je bdělá, nespí,“ říká o meditaci Tim Mitchell, učitel védské meditace a dodává: „Vzhledem k tomu, že mysl a tělo jsou spojené nádoby, naprostý klid mysli přináší naprostý klid tělu. Tento klid tělo prožívá jako hluboký fyzický odpočinek.“ Z vlastní zkušenosti musím říct, že když jsem se k védské meditaci před lety dostala a denně praktikovala, její doslova BLAHO-dárný vliv na svůj každodenní život jsem pocítila už po několika prvních sezeních!

Védská meditace je jednou z východních metod práce s myslí, na původu ale nezáleží. Ve skutečnosti je to všechno jenom nástroj. „Východ nebo Západ; lidé potřebují výživu, přístřeší a lásku tak či tak. V obou světech je plno ignorance, nenasytnosti a zášti. Takže ve vnějších okolnostech zase tolik rozdílů není,“ říká učitel Vipassana meditace a profesor matematické logiky Henk Barendregt. „Výhodou Západu je, že nic nepřijímáme automaticky jenom proto, že to říká učitel. Zkuste v sobě vzbudit zvědavost, bystrost a užijte si to, co děláte. To jsou Západní hodnoty, kterých je ve východních institucích daleko méně. Proto my na Západě stojíme na pevných základech v tom naučit se Buddhovo učení skrze přímou zkušenost. A potom to, co s tím můžeme udělat, je úplně stejné jako na Východě. Společnost potřebuje moudrost a mír,“ připomíná hlubokou pravdu Henk.

Zajímavým druhem meditací jsou všechny pohybové meditace; nejznámějšími jsou asi Oshovy meditace, za zmínku stojí ale i AUM meditace, která, stručně řečeno, pracuje s našimi emocemi usazenými v těle. „Mnoho událostí a situací v našem životě v nás vyvolá silné emoce. A když je polkneme, nevyjádříme je, ukládají se v těle. A AUM je práce s emocemi, kdy jednotlivé emoce vytahujeme na povrch a máme možnost je uvolnit,“ říká Nishkam, učitel této meditace, která je jednou z tzv. Oshových meditací. Jak ale připomíná, meditací může být cokoliv; jde totiž především o stav mysli: „Meditace podle mně není žádný únik z reality nebo duchovní „výmysl“. Meditace je kvalitou toho, co dělám. Vlastně tolik nezáleží na tom, zda sedím se zkříženýma nohama, nebo piji čaj, nebo pracuji na zahradě, záleží na tom, kolik mého vědomí ta činnost má.“

Jít za mysl - hravě

Poznat svou mysl a uvolnit se z jejího sevření je ale také možné díky metodám, které jsou poněkud „hravější“, než by člověk možná čekal. Přesto jsou často založené na vnímání světa prostřednictvím našich smyslů: „Otočte ruce dlaněmi vzhůru. Teď se oběma rukama dotkněte hlavy. Je jasné, že „něco“ cítíte. Má ono něco v přítomném okamžiku nějakou barvu či tvar? Dotkněte se uší. Jak daleko sahají tyto pocity? Jsou velké jako celý svět? Podívejte se na vytrácející se ruce – kam se vytrácejí?“ podněcuje čtenáře Richard Lang, propagátor hravé metody „bezhlavé cesty“ a autor stejnojmenné knihy

Stejně hravé experimenty používá i Joshi, lektor seminářů s podobnou tematikou, díky kterým jeho účastníky přivádí do skutečnosti ZA naší myslí. Tedy do onoho prostoru bez podmínek: „Zavři oči a představ si buldočka. Vidíš ho, jak vypadá a kde právě sedí. Většinou to je uprostřed nějakého tmavého prostoru, který jsme si blíž nenadefinovali, stačí, že ho vidíme. To je prostor našeho vědomí. A teď ho, chudáka, který je tam uvázaný, pusť a dovol mu dělat, co tě napadne. Nech ho poskakovat, pobíhat sem a tam, nahoru, dolů... Co je na tom ale to nejzajímavější: Ať běhá, kam chce, pořád má kolem sebe spoustu prostoru.“

Buldoček v naší mysli je fajn; skutečným jádrem tohoto experimentu ale je uvědomit si, že „prostor našeho vědomí sahá daleko za hranice několika centimetrů naší hlavy! Že není vůbec ničím omezené. Že nikdy nemůžeme svou hlavu zaplnit svými myšlenkami. Protože myšlenky vlastně neprožíváme, jako by byly v naší hlavě, ale v prostoru „našeho“ vědomí,“ vysvětluje Joshi.

A v tu chvíli se dotýkáme jedné ze základních otázek lidského života: Kdo tedy vlastně jsme?

Kdo jsem

Pokud není tato otázka přímým důvodem k meditaci, dříve či později se s ní během své meditační praxe stejně setkáme. Jakmile se dotkneme nikdy nekončícího proudu myšlenek generovaných naší myslí, jakmile ve svém fyzickém těle pocítíme proměnlivé moře našich emocí a prožívání, zjistíme, že „tu je něco, co se nikdy nemění a je tu neustále s námi, všudypřítomné. A když právě na tohle zaměříme svou pozornost, téměř okamžitě osvobodíme svou mysl od myšlenek, co je třeba udělat k tomu stát se osvícenými, ale přímo se jimi staneme... Všimneme si, že už to tady je a pořád to tu bylo, že hledání je u konce a že už nepotřebujeme nikomu věřit“ říká německý duchovní učitel Gaia.

Tento okamžik probuzení a uvědomění si své přirozenosti je naprosto stejný - přirozený. „Probuzení není ničím omezené; je to posun celé vaší perspektivy vnímání sebe sama i celého světa,“ potvrzuje duchovní učitel z Dánska Nukunu a přináší svědectví o své cestě: „Mně osobně se to stalo naprosto spontánně jednou ráno, když jsem si vychutnával svou kávu a v hluboké relaxaci se při tom díval z okna na Himaláje. A tehdy se dveře otevřely...“

Probuzení není ničím omezené.

Není nutno, není nutno … do kláštera jíti

Abychom se probudili, nemusíme tedy nutně odcházet do kláštera. Nicméně každý z nás má svou individuální cestu. A tak mezi námi existují tací, kteří touto zkušeností prošli a kteří když se vrátili, přinesli o tom svá svědectví. Třeba havlíčkobrodský rodák Martin „Matsyendranáth“ Melounovský, bývalý mnich tibetského bonu. „To víte, že to vždycky nebylo lehké; složit dvacet čtyři mnišských slibů a dodržovat je, od rána do večera praktikovat, samota a jakési dobrovolné umrtvení, odříznutí od života... Být mnichem bylo náročné. A představa, že se celý den díky meditacím vznášíte na vlnách blaženosti, je idealistická.“

Přesto to není jediná cesta: „To hlavní, o co se tibetský bon snaží, je dosáhnout prožitku ryzího vědomí, které je všudypřítomné, a spočívat v něm. A je jedno, kde a kým jste: jestli mnichem, který se zřeknul světa a žije sám v jeskyni, nebo jestli člověkem plně zapojeným do života s plnou zodpovědností za svou rodinu,“ říká Martin.

S tímto názorem souzní i holandský duchovní učitel Naropa: „Jakmile jsem v sobě rozpoznal svou přirozenost, mé srdce začalo zářit a tančit... A dělá tak každé ráno, když se probudím, kdy v něm cítím hlubokou lásku a je doširoka otevřené – naprosto bezdůvodně, prostě jenom ze své vlastní přirozenosti.“ A to nejlepší na tom všem? „Že toho může dosáhnout každý. Každý! Nejsem žádná výjimka; také žiji ve společnosti lidí a nikde v klášteře, také mám děti, také se setkávám s přáteli... To, jak žiji, jsou pro mě podmínky, jak si představuji, že je ,normální a lidské´!“ přináší Naropa inspiraci do života účastníků svých satsangů. A nejen nich.

Srdce nepotřebuje důvod.

Máte jiné zkušenosti nebo jiné metody, jak se dostat ZA svou mysl? Podělte se s námi i s ostatními.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021